Pokračovala v poučování o tom, jak mé manželství přináší problémy do komunity, a vyhrožovala, že na nás zavolá policii, pokud bude mít někdy podezření na nějakou trestnou činnost. Pokračovali jsme s manželkou v tom, že jsme sousedce řekli, že pokud se k nám ještě jednou takto přiblíží, sami na ni zavoláme policii za obtěžování. Sousedka nás již tímto způsobem neoslovila.
Moji manželku i mě tato interakce velmi rozrušila. Byl jsem však také zmatený, protože mě zajímalo, jak může mít jiná barevná osoba protičernošské názory, zejména pokud jde o naše mezirasové manželství Korejce a černošky.
Nedávno deník The New York Times zkoumal, jak probíhající rozhovory o rasové spravedlnosti ovlivnily mezirasová manželství a jak se v manželství projevuje obhajoba nadřazenosti bílé rasy. Článek se však zaměřil pouze na černošské a bělošské páry. Jak do této konverzace zapadá naše manželství jako korejského Američana ženatého s Afroameričankou? Jaká je moje role v prosazování spravedlnosti pro Afroameričany?“
Rasa byla vždy součástí rozhovoru mezi mnou a mou ženou. Na začátku našeho vztahu byly tyto rozhovory lehkovážné. Navzájem jsme se vyptávali na jídlo, filmy, hudbu a módu našich kultur.
Když se však někteří členové rodiny zpočátku stavěli proti našemu vztahu, zjistil jsem, že dynamika našeho mezirasového vztahu musí jít hlouběji. Ačkoli v mé rodině existují i jiná mezirasová manželství, musel jsem odbourat některé negativní stereotypy o Afroameričanech, které někteří příbuzní stále zastávali. Postupem času, jak jsem svou nynější manželku stále vychovával, většina z nich nakonec náš svazek přijala.
Jako Američan asijského původu mám určitý pocit, že jsem v převážně bílé společnosti diskriminován. Když si lidé v dětství nepamatovali mé jméno, říkali mi „Yao Ming“, „Číňan“ nebo „Buddha“. Občas jsem musel dokazovat, že mluvím plynně anglicky.
Asijští Američané však mají za sebou také historii diskriminace Afroameričanů. Mnoho mých černošských přátel a kolegů, včetně mé manželky a tchyně, bylo rasově profilováno v podnicích vlastněných Asiaty v afroamerických komunitách. Někteří z mých asijských přátel vyjadřují iracionální obavy, když je osloví černošské skupiny. Sám jsem si to zavinil.
Když se moje žena podělí o diskriminaci, které čelí, moje aktivní naslouchání posiluje náš vztah a zlepšuje mé spojenectví. Poprvé jsem se této dovednosti naučil na střední škole, kde moji spolužáci pocházeli z mnoha různých socioekonomických a etnických prostředí.
V průběhu prvního ročníku nám jednou ráno před vyučováním školní ochranka prohledala skříňky, protože měla podezření na činnost gangů. Zpočátku jsem měl pocit, že prohlídky jsou oprávněné a že škola má na mysli naše nejlepší zájmy. Ne všichni moji kamarádi s tím souhlasili. Mnozí mi vysvětlovali, že podle nich prohlídka narušila jejich soukromí a že je ochranka rasově profilovala. Začal jsem zjišťovat, že moji černošští a hnědí přátelé mají k orgánům činným v trestním řízení jiný vztah než já.
Moji přátelé mi také vštípili důležitost naslouchání, což je dovednost, kterou jsem uplatnil, když jsem začal chodit se svou ženou. Od počátku našeho randění byly rozhovory o aktuálních otázkách souvisejících s rasou velkou součástí našeho vzájemného poznávání. Když se letos v celostátních zprávách objevily vraždy Ahmauda Arberyho, Breanny Taylorové a George Floyda, začaly příběhy mé ženě připomínat různé případy, kdy byla rasově profilována a obtěžována. Jednou ji například zadrželi po práci jen proto, že zřejmě odpovídala popisu. Tyto příběhy ve mně zanechaly rozhořčení.
Jako spojenec afroamerické komunity se musím nadále vzdělávat v oblasti černošské problematiky v Americe. Ačkoli mé vzdělání v období K-12 probíhalo v prostředí s převahou menšin, musel jsem se v oblasti sociální spravedlnosti hodně odnaučovat. Když jsem byl v semináři, zjistil jsem, že moje víra se vztahuje nejen na osobní zbožnost, ale také na obhajobu v oblastech, jako je masové věznění, rasové profilování ze strany orgánů činných v trestním řízení a redlining.
Bez ohledu na to, jaké mám vzdělání v oblasti sociální spravedlnosti a antirasismu, musím vytrvale aktivně naslouchat zkušenostem svých černošských přátel a kolegů, aniž bych do toho vnášel své vlastní názory. A musím neustále jednat s ostatními lidmi jiné barvy pleti, kteří nejsou černoši, o přetrvávajícím antičernošství v našich komunitách.
Jak pracuji na tom, abych byl dobrým spojencem své ženy, i ona mě na mé cestě podporuje. Na počátku našeho vztahu, kdy jsme spolu chodili, jsem se jí svěřil se svou cestou korejského přistěhovalce a osoby, která dříve neměla doklady. Vyvinula velké úsilí, aby se pokusila porozumět korejské kultuře, počínaje korejským jídlem. (Kimčé je nyní jedním z jejích nejoblíbenějších jídel!) A také vyzvala svou vlastní komunitu. Když jsme s manželkou společně sloužili v jejím kostele na Díkůvzdání, opravila svého černošského kolegu, když mě nazval „tím Japoncem“.
Když se s manželkou podělíme o své zkušenosti a najdeme v nich společné rysy, věřím, že si budeme i nadále vzájemně krýt záda při sdílení společného života.
Foto: Adika Suhari na Unsplash
.