V salonu v podpalubí hausbótu zakotveného na řece Potomac vypráví mladá žena – blonďatá a oblečená v bílém – sen i noční můru o svém pátrání po dlouho skrývané minulosti opředené legendami.
Mezi zarámovanými starými fotografiemi, které zdobí dřevem obložený pokoj, je jen jedna, na které Jett Williamsové skutečně záleží: černobílý snímek pohledného mladíka v kovbojském klobouku se zasněným výrazem ve tváři.
Není to obyčejná tvář, není to obyčejná rodinná fotografie. Ten muž je slavný, nesmrtelná ikona populární kultury. Právě takové snímky patří jeho fanouškům po celém světě.
Ale tato sedmatřicetiletá vdaná žena, která se vydala na vlastní dráhu v showbyznysu, je víc než jen nadšenou fanynkou. Muž na fotografii je objektem patnáctileté posedlosti, která ji zavedla na dlouhou, osamělou cestu plnou právních bitev a rodinných sporů, jež vyústily v úplnou proměnu její identity.
Je to legendární country zpěvák a skladatel Hank Williams. A ona – aniž by o tom do svých 21 let věděla – je jeho dcera.
Hank Williams je víc než jen zpěvák a skladatel; spolu s neméně legendárním Royem Acuffem mu lze připsat zásluhy o založení country hudby. Jeho písně zdůrazňují poetickou krásu romantického utrpení. Takové Williamsovy klasiky jako „Your Cheatin‘ Heart“ a „I’m So Lonesome I Could Cry“ utvořily základní slovník country repertoáru.
Příběh Jett Williamsové – adoptované ve třech letech – a jejího boje za svou identitu otcovy dcery je příběhem plným většího patosu, více zvratů než country balada.
Je to příběh, který má ingredience jižanské gotiky: dítě, jehož otec zemřel pět dní před jejím narozením a matka ji opustila; zrada ze strany příbuzných, kteří ji dali k adopci; boj o dědictví; odmítání legitimního syna uznat svého nemanželského sourozence; vytrvalost tváří v tvář velkým překážkám; náhodný nález skrytého dokumentu; a pro jistotu i milostný vztah a nakonec sňatek s právníkem, který pomohl napravit křivdy.
Za a nad všemi manévry a intrikami stojí transcendentní téma lásky dcery k otci, kterého nikdy nepozná, a její víry v jeho lásku k ní.
„Věřím, že jsem měla anděla strážného – opravdu, opravdu věřím. A naznačila jsem, že si myslím, že můj otec je můj anděl strážný a že se dívá dolů,“ říká Williamsová se svým alabamským přízvukem.
S pomocí ghostwriterky Pamely Thomasové sepsala Williamsová o svém životě knihu „Ain’t Nothin‘ as Sweet as My Baby“ (Harcourt Brace Jovanovich). Kniha vychází právě dnes, v den narozenin Hanka Williamse staršího.
Jestliže se Jett Williamsová díky svému rozhodnutí přijít pravdě o své minulosti na kloub něco naučila, pak to, že její snaha prosadit se jako ta, kterou skutečně je – dcera Hanka Williamse -, se u mnoha lidí, včetně příbuzných v její skutečné i adoptivní rodině, nesetkala s příliš sentimentálním pochopením.
Její nevlastní bratr, Hank Williams Jr, 42, sám slavný country zpěvák, odmítá svou nevlastní sestru uznat, ačkoli on i jeho právníci o její existenci vědí už nejméně 20 let.
O případu se odmítli bavit. „Vzhledem k tomu, že mezi námi probíhá soudní spor, je naší zásadou se k němu nevyjadřovat,“ uvedl právník Chris Horsnell ze společnosti Wyatt, Tarrant, Combs, Gilbert & Milom, která v Nashvillu zastupuje Hanka Williamse mladšího.
V roce 1987 Jett Williamsová – jak ji profesionálně a většina jejích přátel zná, ale její legální manželské jméno je Cathy Deupree Adkinsonová – podala u obvodního soudu v Montgomery County v Montgomery ve státě Alabama žalobu, že je biologickou dcerou Hanka Williamse.
Ještě se jí však nepodařilo prosadit důsledek této skutečnosti: podíl na otcově majetku a jeho tantiémách – které údajně činí asi 1 milion dolarů ročně.
Mnozí z těch, kteří znali Hanka Williamse staršího a setkali se s jeho dcerou, se shodují, že je mu podobná. Má stejné výrazné rysy a vyrovnaný pohled.
Její pátrání po otci má téměř náboženský charakter, který představuje znepokojivý precedens pro další rodiny s adoptovanými dětmi, které se rozhodnou pátrat po svých kořenech.
Vždycky věděla, že je adoptovaná, protože si pamatuje, jak přijela do domu svých adoptivních rodičů, prosperujícího podnikatele Wayna Deupreeho z Mobile ve státě Ala, a jeho ženy Louise. Když bylo Jett Williamsové 21 let, navštívili ji adoptivní rodiče na Alabamské univerzitě v Montgomery, aby jí řekli o dědictví v hodnotě 2 000 dolarů, které jí odkázal příbuzný jejího skutečného otce.
S neobratností, jaké jsou schopni jen příbuzní s dobrými úmysly, Louise Deupreeová své adoptivní dceři sdělila, že její skutečný otec je slavný, známý hudebník z Montgomery, a navrhla jí, aby si tipla, kdo to je. Tehdejší Cathy Deupreeová rychle uhodla Hanka Williamse, což vzhledem k jeho proslulosti v Alabamě nebyla zvláštní náhoda. Matka jí dále řekla, že neexistuje žádný důkaz.
Ve dvaceti letech se Williams oženil a pracoval jako rekreant v systému parků v Montgomery. Myšlenka na Hanka Williamse ji neopouštěla, a tak se pustila do snahy získat informace o jeho minulosti. Narazila na mnoho zdí. Nakonec, když už to chtěla vzdát, ji jeden příbuzný seznámil s washingtonským právníkem F. Keithem Adkinsonem, který na počátku 80. let působil jako předseda Demokratů pro Reagana.
Téměř okamžitě se Adkinson začal zajímat o případ a následně i o Williamse. Poté, co se Williamsová rozvedla se svým prvním manželem, se v roce 1986 s Adkinsonem vzali a Williamsová tvrdí, že velkou zásluhu na její síle má právě vztah s manželem.
V roce 1985 zahájila s Adkinsonem soudní řízení v Alabamě a New Yorku. V červenci 1989 Nejvyšší soud státu Alabama rozhodl, že Williamsová se stala obětí podvodu, a rozhodl, že pozůstalost Hanka Williamse staršího bude znovu otevřena, a to 15 let poté, co byla uzavřena. Williams byl posouzen jako rovnocenný dědic se svým nevlastním bratrem; jeho žádost o odvolání k Nejvyššímu soudu USA byla zamítnuta.
V New Yorku bylo rozhodnuto o odvolání k Nejvyššímu soudu USA. Odvolací soud druhého obvodu zrušil dřívější rozhodnutí, jimiž byl Williamsové zamítnut nárok na otcovy tantiémy, a Federální okresní soud jižního obvodu New Yorku usoudil, že by jí měl být umožněn soudní proces s porotou, který by projednal podstatu jejího nároku.
Williamsová a Adkinson jsou pochopitelně potěšeni svými právními úspěchy. Pět intenzivních let žili s emocionálními dopady vnitrorodinných sporů. Od té doby se Williamsová také soudila se svou adoptivní rodinou kvůli sporné závěti své adoptivní matky, která zemřela v roce 1987.
Ve Williamsových myslích se objevilo několik otázek, zda to stálo za to. „Mám pocit, že jsem teď pozitivnější člověk,“ říká.
„Své skutečné rodiče si nevybíráte. Pro mě jde o to zjistit, co chtěl můj otec, a pak jeho přání splnit,“ říká Williamsová a k této myšlence se znovu a znovu vrací.
V každém případě říká, že její život byl od doby, kdy byla adoptována, vždy v moci soudů. „O mém životě stále rozhodují tahy pera – někdo podepíše příkaz a najednou ‚Bingo‘. “
V důsledku tahů pera došlo k mnoha osobním změnám, které ji sblížily s jejím skutečným otcem.
Přijala umělecké jméno složené z příjmení její přirozené matky (Bobbie Jett) i otce. Poté, co se seznámila s Adkinsonem a provdala se za něj, přestěhovala se z Montgomery do Washingtonu. A už dávno přestala být rekreantkou a vydala se na pěveckou dráhu, která napodobuje kariéru jejího otce, včetně zpívání jeho písní a nošení bílé barvy, jeho charakteristické barvy.
Williamsová uznává, že její hledání se neobešlo bez komplikací: „Na téhle straně mám tohle a na téhle straně o tohle přicházím. Člověk získá otce, a přitom ho nikdy neviděl.“
Její příběh se v několika ohledech liší od příběhu typického osvojence. Přestože její biologičtí rodiče nebyli manželé, nikdy ji neplánovali dát k adopci. K adopci byla dána kvůli jednání sestry jejího otce, v rozporu s jeho písemně vyjádřeným přáním. Tento rozdíl dodal jejímu táboru dodatečnou důvěryhodnost v právní argumentaci, že je legitimní dědičkou.
Před jejím narozením podepsali Williamsovi rodiče smlouvu, která stanovila její péči, zčásti u jejího otce Hanka Williamse a zčásti u její matky. Tento dokument byl 30 let skrytý a vyšel na světlo za okolností, které Adkinson nechce prozradit, pouze uvede, že byl nalezen v roce 1984 v Montgomery.
Pro Williamsovou, kterou ani ve snu nenapadlo, že uvidí písemný, podepsaný a notářsky ověřený důkaz, že je dcerou svého otce, to byl vrchol jejího hledání. „Když jsem dostala tu smlouvu a věděla jsem, že mě chce a že je to můj otec, prostě jsem věděla, že musím splnit jeho přání, která podle mě nebyla splněna.“
Písně Hanka Williamse výstižně odrážely život plný citových zmatků. Když se Hank Williams oženil se svou druhou ženou Billie Jean Eshlimanovou, byla Williamsova matka Bobbie Jettová v šestém měsíci těhotenství.
V roce 1953, pět dní před narozením své dcery, Williams zemřel na zadním sedadle dětského modrého cadillacu. Příčina smrti sice nebyla nikdy definitivně stanovena, ale předpokládá se, že šlo o komplikace způsobené závislostí na alkoholu a drogách. Bylo mu 29 let.
Hank Williams však zvažoval, co se stane s jeho dcerou, pokud nebude nablízku, aby se o ni mohl osobně postarat. Požádal svou matku Lillian Stoneovou, aby dítě adoptovala, kdyby taková situace nastala.
To také udělala. Její čin však holčičku, která se tehdy jmenovala Cathy Yvonne Stoneová, před státním adopčním systémem neochránil. Druhým zvratem bylo, že Lillian Stoneová krátce po legální adopci také zemřela. Opatření, která pro péči o dítě v rodině Williamsových učinila Hankova sestra Irene Smithová, nebyla přijata. Dcera Hanka Williamse připadla státu k případné adopci.
„Nevím přesně, proč se Irene Smithová rozhodla, že si mě nenechá. Myslím, že to mohlo být kvůli rozvášněným jazykům, ale nikdy to nebudu vědět jistě,“ říká Williams. Irene Smithová, kterou jsme telefonicky kontaktovali v Texasu, uvedla, že se k tomu nechce vyjadřovat.
V rámci svého boje za sestavení pravdy o své minulosti musela Williamsová čelit nepříjemným skutečnostem. „Myslím, že když jako adoptované dítě překročíte bariéru ‚chci to vědět‘, pak za tím jdete. Je to síla ‚chci to vědět‘, která vás udržuje v chodu, i když se dostanete do slepé uličky.“
Ale Williamsová varuje ostatní adoptované, aby si dobře rozmysleli, než se vydají stejnou cestou jako ona: „Chtěla jsem varovat adoptované děti, aby byly opatrné, když se do toho pustí, protože ne vždy to dopadne. Musíte se připravit na nejhorší možný scénář. Doporučuji adoptivním rodičům, že pokud přijde čas, měli byste být jeho součástí – pokud můžete být jeho součástí, pak se neodcizujete.“
V případě Williamsové byl její adoptivní otec Wayne Deupree, který zemřel v roce 1983, schopen a ochoten svou dceru v jejím hledání podporovat. Její adoptivní matka považovala každou část dceřina snažení směrem k rodičům za emocionálně bolestnou.
Teď, když ví, kdo je a odkud pochází, má Williamsové život některé z atributů slavných, které znal její otec.
Krátce poté, co se seznámili, Adkinsona napadlo, že by Williamsová měla zvážit kariéru zpěvačky, a postaral se o to, aby byla představena producentům country hudby v Nashvillu. Owen Bradley, který produkoval Patsy Cline a další hvězdy country, poslouchal její zpěv a cítil, že má potenciál.
Williamsová absolvovala hlasovou výchovu a podnikla kroky k vlastní pěvecké kariéře. Členové původní doprovodné kapely jejího otce „The Drifting Cowboys“ jí hrají, kdykoli vystupuje, což dělá stále častěji na státních veletrzích, v nočních klubech a na charitativních akcích. Říká, že fanoušci Hanka Williamse se zdají být fascinováni tím, co nazývá „trochu víc z něj“ a co ona představuje.
Adkinsonovi žijí na zrekonstruované obytné lodi „The Jett Stream“, která kotví na řece Potomac na dohled od Washingtonova památníku. Přestože její právní bitvy zatím nepřinesly finanční ovoce, doufá, že je na nejlepší cestě stát se Jett Williamsovou, country hvězdou.
„Říká se, že můj otec byl králem country hudby, což z mého bratra dělá prince, korunovaného prince,“ říká Williamsová. „Ale já jsem Popelka, ne že bych si vzala prince, ale můj život se úplně proměnil v to, že jsem princezna.
„Být celebritou ve Spojených státech je jako být královskou rodinou. Pohádková země je to slovo, které hledáte. Pro mě se to v této fázi mého života děje. Ještě jsem se do té pohádkové země nedostal úplně, ale už se to děje.“
Pro dítě Hanka Williamse to byla dlouhá, osamělá a spletitá cesta, než se tam dostal.