„Jak se máš?“
Všichni to slyšíme každý den tucetkrát. Je však pravděpodobné, že naše odpověď se nikdy příliš neodchyluje od obvyklého „Dobře, díky, a co ty?“.
Někdy se může zdát, že jsme v nekonečné konverzační smyčce a říkáme stále stejnou, pevně danou odpověď, místo toho, jak se skutečně cítíme.
Protože jak reagovat, když vám není dobře? Jak říct kamarádovi, že se už nějakou dobu nacházíte v temnotě nebo že se vám úzkost vymyká kontrole?
Jeden ze čtyř z nás zažije v životě potíže s duševním zdravím. Přesto výzkum charitativní organizace Time to Change zaměřené na duševní zdraví zjistil, že více než tři čtvrtiny z nás (78 %) by přátelům a rodině řekly, že jsme v pořádku, i kdybychom se potýkali s duševními problémy.
Řekněme tedy, že cítíte, že se s vaším přítelem nebo blízkým něco děje. Možná se stali uzavřenějšími a pijí více než obvykle. Nebo se vám prostě jen něco nezdá. Jak je můžete zkontrolovat? Jak zamést předprogramované reakce a zjistit, co se skutečně děje?“
Nabízíme vám jen několik tipů, které vám pomohou začít rozhovor….
Pátrejte po známkách tísně
Někdy není těžké poznat, že přítel prochází těžkým obdobím. Možná právě prošel zdrcujícím rozchodem, propukla u něj chronická nemoc nebo právě ztratil milovanou osobu. S takovým stresem, který na ně doléhá, už možná tušíte (nebo víte), že na tom nejsou dobře.
Jindy to ale není tak zřejmé…
Existují však i jiná varovná znamení, na která si můžete dát pozor. Všímejte si nápadných změn v jejich chování nebo vzhledu. Například možná vypadli ze sítě a neudržují kontakt se svými přáteli. Nebo možná vypadají rozcuchaněji a unaveněji než obvykle. Pokud se vám něco zdá neobvyklé, zkontrolujte to.
Načasujte to správně
Na takový rozhovor je čas a místo. V dokonalém světě byste mohli schovat svá zařízení, uvařit si šálek čaje a vytvořit útulné místo, kde by se váš přítel mohl cítit dostatečně pohodlně na to, aby se otevřel. Ale stále se nacházíme ve stavu uzamčení, takže tato idylická situace nemusí být zatím proveditelná. Přesto stále existuje několik způsobů, jak můžete svého přítele uklidnit, i když se hlásíte virtuálně. Vyberte čas, kdy si mohou povídat bez rozptylování, jako je práce nebo péče o děti. A pokud se setkáváte v reálném životě, vyberte místo, které je mimo velké davy lidí.
Ujistěte se, že jste připraveni
Sdílet své nejniternější myšlenky vyžaduje hodně odvahy – a může se to zdát obzvlášť obnažující, pokud jsou temné nebo znepokojivé. S ohledem na to je důležité, abyste byli na zahájení tohoto rozhovoru správně naladěni. Koneckonců, když někoho žádáte o zranitelnost, chcete si být jisti, že jste v rozhovoru přítomni.
Zeptejte se dvakrát
Přiznat, že nejste v pořádku, je těžké. Opravdu těžké. A tak je pochopitelné, že pro někoho může být těžké se hned otevřít.
Pokud máte podezření, že se přítel, člen rodiny nebo kolega potýká s problémy, zeptejte se dvakrát, což může znamenat velký rozdíl. Jednoduše je znovu pošťouchněte. Tím, že se zeptáte na něco tak jednoduchého, jako je „jsi si jistý, že jsi v pořádku?“, dáte najevo, že jste tu skutečně pro ně a jste ochotni jim poskytnout naslouchající ucho.
Pozorně naslouchejte
Všichni jsme to zažili. Někdy jsme si někomu vylili srdce, svěřili se mu se svými starostmi a obavami a on se rozpačitě snažil najít ta správná slova, která by naše problémy vyřešila.
Ale někdy se věci nedají napravit.
Někdy neexistuje žádný kouzelný lektvar ani rychlé řešení, které by vše napravilo, a nic, co byste mohli říct, by nikdy nemohlo skutečně vymazat bolest, kterou cítí.
Nemusíš mít všechny odpovědi. Tak neblábol. Ujistěte se, že skutečně nasloucháte tomu, co říkají. Protože už jen to, že tu pro ně budete, by jim mohlo pomoci…
Mluvte opatrně
Jedná se o citlivý rozhovor, takže je lepší postupovat opatrně. Promyslete si, co se chystáte říct. Nikdo nemá rád, když ho někdo vyslýchá, a vy nechcete vyhrknout něco povýšeného nebo kritického. Navíc se budete chtít vyvarovat jakýchkoli krkolomných klišé. Místo toho raději řekněte něco ve smyslu: „Víš, že mi na tobě tolik záleží… A všimla jsem si, že poslední dobou nejsi ve své kůži.“ Nebo se snažte říct něco ve stylu: „Víš, že mi na tobě tolik záleží.
Nabídněte pomoc
Někdy nezáleží ani tak na tom, co říkáte, jako spíš na tom, co děláte. Pokud se tedy váš přítel nachází na temném místě a slova nestačí, proč se nezeptáte, zda můžete udělat něco praktického, abyste mu pomohli? Pokud truchlí a špatně jí, můžete mu nabídnout, že uvaříte domácí večeři. Nebo pokud je spolupracovník vyhořelý a přetížený, můžete mu nabídnout, že se ujmete práce, abyste mu ulehčili. V jiných případech však možná nejste schopni pomoci – a to je v pořádku. Pokud máte pocit, že je to nad vaše síly, můžete jim dokonce pomoci najít terapeuta. Někdy je nejlepším způsobem, jak pomoci, nasměrovat je k někomu, kdo to dokáže.
Sdílejte svůj příběh
„Něco se mnou není v pořádku. Nikdo jiný takové myšlenky nemá. Nikdy se nezlepším….“ Nejzrádnější na potýkání se s psychickými problémy je to, že se kvůli nim cítíme tak osaměle, jako by nikdo jiný nikdy nemohl doopravdy pochopit, čím procházíme.
Ale nikdy nejsme skutečně sami.
Duševní zdraví je téma, které se dotýká života nás všech. Je pravděpodobné, že jste se vy nebo někdo z vašich známých setkali s problémy s duševním zdravím, ať už se jedná o úzkosti a deprese nebo schizofrenii a bipolární poruchu. Někdy stačí slyšet příběh někoho jiného, abyste si uvědomili, že to přejde. Že i jiní lidé jako vy si prošli něčím podobným – a dostali se z toho na druhou stranu.
Pokud jste se potýkali s podobnými psychickými problémy, proč nezvážit sdílení svých zkušeností? Nebo pokud jsi chodila na terapii, mohla bys vysvětlit, jak ti to pomohlo? Čím více lidí pochopí, o co jde, tím je pravděpodobnější, že ji přijmou s otevřeným srdcem a otevřenou myslí.
Připomeňte jim, jak moc vám na nich záleží
Především je důležité připomenout dotyčnému, že se hlásíte, protože vám na něm záleží. Pokud se ještě necítí na to, aby se vám otevřeli, respektujte jejich rozhodnutí. Buďte však po ruce pro případ, že by si to rozmysleli. A ujistěte je, že se ptáte pouze z důvodu zájmu.
Můžeme se obávat, že do věcí příliš strkáme nos nebo z nich příliš mnoho vyvozujeme. Ale věřte svému instinktu. Pokud víte, že se vám na příteli nebo blízkém člověku něco nezdá, udělejte krok vpřed a poraďte se s ním. V nejhorším případě jste příliš opatrní. Ale kdo ví, třeba je to právě ten impuls, který potřebují, aby vyhledali pomoc.