Eiger DreamsEdit
Eiger Dreams: (1990) je sbírka článků a esejů Jona Krakauera o horolezectví a skalním lezení. Týká se nejrůznějších témat, od výstupu na severní horu Eiger ve švýcarských Alpách, Denali na Aljašce nebo K2 v Karakoramu až po známé horolezce, které Krakauer na svých cestách potkal, například Johna Gilla.
Into the WildEdit
Into the Wild vyšlo v roce 1996 a strávilo dva roky na seznamu bestsellerů The New York Times. Kniha využívá nelineárního vyprávění, které dokumentuje putování Christophera McCandlesse, mladého muže z dobře situované rodiny z východního pobřeží, který v roce 1990 po ukončení studia na Emory University věnoval všechny peníze (24 000 dolarů) na svém bankovním účtu humanitární organizaci Oxfam, přejmenoval se na „Alexandra Supertrampa“ a vydal se na cestu po americkém Západě. McCandlessovy ostatky byly nalezeny v září 1992; zemřel hlady na Aljašce na Stampede Trail na 63°52′5.96″N 149°46′8.39″W / 63.8683222°N 149.7689972°W poblíž jezera Wentitika v národním parku a rezervaci Denali. Krakauer v knize uvádí paralely mezi McCandlessovými zážitky a svými vlastními i zážitky dalších dobrodruhů. Kniha Into The Wild byla adaptována do stejnojmenného filmu, který byl uveden do kin 21. září 2007.
Into Thin AirEdit
V roce 1997 Krakauer rozšířil svůj článek z časopisu Outside ze září 1996 o knihu Into Thin Air. Kniha popisuje zážitky horolezců a celkový stav horolezectví na Everestu v té době. Krakauer, kterého časopis najal jako novináře, se v roce 1996 jako klient účastnil výstupu na Everest pod vedením Roba Halla – týmu, který nakonec utrpěl největší ztráty při katastrofě na Mount Everestu v roce 1996.
Kniha se dostala na první místo žebříčku bestsellerů literatury faktu deníku The New York Times, časopis Time ji ocenil jako „Knihu roku“ a v roce 1998 byla mezi třemi knihami zvažovanými pro udělení Pulitzerovy ceny za všeobecnou literaturu faktu. Americká akademie umění a literatury udělila Krakauerovi za jeho dílo v roce 1999 cenu Akademie literatury s komentářem, že spisovatel „spojuje houževnatost a odvahu nejlepší tradice investigativní žurnalistiky se stylovou jemností a hlubokým vhledem rozeného spisovatele. Jeho vyprávění o výstupu na Mount Everest vedlo k všeobecnému přehodnocení horolezectví a komercializace kdysi romantického, osamělého sportu.“
Krakauer přispěl honorářem z této knihy do pamětního fondu Everest ’96 při Boulder Community Foundation, který založil jako poctu svým zesnulým horolezeckým partnerům.
V televizní filmové verzi knihy Krakauera ztvárnil Christopher McDonald. V roce 2015 byl do kin uveden celovečerní film Everest, natočený podle událostí katastrofy v režii Baltasara Kormákura. Ve filmu Krakauera ztvárnil Michael Kelly. Krakauer film odsoudil s tím, že některé jeho detaily jsou vymyšlené a pomlouvačné. Vyjádřil také politování nad rychlým získáním práv na knihu společností Sony. Režisér Baltasar Kormákur reagoval tvrzením, že Krakauerovo vyprávění v první osobě nebylo použito jako zdrojový materiál pro film, a tvrdil, že jeho verze událostí je v rozporu s dějem.
V knize Krakauer poznamenal, že rusko-kazachstánský průvodce Anatolij Bukrejev, hlavní průvodce expedice Scotta Fischera, vystoupil na vrchol bez přídavného kyslíku, „což zřejmě nebylo v nejlepším zájmu klientů“. Napsal také, že Boukreev sestoupil z vrcholu o několik hodin dříve než jeho klienti a že to bylo „pro průvodce krajně nestandardní chování“. Poznamenal však, že jakmile Boukreev sestoupil do vrcholového tábora, neúnavně se snažil zachránit pohřešované horolezce. Pět měsíců po vydání knihy Into Thin Air podal Boukreev vlastní zprávu o katastrofě na Everestu v knize The Climb, kterou napsal společně s G. Westonem DeWaltem.
Rozdíly se soustředily na to, co si zkušení horolezci mysleli o faktech Boukreevova výkonu. Jak Krakauerovi napsal Galen Rowell z American Alpine Journal, „skutečnost, že každý z Boukreevových klientů přežil bez vážnějších zranění, zatímco klienti, kteří zemřeli nebo utrpěli vážnější zranění, byli členy vaší skupiny. Mohl byste vysvětlit, jak Anatoliho nedostatky jako průvodce vedly k přežití jeho klientů…“? V článku ve Wall Street Journal Rowell uvedl četné nesrovnalosti v Krakauerově vyprávění a poznamenal, že Krakauer spal ve svém stanu, zatímco Boukreev zachraňoval ostatní horolezce. Rowell tvrdil, že Boukreevovo jednání nebylo nic jiného než hrdinství a jeho úsudek byl prozíravý: “ předvídal problémy s klienty blížícími se k táboru, všiml si pěti dalších průvodců na vrcholu a připravil se na to, aby byl dostatečně odpočatý a hydratovaný a mohl reagovat v případě nouze. Jeho hrdinství nebylo náhodné.“ Naopak Scott Fischer, vedoucí Boukreevova týmu, který na hoře zahynul, si neustále stěžoval na Boukreevovo vyhýbání se odpovědnosti a neschopnost dostát nárokům, které na něj byly jako na vrcholového průvodce kladeny – stížnosti jsou zdokumentovány v přepisech rádiových přenosů mezi Fischerem a vedoucími jeho základního tábora. Po vydání knih Into Thin Air a The Climb se DeWalt, Boukreev a Krakauer dostali do sporů ohledně Krakauerova obrazu Boukreeva. V listopadu 1997 se Krakauer s Boukreevem dohodl na smíru, ale jen o několik týdnů později ruského horolezce při výstupu na Annapurnu zabila lavina.
Under the Banner of HeavenEdit
V roce 2003 se kniha Under the Banner of Heaven stala Krakauerovým třetím bestsellerem literatury faktu. Kniha zkoumá extrémy náboženské víry, konkrétně fundamentalistické odnože mormonismu. Krakauer se zabývá praktikováním polygamie v těchto odnožích a podrobně ji zkoumá v kontextu náboženství Svatých posledních dnů v celé jeho historii. Velká část knihy se zaměřuje na bratry Laffertyovy, kteří vraždili ve jménu své fundamentalistické víry.
V roce 2006 natočili Tom Elliott a Pawel Gula dokumentární film inspirovaný touto knihou s názvem Damned to Heaven.
Robert Millet, profesor náboženského porozumění na Brigham Young University, instituci LDS, knihu recenzoval a označil ji za zmatenou, špatně uspořádanou, zavádějící, chybnou, předpojatou a urážlivou. Mike Otterson, ředitel pro vztahy s médii Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů (LDS), řekl agentuře Associated Press: „Tato kniha není historie a Krakauer není historik. Je to vypravěč, který vypráví příběhy tak, aby zněly dobře. Zdá se, že jeho základní tezí je, že lidé, kteří jsou věřící, jsou iracionální a že iracionální lidé dělají podivné věci.“
V reakci na to Krakauer kritizoval hierarchii Církve Svatých posledních dnů, přičemž citoval názor D. Michaela Quinna, historika, který byl v roce 1993 exkomunikován a který napsal, že „tragickou skutečností je, že se stávalo, že církevní vedoucí, učitelé a spisovatelé neříkali pravdu, kterou znali o obtížích mormonské minulosti, ale místo toho Svatým nabízeli směs frází, polopravd, zamlčování a věrohodného popírání“. Krakauer napsal: „Náhodou sdílím pohled Dr. Quinna.“
Kde muži získávají slávu: V premiérové sezóně pořadu Iconoclasts na kanálu Sundance Channel 25. října 2007 se Krakauer zmínil, že je hluboce zapleten do psaní nové knihy, ale neprozradil její název, téma ani předpokládané datum dokončení. Nakladatelství Doubleday původně plánovalo vydat knihu na podzim roku 2008, ale v červnu téhož roku vydání odložilo a oznámilo, že Krakauer „není spokojen s rukopisem“.
Kniha s názvem Where Men Win Glory: Vydalo ji nakladatelství Doubleday 15. září 2009. Čerpá z deníků a dopisů Pata Tillmana, profesionálního hráče amerického fotbalu NFL a rangera americké armády, jehož smrt v Afghánistánu z něj učinila symbol americké oběti a hrdinství, ačkoli se stala také předmětem kontroverze kvůli tomu, že americká armáda zatajila skutečnost, že Tillman zemřel přátelskou střelbou, tedy že byl zabit jiným americkým vojákem. Kniha čerpá z Tillmanových deníků a dopisů, rozhovorů s jeho ženou a přáteli, rozhovorů s vojáky, kteří sloužili po jeho boku, a z výzkumu, který Krakauer prováděl v Afghánistánu. Částečně slouží také jako historické vyprávění a poskytuje obecnou historii občanských válek v Afghánistánu.
Dexter Filkins napsal o knize v recenzi v New York Times, že „příliš mnoho detailů z Tillmanova života, které jsou zde vylíčeny, je většinou banálních a nepodstatných“, ale také uvedl, pokud jde o Tillmanovu smrt: „Ačkoli většina faktů již byla uvedena dříve, Krakauer prokazuje cennou službu tím, že je všechny spojuje – zejména ty o utajování. I po pěti letech je z těch detailů na zvracení“. Dan Neil ve své recenzi v Los Angeles Times napsal, že kniha je „krásnou reportáží“ a „definitivní verzí událostí kolem Tillmanovy smrti“.
Three Cups of Deceit: How Greg Mortenson, Humanitarian Hero, Lost His WayEdit
Three Cups of Deceit je elektronická kniha z roku 2011, která přinesla tvrzení o špatném hospodaření a účetních podvodech Grega Mortensona, humanitárního pracovníka, který stavěl školy v Pákistánu a Afghánistánu; a jeho charitativní organizace Central Asia Institute (CAI). Později ji vydalo nakladatelství Anchor Books v brožované podobě.
Kniha – a související rozhovor v pořadu 60 minut odvysílaný den před vydáním knihy – vyvolala kontroverze. Někteří dárci CAI podali na Mortensona hromadnou žalobu za to, že je údajně podvedl nepravdivými tvrzeními ve svých knihách. Žaloba byla nakonec zamítnuta. V prosinci 2011 CAI vypracovala obsáhlý seznam projektů dokončených v průběhu několika let a projektů, na kterých CAI v současné době pracuje.
Mortenson a CAI byli vyšetřováni generálním prokurátorem Montany, který zjistil, že se dopustili finančních „přešlapů“, a generální prokurátor dosáhl dohody o náhradě škody ze strany Mortensona ve prospěch CAI ve výši přesahující 1 milion dolarů.
Dokumentární film 3000 šálků čaje od Jennifer Jordanové a Jeffa Rhoadse z roku 2016 tvrdí, že obvinění vznesená proti Mortensonovi v pořadu 60 Minutes a Jonem Krakauerem jsou z velké části nepravdivá. Jordanová v roce 2014 řekla: „: „Tento příběh stále vyšetřujeme. Naše zjištění zatím naznačují, že většina obvinění je hrubě zkreslená, aby ho ukázala v co nejhorším světle, nebo jsou přímo lživá. Ano, Greg je špatný manažer a účetní a je první, kdo to přizná, ale je to také neúnavný lidumil se zásadně důležitým posláním.“
Missoula:
Missoula: Znásilnění a soudní systém v univerzitním městě: Rape and the Justice System in a College Town (2015) zkoumá, jak se se znásilněním vypořádávají vysoké školy a systém trestního soudnictví. Kniha sleduje několik případových studií žen znásilněných v Missoule ve státě Montana, z nichž mnohé jsou nějakým způsobem spojeny s Montanskou univerzitou. Krakauer se snaží objasnit, proč mnoho obětí nechce znásilnění nahlásit policii, a kritizuje justiční systém za to, že útočníkům dává výhodu pochybností, ale obětem nikoli. Krakauera k napsání knihy inspirovalo, když mu jeho kamarádka, mladá žena, prozradila, že byla znásilněna.
Emily Bazelonová, píšící pro New York Times Book Review, dala knize vlažnou recenzi a kritizovala ji za to, že plně neprozkoumala své postavy a nedocenila obtíže, kterým čelí vysoké školy při řešení sexuálních útoků a snaze jim předcházet. „Místo toho, aby se Krakauer hlouběji zabýval otázkami spravedlnosti, když se univerzity snaží naplnit nedávný vládní mandát vést vlastní vyšetřování a slyšení – kromě policie a soudů -, spokojí se s bromédií,“ napsal Bazelon. „Univerzitní postupy by měly „rychle identifikovat pachatele z řad studentů a zabránit jim v opakování trestné činnosti a zároveň chránit práva obviněných,“ píše a tvrdí, že „to bude obtížné, ale není to raketová věda“.
Jako editorEdit
Od roku 2004 Krakauer rediguje řadu Exploration v Modern Library.