Jona 1,7-2,10
V únoru 1891 posádka velrybářské lodi Star of the East harpunovala vorvaně. Ve smrtelných křečích velryba spolkla muže jménem James Bartley.
O den a půl později našli Bartleyho kolegové z lodi – kteří si mysleli, že se James utopil – v bezvědomí v břiše velryby. Při popisu svého zážitku Bartley uvedl, že uvnitř velryby mohl snadno dýchat, ale horko bylo nesnesitelné. Ve skutečnosti se jeho vzhled zcela změnil. Žaludeční šťávy velryby mu trvale vybělily ruce, nohy a obličej do žlutobílé barvy.1
Vyprávění o Jonášovi a „velké rybě“ bylo velmi zesměšňováno kritiky Bible, kteří se domnívají, že je nemožné, aby ryba spolkla člověka, natož aby člověk přežil v břiše ryby tři dny. Jiní, kteří uznávají pravdivost Bible, se snaží těmto kritikům oponovat tvrzením, že tento příběh je pouhou alegorií nebo příběhem, který má odhalit morální pravdu, nikoli popisem skutečné události.
Existují však dobře zdokumentované případy, kdy byli muži jako James Bartley spolknuti velrybou a přežili, aby mohli vyprávět své příběhy. Ježíš Kristus navíc toto vyprávění přijal jako historickou skutečnost: „Neboť jako byl Jonáš tři dny a tři noci v břiše velké ryby, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v nitru země“ (Mt 12,40). Ježíš řekl, že Jonášova zkušenost je ilustrací jeho smrti. Ježíš tak více než 750 let poté potvrdil pravost tohoto vyprávění.
Popírat Jonášův příběh znamená označit Kristův výrok za lež, a tím popřít Ježíšův nárok na božství.
Jonáš 1,17-2,10 jasně říká, že Bůh určil velkou rybu, aby proroka spolkla; tím ušetřil Jonášův život. V břiše ryby si Jonáš uvědomil, že je uvězněn v jámě smrti a že jeho jedinou nadějí na vysvobození je naprostá závislost na Bohu. Neposlušný prorok instinktivně poděkoval Bohu za ušetření života, činil pokání a znovu zasvětil svůj život Hospodinu.
Jonášova situace
Čteme: „Lᴏʀᴅ pak připravil velkou rybu, aby Jonáše spolkla. A Jonáš byl v břiše té ryby tři dny a tři noci.“ (1,17)
Tou rybou mohl být vorvaň, bílý žralok nebo jiná obrovská ryba, kterou Bůh speciálně připravil a určil, aby Jonáše spolkla.
V roce 1912 byl u Knights Key na Floridě odchycen vorvaň dostatečně velký na to, aby spolkl člověka, a je vystaven ve Smithsonově institutu ve Washingtonu, D. C. Je dlouhý 45 stop, váží 30 000 liber a má tlamu širokou 38 palců. V žaludku velryby byla ryba, která vážila asi 1 500 liber.
Nepochybně existují ryby schopné spolknout člověka zaživa. Otázkou je, zda Jonáš skutečně zemřel a vrátil se k životu, nebo zda přežil tři dny a noci v rybě, aniž by zemřel?“. Někteří konzervativní učenci se domnívají, že Jonáš skutečně zemřel a byl vzkříšen z mrtvých, zatímco jiní se domnívají, že tuto zkušenost přežil.
Ti, kdo věří, že Jonáš zemřel, používají jako důkazní text Jonáše 2,2. „Jonáš byl vzkříšen z mrtvých. V něm se píše: „Z břicha Šeolu jsem volal“. Ve Starém zákoně je Šeol místo, kam po smrti odešli duchové zemřelých. Někteří tedy tvrdí, že Jonáš skutečně zemřel a v době, kdy byl v Šeolu, volal k Hospodinu v modlitbě a Bůh jeho modlitbu vyslyšel a přivedl ho zpět k životu.
Ačkoli tento názor zastává mnoho konzervativních učenců, přesto je pravděpodobnější, že Bůh nechal Jonáše naživu. Prorok pravděpodobně označil břicho ryby za Šeol, protože se nacházel v nejhlubší jámě temnoty a věřil, že smrt je nevyhnutelná. Nebo mohl mít na mysli, že břicho ryby připomíná podsvětí, kde přebývali starozákonní mrtví. Protože to byl Bůh, kdo připravil a určil velkou rybu, aby Jonáše spolkla, Bůh také mohl poskytnout to, co bylo nutné k zachování prorokova života.
Jonášova prosba
Poté se Jonáš z břicha ryby modlil k Hospodinu, svému Bohu: „Volal jsem k Hospodinu kvůli svému trápení a on mě vyslyšel. Z břicha šeolu jsem volal a tys vyslyšel můj hlas“ (v. 2).
Když Jonáše spolkla velká ryba, uvědomil si, že ho Bůh uchránil před smrtí. Muselo mu dojít, že Bůh nad ním bdí navzdory jeho vzpouře a neposlušnosti, a Jonáš propukl v modlitbu k Hospodinu.
Tato modlitba měla šest klíčových rysů:
- Recitace. Nejprve Jonáš zhodnotil svou situaci v bouři: „Vrhl jsi mě totiž do hlubin, do nitra moří, a obklopily mě záplavy; všechny tvé příboje a tvé vlny mě přešly“ (v. 3). Ve své fyzické tísni si Jonáš uvědomil Boží svrchovanost nad svým životem. Instinktivně věděl, že z Boží vůle na něj padl los, který mu námořníci hodili, a proto ho hodili do moře (1,7.12.15).“
- Podřízení. Ve smrtelných úzkostech se Jonáš podřídil Hospodinu: „Tehdy jsem řekl: ‚Byl jsem vyvržen z tvých očí, přesto znovu pohlédnu k tvému svatému chrámu'“ (2,4). Dříve chtěl Jonáš před Bohem utéct, ale nyní si uvědomil pošetilost svého hříchu a volal o Boží přítomnost.
S vírou se Jonáš obrátil na Boha s prosbou o milost. Jeho zkušenost ho přivedla k pokání a on vzhlédl k Božímu svatému chrámu v naději, že najde odpuštění. V Jonášově době přicházel kajícný hříšník právě do Chrámu, aby přinesl oběť za svůj hřích v naději, že mu Bůh milostivě odpustí.
- Popis Jonáš pokračuje v popisu svého utrpení: „Vody mě obklopily až k duši, hlubina se kolem mě uzavřela, plevel se mi ovinul kolem hlavy. Sestoupil jsem do kotvišť hor, země se svými mřížemi se za mnou navždy zavřela, ty jsi však vyvedl můj život z jámy, ó Lᴏʀᴅ, můj Bože.“ (v. 5-6)
Jonáš cítil, jak ho dusivé vody pohlcují, a rychle vycítil, že smrt je blízko. Chaluhy mu spoutaly hlavu jako provaz a skály na dně moře ho uvěznily. Prorok se domníval, že se nachází u brány smrti. Pak proroka z vodního hrobu vytrhla velká ryba, která vysvobodila jeho duši z „jámy“ (Šeolu) smrti, a Jonáš zvolal: „Ó Kriste, můj Bože!“ (v. 6)
- Prosba. Jonáš vyprávěl o tom, jak hledal Hospodina, když byl na prahu smrti: „Když má duše ve mně umdlévala, vzpomněl jsem si na Lᴏʀᴅ a má modlitba vystoupila k tobě, do tvého svatého chrámu. Ti, kdo se ohlížejí na bezcenné modly, opouštějí své vlastní Milosrdenství.“ (v. 7-8)
Uzavřený v břiše ryby Jonáš cítil, jak z něj vyprchává život. Tehdy uprchlý prorok dospěl ke svému konci. Vzpomněl si na Hospodina a volal k Bohu jako ke své jediné naději na přežití. Prorok dosvědčil, že Bůh vyslyšel jeho modlitbu pokání, když tváří v tvář smrti hledal pomoc u Hospodina.
Proč se Jonáš zmínil o pošetilosti uctívání bezcenných modl? Díky této zkušenosti si Jonáš uvědomil, že jeho vzpoura proti Boží vůli se v jeho srdci stala jako modla. Uvědomil si také, že ti, kdo uctívají modly, se vzdávají veškeré věrnosti Bohu a oddělují se od jeho milosti, milující laskavosti a milosrdenství.
- Opětovné zasvěcení. Jonáš vyjádřil vděčnost za své spasení a slíbil, že zaplatí to, co slíbil: „Obětuji ti však hlasem díků, zaplatím, co jsem slíbil. Spasení je od Lᴏʀᴅ.“ (v. 9).
Útěk před Božím voláním přivedl Jonáše do děsivé situace, v níž se ocitl. Ve spárech smrti prorok konečně uviděl, kam ho dostala jeho hříšná pýcha a svévole. A volal k Bohu v pokání. Když byl zachráněn před smrtí, pozvedl hlas v díkůvzdání Bohu za ušetření svého života a vděčně slíbil, že bude přinášet oběti a dodržovat sliby, které dal Hospodinu. Námořníci učinili stejný závazek, jakmile uvěřili v pravého Boha Izraele a On je zachránil před smrtí (1,16).
- Vděčnost. Jonáš svou modlitbu zakončil slovy: „Spasení je od Lᴏʀᴅ“. (2:9). Žádná jiná slova nebyla pro shrnutí prorokovy zkušenosti vhodnější. Jonáš měl ve své teologii pravdu. Zachránit může pouze Hospodin. Často je zapotřebí zkušenosti blízké smrti, aby si lidé uvědomili a ocenili, že „spasení je od Lᴏʀᴅ.“
Ironicky řečeno, Jonáš měl radost, že Bůh ušetřil jeho život, ale později, jak uvidíme, se prorok na Boha za záchranu Ninive zlobil.
Jonášovo přežití
Prorokova modlitba byla vyslyšena, jakmile litoval své neposlušnosti: „A tak Krišna promluvil k rybě a ta vyvrhla Jonáše na souš“ (v. 10). V souvislosti s Jonášovou zkušeností zůstává mnoho nezodpovězených otázek. Zdá se, že poté, co ryba Jonáše spolkla, zamířila zpět do Izraele (možná do Joppe), aby ho bezpečně uložila na suchou zem.
Na rozdíl od Jonášova váhání, zda uposlechnout Božího příkazu, ryba poslechla okamžitě a vyvrhla proroka na břeh. Jonáš byl touto zkušeností potrestán a mnoho vytrpěl, ale díky Boží milosti a moci byl zachráněn z vodního hrobu. Toto poučení mu dobře poslouží, když je prorok znovu pověřen, aby šel kázat do Ninive.
Je zajímavé, že Bůh použil šest zázraků, aby Jonáše přivedl k pokání. Způsobil (1) prudkou bouři (1,4), (2) že námořníci určili Jonáše pomocí losování (1,7), (3) že se moře uklidnilo (1,15), (4) že Jonáše spolkla ryba (1,17), (5) že ryba doplula ke břehu (2,10) a (6) že ryba Jonáše vyvrhla na suchou zem (2,10).
V břiše ryby došlo k velké proměně, když Bůh vyslyšel Jonášovu modlitbu. Po slibu, že dodrží své sliby, byl Jonáš připraven uskutečnit božský záměr, k němuž ho Bůh povolal. Se vzpourou proti Boží vůli je třeba se vypořádat. Poučme se z Jonášovy zkušenosti.
ENDNOTE
- John Phillips, Exploring the Minor Prophets (Neptune, NJ: Loizeaux Brothers, 1998), 146.
John Phillips, Exploring the Minor Prophets (Neptune, NJ: Loizeaux Brothers, 1998).