Jak a proč chřestí chřestýš?

Chřestidlo chřestýše je tvořeno dutými vzájemně propojenými segmenty z keratinu, stejného materiálu, z něhož se skládá lidský nehet. Segmenty do sebe volně zapadají na konci hadího ocasu.

Představte si, že procházíte dusnou pouští, osamělý zajatec v moři písku. Na míle daleko není nikdo kolem. Slunce na vás nemilosrdně svítí jako léto v Alžíru – jen hůř. Jediné slyšitelné zvuky jsou nárazový vítr a vaše nohy, které hrabou písek. Najednou uslyšíš poblíž překvapivý zvuk – chřestění.

Vzhledem k tomu, jak zdatní jsou chřestýši v kryptickém maskování, se ti pravděpodobně nepodaří zdroj tohoto zvuku vypátrat. Cítíš však, že se k tobě plíží, číhá pod rozžhaveným pískem ve svinuté poloze s hlavou zvednutou vysoko do vzduchu. Zmocní se tě panika.

Samotné slovo „chřestýš“ naplní srdce mnoha lidí strachem a obavami. Navzdory jejich děsivé postavě si jich však nemůžeme nevážit. Jsou to vysoce specializovaní dravci s unikátními chřestícími nástavci na konci ocasu.

Chřestýši jsou velcí jedovatí hadi, kteří se vyskytují v Severní a Jižní Americe. Na světě žije více než 30 druhů chřestýšů. Jen v Arizoně žije 13 druhů chřestýšů, což je více než v kterémkoli jiném státě. Mnoho chřestýšů je však v ohrožení, protože do jejich teritoria rychle zasahuje lidské prostředí. Bohužel se také mnoho lidí domnívá, že jediný dobrý chřestýš je mrtvý chřestýš. V mnoha částech USA jsou chřestýši shromažďováni a zabíjeni, aby se jejich populace udržela pod kontrolou.

Kromě charakteristického syčení mají chřestýši ještě další gesto, ze kterého běhá mráz po zádech.

Tímto charakteristickým znakem je samozřejmě jejich jmenovec – jejich charakteristické chřestění.

Věda o chřestění

Chřestidlo je zřejmě „připevněno“ ke špičce chřestýšího ocasu. Chřestivý zvuk, který vydává, připomíná maraku, což vyvolává otázku: „Funguje to jako maraka?“

Chřestidlo je tvořeno dutými vzájemně propojenými segmenty z keratinu – stejného materiálu, který tvoří lidský nehet. Segmenty jsou volně nasazeny na konci hadího ocasu. Jsou křečovité a při pohybu o sebe cvakají. Když had vztyčí ocas a rozkmitá svaly, tyto segmenty do sebe narážejí a vydávají rozpoznatelný chřestivý zvuk.

Protože je struktura v podstatě dutá, zvukové vlny se odrážejí od stěn a vytvářejí výrazný zesílený chřestivý zvuk. Ten je podobný ozvěně vznikající uvnitř jeskyně. Čím větší je jeskyně (v případě chřástala dutější kruhy), tím větší je zesílení, tj. tím hlasitější je ozvěna (chřestění).

Jak chřástalové chřestí?

No, tato velká a dutá komora si s tím sama neporadí. Proto přicházejí ke slovu mohutné ocasní svaly. Chřestýši jsou vybaveni třemi silnými vibrujícími svaly: supercostalis lateralis, iliocostalis a longissum dorsi, které se nacházejí u báze jejich páteře.

Když had začne třást ocasem, vlnící se vlny se šíří po celé délce chřestýše. Chřestění je tak intenzivní, že se nám tyto pohyby zdají pouhým okem rozmazané. Pomocí těchto svalů mohou třást ocasem 50 až 100krát za sekundu. Ano, ZA SEKUNDU!“

Jedná se o jeden z nejrychlejších svalových stahů pozorovaných v přírodě, srovnatelný s máváním křídel kolibříka. A chřestýši dokáží toto chřestění udržet v chodu i několik hodin! Kevin Conley, zoolog z Washingtonské univerzity, správně poznamenal, že „chřestýši kombinují rychlost sprintera s vytrvalostí maratonce“.

Dekódování fyziologie chřestění

Přes energické chřestění vydává tento had jen zlomek energie. Možná proto mohou chřestýši nepřetržitě chřestit i několik hodin. Fyziolog Stan Lindstedt spolu se svým týmem vědců z Northern Arizona University studoval chřestýše tak, že je umístil pod skener magnetické rezonance (MRI). Pozorovali, že hadi vydávají překvapivě malé množství energie na jedno zatřesení.

Postulovali dva důvody. Za prvé, svaly vynakládají na třesení jen malou sílu. Za druhé, jako palivo nespoléhají pouze na kyslík. Přestože svá tvrzení nemohli podložit nezvratnými důkazy, vyslovili domněnku, že chřestýši chřestí nikoliv stahováním svalů na té straně ocasu, ke které se chřestýš pohybuje, ale tím, že svaly používají jako brzdu. Svým způsobem funguje jako prak. Energie potřebná ke zpomalení svalu se ukládá ve formě elastické potenciální energie (podobně jako pružina), a stává se tak k dispozici pro pohyb v opačném směru.

Chřestivá potence není od narození

Chřestýš není touto výbavou obdařen od narození. Místo toho se tito hadi rodí s tzv. předtlačítkem nebo prvním tlačítkem – jedním tuhým segmentem keratinu. Hadí mláďata, tj. mláďata hadů, s touto jednovrstevnou keratinovou komůrkou nemohou chrastit. Teprve po vytvoření druhé a dalších schránek se chrastění stává slyšitelným.

Když mladý had po několika dnech svléká kůži, získává také nový knoflík. Schránky pak postupně přibývají pokaždé, když svléká kůži. Tyto chrasticí kroužky časem stále přibývají, podobně jako ruské stohovací panenky. Bohužel si tyto vrstvy nedokážou udržet příliš dlouho. Protože jsou chřestýši od přírody poněkud křehcí, ztrácejí je v bitvách, nechávají si je ukousnout predátory nebo si je poškozují při klouzání po kamenitých cestách. Chřestýši se málokdy dostanou přes 10-12 kroužků, než se některé vrstvy začnou odlamovat.

Proč chřestýši chřestí?

Pohled na chřestýše sám o sobě vzbuzuje u mnoha lidí i zvířat strach. Jsou nechvalně proslulí tím, že jsou jedovatí. Jediné kousnutí od těchto hadů by vás obvykle dostalo na nemocniční lůžko.

Kousnutí ve skutečnosti není prvním útočištěm chřestýšů. Jejich obrana ve skutečnosti začíná chřestěním. Chřestění slouží jako hlasité varování, že had není spokojen s vaší přítomností ve své blízkosti. Chřestění je tedy způsob, kterým tito hadi tiše sdělují vetřelci, aby se stáhl z jejich území. Had se vyvinul tak, že disponuje vysoce sofistikovaným výstražným mechanismem, který varuje blížící se nepřátele. Ve skutečnosti jsou chřestýši považováni za nejnovější a nejvyvinutější hady z čeledi plazovitých.

Vysoké chřestění zvýrazňuje hadovo zkamenělé syčení. Kromě těchto složitých mechanismů chřestýši také svinují své hadovité tělo a zvedají hlavu do vzduchu, aby vetřelcům demonstrovali odpor.

Přestože mají schopnost vydávat tak zastrašující chřestivý zvuk, chřestýši od toho za určitých okolností upouštějí. Jsou to v podstatě predátoři ze zálohy. Proto se musí držet při zemi a vyhýbat se tomu, aby je jejich kořist odhalila. Zůstat nenápadný a tichý je pro ně nepostradatelné, aby se stali úspěšnými predátory. Chřestění by zřejmě upozornilo na jejich přítomnost kořist v okolí. Chřestění se proto chřestýši chtějí vyhnout – pokud to není nezbytně nutné, například k odražení nepřátel.

Když se plazí, dbají na to, aby jejich chřestící ocas pracoval v tichém režimu. Tento „režim“ aktivují tak, že chřestidlo drží ve vzduchu, aby se při svém plížení nedostalo do kontaktu se zemí nebo jinými překážkami.

Jak jsou chřestýši nebezpeční?“

Kamufláž je dalším znakem chřestýšů, který umocňuje skutečnost, že ve skutečnosti nechtějí komunikovat se zbytkem světa, kromě případů, kdy hledají potravu. Protože často žijí v přestrojení, aby ulovili kořist, lidé na ně někdy nechtěně šlápnou. Přestože jsou kousnutí chřestýšů nebezpečná, zaznamenaná úmrtnost na jejich kousnutí je poměrně nízká. Při správné lékařské péči se hadí uštknutí obvykle vyléčí a pacienti se mohou zotavit.

Jed většiny druhů chřestýšů je složen především z hemotoxinů, které obvykle zhoršují funkci červených krvinek (RBC). Uštknutí může mít za následek vnitřní krvácení, dočasné poškození svalů a nesnesitelnou bolest v místě uštknutí.

Několik druhů chřestýšů, například druhy Mojave a strakatý, má však ještě silnější jed. Obsahuje neurotoxiny, které reagují mnohem rychleji a zaměřují se na nervový systém. Příznaky neurotoxického uštknutí jsou také závažnější. Často zhoršuje vidění a ztěžuje dýchání a mluvení.

Proto se důrazně doporučuje mít se na pozoru, když se vydáváte na túru, zejména v oblastech, jako je Arizona, kde se hojně vyskytuje mnoho druhů chřestýšů. Nikdy se nepokoušejte hada zabít, ať je jakkoli malý. A kdykoli uslyšíte chřestění, je to jasné znamení, abyste se z dané oblasti vzdálili. I přes tato základní opatření, pokud vás nakonec chřestýš uštkne, měli byste okamžitě spěchat do nejbližší nemocnice. V případě uštknutí hadem se nikdy nespoléhejte pouze na základní domácí prostředky a neodkládejte formální lékařskou péči. V nejhorším případě by se takové rozhodnutí mohlo ukázat jako osudné.