Dio dà il pane a chi non ha i denti. (Bůh dává chléb těm, kdo nemají zuby.)
– italské přísloví
S blížící se Velikonoční nedělí mám chléb na jazyku.
Zatímco Židé se tento týden postí na svátek Pesach a jedí nekvašené macesové krekry, Italové se zbláznili do sacharidů a mají nejméně čtyři různé druhy chleba vyráběné výhradně na Velikonoce.
Nejoblíbenějším velikonočním chlebem je tradiční sladký pletený chléb posetý barevnými velikonočními vajíčky.
Maminka tento chléb vždycky pekla současně s naším každoročním odpoledním barvením vajíček, zatímco my s bratrem jsme se do krve prali o drátěnou naběračku na vajíčka, která byla součástí zdobení. (Vážně, výrobci barev na vajíčka, zabilo by vás, kdybyste k tomu pár takových věcí přihodili?)
Nejzářivější vajíčka hrdě zdobila mámin chleba, do kterého jsme mohli krájet až po velikonoční mši. Někde uprostřed kněží napomínajících dvakrát do roka návštěvníky kostela jsem o tom začala snít.
Seděla jsem po mši v kuchyni, stále v bílých botách, a tiše jsem okusovala růžové barvivo, které z vajíčka vytékalo na samotný chléb.
Italové nejsou jediní, kdo peče pletený velikonoční chléb. Přispěvatelka Natalie Hoch nám poskytla nádherný recept na pletený švýcarský chléb, který se díky přidání barevných vajíček dokonale hodí k velikonoční verzi.
Pro ty, kteří mají chuť na sladké, je tu Columba Pasquale neboli italský holubičí chléb. Je to bohatý, sladký kynutý chléb plněný kandovaným ovocem a posypaný mandlemi a cukrem.
Na slano mnoho Italů peče Torta Pasqualina, ligurský velikonoční koláč z vločkového těsta, mangoldu, sýru ricotta, parmigiana a nejméně pěti celých vajec.
Ale naprosto nejlepší italský velikonoční chléb dělala moje babička.