Kdysi bylo studium snů doménou mystiků, proroků a jistého sexem posedlého rakouského psychoanalytika. Díky neurozobrazovacím technikám a lepším technologiím se sny staly předmětem vědeckého výzkumu, od snah o zaznamenávání snů až po studie zkoumající, jak může být lucidní snění prospěšné pro duševní zdraví.
Žurnalistka Alice Robbová je autorkou knihy Proč sníme: The Transformative Power of Our Nightly Journey. Server The Verge hovořil s Robbovou o teoriích snů, nejprovokativnějších studiích a mnoha otázkách, které v této oblasti zůstávají.
Tento rozhovor byl pro přehlednost lehce upraven.
Můžete mi na úvod stručně přiblížit intelektuální historii snů? Jaké byly teorie lidí o snech před naším moderním vědeckým poznáním?
Podíváte-li se do historie, zjistíte, že lidé brali sny opravdu vážně. Snové deníky patří k nejstarším příkladům literatury a sny v Bibli jsou často považovány za prorocké. Na přelomu 19. a 20. století přichází Freud, který staví sny do centra psychoanalýzy a tvrdí, že jsou královskou cestou do nevědomí a analytici by se na ně měli pacientů ptát a jejich rozbalením se lze dostat k jádru pacientových problémů. Vidíte, jak se tato myšlenka ujímá. Na druhou stranu Freud také tvrdil, že sny jsou o sexu – „pokoj představuje ženu, protože má vchod“ – což možná snům neprospělo.
Další částí příběhu je, že věda o spánku je relativně nová. Spánek rychlých pohybů očí (REM) byl objeven teprve v 50. letech 20. století. A do té doby si většina vědců myslela, že spánek je jen doba, kdy mozek vypne, a že není moc co zkoumat. A i kdyby ano, neměli způsob, jak ho studovat. Takže velkou část příběhu tvoří také pokrok v technologii a neurozobrazování, který nám umožňuje studovat spánek a sny. A nyní vidíte, že si lidé začínají mnohem více uvědomovat, že spánek je důležitý pro zdraví, a tak se sny a spánek dostávají do laboratoří.
Z velmi redukcionistického, neurovědeckého hlediska, co se děje v mozku, když sníme? Jaký je rozdíl mezi nočními sny a denním sněním a fantazií?
Je to doba, kdy jsou méně aktivovány čelní laloky, logická centra. Je zde méně racionálního myšlení. Zároveň se zvyšuje hladina dopaminu a lidé často prožívají intenzivní emocionální zážitky.
Denní snění, bloudění myslí, noční snění – můžeme si je představit jako spektrum. Všechny zahrnují síť výchozího režimu, tedy tu část mozku, která se zapojí, když všechno ostatní utichne a vy se něčemu aktivně nevěnujete. Na bloudění myslí i na snění se podílí mediální prefrontální kůra a mediální spánkový lalok. Během snů REM je to také vizuální kůra, takže máte tyto intenzivnější vizuální zážitky. Zrak je smysl, který je zapojen více než například sluch, čich nebo hmat.“
Jsou lidé ve snech opravdu cítit? Já si to nemyslím, i když mám obecně také slabý čich.
Myslím si, že čich je ve snech vzácný. Nemám z hlavy statistiku, ale sny jsou převážně vizuální, a to i u lidí, kteří jsou slepí, podle toho, v jakém věku přišli o zrak. Pokud přišli o zrak zhruba po pátém roce života, mohou ve snech zažívat zrak.
Jaké jsou dnes hlavní psychologické teorie snů? Předpokládám, že Freud už není v módě?
Některé Freudovy myšlenky se potvrdily. Jednou z myšlenek je, že se vám zdá o věcech, které během dne potlačujete, a skutečně existuje výzkum něčeho, čemu se říká „efekt odrazu snů“. Psycholog Daniel Wegner zjistil, že pokud se lidem před spaním řekne, aby se na něco nesoustředili, je pravděpodobnější, že se jim o tom bude zdát. Jedné skupině studentů řekl, aby se před spaním soustředila na cílovou osobu, a druhé skupině studentů o této cílové osobě vyprávěl a zjistil, že skupina, která se snažila těmto myšlenkám vyhnout, skutečně hlásila více snů o této osobě.
Existuje teorie z evoluční psychologie, která je docela populární a tvrdí, že sny mají funkci přežití. Dávají nám možnost procvičit se ve věcech, ze kterých jsme v reálném životě vystresovaní. To by vysvětlovalo, proč jsou sny převážně negativní. Sny bývají mnohem více o úzkosti než o potěšení a zahrnují hodně intenzivních pocitů a strachu. Jde o to, že po probuzení jsme lépe připraveni řešit věci, kterým jsme čelili v nočních můrách. To by také možná vysvětlovalo, proč sny zahrnují spíše prvoplánové prostředí. Je v nich spousta akcí, jako je běhání a pronásledování, propracovaná témata, která nemají mnoho společného s naším životem, pokud žijeme ve městech. Méně často se nám zdají sny o čtení a psaní a o činnostech, které jsou novějším vývojem.“
Jaké nástroje vědci používají ke studiu snů? Máte nějaké oblíbené studie?
Vědci našli spoustu nepřímých způsobů, jak studovat sny, jako je studium činností náměsíčných lidí nebo umisťování nahrávacích zařízení do lidských pokojů a zachycování výroků, které lidé během mluvení ve spánku pronášejí, a analýza jejich jazyka.
Důležité jsou studie neurozobrazování a studie krys s elektrodami. Některé z prvních výzkumů konsolidace paměti a snů pocházejí ze studií na potkanech. Matt Wilson, který působí na MIT, se snažil studovat paměť u potkanů, kteří vstupovali do bludiště. Vrátily se ke spánku a on si přes monitor, který náhodou nechal zapnutý, všiml, že jejich neurony opět pálí, jako by byly vzhůru a proběhly bludištěm, i když ve skutečnosti spaly. Přehrávaly si cestu, kterou prošly během dne.
Na základě toho provedli jiní vědci experiment, při kterém vypustili krysy do bludiště. Krysy pobíhaly náhodně a neupřednostňovaly žádnou oblast. Pokud jim vědci poskytli příjemnou stimulaci, zatímco si potkani během spánku přehrávali určitou část bludiště, když se potkan probudil, měl tendenci více tíhnout k tomuto místu.
Existují určité velké otázky, na kterých se všichni v této oblasti snaží pracovat?
Je určitě mnoho otázek, které stále nejsou zodpovězeny. Neexistuje žádný vzorec, který by určil, proč se nám v určitou noc zdají určité sny, proč přesně taháme různé vzpomínky a mícháme je tak, jak se objevují.
Existují opravdu zajímavé nové snahy o zlepšení naší schopnosti zaznamenávat sny. Jednou z věcí, která brzdí výzkum snů, je to, že je velmi těžké je studovat. Buď se ptáte lidí, o čem se jim zdálo, což samozřejmě není dokonalý způsob sběru dat, nebo děláte snímky mozku, které můžete pouze vidět, nemůžete je dokonale korelovat se skutečným obsahem snu.
Před několika lety proběhla japonská studie, kde se jedné skupině skutečně podařilo vytvořit velmi hrubé zařízení na čtení snů. Skenovali mozky lidí, když byli vzhůru a mysleli na určité předměty a znaky – například na muže, ženu, počítač, jídlo – a pak byli schopni se podívat na tyto vzorce a volně je přiřadit k tomu, na co mysleli, když spali. To docela dobře korelovalo se zprávami o snech samotných subjektů.
Existuje také hrstka výzkumníků, kteří se zaměřují na lucidní snění. Vědci se zabývají tím, jak můžeme lucidní sny spolehlivěji navodit, a také klinickým využitím lucidního snění. Setkal jsem se s jednou ženou, která používala lucidní sny k tomu, aby se zhypnotizovala a řekla si, že už nebude úzkostná. Říkala, že to mělo pozitivní vliv na její bdělý stav.
Další otázka zní: když si něco nacvičujete v lucidním snu, jak se to srovnává s nácvikem úkolu v bdělém stavu? Proběhla jedna malá studie, kde studenti měli za úkol hodit minci do kelímku a vzít si ji a zkusit si o tom zdát lucidní sen, aby se zjistilo, jak je to účinné.
To je zajímavé, i když se mi příčí představa, že bych teď měl pracovat i ve snu. Jaký byl výsledek studie mincí?
Čtyřicet lidí se pokoušelo hodit minci do kelímku vzdáleného asi metr a pak po skončení jedna skupina mohla cvičit v bdělém životě, druhá se pokoušela cvičit v lucidním snu a kontrolní skupina nedělala nic. Nejvíce pomohlo cvičení v reálném životě, pak skupině lucidního snění.
Výzkum snů je obvykle považován za trochu woo-woo. Máte pocit, že se výzkumníci snů posouvají do hlavního proudu?
Výzkumníci snů rozhodně získávají stále větší respekt a stává se z něj legitimní téma studia, jak si zaslouží. Ale stále je těžké obejít skutečnost, že sny se hodí k určitému teoretizování, které ne všechny oblasti studia umožňují. Například jsem byl v Nizozemsku na konferenci Mezinárodní asociace pro studium snů, kde jsou jak lidé, kteří jsou tvrdými vědci, tak lidé vedoucí skupiny pro analýzu snů. Může být těžké oddělit vědu od některých více mystických myšlenek.