Imigranti z bývalého Sovětského svazu

Význam:

Sovětský svaz, který vznikl z ruské revoluce, jež začala v roce 1917, se rozrostl v největší stát na světě co do rozlohy a po druhé světové válce se stal světovou supervelmocí. Přinejmenším teoreticky se jednalo o dobrovolný svazek tvořený patnácti autonomními sovětskými socialistickými republikami, kterému však dominovalo Rusko, zdaleka největší z republik co do počtu obyvatel i rozlohy. Pod tlakem studené války a tlakem moderní světové ekonomiky se Sovětský svaz v roce 1991 rozpadl a rozdělil se na jednotlivé republiky, z nichž každá se stala nezávislým státem.

Všech patnáct sovětských socialistických republik, které tvořily Sovětský svaz, se po rozpadu svazu v roce 1991 osamostatnilo. Lze je rozdělit do pěti skupin:

• Slovanské státy: Ruská federace, Ukrajina a Bělorusko
• Baltické státy: Estonsko, Lotyšsko a Litva
• Kavkazské státy: Středoasijské republiky: Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie
• Středoasijské republiky:
• Moldavsko

Žádný z těchto států není etnicky homogenní a v několika z nich žijí početné etnické menšiny – zejména etničtí Rusové. Některé z těchto zemí trápí separatistická hnutí a kvaziautonomní oblasti v jejich rámci.

Historické pozadí

Na konci devatenáctého století začala emancipace rolníků a rozšiřování tržního hospodářství ovlivňovat západní oblasti ruského impéria, což vyvolalo emigraci etnických Poláků, Židů, Ukrajinců, Litevců, Lotyšů, Finů a etnických Němců. Emigrace do Ameriky byla nejsilnější z oblastí sousedících s německou a rakouskou říší na západě a mnohem slabší z oblastí na východě. Před první světovou válkou (1914-1918) byla transatlantická imigrace etnických Rusů a Ukrajinců z východní a střední Ukrajiny omezená. Příležitosti k usazení v jižním Rusku a na Sibiři přilákaly mnoho lidí na východ v rámci vlny vnitřní migrace. Přesto během prvního desetiletí dvacátého století přišlo do Spojených států více než 1,5 milionu přistěhovalců z Ruského impéria. Navzdory zastavení přistěhovalectví během první světové války přišlo během následujícího desetiletí dalších 1,1 milionu přistěhovalců.

Ukrajinské přistěhovalectví do Spojených států bylo významné od 80. let 19. století. Tehdy většina ukrajinských přistěhovalců pocházela z provincií Halič a Bukovina ve východní části Rakouska-Uherska. Po neúspěšném pokusu o vytvoření nezávislého ukrajinského národa po první světové válce a následných sovětských represích, které vyvrcholily terorem a hladomorem na počátku 30. let 20. století, opustilo mnoho Ukrajinců aktivních v hnutí za nezávislost svou vlast. Vedle Ukrajinců to byli i Rusíni (neboli Karpatští Rusíni), příslušníci malých východoslovansky mluvících komunit ve východokarpatské oblasti. Ukrajinští a rusínští přistěhovalci se usadili v průmyslových oblastech Spojených států, například v New Jersey, Pensylvánii a ve státech u Velkých jezer. Velký počet se jich usadil také na západních kanadských prériích.

Polští, židovští a finští přistěhovalci byli nejpočetnější skupinou z bývalého Ruského impéria, ale většina z nich pocházela z oblastí, které se po roce 1922 nacházely mimo Sovětský svaz. Výjimkou byli Židé ze středního Běloruska nebo střední Ukrajiny. Kromě těchto skupin přišli v tomto období do Spojených států také Litevci a Lotyši, přičemž první z nich výrazně převažovali nad druhými. Obě skupiny se usadily v průmyslových oblastech severovýchodních států a států u Velkých jezer. V tomto období přišli také ruští Němci z Ukrajiny a Volžských oblastí, kteří se usadili na Velkých pláních a Středozápadě. Do Spojených států přišel také malý počet Estonců a Bělorusů. Po ruské revoluci a porážce antikomunistických sil se ve Spojených státech usadil malý počet takzvaných „bílých“ Rusů.

Sovětský svaz Během druhé světové války

Druhá světová válka (1939-1945) vyhnala z vlasti velké množství sovětských občanů a také občany tří pobaltských států, Polska a Rumunska. Během války bylo mnoho lidí odvlečeno německým nacistickým režimem jako otrocká pracovní síla na práci v továrnách a zemědělských podnicích. Jiní se stali válečnými zajatci nebo oběťmi nacistické perzekuce a další byli uprchlíky, kteří utíkali před boji i násilím, genocidou a etnickými čistkami, jež byly nedílnou součástí války na východní frontě. Po Jaltských dohodách z počátku roku 1945, které uznaly sovětskou nadvládu ve východní Evropě, byla značná část Polska, Rumunska a všech pobaltských států anektována sovětskou vládou, která na zbylé obyvatele uvalila režim teroru.

Poválečná legislativa zavedená za účelem zmírnění dřívějších kvót na národnostní původ s ohledem na uprchlickou krizi umožnila značnému počtu bývalých sovětských občanů vstup do Spojených států, zejména lidem z pobaltských republik, Bělorusům a Ukrajincům. Po zrušení kvót národnostního původu v roce 1965 přicházel do Spojených států v době americko-sovětského uvolňování napětí proud sovětských občanů, často na základě ustanovení o slučování rodin. Takzvaní odmítači byli malou, ale významnou skupinou antisovětských přistěhovalců. Mnoho sovětských přistěhovalců židovského původu se snažilo emigrovat do Izraele nebo Spojených států, ale sovětská vláda je odmítala a pohlížela na ně s podezřením a předsudky.

Tvrdé zacházení se sovětskými Židy se v 70. letech 20. století stalo pro Američany významným problémem v oblasti lidských práv. Jacksonův-Vanikův dodatek k americkému obchodnímu zákonu z roku 1974 postihoval Sovětský svaz a další země, které omezovaly právo emigrantů pokojně opustit svou vlast. Zákon účinně tlačil na sovětskou vládu, aby propustila stálý proud emigrantů, především disidentů a příslušníků menšinových náboženských komunit – židů, evangelických křesťanů a římských katolíků. Většina těchto emigrantů se usadila ve Spojených státech. Nejznámějším sovětským emigrantem tohoto období byl spisovatel Alexandr Solženicyn, nositel Nobelovy ceny, který se usadil ve městě Cavendish ve státě Vermont.

Po vzestupu hnutí Solidarita v Polsku a následných pokojných revolucích ve východní a střední Evropě se v Sovětském svazu začal hroutit komunismus, a to i přes reformní úsilí Michaila Gorbačova, prezidenta Sovětského svazu. V roce 1991 skončil po neúspěšném puči proti Gorbačovovi Sovětský svaz a všechny republiky, které jej tvořily, vyhlásily nezávislost. Nově nezávislé státy, včetně Ruska, nadále vysílaly do Spojených států značný počet imigrantů.

Od poloviny 80. let do roku 2008 bylo do Spojených států přijato více než 1 milion legálních přistěhovalců ze zemí bývalého Sovětského svazu, včetně tří pobaltských republik. Většina těchto přistěhovalců pocházela ze tří slovanských zemí bývalého Sovětského svazu. Z těchto tří zemí jich nejvíce poskytla Ukrajina, počítáno jak v hrubých číslech, tak v procentech celkové populace země. Z pěti středoasijských republik poslal nejvíce imigrantů Uzbekistán, nejlidnatější z této skupiny, následovaný Kazachstánem. Zdá se, že významnou část přistěhovalců ze středoasijských republik tvořili etničtí Rusové. Stejně tak se zdá, že proudy přistěhovalců z Ukrajiny a Běloruska zahrnovaly mnoho Rusů. Přistěhovalci z téměř všech států bývalého Sovětského svazu mimo samotné Rusko hovoří rusky a ti, kteří hovoří rusky jako svým hlavním jazykem, tvoří v několika zemích, zejména v Bělorusku, velkou většinu.

Židovští přistěhovalci

Velká část přistěhovalců z bývalého Sovětského svazu byla židovského původu. Jejich přesný počet není znám, ale odhady se v průběhu historie pohybují až kolem 700 000 přistěhovalců. Přibližně polovina těchto přistěhovalců se usadila v širší oblasti metropole New York. Mezi další významná centra přistěhovalectví patřily Filadelfie, Miami, Chicago, San Francisco a Los Angeles.

Židovské americké organizace převzaly hlavní roli při sponzorování a pomoci židovským příchozím z bývalého Sovětského svazu. Údaje těchto organizací ukazují, že bývalí sovětští židovští emigranti jsou v průměru starší než většina ostatních přistěhovalců. Jedna studie zjistila, že více než třetině židovských přistěhovalců z bývalého Sovětského svazu žijících v oblasti New Yorku je nejméně pětapadesát let. Významné je, že téměř dvě třetiny všech židovských přistěhovalců z bývalého Sovětského svazu mají blízké příbuzné v Izraeli, což ukazuje na rozdělené cíle židovské rodinné migrace v postsovětském období.

Characteristics of Post-Soviet Immigrants

Post-sovětští emigranti mají tendenci být vzdělanější než starší vlny přistěhovalců z bývalého ruského impéria. Podle jedné studie z roku 2003 mělo 34 % ukrajinských přistěhovalců ve Spojených státech vysokoškolské vzdělání ve srovnání s 23 % neukrajinských přistěhovalců. Stejná studie zjistila, že tito přistěhovalci překonávají ukrajinské přistěhovalce do Kanady a ostatní přistěhovalce ve Spojených státech, pokud jde o výdělky a osvojení angličtiny.

Vzhledem k jejich odlišnému socioekonomickému postavení a zkušenostem z bývalého Sovětského svazu měla většina postsovětských přistěhovalců tendenci vytvářet vlastní organizace a rozvíjet své kulturní a společenské aktivity mimo zavedené komunity. Židovští přistěhovalci z bývalého Sovětského svazu měli tendenci být sekularizovaní a často nábožensky neobservační. Přestože byly vyvinuty snahy o změnu tohoto stavu a americké židovské agentury sociálních služeb nadále hrají důležitou roli ve službách židovským přistěhovalcům, zejména starším lidem, většina těchto přistěhovalců zůstává stranou hlavního proudu komunity. Podobná situace panuje i mezi nežidovskými přistěhovalci, například Ukrajinci, kteří se ve větším počtu nepřipojili k existujícím ukrajinským americkým organizacím.

Růst rusky mluvícího obyvatelstva ve Spojených státech během dvou desetiletí od rozpadu Sovětského svazu podnítil růst ruskojazyčných médií. V roce 2008 vycházelo na území Spojených států téměř třicet ruskojazyčných a dvojjazyčných novin a časopisů. Všechny kromě jednoho – newyorského deníku Novoye Russkoye Slovo – byly týdeníky a dvoutýdeníky; většina z nich vycházela v širší oblasti New Yorku. Existovalo také několik kabelových televizních kanálů vysílajících v ruštině a ruská rozhlasová síť v oblasti New Yorku. Většina ruskojazyčných televizních programů se vyrábí v Rusku. Rozvoj nových médií mezi novými přistěhovalci z bývalého Sovětského svazu byl poněkud brzděn konkurencí v podobě snadného internetového přístupu k domácím novinám a streamování rozhlasového a video vysílání.

Profil přistěhovalců z bývalého Sovětského svazu

*Imigranti, kteří získali status legálního trvalého obyvatele USA.

Zdroj: Department of Homeland Security, Yearbook of Immigration Statistics, 2008.

Dalším významným přínosem první generace přistěhovalců z bývalého Sovětského svazu bylo rozšířené podnikání. Malé až středně velké začínající firmy jsou běžné a většina měst s jakkoli početnou komunitou nedávných ruských nebo ukrajinských emigrantů podporuje alespoň několik etnických lahůdkářství a obchodů se suvenýry.

Kriminalita

Kromě těchto pozitivních aspektů postsovětské imigrace do Spojených států se objevují i rostoucí problémy s kriminalitou a násilím. Velkým problémem se ve Spojených státech staly ruské a postsovětské skupiny organizovaného zločinu s vazbami na mafii se sídlem v Rusku a ruské bezpečnostní služby. Koncem 80. let 20. století byla brooklynská čtvrť Brighton Beach nechvalně proslulá aktivitami ruské mafie, která se často přiživovala na krajanech přistěhovalců v rámci různých vyděračských schémat. Od té doby se operace organizovaného ruského zločinu rozšířily po celých Spojených státech. Členové ruské mafie, kteří jsou obvykle dobře vzdělaní, sofistikovaní, vyznají se v počítačích a mezinárodních financích a zřejmě se těší tajné podpoře ruských bezpečnostních agentur, představovali pro americké orgány činné v trestním řízení velkou hrozbu, a to i přes zatčení a odsouzení několika významných vyděračů. Tyto skupiny se rovněž podílely na obchodování s drogami a prostituci a vytvořily si vazby na skupiny organizovaného zločinu z jiných etnických a rasových skupin. Byly také zaznamenány některé aktivity mládežnických gangů, včetně arménských gangů, jako je „Armenian Power“ v oblasti Los Angeles.

Zjevný růst ruské ekonomiky v polovině prvního desetiletí jednadvacátého století, způsobený vysokými cenami ropy, poněkud snížil emigraci zRuska. Emigrace zUkrajiny, Moldavska a středoasijských republik však zůstala poměrně stabilní. V roce 2009 se zdálo pravděpodobné, že postsovětské země budou i v dohledné budoucnosti vysílat imigranty do Spojených států.

John Radzilowski

Další literatura

• Altshuler, Stuart. Exodus sovětských Židů. Lanham, Md.: Rowman & Littlefield, 2005. Podrobná studie o židovských přistěhovalcích ze Sovětského svazu.
• Finckenauer, James O., a Elin J.Waring. Ruská mafie v Americe: přistěhovalectví, kultura a zločinnost. Boston: Northeastern University Press, 1998. Zkoumání trestné činnosti ruských přistěhovalců, kteří jsou srovnáváni s kriminálními příslušníky jiných přistěhovaleckých skupin.
• Foner, Nancy, ed. Noví přistěhovalci v New Yorku. New York: Columbia University Press, 2001. Sbírka sociologických esejů o sedmi moderních skupinách přistěhovalců, včetně sovětských Židů, která se zabývá jejich interakcí s New Yorkem.
• Gloecker, Olaf, Evgenija Garbolevsky a Sabine von Mering, eds. Rusko-židovští emigranti po studené válce. Waltham, Mass.: Brandeis University Center for German and European Studies, 2006. Sborník příspěvků z konference o židovských přistěhovalcích z Ruska ve Spojených státech.
• Shasha, Dennis a Marina Shron. Rudé blues: Voices from the Last Wave of Russian Immigrants (Hlasy poslední vlny ruských přistěhovalců). New York: Holmes & Meier, 2002. Studie o sovětské imigraci do Spojených států založená na souboru rozhovorů s imigranty, kteří dokumentují své zkušenosti z Ameriky. Obsahuje předmluvu Stevena J. Golda.

Vzhledem k tomu, že se jedná o knihu, v níž jsou uvedeny i další informace: Brin, Sergej; Kanada vs. Spojené státy jako cíl imigrantů; evropští imigranti; židovští imigranti; polští imigranti; ruští a sovětští imigranti.