V roce 1957 byl Sammy Davis Jr. vycházející hvězdou. Právě dokončil oceňované představení Pan Báječný na Broadwayi a se svým otcem a strýcem měl populární vystoupení v nočním klubu s názvem Will Mastin Trio. Byl to silný návrat po automobilové nehodě, která se stala o tři roky dříve, kdy Davisovi prolétla trubka okem a trvale ho oslepila. Po zbytek života nosil skleněné oko.
Nehoda však nijak neomezila Davisovo charisma a sex-appeal. Hollywoodská hvězdička Kim Novaková si ho jistě všimla.
Chystala se natáčet Hitchcockův film Vertigo, když viděla Davise vystupovat v jednom chicagském nočním klubu. Ačkoli spolu tehdy příliš nemluvili, Davis se chtěl s herečkou seznámit. Jeho přátelé Tony Curtis a Janet Leighová mu vyhověli a pozvali oba na večírek do svého domu. Brzy poté se v jednom bulvárním časopise objevil slepý článek: „Která přední ženská filmová hvězda (K. N.) vážně chodí s kterým známým bavičem (S. D.)?“
Tato trocha planých drbů nebyla zdaleka neškodná. Poměr mezi Novakovou a Davisem měl potenciál zničit kariéru obou. V roce 1957 byla mezirasová manželství v polovině států nezákonná. Většina Američanů byla proti němu. Gallupův průzkum z roku 1958 ukázal, že pouze 4 % Američanů schvalují mezirasové sňatky. Navíc Nejvyšší soud Spojených států teprve nedávno nařídil desegregaci veřejných škol a v následujícím roce mělo dojít k roztržce v Little Rocku v Arkansasu ohledně integrace městské střední školy Central High School. Atmosféra v zemi byla plná rasového napětí.
Jako černochovi už Davisovi někdo dříve bránil ve schůzkách s běloškami, ale tentokrát to bylo jiné. Novaková byla filmová hvězda. Toho roku ji noviny označovaly za „nejžhavější ženský tahák v pokladnách kin“ díky filmům jako Muž se zlatou rukou a Kamarád Joey. Columbia Pictures ji připravovala jako náhradu za Ritu Hayworthovou, kterou šéf studia Harry Cohn neměl rád. Jako nejnovější hollywoodská sexuální bohyně měla Novaková potenciální cenu v řádu milionů.
Když Davis uviděl článek o drbech, zavolal Novakové, aby se jí omluvil za to, že ji dostal do nepříjemné situace u studia. Podle jeho autobiografie Sammy Novaková odpověděla: „Studio mě nevlastní!“ a pozvala ho na špagety a masové kuličky. Brzy nato spolu začali chodit.
Jejich románek pokračoval po většinu roku 1957. Davis a Novak si byli vědomi rizika, které podstupují, ale o to byl, zdá se, jejich vztah vzrušivější. „Nemyslela na mě víc než já na ni – dokud to nebylo zakázané,“ napsal Davis ve své autobiografii. „Pak jsme se stali spiklenci, které k sobě přitahovala jediná věc, kterou jsme měli společnou: vzdor.“
Arthur Silber, Davisův blízký přítel a společník, často dvojici vozil do pronajatého domu na pláži v Malibu. Dali si záležet, aby svůj vztah utajili – Davis někdy ležel na podlaze auta pod dekou, aby ho s Novakovou nikdo neviděl.
„Bylo to, jako bychom byli v FBI nebo tak něco,“ říká Silber v jednom rozhovoru. „Vysazoval jsem ho před jejím domem v Beverly Hills a domlouvali jsme se na čase nebo dni, kdy si ho vyzvednu.“ Davis si také nechal v lasvegaském hotelu Sands, kde pracoval, zřídit soukromou telefonní linku, aby mohl s Novakovou mluvit, aniž by ji odposlouchávala hotelová ústředna.
V prosinci odjela Novaková na svátky domů do Chicaga, zatímco Davis zůstal v Las Vegas. Stýskalo se mu po Novakové natolik, že si našel náhradu za své vystoupení a letěl za ní přes noc, aby ji viděl a setkal se s jejími rodiči.
Irv Kupcinet z Chicago Sun-Times se o této návštěvě doslechl a zmínil se o ní ve svém sloupku. Drby se rozhořely. Proslýchalo se, že si Davis a Novaková vyřídili povolení k sňatku. „Kim Novaková se chystá zasnoubit se Sammym Davisem mladším a Hollywood je zděšen,“ napsal londýnský deník The Daily Mirror.
Když to Cohn zjistil, rozzuřilo ho, že jeho hvězda – kterou považoval za majetek, do něhož investoval – chodí s černochem.Druhý den ráno, když letěl do Los Angeles, dostal první z několika infarktů, které ho brzy zabily.
Podle všeho byl Cohn bezohledný šéf studia, který obdivoval Benita Mussoliniho a měl vazby na chicagskou mafii. Dokonce nosil stejné rubínové „prsteny přátelství“ s gangsterem Johnnym Rosellim. O tom, co se stalo potom, existují různá svědectví, ale je jasné, že Cohn na Davise uspořádal mafiánskou akci. Gangster Mickey Cohen našel Davisova otce a předal mu výhrůžku. Silber byl u toho, když Davisovi volali.
„Řekli mu, že mu zlomí obě nohy, vypíchnou mu druhé oko a zahrabou ho do díry, jestli si hned nevezme černošku,“ říká Silber. „Byl vyděšený jako čert, stejně jako já.“
Novaková, která důsledně tvrdí, že její vztah s Davisem nikdy nebyl ničím jiným než přátelstvím, také uvedla, že jí studio nařídilo, aby se s ním přestala stýkat. Kolem jejího domu také umístili stráže.
„A já si říkala, že je to směšné, že takhle nechci žít,“ řekla v roce 2004 Larrymu Kingovi. „Nechápala jsem, co je špatně, víte? Co bylo tak strašného?“
Davis se ze své strany obrátil na svého přítele, gangstera Sama Giancanu, aby ho ochránil. Giancana mu řekl, že může Davise chránit v Las Vegas a Chicagu, ale v Hollywoodu nemá žádný dosah. Hrozba se nad ním vznášela. Svatba byla jediným řešením.
Krátce poté v lednu 1958 seděl Silber na posteli v hotelu Sands a leštil si kovbojskou botu, když si všiml Davise, který seděl na druhé posteli a listoval v adresáři.
„Řekl jsem, co to sakra děláš?“ říká Silber. „A on na to: Hledám někoho, koho bych si vzal.“
Žena, kterou si vybral, byla Loray Whiteová, černošská zpěvačka, která pracovala přes ulici v podniku Silver Slipper. S Davisem si v minulosti několikrát vyšli. Nyní jí Davis nabídl jednorázovou částku (mezi 10 000 a 25 000 dolary), aby si ho vzala a působila jako jeho manželka. Souhlasila. Na fotografiích z jejich svatby v Las Vegas pijí White a Davis z obrovské sklenice na martini vedle několikapatrového dortu s nápisem „Štěstí“. Silber, který pár vezl do svatebního apartmá, však vzpomíná, že Davis celý večer hodně pil a v autě byl tak rozrušený, že se pokusil Whitea uškrtit. Silber Davise spoutal a odnesl ho do jeho pokoje.
„Byl tak zraněný,“ říká Silber. „Jeho citát, který mi řekl, když mi roztrhl kabát na rameni, zněl: „Proč mě nenechají žít můj život?“
Silber vzpomíná, že Davis byl ten večer v hotelu obzvlášť rozrušený. „Vrátil jsem se do ložnice právě ve chvíli, kdy si přiložil pistoli k hlavě,“ říká Silber. „Skočil jsem po něm… a tu zbraň jsem mu sebral. Pak jsem na něm seděla s koleny na jeho ramenou, dokud neomdlel.“
V září už noviny psaly, že se White a Davisová rozvádějí.
Jednoho dne, o pár let později, Sammy a Silberová obědvali v 20th Century Fox, když dovnitř vešla nějaká žena. Byla vysoká a půvabná, měla lesklé blond vlasy a chraplavý hlas. Davis se jí okamžitě představil.
Jmenovala se May (vyslovuje se „My“) Brittová, šestadvacetiletá švédská herečka, která právě natáčela remake filmu Modrý anděl. Začali se s Davisem scházet. Brzy ji požádal o ruku a ona nabídku přijala. Brittová, která byla outsiderem americké rasové politiky, nechápala, proč by ji měla rasa zdržovat od milovaného člověka.
6. června 1960, když byl Davis v Anglii, oznámil tisku jejich zasnoubení.
„Veřejnost se zbláznila,“ říká v jednom rozhovoru Burt Boyar, Davisův blízký přítel, který se podílel na psaní jeho autobiografie. „Když se zasnoubili, rozpoutalo se peklo. Studio okamžitě zrušilo Brittovu smlouvu. Předpokládali, že v manželství s černochem nemá v pokladně co pohledávat.“
Druhý den britští fašisté piketovali v divadle, kde Davis vystupoval v Londýně, bučeli, křičeli a nesli nápisy „Go home n*****r“ a další rasové urážky. Davis řekl novinářům, zatímco mrkal slzami, že to byl „nejbrutálnější rasový útok, s jakým jsem se setkal“. Po návratu do Ameriky byli Davis a Britt zavaleni nenávistnými dopisy. Kritika přicházela nejen od bělochů, ale také od černochů, kteří Davise dlouhodobě obviňovali z obchodování s rasou v článcích s titulky jako „Stydí se Sammy, že je černoch?“. V divadlech, kde Davis vystupoval v Renu, San Francisku a Chicagu, se objevily výhrůžky bombovým útokem. V Lotus Clubu ve Washingtonu, D. C., piketovala venku Americká nacistická strana, ale publikum Davisovi tleskalo vestoje, když vstoupil na jeviště.
Davisovi bylo vyhrožováno smrtí tolikrát, že si najal ozbrojenou ochranku na 24 hodin denně. Obával se, že jeho žena bude napadena, pokud budou spatřeni spolu, a proto jen zřídka vycházeli ven. Když už šli, nosil Davis pistoli nebo hůl s nožem ukrytým ve špičce.
„May byl téměř jako vězeň v cele vystlané norami,“ říká Boyar. „Nevím o tom, že by někdy mohli vyjít na ulici a bavit se a být šťastní jako kdokoli jiný.“
Mezitím Davis pracoval pro Hnutí za občanská práva. Podle Emilie Raymondové, autorky knihy Stars for Freedom: Hollywood, Black Celebrities, and the Civil Rights Movement (Hvězdy za svobodu: Hollywood, černošské celebrity a hnutí za občanská práva), Davis vybral přibližně 750 000 dolarů (dnes asi 5,6 milionu dolarů) pro organizace jako NAACP a Southern Christian Leadership Conference Martina Luthera Kinga Jr.
Také vedl kampaň pro Johna F. Kennedyho během jeho prezidentské kampaně v roce 1960 a vystupoval ve 20 městech, obvykle po boku zbytku Rat Packu. Na Národním sjezdu Demokratické strany v Mississippi byl však při zpěvu národní hymny vypískán – tento incident mu způsobil, že se málem rozplakal.
Po vítězství ve volbách Kennedy Davise dvakrát opovrhl. Davis byl pozván na Kennedyho inaugurační slavnost a byl tak hrdý, že tam půjde, že si nechal ušít speciální oblek. Britt si koupila šaty od Balenciagy. Tři dny před inaugurací však Kennedyho tajemník zavolal, že je prezident nepozval. Šlo o politický krok – zvolený prezident vyhrál volby těsným rozdílem a nechtěl si znepřátelit jižanské kongresmany tím, že jim představí Davisovo kontroverzní manželství. Davise toto odmítnutí hluboce ranilo a uvedlo do rozpaků.
V roce 1963 byli Davis a Britt pozváni na recepci do Bílého domu pro afroamerické představitele. Raymond v e-mailu uvedl, že když je tam Kennedy uviděl, zasyčel na své asistenty, aby „je odsud dostali“, a odvedl pár pryč od fotografů.
Davis nebyl první celebritou v mezirasovém manželství – zpěvák Harry Belafonte se v roce 1957 oženil s běloškou a v roce 1912 byl boxer Joe Jackson uvězněn za to, že chodil s běloškou. Žádnému jinému prominentnímu mezirasovému manželství se však nedostalo takové publicity jako Davisovi a Brittové.
„Byl jsem malé dítě, když se to stalo,“ říká Gerald Early, editor knihy The Sammy Davis Reader. „Všichni o tom mluvili. Myslím, že to mělo dopad. Byla to jedna z těch věcí v 60. letech, která byla součástí toho, že se americká společnost trochu otevřela. On a May Brittová byli průkopníky toho, že Amerika začala více akceptovat mezirasová manželství.“
V roce 1967 rozhodl Nejvyšší soud ve věci Loving v. Virginia, že zákaz mezirasových manželství je protiústavní. Spolu s následnými právními změnami a úspěšnými filmy s mezirasovou romancí jako Hádej, kdo přijde na večeři se rychle změnila i kultura (sám Davis se mezirasovým vztahům věnoval i v broadwayském muzikálu Golden Boy z roku 1964, kde hrál černošského boxera zamilovaného do bílé ženy).
Davis a Brittová se v roce 1968 rozvedli. Manželství trvalo osm let a vzešly z něj tři děti. Podle Davisova životopisce Garyho Fishgalla se Davis a Novaková znovu setkali na plese po předávání Oscarů v roce 1979. Společně si zatančili. Davis byl poté ohromen – nikdo je předtím nevyfotil. Nikoho to ani nezajímalo.
Když byli Britt a Davis poprvé svoji, sdílel s nimi Boyar a jeho žena hotelové apartmá v Miami. Do hotelu přišel Davisovou navštívit Martin Luther King mladší a Boyar se zeptal: „Martine, jak jsme na tom rasově?“
Davis se vmísil do hovoru a řekl: „Já ti řeknu, kde jsem. Jsem v nejlepším apartmá v tomto hotelu, ale nemohu jít po ulici se svou ženou.“
King odpověděl slovy otrockého kazatele, která později citoval v projevu před komisí pro sté výročí občanské války v New Yorku v roce 1962. Řekl:
Nejsme tím, čím bychom měli být.
Nejsme tím, čím chceme být.
Nejsme tím, čím budeme.
Ale díky Bohu, nejsme tím, čím jsme byli.
.