Znovu je zima a kapustňáci migrují na jih k teplým pramenům a odtokům z elektráren. Když se tito pomalu se pohybující mořští savci dostanou k pramenům, často se dostanou do problémů, když se setkají s lidmi a jejich vodními plavidly. Každý rok je mnoho kapustňáků zabito při srážkách s loděmi. Listopad je měsícem povědomí o kapustňácích a zaměřuje se na politiku ochrany kapustňáků a úsilí o jejich zachování v posledních několika desetiletích, které má pomoci zachránit tyto cenné, charakteristické a oblíbené zdroje státu. Svou roli můžete sehrát tím, že se duch ochrany těchto něžných savců ponese i v následujících měsících a letech.
Manati jako sirény
Manati existují přibližně 24 milionů let. Vyvíjeli se a přizpůsobovali svému okolí a naučili se komunikovat s ostatními zvířaty. Ale právě jejich setkání s lidmi podnítilo jednu z nejfantastičtějších bájí v lidských kulturách – mytologii mořských panen. Ve skutečnosti jsou kapustňáci floridští jedním ze čtyř žijících druhů zařazených do řádu obratlovců zvaného Sirenia, což je slovo pocházející z řeckého slova pro sirény, bájné částečně lidské milenky, které svými hypnotizujícími písněmi a pohledy lákaly lodě na skály a táhly námořníky na smrt. Vzhledem k tomu, že asi 95 procent oceánu ještě nebylo prozkoumáno a stále je spojováno s nejrůznějšími tvory, hady, příšerami, krakeny a dalšími fantastickými bytostmi, existence kapustňáků ve vodních ekosystémech nějakým způsobem potvrdila platnost příběhů o podvodních napůl lidských, napůl rybích bytostech zvaných mořské panny.
Vývoj mytologie mořských panen?
Jedním z tvorů, kteří se nejčastěji vyskytují v příbězích o mořských dobrodružstvích, je mořská panna. Ačkoli je mytologie mořských panen rozmanitá a nabývá mnoha různých původů, podob a osobností, prvním zaznamenaným napůl lidským a napůl rybím tvorem je Oannes, babylonský bůh ze 4. století př. n. l., který přes den opouštěl moře a v noci se vracel. V Homérově Odyssei ze starověkého Řecka byli námořníci vlákáni na smrt sirénami, které byly původně zobrazovány s ptačím tělem, ale nejčastěji jako mořské panny s rybím ocasem, díky čemuž slovo „siréna“ a jeho obměny znamenají v několika jazycích mořskou pannu. Přestože sirény byly původně zobrazovány jako zákeřné osobnosti, podobně jako mořské panny Petra Pana J. M. Barrieho, jiné verze mořských panen jsou laskavé, například „Malá mořská víla“ Hanse Christiana Andersena, kterou zpopularizoval Disneyho film z roku 1989, jenž převyprávěl stejný příběh.
V průběhu let prosytila mytologie mořských panen svět do té míry, že je lidé považovali za skutečné bytosti. V roce 1492 se Kryštof Kolumbus setkal na moři v Severní Americe s hromotluckými tvory a oznámil, že jde o mořské panny. Ve skutečnosti se setkal pouze s kapustňáky – pomalu se pohybující mořské krávy s tukem si spletl s nádhernými dívkami s rybím ocasem, o kterých slyšel v příbězích o mořských pannách. I dnes lidé stále hlásí falešná pozorování mořských panen. Například falešný speciální dokument o mořských pannách, který v roce 2013 odvysílala televize Animal Planet, měl za následek příval telefonátů na Národní oceánský &atmosférický úřad, kam lidé volali a hledali pravdu o mořských pannách. Faktem ovšem je, že mořské panny jsou zcela smyšlené.
Proč jsou kapustňáci často spojováni s mořskými pannami?
Kapustňáci se vynořují z vody jako svůdné sirény z řecké mytologie, někdy dokonce předvádějí „stojky na ocase“, když jsou v mělké vodě. Při pozorování z dálky jsou kapustňáci snadno zaměnitelní za lidi, a tedy za mořské panny, protože jejich krční obratle jim umožňují otáčet hlavou podobně jako lidé. Jejich přední končetiny mají 5 sad prstovitých kostí, které při ponoření do vody vypadají spíše jako lidské přední končetiny. Mají také plochý ocas a jejich ploutve při ponoření do vody z dálky, kdy jsou vidět jen malé části jejich těla, často připomínají pahýly. Kapustňáci jsou také velcí, hřmotní tvorové, kteří plavou k vodní hladině i pod ní, což z nich dělá jedny z nejbližších tvorů mořským pannám, které se vyskytují v mnoha mořských pohádkách.
Potřeba chránit kapustňáky
Problém mytologie mořských panen spočívá v tom, že jelikož naše náklonnost a pozornost zůstává upřena na mořské panny, nechali jsme jejich skutečné dvojníky bojovat a ohrožovat v moři. Vzhledem k jejich velké velikosti a většinou pomalému tempu, které je činí zranitelnými vůči srážkám s motorovými čluny a zamotávání do rybářských sítí, jsou kapustňáci často zraněni nebo zabiti za okolností, kterým se dalo zabránit. Kapustňáky také ohrožují květy jedovatých řas, které se v létě rychle rozrůstají, zejména v oblastech se znečištěním živinami v důsledku splachů hnojiv. Květy červených řas produkují toxin, který kontaminuje stanoviště kapustňáků a ulpívá na mořské trávě, což způsobuje onemocnění nebo dokonce smrt kapustňáků. Také kvůli pokračujícímu zásahu člověka a ztrátě útočišť v teplých vodách jsou zvířata stále více náchylná na neobvykle studenou vodu a mnoho z nich v zimě hyne.
Největší hrozbu pro kapustňáky představuje lidská činnost v jejich životním prostředí. Velké množství kapustňáků přišlo o ploutve a další části těla v důsledku srážek s loděmi a lodními šrouby. Protože kapustňáci nemají přirozené predátory, vypěstovali si nedostatek strachu téměř ze všeho, včetně motorových člunů. To způsobilo, že jejich srážky s vodními plavidly jsou příliš časté. Ačkoli se tedy kapustňáci mohou ve volné přírodě dožít 50-60 let, počet nešťastných úmrtí na Floridě výrazně převyšuje jejich porodnost. Ve skutečnosti se předpokládá, že populace kapustňáků se během příštích 40 let sníží až o 20 % – tedy zhruba o dvě generace kapustňáků. To znamená, že pokud nebudou podniknuty skutečné kroky na jejich záchranu, „pozorování“ a fantazie o mořských pannách nejenže zmizí, ale zmizí i s tvory, kteří tento mýtus inspirovali. Mezi taková promyšlená ochranná opatření by mělo patřit omezení splachů hnojiv, vytvoření průchodů pro rychlou migraci zvířat do teplých vodních oblastí a přísné dodržování rychlostních limitů v místech výskytu kapustňáků.
Výlety s kapustňáky u kapitána Mikea
U kapitána Mikea jsme si vědomi skutečnosti, že možná brzy přijdeme o kapustňáky a z Floridy zmizí zdroj mýtu o mořských pannách. Proto jsme naše prohlídky s kapustňáky přizpůsobili tak, abychom těmto roztomilým tvorům neublížili ani je nerušili. Takže v době, jako je nyní, kdy je na Floridě zima a oni migrují do teplejších pramenů, zajišťujeme, aby byli turisté řádně provedeni místy, kde se kapustňáci vyskytují, a aby s nimi komunikovali přátelsky a s respektem, aniž by narušovali jejich běžný život nebo jejich životní prostředí. Jsme také přesvědčeni, že každý člověk, který s námi pojede na výlet, snadněji pochopí potřebu ochrany těchto něžných tvorů. Další informace o kapustňácích, prohlídkách kapustňáků a průvodce různými aktivitami, které si můžete užít během své dovolené v Crystal River, najdete na stránkách „Captain Mike’s Swimming With The Manatees“.