Na druhé straně Atlantiku a rovníku mají maďarský premiér Viktor Orbán a brazilský prezident Jair Bolsonaro mnoho společného. Zavedli podobné právní, politické a institucionální reformy zaměřené na centralizaci moci ve světě, který si stále libuje v myšlence demokracie. Jeden prvek hovoří v jejich prospěch: oba lídři byli zvoleni. Orbán i Bolsonaro se však ponořili do stejné příručky, jak vytvořit autoritářský režim a zároveň zdánlivě udržet demokratický: přijetí údajně roztříštěných iniciativ, které při komplexní interpretaci odhalují svůj zcela protidemokratický charakter. Zatímco Orbán zahájil své reformy před deseti lety, Bolsonaro provedl značné množství politik v mnohem kratším časovém horizontu: za posledních 13 měsíců.
Existuje nejméně pět oblastí reforem, kterými se zabývají jak Maďarsko, tak Brazílie: 1) vytváření „jiných“; 2) oslabování vládních institucí; 3) vylučující pakt mezi náboženstvím a státem; 4) omezování finančních prostředků pro organizace občanské společnosti (OOS) a 5) přetrvávající nebo rostoucí míra korupce.
Vytváření „jiných“ je založeno na vytváření falešného nepřítele. Orbán využil uprchlické krize z roku 2015 a prvním falešným nepřítelem se stali uprchlíci. Namísto ochrany nevinných rodin, které prchaly před hrůzami válek v Afghánistánu a Sýrii, Orbán podnítil strach z „jiného“: konkrétně z muslimského a neevropského „jiného“. Podle průzkumu agentury Pew z roku 2016 se 76 % Maďarů, což je nejvíce v Evropě, domnívalo, že uprchlíci zvyšují pravděpodobnost teroristických útoků v zemi. Když diskurz o uprchlících začal v komunálních volbách 2019 ztrácet část své přitažlivosti, Orbán začal testovat nové falešné nepřátele: od vězňů a Romů až po skupiny LGBTI. Jedna věc však zůstala stejná: údajná potřeba protiprávní politiky, aby bylo možné čelit falešné hrozbě, jako je kriminalizace aktivistů a omezení přístupu lidskoprávních organizací k finančním prostředkům.
Orbán i Bolsonaro se ponořili do stejné příručky pro výrobu autoritářského režimu při zdánlivém udržování demokratického režimu.
V Brazílii se Bolsonaro hned po svém nástupu k moci rozhodl postavit proti sobě širokou škálu „jiných“: černochy, chudou mládež ve velkých městech, skupiny LGBTI, aktivisty za práva žen, učitele, domorodé obyvatelstvo a hnutí bezzemků, abychom uvedli alespoň některé. V Brazílii byli falešní nepřátelé také vykreslováni jako záminka pro provádění protiprávních politik, jako je politika „shoot-to-kill“ ve státech Rio de Janeiro a Sao Paulo, kde policie v Riu jen v roce 2019 zabila více než 1800 osob, což je nejvyšší počet od roku 1998, kdy se začaly vraždy měřit. K dalším takovým politikám patřilo posílení hnutí za „nestranické“ školy, kterému se podařilo prosadit téměř 200 návrhů zákonů a zákonů po celé zemi zavádějících cenzuru proti jakýmkoli „politickým, náboženským nebo filozofickým ideologiím“ (tj. proti právům LGBTI a rovnosti pohlaví); a nenávistný diskurz proti domorodému obyvatelstvu, který podpořil výrazný nárůst odlesňování.
Protiprávní politiky jsou posilovány i tradičnějšími nástroji, jako je oslabování vládních institucí odpovědných za kontrolu výkonné moci. V Maďarsku Orbán vyzkoušel řadu opatření k reformě soudního systému, včetně prudkého a náhlého snížení věku odchodu do důchodu, které v roce 2012 donutilo 274 soudců odejít do důchodu, a obsazení Ústavního soudu loajálními soudci.
Orbán a Bolsonaro také uzavřeli vylučovací pakt mezi náboženstvím a státem.
V Brazílii sice Bolsonaro zatím ustoupil od svých předvolebních slibů, že zvýší počet soudců Nejvyššího soudu z 11 na 21, ale prosazoval nuancovanější, ale účinnější politiku, která oslabuje kontrolní instituce, jako je Národní preventivní mechanismus a Národní institut pro výzkum vesmíru (INPE). V červenci 2019 prezidentským dekretem 9.831 zanikly platy 11 členů Národního preventivního mechanismu, který je zodpovědný za monitorování mučení ve věznicích a psychiatrických léčebnách po celé zemi. Podle Podvýboru OSN pro prevenci mučení tento dekret přímo porušil Opční protokol k Úmluvě OSN proti mučení. Monitorování bylo omezeno také cenzurou institucí v jiných oblastech. V polovině roku 2019 například Bolsonaro odvolal předsedu INPE poté, co ten oznámil, že odlesňování Amazonského pralesa se oproti červnu 2018 zvýšilo o 88 %.
Orbán i Bolsonaro také uzavřeli vylučovací pakt mezi náboženstvím a státem a občas útočili na to, co krajní pravice nazvala „genderovou ideologií“, což je ve skutečnosti rovnost pohlaví. V roce 2018 se Orbánově vládě podařilo do maďarské ústavy začlenit povinnost státu chránit křesťanskou kulturu. V roce 2019 Orbánova vláda snížila veškeré finanční prostředky na genderová studia na veřejných vysokých školách. V Brazílii hnutí za nestranické školy, které podpořil prezident a jeho bývalá politická strana, posílilo své volání po cenzuře ve školách, zejména pokud jde o práva žen a LGBTI. V této interpretaci křesťanství není prostor pro rovnost pohlaví ani pro lásku osob stejného pohlaví.
Osvobození od diskriminace vnímají jako hrozbu také Orbán i Bolsonaro. V roce 2017 Orbán přijal zákon, který měl údajně podpořit transparentnost organizací občanské společnosti, ale ve skutečnosti zavedl omezení přístupu k finančním prostředkům tím, že tyto organizace musely odhalit konkrétní údaje o svých zahraničních dárcích a identifikovat se jako „organizace přijímající podporu ze zahraničí“, což je v mnohém v souladu s ruským zákonem o „zahraničních agentech“. Benátská komise a generální advokát Evropské unie pochopily, že zákon z roku 2017 porušuje mimo jiné právo na svobodu sdružování. Není demokracie, když jsou jednotlivci nuceni bojovat izolovaně proti státu.
Orban však nebyl spokojen. V roce 2018 prosadil přijetí dalších zákonů proti občanským sdružením, které navázaly na vytvoření jeho prvního falešného nepřítele: uprchlíků. Jeden z těchto zákonů kriminalizoval jakoukoli podporu, včetně „financování“, „budování sítí“ a „výroby informačních materiálů“ používaných k ochraně práv některých uprchlíků v Maďarsku.
V Brazílii se Bolsonaro pokusil omezit financování ekologických organizací občanské společnosti. Na začátku roku 2019 se Bolsonarova administrativa pokusila pozastavit všechny smlouvy mezi „Amazonským fondem“ a organizacemi občanské společnosti. Jakmile si vláda všimla, jak nepromyšleně (a neefektivně) kuje pikle, jednoduše participativní orgány „Amazonského fondu“ uhasila, což vedlo Německo a Norsko k zastavení příspěvků do fondu.
Podobnosti mezi Maďarskem a Brazílií lze nalézt také v přetrvávající nebo rostoucí míře korupce. Organizace Transparency International právě zveřejnila svůj index vnímání korupce pro rok 2019. Index hodnotí země od 0 do 100, přičemž nula vyjadřuje extrémní případ korupce a 100 dokonalou bezúhonnost. Přestože byl Bolsonaro zvolen s protikorupčním diskurzem, Brazílie se udržela na 35. místě, tedy pod průměrem Ameriky, a klesla na 106. místo na světě. Podobný vzorec lze vnímat i v Maďarsku. V této posledně jmenované zemi však propad trvá již 10 let. V roce 2019 se Maďarsko umístilo na 44. místě a zůstalo na konci svého regionu.
Zastavení centralizace moci v Brazílii vyžaduje uznání této současné formy autoritářství, která není založena na vojenském převratu – jak jsme to viděli v mnoha částech Latinské Ameriky v minulém století. Spíše je postavena na právních a institucionálních reformách, které se zdají být roztříštěné a nuancované, ale ve svém souhrnu jsou schopny podkopat strukturu demokracie, od ochrany práv až po vládu práva.