Dva lidé stojí u sporáku, po stranách mají nakrájenou cibuli nebo třeba džbán palačinkového těsta. Jeden z nich vloží do své pánve kousek másla a nechá ho rozpustit. Druhý do ní přilije láhev rostlinného oleje. Kromě toho oba vaří stejná jídla. Kdo je zdravější?
Současná konvenční moudrost by řekla, že muž, který se rozhodl pro rostlinný olej, je zdravější než ten, kdo vaří na pánvi. Americká kardiologická asociace doporučuje pro zdravější vaření používat oleje, jako je olivový, slunečnicový, kukuřičný nebo řepkový.
Máslo má vysoký obsah nasycených tuků, viz, a nasycené tuky zvyšují hladinu cholesterolu. Vysoká hladina cholesterolu zvyšuje riziko srdečních onemocnění, která jsou hlavní příčinou úmrtí ve Spojených státech. Takový je logický řetězec od másla ke smrti.
Záměna nasycených tuků za rostlinné oleje (které obsahují kyselinu linolovou, polynenasycený tuk) má pomoci snížit hladinu cholesterolu, a tím chránit srdce a prodloužit život. Některé rostlinné oleje – například slunečnicový a kukuřičný – mají vyšší obsah kyseliny linolové a některé, například olivový a řepkový, nižší (i když stále určitý).
Minnesotský koronární experiment byla studie prováděná v letech 1968-1973; šlo o vzácnou randomizovanou kontrolovanou studii ověřující tuto myšlenku. Zkoumala populaci obyvatel pečovatelských domů a psychiatrických léčeben, z nichž někteří dostávali stravu, která nahrazovala nasycené tuky kukuřičným olejem a margarínem z kukuřičného oleje.
Vědci v rámci této studie prováděli pitvy, ale jejich výsledky nebyly nikdy uvedeny ani analyzovány jako součást původní studie publikované v roce 1989. Není jasné proč. Nová studie, kterou zveřejnil časopis BMJ, se však údaji z MCE zabývá podrobněji.
Více příběhů
Christopher Ramsden z Národního ústavu zdraví se o starší studii začal zajímat a spojil se s Robertem Frantzem, synem hlavního autora MCE Ivana Frantze. Frantz mladší našel stará data MCE ve sklepě své matky a poslal je do NIH. Ramsden, Robert Frantz a několik dalších lidí je analyzovali (ačkoli některé záznamy z pitev stále chybí) a zjistili, že u lidí, kteří vyměnili nasycené tuky za rostlinný olej, sice došlo ke snížení hladiny cholesterolu, ale nebylo to spojeno s nižší úmrtností na srdeční choroby.
Původní studie také nezjistila „žádné rozdíly mezi léčenou a kontrolní skupinou…, pokud jde o kardiovaskulární příhody, úmrtí na kardiovaskulární onemocnění nebo celkovou úmrtnost“, ale naznačila, že by mohla zjistit účinky, kdyby byla prováděna po delší dobu.
V této nové analýze vědci také naznačují, že strava s vysokým obsahem kyseliny linolové a nízkým obsahem nasycených tuků měla zřejmě negativní vliv na účastníky starší 65 let. Toto druhé tvrzení – že rostlinný olej by mohl být pro úmrtnost skutečně horší než máslo – však není vzhledem ke všem chybějícím údajům příliš silné.
„Nevíme, zda je tento rozdíl statisticky významný, a to je opravdu důležité,“ říká Daisy Zamora, výzkumnice z University of North Carolina a spoluautorka studie. „Co z toho ale opravdu můžeme říct, je, že intervenční dieta neměla přínos.“
Další podobná studie, kterou spolu s Ramsdenem provedli v roce 2013, s využitými daty ze Sydney Diet Heart Study došla ke stejnému závěru, stejně jako metaanalýza zahrnutá do této nové studie pěti randomizovaných kontrolovaných studií na toto téma.
Je to ale kontroverzní závěr. Walter Willett v příspěvku na blogu školy veřejného zdraví Harvardovy univerzity, jejíž je vedoucím katedry výživy, označil novou studii za „zajímavou historickou poznámku pod čarou, která nemá žádný význam pro současná výživová doporučení“.
Dariush Mozaffarian, děkan školy pro vědu a politiku v oblasti výživy na Tuftsově univerzitě, kritizoval novou studii i studii ze Sydney za to, že jako hlavní měřítko použily úmrtí.
„Hlavní přínos takové intervence by měl být na celkové onemocnění srdce,“ sdělil mi v e-mailu. A jiné metaanalýzy, včetně jedné jeho, dospěly k závěru, že konzumace většího množství kyseliny linolové namísto nasycených tuků je spojena s nižším rizikem ischemické choroby srdeční.
Různá měřítka, různé závěry. Při zkoumání tak sporné otázky, jako je otázka, zda jsou nasycené tuky pro vás dobré, špatné nebo neutrální, se člověk rychle ocitne v bahně metodik a interpretací. Dokonce i staré, kultovní studie mohou mít kostlivce vytažené ze sklepa k opětovnému prozkoumání.
„Je zajímavé přemýšlet o tom, jak by trajektorii výzkumu a výživové politiky ovlivnilo, kdyby tyto výsledky byly v plném rozsahu zveřejněny před 30 lety.“ Zamora se ptá. „To je skutečně klíčová otázka.“
Mozaffarian si však myslí, že výzkumníci i obyčejní strávníci by se neměli tolik soustředit na otázky, které se točí kolem jedné živiny.
„Nakonec nám dnes moderní věda o výživě ukazuje, že – až na několik výjimek, jako jsou průmyslové přídatné látky (transmastné kyseliny, sodík) – zdravotní účinky toho, co jíme, závisí na typech potravin, které jíme, nikoli na jednotlivých živinách,“ píše Mozaffarian. „Musíme se odklonit od redukcionistického přístupu založeného na jedné živině a přejít k doporučením týkajícím se skutečných potravin.“
Nakonec bude asi příliš těžké říci, kdo je zdravější mezi pánvičkářem a pánvičkářem na základě tohoto jednoho výběru – museli bychom se pravděpodobně podívat na celý jejich jídelníček.