LanguageEdit
Indonéština (bahasa Indonesia ) je úředním jazykem Indonésie. Jedná se o standardizovanou odrůdu malajštiny, austronéského jazyka, který se na indonéském souostroví již po staletí používá jako lingua franca. Většina Indonésanů také hovoří jedním z více než 700 domorodých jazyků.
Většina Indonésanů kromě národního jazyka hovoří plynně dalším regionálním jazykem (příkladem je javánština, sundánština a další), který se běžně používá doma a v místní komunitě. Většina formálního vzdělávání a téměř všechna národní média a další formy komunikace probíhají v indonéštině. Ve Východním Timoru, který byl v letech 1975-1999 indonéskou provincií, je indonéština ústavou uznána jako jeden ze dvou pracovních jazyků (druhým je angličtina), vedle úředních jazyků tetum a portugalštiny.
LiteraturaEdit
Indonéská literatura může označovat literaturu vytvořenou na indonéském souostroví. Používá se také pro širší označení literatury vznikající v oblastech se společnými jazykovými kořeny vycházejícími z malajštiny (jejíž je indonéština jedním z výhonků). Tím by se rozšířil záběr na přímořskou jihovýchodní Asii, včetně Indonésie, ale také na další národy se společným jazykem, jako je Malajsie a Brunej, a také na obyvatelstvo v rámci jiných národů, jako jsou Malajci žijící v Singapuru.
Existují také díla napsaná v Indonésii a o Indonésii v nepříbuzných jazycích. V rámci geografických hranic moderního indonéského národa existuje několik jazyků a několik odlišných, ale příbuzných literárních tradic. Například ostrov Jáva má svou vlastní javánskou přednárodní kulturní a literární historii. Existují také sundánská, balijská a batacká nebo madurská tradice. Indonésie má také koloniální historii holandské, britské a japonské okupace, stejně jako historii islámského vlivu, který přinesl vlastní texty, jazykové a literární vlivy. V oblasti existuje také tradice ústní literatury.
Termín „indonéská literatura“ se v tomto článku používá pro indonéštinu psanou v indonéském národě, ale zahrnuje také literaturu psanou v dřívější formě indonéského jazyka, tj. malajštině psané v Nizozemské východní Indii.
NáboženstvíEdit
Indonésie je podle ústavy sekulární stát a prvním principem filozofického základu Indonésie, Pancasily, je „víra v jediného Boha“. V zemi se vyznává řada různých náboženství a jejich společný vliv na politický, hospodářský a kulturní život země je značný. Indonéská ústava zaručuje svobodu náboženského vyznání. Vláda však uznává pouze šest oficiálních náboženství (islám, protestantismus, katolicismus, hinduismus, buddhismus a konfucianismus). Ačkoli na základě údajů shromážděných Indonéskou konferencí o náboženství a míru (ICRP) existuje v Indonésii přibližně 245 neoficiálních náboženství. Indonéské zákony vyžadují, aby každý indonéský občan vlastnil průkaz totožnosti, který identifikuje příslušnost dané osoby k jednomu z těchto šesti náboženství, ačkoli občané mohou do této kolonky vyplnit „věřící“ v případě, že se daná osoba hlásí k jinému než šesti uznaným náboženstvím, nebo tuto kolonku nechat prázdnou. Indonésie neuznává agnosticismus ani ateismus a rouhání je nezákonné. Indonésie má největší muslimskou populaci na světě Při sčítání lidu v Indonésii v roce 2018 se 86,7 % Indonésanů označilo za muslimy (sunnité tvoří přibližně 99 %, šíité 1 % , ahmadíci 0,2 %), 7,6 % za protestanty, 3,12 % za katolíky, 1,74 % za hinduisty, 0,77 % za buddhisty, 0,03 % za konfuciány a 0,04 % za příslušníky jiných náboženství/bez vyznání.
Politické vedení Indonésie sehrálo důležitou roli ve vztazích mezi jednotlivými skupinami, a to jak v pozitivním, tak i v negativním smyslu, když podporovalo vzájemný respekt potvrzením Pancasily, ale také prosazováním programu transmigrace, který způsobil řadu konfliktů ve východní oblasti země.
KuchyněEdit
Indonéská kuchyně je jednou z nejživějších a nejbarevnějších kuchyní na světě, plná intenzivní chuti. Je rozmanitá, částečně i proto, že Indonésii tvoří přibližně 6 000 obydlených ostrovů z celkových 18 000 v největším souostroví světa, na kterých žije více než 600 etnických skupin. Existuje mnoho regionálních kuchyní, často založených na domorodé kultuře a cizích vlivech. Indonésie má přibližně 5 350 tradičních receptů, přičemž 30 z nich je považováno za nejdůležitější.
Indonéská kuchyně se značně liší podle regionů a má mnoho různých vlivů. Například sumaterská kuchyně má často blízkovýchodní a indické vlivy a obsahuje maso na kari a zeleninu, jako je gulai a kari, zatímco javánská nebo sundánská kuchyně je většinou původní, s určitým náznakem čínských vlivů. Kuchyně východní Indonésie jsou podobné polynéské a melanéské kuchyni. V indonéské kuchyni jsou patrné prvky čínské kuchyně: potraviny jako bakmi (nudle), bakso (masové nebo rybí kuličky) a lumpia (jarní závitky) byly zcela asimilovány.
ArchitekturaEdit
Indonéská architektura odráží rozmanitost kulturních, historických a geografických vlivů, které formovaly Indonésii jako celek. Nájezdníci, kolonizátoři, misionáři, kupci a obchodníci přinesli kulturní změny, které měly zásadní vliv na stavební styly a techniky.
Tradičně nejvýznamnější cizí vliv byl indický. Významnou roli při utváření indonéské architektury však sehrály také čínské, arabské a evropské vlivy. Náboženská architektura se pohybuje od domorodých forem až po mešity, chrámy a kostely. Sultáni a další vládci stavěli paláce. V indonéských městech se nachází značné dědictví koloniální architektury. V nezávislé Indonésii vznikla nová paradigmata postmoderní a současné architektury
.