Sonda Voyager 1, kterou NASA vypustila 5. září 1977 za účelem studia vnější sluneční soustavy, je nejvzdálenějším objektem vyrobeným člověkem od Země. Od 28. ledna 2021 je sonda vzdálena více než 14 155 490 863 mil (22 781 054 287 km) od naší planety. Vzdaluje se také rychlostí 38 026,77 mph (61 198,15 km/h) vzhledem ke Slunci.
I přes tuto obrovskou vzdálenost (i světlo tuto vzdálenost překoná za více než 21 hodin) s ní můžeme díky síti NASA Deep Space Network (DSN, viz poznámky 1) stále komunikovat (také s její sestrou Voyager 2). Jak daleko však může Voyager 1 doletět, než s ním přestaneme komunikovat?“
Níže uvedené video zveřejněné kanálem Primal Space se zabývá tím, jak s Voyagerem komunikujeme a kdy nakonec přestane přijímat naše signály.
Tabulka obsahu
Jak dlouho můžeme s Voyagerem 1 komunikovat?
Pomocí sítě Deep Space Network vysílá NASA ze Země rádiový signál o výkonu 20 kW. Trvá více než 21 hodin, než signál dorazí k Voyageru 1 (je tedy od Země vzdálen více než 21 světelných hodin). Citlivá anténa kosmické sondy signál zachytí a odpoví na něj signálem o výkonu 20 wattů. Trvá dalších více než 21 hodin, než dosáhne Země, a jak signál putuje vesmírem, slábne. V době, kdy dorazí k Zemi, je již sotva znatelný – DSN jej však dokáže zachytit.
Teoreticky vlastně neexistuje omezení, jak daleko můžeme s objekty ve vesmíru komunikovat – pokud nám odpovídají. S naší současnou technologií bychom mohli s Voyagerem 1 spolehlivě komunikovat tisíce let, i když je od nás vzdálen mnoho světelných let.
Přesto můžeme s Voyagerem 1 komunikovat už jen několik let. Důvod je následující: elektrické napájení sondy na jaderný pohon (viz poznámky 2) každým dnem slábne.
Voyager 1 a „Bleděmodrá tečka“
V roce 1990 inženýři v rámci úspory energie vypnuli kameru sondy. Ještě předtím však dostala na žádost Carla Sagana od NASA příkaz otočit kameru a vyfotografovat Zemi přes obrovský vesmírný prostor.
Snímek, známý jako „Bleděmodrá tečka“, byl pořízen z rekordní vzdálenosti asi 6 miliard kilometrů (3,7 miliardy mil, 40 AU) od Země. Na fotografii je Země zobrazena jako zlomek pixelu (o velikosti 0,12 pixelu) na pozadí rozlehlého vesmíru.
„Bleděmodrá tečka“ je stále nejvzdálenějším snímkem Země, který jsme kdy pořídili (k lednu 2019).
Ale stará sonda nás stále udivuje: 28. listopadu 2017 se poprvé od listopadu 1980, po 37 letech nepoužívání, úspěšně zažehla sada trysek na její palubě.
Dnes jsou na Voyageru 1 aktivní pouze 4 z 11 vědeckých přístrojů. Tyto přístroje slouží ke sběru dat o magnetických polích, slunečním větru a kosmickém záření mimo naši sluneční soustavu.
Dne 25. srpna 2012 Voyager 1 jako první sonda překročil heliopauzu (viz poznámky 3) (rozsáhlou bublinovitou oblast vesmíru, která obklopuje Slunce a je jím vytvářena) a vstoupil do mezihvězdného prostředí.
Předpokládá se, že prodloužená mise sondy Voyager 1 bude pokračovat přibližně do roku 2025, kdy její radioizotopové termoelektrické generátory přestanou dodávat dostatek elektrické energie pro provoz vědeckých přístrojů. V té době bude od Země vzdálena více než 15,5 miliardy mil (25 miliard km).
Vědci budou s Voyagerem 1 komunikovat a přijímat důležité informace, které shromáždí, dokud nakonec neodešle poslední část svých dat a tiše nezmizí ve vesmíru, aby o něm už nikdy nikdo neslyšel.
Poznámky
- Síť Deep Space Network (DSN) je celosvětová síť amerických komunikačních zařízení umístěných ve Spojených státech (Kalifornie), Španělsku (Madrid) a Austrálii (Canberra), která podporuje meziplanetární mise NASA. Každý komplex má obrovskou 70metrovou anténu spolu s několika 34metrovými anténami, které lze kombinovat a zachytit tak signály, které jsou tisíckrát slabší než standardní FM signál.
- Voyager 1 nepoužívá k napájení jaderný reaktor. Používá tři jednotky RTG – (Radioisotope Thermal Generator), které pomocí Peltierových zařízení přeměňují teplo z rozpadajícího se plutonia na elektřinu. Není nijak náročný, nemá žádné pohyblivé části a je velmi spolehlivý, ale produkuje mnohem méně energie než jaderný reaktor.
- Heliosféra je rozsáhlá bublinovitá oblast vesmíru, která obklopuje Slunce a je jím vytvářena. Z hlediska fyziky plazmatu se jedná o dutinu vytvořenou Sluncem v okolním mezihvězdném prostředí. „Bublina“ heliosféry je neustále „nafukovaná“ plazmou pocházející ze Slunce, známou jako sluneční vítr. Mimo heliosféru toto sluneční plazma ustupuje mezihvězdnému plazmatu prostupujícímu naší galaxií. Úroveň záření uvnitř a vně heliosféry se liší; zejména galaktické kosmické záření je uvnitř heliosféry méně vydatné, takže planety uvnitř (včetně Země) jsou před jeho dopadem částečně chráněny. Slovo „heliosféra“ údajně vymyslel Alexander J. Dessler, kterému se připisuje první použití tohoto slova ve vědecké literatuře.
Zdroje
- Stránka o stavu mise Voyager na stránkách NASA.gov
- Voyager 1 na Wikipedii
- Radioizotopové termoelektrické generátory (RTG) sondy Voyager 1 na NASA.gov
- Heliosféra na Wikipedii
- Autor
- Recent Posts
- Co je equilux a proč den a noc nejsou při rovnodennosti stejně dlouhé – 20. března, 2021
- Pohyb oxidu uhličitého mezi vzduchem a mořem (video) – 16. března 2021
- Budete se divit, jak je soustava TRAPPIST-1 stísněná – 11. března 2021
.