Pískající a hlodavý hmyz není jen nepříjemností v každodenním životě, ale obtěžuje i etymology. Ti, kteří se o takové věci zajímají, se mohou podívat na můj příspěvek o broucích z 3. června 2015. Po vznášení se ve vyšších sférách bytí (jíst, pít, dýchat: to byla témata mých posledních příspěvků) navrhuji vrátit se na zem a zabývat se nízkými, méně důstojnými tématy. Prozatím řeknu, co vím o hmyzu, a začnu blechami. Zajímavost: blecha je běžné slovo se solidními příbuznými a bez bezpečné etymologie! Ve své databázi mám 26 citací na slovo blecha, nepočítaje samozřejmě hesla v četných slovnících. Jak uvidíme, toto rozpačité bohatství nepřinese definitivní výsledek. Hora může porodit myš, ale blecha zřejmě ne.
Slovo je známé již od nejstaršího období: Staroanglické flea(h), starohornoněmecké flōh atd. Protoforma musela znít přibližně jako flauh-. Dalo by se očekávat, že tato forma znamenala „skákat“ nebo „bodat“, případně „černý“. Bohužel takové indicie téměř nikam nevedou. Snadno si jen všimneme, že v jiných jazycích má tento hmyz podobný název: latinsky pūlex, řecky fýlla, rusky blokha (důraz na druhé slabice) atd. Nejhorší v tom výčtu je atd. protože blecha může mít přibližně stejné jméno i mimo indoevropskou rodinu.
Nejsem si jist, kdy si této skutečnosti někdo poprvé všiml. V mé databázi nejstarší citace v tomto směru pochází z roku 1923. Hermann Güntert, svého času aktivní a velmi uznávaný badatel, srovnával latinské pūlex s korejským pyårak. Vezmeme-li v úvahu záměnu l a r v korejštině, začíná forma vypadat téměř stejně. Günterův článek má příznačný název, totiž „K otázce vlasti Indoevropanů“. Korejština ovšem není indoevropský jazyk, takže otázka se týkala původního území Indoevropanů, kteří neobývali Dálný východ.
Indoevropané žili v kontaktu s mluvčími jiných jazykových rodin. Někteří lingvisté se navíc dlouho přimlouvali za jediný původ všech jazyků světa. Svým způsobem nás tato myšlenka vrací k příběhu o babylonské věži, který však nebyl podpořen „tvrdými důkazy“, zatímco Alfredo Trombetti (1866-1929), učenec, který obhajoval monogenezi všech jazyků, napsal na obranu této myšlenky řadu prací. Bohužel je všechny napsal v italštině, což je jazyk, který se mimo Itálii příliš nečte, a žádný z jeho článků a knih nebyl přeložen do francouzštiny, němčiny nebo angličtiny. Jeho díla se těžko shánějí i v dobrých knihovnách mimo Itálii, i když nyní je poměrně dost z nich k dispozici na internetu. Od jeho doby se do popředí dostal vědní obor známý jako nostratická lingvistika. Ve světle nostratické hypotézy nevypadá slovo známé na tak rozsáhlém území jako výjimka.
Je však možné, že slovo blecha má geograficky omezenější etymologii? Všimněme si, že začíná na fl-, jemuž mimo germánštinu odpovídá pl-, a obě zvukové skupiny hrají význačnou roli při tvoření zvukomalebných slov. Moucha, proudit, mihnout se, třepotat se, třepotat se, (sněhová)vločka a latinské fluere „plynout“ odkazují na pohyb, často nestálý. Zvlášť zajímavé je létat, protože máme sloveso létat a podstatné jméno moucha, název jiného hmyzu. Moucha nepochybně dostala své jméno proto, že umí létat – na první pohled příliš vágní pojmenování, protože létat umí i komáři, komáři a mnoho dalších tvorů. Přirozenější by bylo říkat ptáku „moucha“! Může být blecha jednoduše jedním z takových fl-slov? Možná ano, i když taková etymologie by byla příliš obecná, než aby nesla přesvědčivost.
Flacha také začíná na fl-. Blecha je poměrně plochá, ale plochost rozhodně není její nejvýraznější vlastností. Přesto má ukrajinština slovo bloska „štěnice“, jehož etymologie je nejistá: snad sahá ke kořenu slovanského slova pro „plochý“ (rus. ploskij aj.) nebo k nějakému kořenu s významem „mačkat“. Francis A. Wood, jehož názory často zmiňuji v tomto blogu, zřejmě vysledoval blechu s představou rychlého pohybu nebo schopnosti odpoutat se od místa, kde spočívá, a citoval mnoho slov glosovaných jako „bast; ravel out; vytrhnout, vytrhnout; chlupy; sněhové vločky“ apod. Tento výčet není nijak zvlášť působivý. Wood dospěl k závěru, že blecha a moucha mají stejný kořen, ale to se rovná tvrzení, že moucha a blecha jsou slova fl (se všemi důsledky této teze), což jistě jsou, ale příliš mnoho otázek zůstává nezodpovězeno.
Etymologické slovníky nemají o původu slova blecha co říci. Uvádějí nejstarší podobu a několik nezpochybnitelných kognátů. Tyto informace lze přeložit do známé smutné formulace: „Původ neznámý.“ Dokonce i Hensleigh Wedgwood, nejaktivnější anglický etymolog předskeatovské éry, který nikdy nepostrádal nějakou vzdálenou paralelu nebo důmyslný návrh, nabídl ve svém tlustém slovníku (jehož existují čtyři vydání) nejkratší heslo: „
Měli bychom se vrátit na začátek našeho příběhu. Stará germánština měla flauh-, ruština má blokha; vedle nich najdeme latinské pūlex a řecké psýlla. Mimochodem, v keltštině se kromě jiných tvarů objevilo i floh a floach! I začínající student historie jazyka si všimne, že korespondence podle Prvního (germánského) souhláskového posunu byly porušeny, což se také stalo, když jsme vedle sebe postavili angl. flow a lat. fluere. Keltské fl- nemůže odpovídat germánskému fl-. Latinské p a řecké ps netvoří spojení. Ruské bl- je neredukovatelné na pl- z fl-. Korejské pyårak je liché. Tváří v tvář této záhadné rozmanitosti forem nám připadá dlouhá diskuse o tom, zda ruské blokha a germánské flauh- patří k sobě, poněkud nezajímavá. Ve výše uvedeném seznamu k sobě nepatří nic, i když se vše podobá všemu ostatnímu. V důsledku toho hledání nějaké protoformy s odkazem na indoevropštinu sotva přinese přesvědčivé výsledky.
Zdržím se závazného návrhu. Blecha, jak jsem se dočetl, dokáže katapultovat na vzdálenost až 200násobku délky svého těla. Zdá se, že jeho etymologie odpovídá schopnostem hmyzu. Vypadá to, že máme před sebou prastarý název, jehož místo vzniku možná nelze odhalit. Tento název putoval široko daleko a nabýval různých podob, které jsou si podivuhodně podobné.
Aby se náš úkol najít etymologii blechy zkomplikoval, je třeba vzít v úvahu ještě jeden faktor. Názvy nebezpečných tvorů podléhaly tabu: lidé se báli nazvat blechu blechou ze strachu, že blecha uslyší, bude toto slovo považovat za pozvání a navštíví ji (stejný strach hraje důležitou roli ve způsobu, jakým lidé pojmenovávali vlky, medvědy a další divoká zvířata). Jinak řečeno: možná existovalo společné indoevropské slovo pro „blechu“, ale bylo zkomoleno záměrně, aby odradilo havěť. Mezi takovými propozicemi (kočovné slovo neboli Wanderwort, jak mu říkají Němci, a nejasně definovaný euroasijský název nebezpečného hmyzu) se možná nikdy nedozvíme, jak příběh začal: jen nějaký zvukově imitativní nebo zvukově symbolický útvar bl-/ pl-/ fl- s následnou libovolnou hláskou? Pro zmírnění obav se podívejte na obrázek blešího trhu v záhlaví: to místo je jen mírně nebezpečné
.