Jak na Olymp, Řecko: Jak na Olymp, Řecko: dvoudenní túra na vrchol Mytikas

***This post may contain affiliate links.***

Dostat se do Litohoře, městečka na úpatí hory Olymp, bylo jako hrát hru „jak využít co nejvíce různých dopravních prostředků“. Letěli jsme z Hanie do Soluně, kde jsme pak z letiště naskočili na autobus na nádraží, nasedli na vlak a nakonec skončili na okraji Litohoro 6 km od centra města. Naštěstí přímo před nádražím náhodou čekal taxík, který nás odvezl do města.

V tuto chvíli jsem skálopevně přesvědčen, že Řekové jsou prostě nejpřátelštější lidé na světě, a náš taxikář nezklamal, když nás okouzlil vyprávěním o svém ultravytrvalostním běhu a o tom, jak mnohokrát zdolal horu Olymp. Když nás informoval o všech možných trasách, kterými se můžeme dostat na vrchol Mitikas, řekl jsem mu, že máme v plánu začít v Litohoře, první den dojít kolem Prionie k úkrytu A, pak se vydat na vrchol a sejít dolů do Gortsie. Na to vykřikne: „Páni, ty znáš Gortsii, to jsi mi udělal radost!“ a s chutí náš turistický plán schválil.

Litohoro je malé městečko s velmi semknutou komunitou a náš řidič okamžitě obvolává své známé a ubytovává nás v hotelu přímo na úpatí stezky. Ubytovali jsme se, nakoupili bagety, místní sýr a čokoládovou pomazánku (když jsme v Evropě) s sebou na túru, sbalili denní batohy a byli jsme připraveni na výšlap na vrchol.

Po zanechání zavazadel u majitelky hotelu, roztomilé drobné Řekyně, která by mohla být babičkou kohokoli, jsme se vydali na túru. Kdo nechodí na túry začínající nebo končící v Litohoře, je naprostý blázen, protože zdejší krajina není ničím jiným než úchvatnou. Putujete po nádherně zalesněné stezce s úžasnými výhledy na skalnaté vrcholky a klidnými přechody přes potoky poseté vodopády. Nic nemohlo být odlišnějšího než tropické hory jižní Číny a rozhodně se nám stýskalo po Appalačských horách doma.

Túra do Prionie nám trvala asi 4 hodiny, včetně zastávky na oběd s chlebem a sýrem u jednoho z vodopádů. Prionia je místo, odkud většina lidí začíná a nebo končí svůj výstup na vrchol, a když tam dorazíte, nemůžete ho minout. Mají obrovské štěrkové parkoviště, které bude s největší pravděpodobností plné aut, stejně jako já restauraci, toalety a kohoutek na doplnění vody do lahví, což je důležité, protože je to poslední místo, kde si můžete nabrat vodu, než dojdete k Refuge A.

Po zastávce na doplnění vody jsme pokračovali v tom, co teď bude nepřetržitým stoupáním na vrchol. Bylo to také pořádné stoupání, to vám povím. Ani výhybky nepomáhaly zakrýt strmost hory. Jak jsme stoupali, pozorovali jsme, jak se stromy mění ze zelených a žlutolistých korun na stálezelené jehličí borovic, a pak i ty pomalu mizely, čím výš jsme stoupali. Nakonec, 14 km kroků od města, po tom, co se zdálo jako nekonečný boj vzhůru, jsme dorazili k útulku Spilios Agapitos (Refuge A), kde jsme měli přespat.

Po vstupu dovnitř jsme si zamluvili 2 postele, sundali boty, (to bylo nové) a nechali se zavést do našeho pokoje. Jen pro informaci pro ty, kteří se chtějí v budoucnu vydat na túru na Olymp, zejména v chladnějším ročním období, v Refuge A není dovoleno nosit boty, doslova vás donutí si je hned po vstupu sundat, dát do botníku a pak vám poskytnou gumové sandály, pokud jste nepřišli připraveni s vlastní náhradní obuví, jako jsou sandály nebo pantofle.

Jediné vytápěné prostory jsou jídelny, které mají v každé krb, a vstupní hala. Ložnice nejsou vytápěné, ačkoli v noci zapojují odvlhčovač, aby odstranil vlhkost, a poskytují vám dostatek přikrývek. Jo a další velké fyi, nemají teplou vodu… sbohem jakékoliv myšlenky na sprchu. Musím říct, že jsem si docela přál, abych si vzal péřovou bundu, protože v noci je tam docela chladno, když se spí přímo u stromů.

Justin i já jsme k večeři zkonzumovali dvě pořádné mísy boloňských špaget, po kterých jsme sledovali další nádherný řecký západ slunce a schoulili se u ohně, abychom se zahřáli, než jsme šli brzy spát. Shromáždil jsem tři těžké vlněné deky na spaní a usnul jsem ve svém vlastním hřejivém kokonu. Další ráno nás přivítalo úžasným východem slunce a poté, co jsme se posilnili chlebem a čokoládou, jsme se vydali na svižný start k Mytikas.

Stezka se po opuštění útočiště stala jen strmější. Někde po cestě/plazení k vrcholu jsem potkal nejroztomilejšího psa, se kterým jsem se samozřejmě spřátelil a který nás následoval až do údolí mezi Skalou a Mytikasem, dvěma nejvyššími vrcholy Olympu. Zde jsme se zastavili, abychom si odpočinuli a opálili se, načež naše psí kamarádka usoudila, že opalování je mnohem zábavnější než túra, a nechala nás pokračovat bez ní.

Trasa na Mytikas, dokonce i ta jednodušší, méně strmá, kterou jsme šli, je pořádné lezení, zapojení rukou a rozhodně není pro slabé povahy, ale dosažení vrcholu za to naprosto 110% stojí. Měli jsme nádherně jasný den a výhled z Mytikasu byl úchvatný. Rozhodně máte pocit, že jste na vrcholu světa, protože stojíte na nejvyšším vrcholu celého Řecka, na hoře, kterou obývali starověcí řečtí bohové.

Počasí nám nemohlo přát více, protože nám bylo řečeno, že vrchol je obvykle po většinu dne zahalen v mracích. Na vrcholu jsme se zapsali do knihy hostů a několik minut jen tak seděli a obdivovali nádherný výhled. Rozhodně nebylo místo, kde bychom raději oslavili naše roční výročí svatby.

Než jsme se příliš nachladili, vydali jsme se dolů a rozhodli se, že z vrcholu sejdeme těžší, strmější, ale kratší cestou. Tato trasa vede téměř rovně nahoru a dolů a je to v podstatě jen strmý skalní sráz. Krabatě jsme sestupovali po strmém vrcholu, dokud jsme dole nenarazili na stezku, která nás po 3 km dovedla na náhorní plošinu Mouson, kde jsme se dostali k útulkům B a C.

Na oběd jsme se zastavili v útulně C a dali si další misku boloňských špaget, tato však byla, jak jsme se oba shodli, podstatně lepší než ta, kterou podávala útulna A. Za pouhých 7 eur za pořádnou misku podávanou s chlebem dost velkým na to, abychom se oba o jednu misku k obědu podělili a byli sytí, vřele doporučujeme.

Po obědě jsme se vydali dolů. Čím více jsme šli, tím více jsme se utvrzovali v tom, že jsme zvolili správnou cestu dolů z hory. Vřele doporučuji sejít dolů do Gortsie místo do Prionie. I když je první sestup z vrcholu strmější než příchod z druhé strany, rozdíl opravdu není příliš extrémní, a jakmile sejdete z vrcholu, zbytek cesty je mnohem méně strmý než cesta, kterou jsme se dostali do Mytikasu z Refuge A. Navíc jsme získali bonus v podobě úžasného oběda a nové stezky s novými scenériemi k prozkoumání, výhra, výhra, výhra!“

Po dosažení Gortsie to byla snadná cesta stopem zpět do města. Vzal nás místní, který jel zpátky do města s kufrem plným dříví ve svém maličkém autě a který byl více než šťastný, že jsme se svezli na jeho sedadle spolujezdce, přičemž já jsem seděla Justinovi na klíně.

Turistika na horu Olymp byla naprosto úžasným zážitkem a rozhodně byla vrcholem naší cesty. Bylo to poprvé, co někdo z nás vylezl na horu speciálně kvůli dosažení vrcholu, a bylo to naprosto úžasné! Tak moc, že už se nemůžeme dočkat našeho dalšího dobrodružství na vrcholu hory, ať už to bude kdekoli.

*** Tento příspěvek může obsahovat partnerské odkazy. Zakoupením produktu nebo služby prostřednictvím těchto odkazů pomáháte podpořit tento blog bez jakýchkoli dalších nákladů! Doporučujeme pouze produkty, které osobně používáme a máme rádi! ***