Jákoba jsem miloval, ale Ezaua jsem nenáviděl
Jak můžeme smířit Boha, který říká, že je láska, když zároveň říká, že někoho nenáviděl? Zní to nepochopitelně, že by dobrý Otec obrátil své srdce proti někomu. Tento rozpor vidíme v první kapitole Malachiáše:
Břemeno Hospodinova slova k Izraeli skrze Malachiáše.
„Miloval jsem vás,“ říká Hospodin.
„Vy však říkáte: ‚Jakým způsobem jsi nás miloval?“
Nebyl snad Ezau Jákobův bratr?“
Říká Hospodin.
„Jákoba jsem však miloval,
ale Ezaua jsem nenáviděl…“
„Jákoba jsem miloval,“ říká Hospodin. (Malachiáš 1,1-3a)
Bůh v Malachiáši zmiňuje Jákoba a Ezaua, dva bratry, syny Izáka. Boží city k těmto dvěma bratrům se zdají být značně rozdílné. Abychom porozuměli této pasáži a významu nenávisti, musíme se vrátit ke starověké hebrejštině.
Starověké hebrejské tvoření slov
Starověký hebrejský jazyk je jedinečný v tom, jak jeho písmena a slova komunikují. Staletí předtím, než se vytvořilo dnes běžné hebrejské blokové písmo, vznikl tento jazyk jako typ piktografického písma. Toto písmo komunikovalo pomocí tvarů a obrázků, které byly jeho písmeny, a dávalo každému jednotlivému písmenu vlastní význam.
Když tato písmena tvořila kořenná slova, význam těchto písmen se často nacházel ve významu kořenných slov, která hláskovala. Význam kořenového slova je pak spojen s významem všech slov, která jsou z tohoto kořene vytvořena.
Přestože vědci přiznávají, že je toho mnoho, čemu nerozumějí, žádný jiný jazyk na světě tímto způsobem nekomunikuje. Jak zvláštní to je! A to je původní jazyk dvou třetin Bible.
Nenávist v kontrastu s láskou
Dnes se náš západní pohled na nenávist shoduje s definicí podle Merriam-Websterova slovníku. Nenávist je definována jako velmi silný pocit nechuti; intenzivní nepřátelství.
Stará hebrejština však naznačuje něco jiného.
„Sane‘ “ (saw-nay‘) je hebrejské slovo, které se často překládá jako nenávist. Starobylá piktografická písmena pro „sane“ jsou trn a semeno. Starohebrejský biblický lexikon to vysvětluje takto:
Piktogram je obrazem trnu, dále je obrazem semene. Dohromady to znamená „trnové semeno“. Trn, (semeno rostliny s malými ostrými hroty) způsobují, že se člověk otáčí do stran, aby se jim vyhnul“. („Starohebrejský lexikon Bible“, autor Jeff A. Benner. ISBN 1-58939-776-2.)
Návist – vyhýbání se bolesti
V biblických dobách se trní používalo jako ploty na ochranu stád před dravci nebo se dokonce používalo jako zbraň. Myšlenka spočívala v tom, že trny způsobovaly bolest a bolest nutila někoho vyhýbat se tomu, co ji způsobovalo. Trny vytvářely ochranný štít, živý plot.
Přestože se někdy jedná o intenzivní emoce, starověký hebrejský pohled na nenávist se týkal spíše toho, že nás něco zraňuje nebo zraňuje, protože se jedná o lásku. Otevřít se lásce znamenalo otevřít se zranění. Nenávist pak znamenala držet se od tohoto zdroje bolesti dál. Vidíme to v Izákově reakci na Abimelecha:
„Tehdy k němu přišel Abimelech z Geraru se svým rádcem Ahuzatem a velitelem svého vojska Fikolem. Izák jim řekl: „Proč jste ke mně přišli, když mě nenávidíte a poslali jste mě pryč od sebe?“ „Proč?“ zeptali se. (1 Mojžíšova 26,26-28)
Nenávist nebyla ani tak o intenzivní konfrontační emoci a způsobování bolesti. Místo toho šlo spíše o rozhodování, jak se této bolesti – fyzické nebo emocionální – vyhnout.
Boží charakter
Toto pochopení může přímo ovlivnit náš pohled na Boží charakter. Je-li to pravda, zamyslete se nad několika běžnými verši z Písma zcela novým způsobem:
A když Hospodin viděl, že je Lea nenáviděna, otevřel její lůno (Genesis 29,31; Kralická Bible)
Některé překlady zde místo nenáviděná používají „nemilovaná“. V Písmu není nic, co by naznačovalo, že Jákob byl vůči ní agresivní. Z toho, co můžeme číst, se od Ley většinou držel dál. Důvodem mohla být jeho touha po Ráchel. Nebo možná proto, že mu Lea připomínala Lábanovy podvody (Gn 29,21-25).
Jakob se možná Lee vyhýbal, protože jejich vztah byl přinejmenším komplikovaný. Přesto jí Bůh ze soucitu s neustálým odmítáním Ley dal děti.
Jakoba jsem miloval, Ezaua jsem nenáviděl (Mal 1,2; Řím 9,13)
Ezau je jediná osoba, o které Bůh řekl, že ji nenávidí. Je možné, že Hospodin byl tak zraněn Ezauovým odmítnutím jeho cenného daru prvorozenství pro nějaký guláš, že se od něj Bůh chtěl držet dál?
Je zde velmi specifický sled událostí. Bůh Ezaua neodmítl, Ezau spíše odmítl Boží plán. To způsobuje Otci velkou bolest. V tomto kontextu tento verš ukazuje spíše na zlomené Boží srdce než na jeho hněv kvůli neposlušnosti.
Milujte své nepřátele
Božský charakter není lhostejný k našim zkušenostem a nehněvá se na jeden neuvážený čin neposlušnosti. Naopak, je „soucitný a milosrdný, pomalý k hněvu…“. (Exodus 34,6). Když cítíme bolest, chceme se stáhnout; jsme stvořeni k Jeho obrazu. Ježíš nás však vyzývá, abychom milovali ty, kteří nám ubližují. Místo vyhýbání se (nenávisti) oplácejte láskou.
„Ale vám, kteří slyšíte, říkám: Milujte své nepřátele, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí…“ – Lukáš 6,27
.