(CNN) Když byla v roce 1974 objevena Lucy, nejznámější fosilie na světě, která trčela z mělkého koryta etiopského potoka, poskytla nový pohled na život raných lidských předků před 3,18 miliony let. Obrázek její kostry – jejíž kompletnost se odhaduje na 40 % a která je považována za nejlepší představitelku jejího druhu Australopithecus afarensis – se stal ikonou.
Jak ale spočinula v mělkém potoce? Lucy by právě mohla být považována za jeden z nejstarších odložených případů na světě.
Dvaačtyřicet let po objevu se vědci z Texaské univerzity v Austinu nyní domnívají, že byla nalezena v blízkosti místa, kde zemřela, a že se zabila pádem z velké výšky.
„Když se zamyslíme nad jakoukoli fosilií, na které pracujeme, ve všech případech víme, že pochází z jedince, který se narodil, vyrostl a pak zemřel,“ řekl John W. Kappelman, profesor antropologie a hlavní autor nové studie o Lucy. „Ale málokdy se stává, že by se na kostře skutečně dochovaly doklady o tom, jak jedinec zemřel. To, co zde navrhujeme, je první hypotéza, která existuje, a máme ji už 42 let, o tom, jak zemřela. Nejsem si vědom, že by někdo jiný někdy .“
Původní fosilie a CT snímky zlomenin její kostry vykreslují plastičtější obraz toho, co se stalo v posledních chvílích Lucy, a i když to bylo pravděpodobně rychlé, neobešlo se to bez bolesti. Nová studie, která tuto hypotézu předkládá, se čte jako koronerova zpráva, díky níž se Lucyiny kosti připomínající kámen zdají být živější než kdy předtím.
Co se stalo s Lucy?“
Lucy byla malá, asi metr a půl vysoká a vážila 60 kilogramů. Analýza její kostry a zubů ukazuje, že dosáhla dospělosti, ale na rozdíl od šimpanzů její druh dospíval mladý. Kappelman odhaduje, že jí bylo 15 nebo 16 let.
Vzhledem k její velikosti by pro Lucy představovali hrozbu predátoři jako hyeny, šakali a šavlozubé kočky. Proto se Lucy s největší pravděpodobností obrátila ke stromům, uvedl Kappelman. Je možné, že na ně lezla jen čas od času kvůli bezpečnosti nebo že v nich hnízdila každou noc. Na základě údajů o hnízdních zvyklostech šimpanzů se v průměru 46 stop nad zemí cítí bezpečně.
Stála rovně, s chodidly, koleny a kyčlemi podobnými těm našim. Kdybyste ji viděli při chůzi z dálky, mysleli byste si podle její siluety, že Lucy je člověk. Ale zblízka měla malou hlavu, mozek srovnatelný s mozkem šimpanze, delší ruce a chlupy pokrývající její tělo.
Překlenutím rozdílu mezi lidmi a šimpanzi měla Lucy mírně zakřivené prsty na rukou a nohou a pohyblivé kotníky a ramena, které jí poskytovaly větší rozsah pohybu nad hlavou. I s těmito schopnostmi by jí šlo lépe chodit než šplhat.
Možná Lucy vyplašil nějaký dravec, možná spala nebo se ukládala k spánku. Možná zahlédla nějaké ovoce a chtěla se nasytit. Ať tak či onak, to je to, co se podle Kappelmana stalo potom.
A sculptor’s rendering of the hominid Australopithecus afarensis. Z výšky 46 metrů spadla Lucy při plném vědomí ze stromu. Padala směrem k zemi rychlostí 35 km/h a dopadla nohama napřed, přičemž její tělo prorazil náraz, který jí vytvořil zlomeniny v kotnících, kolenou, kyčlích a ramenou. Vnitřní orgány byly pravděpodobně proraženy tímto „efektem hydraulického berana“. Lucy se vymrštila dopředu a instinktivně natáhla ruce, aby pád zbrzdila, čímž si i tam vytvořila zlomeniny kostí. Byl by to nejspíš její poslední vědomý čin.
Vytáčela se doprava a přistávala především na této straně. Toto zkroucení jí zlomilo krk a zaklonilo hlavu. V bezvědomí, zlomená a krvácející ležela na dně potoka. Pokud byla v tu chvíli přítomna voda, jemně posunula tělo o kousek dál a přirozeně ji odnesla na místo posledního odpočinku, protože příslušníci jejího vlastního druhu ne.
Snímek pádu Lucy ze stromu, na kterém je vidět překrytí její kostry. Napsání úmrtního listu zkameněliny
Lucyina kostra je znázorněna prvky její lebky, horní končetiny, ruky, osové kostry, pánve, dolní končetiny a chodidla. Dříve se vědci domnívali, že k jakémukoli poškození nebo zlomenině v jejích kostech došlo jednoduše časem, když zkameněla. Objev Lucyiny kostry byl často prohlašován za jakýsi zázrak, protože jak Kappelman upozorňuje, geologický záznam není ke kostem v průběhu let laskavý a je pro ně obtížné, aby vydržely dostatečně dlouho, aby se k nám dostaly.
Ale ne všechny zlomeniny se staly až po smrti, řekl Kappelman. Pomocí svého zařízení pro rentgenovou počítačovou tomografii s vysokým rozlišením vědci naskenovali celou její kostru, aby se podívali hlouběji do kostí. Předchozí CT skeny byly spíše lékařské, s menším rozlišením a nebyly schopny proniknout do skalnaté povahy kostry.
Jsou zde čisté zlomeniny a také neporušené drobné kostní úlomky. Kdyby k nim došlo, jakmile by byla kost suchá a vystavená působení živlů, odlomily by se a rozptýlily.
Lucyiny zlomeniny pažní kosti také nesou jedinečný podpis, který ortopedi spojují se zraněními při pádu u starších lidí nebo u těch, kteří padají z velkých výšek. V obou případech pacienti instinktivně natahují ruce, aby pád přerušili. Kappelman se poradil s devíti ortopedickými chirurgy a všichni se shodli na signatuře zlomenin.
Všechny zlomeniny a nárazy kostí spojené s její smrtí se ukázaly jako závažné a Lucy musela spadnout z velké výšky, aby utrpěla takové zranění. To také naznačuje, že ačkoli Lucy měla schopnost dosáhnout velkých výšek, nemusela být zdatnou horolezkyní už jen kvůli svým vlastnostem.
„Tvrdíme, že právě evoluce těchto znaků pro bipedalismus mohla ohrozit její schopnost šplhat stejně bezpečně a efektivně po stromech, a to mohlo znamenat, že její druh byl více vystaven častějším pádům,“ řekl Kappelman. Vědci našli další fosilie jejího druhu s podobnými zlomeninami, což naznačuje častější pády.
Jako profesorka antropologie absolvovala Kappelmanová také školení v anatomii člověka a prošla lékařskou a chirurgickou vizitou. On a jeho tým považovali pád za jednu z hypotéz a zkoumali i další příčiny, například záchvat, povodeň, úder blesku nebo dokonce násilné zvíře. Žádná z nich však neodpovídala tak dobře zlomeninám.
„Udělali jsme, co jsme si mysleli, že můžeme udělat při vyhodnocování alternativních hypotéz,“ řekl. „Nejvíce to odpovídá a je to běžné s nárazem při pádu. Tato hypotéza se víceméně testuje každý den na tisících pohotovostí po celém světě, když mají lidé tato zranění.“
John Kappelman s 3D výtisky kostry Lucy. Etiopská vláda rovněž povolila, aby byly trojrozměrné soubory skenů kostí v pondělí zveřejněny, takže si je každý může stáhnout, prohlédnout si data a vytvořit si vlastní hypotézu o tom, co se Lucy stalo.
Po 30 letech práce s fosiliemi se Kappelman nemohl dočkat, až naskenuje Lucyiny ikonické kosti, ale nebyl připraven na to, jak se bude cítit po rozpoznání příčiny její smrti, když si prohlížel její kostru položenou na stole. Pád si snadno představí každý a on si dokázal představit průběh jejích zranění, když se řítila ke své smrti a ležela na dně stromu.
„Poprvé mě to opravdu zasáhlo,“ řekl. „Tady byla ve své smrti, natahovala ruce a instinktivně se snažila jen tak tak zastavit pád. V tu chvíli se z těch zlomených kousků kostí, které jsem učil 30 let, stal živý jedinec. A vyvolalo to ve mně pocit empatie, protože jsem se s tím mohl ztotožnit.
„Je to, jako bychom se vžili do něčí smrti a dokázali si to představit, skoro jako kdyby nás to pochopení hodilo do stroje času a my se proletěli o tři miliony let zpátky, abychom tam pozorovali, jak ten malý jedinec zemřel. Právě v pochopení její smrti se pro mě stala živou.“
.