Stud je reakcí na něco, co je morálně špatné nebo odsouzeníhodné. Obvykle se zvýrazňuje, pokud je jeho objekt odhalen, ale na rozdíl od rozpaků se váže i na myšlenku nebo činnost, která zůstává neodhalená nebo neodhalitelná pro ostatní. Zatímco rozpaky mohou být intenzivní, stud je podstatnější pocit v tom smyslu, že se týká našeho morálního charakteru, a ne pouze našeho společenského charakteru nebo image.
Stud vzniká z poměřování našich činů s morálními normami a zjištění, že jim neodpovídají. Pokud naše činy zaostávají a my si toho nevšimneme, můžeme se „zastydět“ nebo na sebe upozornit – extrémním příkladem je Ulička hanby Cersei Lannisterové v seriálu Hra o trůny. Pokud nám to po upozornění příliš nevadí, lze o nás říci, že se nestydíme, neboli že „nemáme stud“.
V Rétorice Aristoteles, vždy jemný psycholog, poznamenává, že stud vzniká také z nedostatku čestných věcí, které sdílejí jiní nám podobní, zejména pokud je tento nedostatek naší vlastní vinou, a tedy zaviněn naší morální špatností.
Nakonec je možné pociťovat stud zástupně, tj. sdílet stud jiné osoby nebo pociťovat stud jejím jménem, zejména je-li tato osoba s námi úzce spřízněna nebo spojena, například náš partner, sourozenec nebo dítě. Stud tedy mohou prožívat i bezúhonní lidé, což platí i pro rozpaky a další emoce. ‚Peklo,‘ řekl Sartre, ‚jsou druzí lidé.“
Zkuste si právě teď zahrát na pocit studu. Slovo „stud“ pochází z praindoevropského „zakrývat“ a pocit studu se často vyjadřuje gestem zakrývajícím čelo a oči, sklopeným pohledem a uvolněným postojem. Mezi další projevy studu patří pocit tepla nebo horka a duševní zmatek nebo ochromení. Tyto znaky a příznaky mohou sdělovat lítost a kajícnost, a tím vzbuzovat soucit a odpuštění.
Přesto můžeme svůj stud raději tajit, protože stud může být sám o sobě zahanbující – přesněji řečeno trapný.
Lidé s nízkým sebevědomím, kteří jsou k sobě přísnější, se více stydí. V některých případech se mohou proti studu bránit obviňováním nebo pohrdáním, často osobou nebo osobami, které jejich stud podnítily. To pravděpodobně povede jen k prohloubení studu, a tedy ke snížení sebeúcty, čímž se otevře začarovaný kruh – který by mohl být přerušen, kdyby podobně jako někteří politici přestali stud vůbec pociťovat.
Zatímco zdrcující stud může být destruktivní, mírný až středně silný stud je většinou silou dobra, která nás vede k etičtějšímu životu.
Když se stud vztahuje k osobě, vina se vztahuje k činu nebo činům a k vině a výčitkám. Stud říká: „Jsem špatný“. Pocit viny říká: „Udělal jsem něco špatného.“
Stud se týká nedodržování kulturních nebo společenských morálních norem, zatímco pocit viny se týká nedodržování vlastních morálních norem. Je tedy zcela možné cítit se provinile za činy, které mnozí nebo většina našich vrstevníků schvaluje, jako je nošení značkového oblečení, řízení auta s velkým množstvím benzinu nebo konzumace červeného masa.
ZÁKLADY
- Co jsou to rozpaky?
- Najděte si terapeuta v mém okolí
Stud a pocit viny jdou často ruku v ruce, proto se tak často zaměňují. Například když někomu ublížíme, často se cítíme špatně, že jsme to udělali (vina), a zároveň máme špatný pocit sami ze sebe (stud).
Vina a stud jsou však odlišné emoce. Stud je „egodystonický“, tj. v rozporu s naším žádoucím sebeobrazem, a vysoká míra studu koreluje se špatným psychickým fungováním. Zejména poruchy příjmu potravy a mnohé sexuální poruchy lze chápat jako poruchy studu, stejně jako narcismus, který lze chápat jako obranu proti studu. Pocit viny je naproti tomu „egosyntonický“, tj. v souladu s naším sebeobrazem, a – s výjimkou extrémních případů, jako byl případ regicidální lady Macbethové – buď nesouvisí se špatným psychologickým fungováním, nebo s ním koreluje nepřímo.
Tváří v tvář stejným okolnostem jsou lidé s vysokým sebevědomím náchylnější k pocitu viny než k hanbě a častěji přijímají nápravná nebo spásná opatření.
Neel Burton je autorem knihy Heaven and Hell: The Psychology of Emotions (Psychologie emocí) a dalších knih.