Nemusíte být hlasití, abyste byli chytří
Jste introvert nebo extrovert?
To je záludná otázka. Sám mám problém na ni odpovědět.
To je problém binárních otázek – jste nuceni vybrat si jedno nebo druhé. Být tichý je volba – můžeš být otevřenější v určitých scénářích nebo uzavřenější v jiných.
Kdo jsi, nelze omezit na jednu nálepku, zvlášť když jsou to zatížené pojmy. Naše společnost dává přednost akci před rozjímáním – extroverti mají pozitivnější náboj.
Tichí lidé mají jedinečnou sílu – všichni, včetně nich, jí musí věnovat více pozornosti.
Naše kultura uctívá hlasité lidi
Naše společnost má dlouhou tradici ve snaze definovat, co je normální – možná proto, že se těžko smiřujeme s tím, že jsme všichni jedineční.
Být levákem bylo po staletí tvrdě potlačováno – leváci byli nuceni používat k psaní pravou ruku. Diskriminační praktiky vůči levákům přetrvávaly ještě dlouho do 20. století.
Podobně se lidé stále domnívají, že být introvertem není normální – ti, kteří jednají a mluví hlasitěji, jsou zvýhodňováni.
Pamatuji si, že když jsem vyrůstal, spolužáci mi říkali: „Proč víc nemluvíš?“
Vždycky jsem si myslel, že je to normální. Měl jsem pocit, že je se mnou něco v nepořádku. Rád jsem naslouchal druhým, pozoroval svět a kultivoval své nitro.
Časem jsem se mnohem lépe cítil, když jsem byl odhalený. Dokážu přednést hlavní projev před tisíci lidmi nebo vést semináře, které mě staví do zranitelné pozice. Nemám problém se odhalit – mnoho lidí si nyní myslí, že jsem extrovert.“
Změnil jsem se tedy?“
V určitém okamžiku jsem se stal obětí tlaku na to, abych byl více extrovertní. Stal jsem se příliš hlasitým – už jsem nenaslouchal a nepřemýšlel tolik jako obvykle. V posledním roce nebo tak nějak jsem nacházel rovnováhu – znovu jsem získal sílu být tichý.“
„Společnost dává přednost člověku činu před člověkem rozjímajícím.“ – Susan Cainová.
Mluvčí a spisovatelka ve své přednášce na TEDu vysvětluje, jak jsme se ve 20. století posunuli od kultury charakteru ke kultuře osobnosti. Odvaha, sociální vliv a charisma se staly rozhodujícími vlastnostmi, které definují úspěšnou osobnost
Máme zastaralý „charisma bias“ ve prospěch hlasitých – existuje kult charismatických vůdců, ale to nezaručuje lepší výsledky.
Bill Gates sehrál ve světě technologií transformační roli, podobně jako Steve Jobs. Navzdory společenskému vlivu Gatesovy nadace se mu však nedostává tolik publicity a uznání jako bývalému generálnímu řediteli společnosti Apple. Podobně Steve Wozniak není tak citován jako jeho spoluzakladatel.
Tisk dává mikrofon těm, kteří jsou hlasití.
Většina úspěšných příběhů je však výsledkem spolupráce introvertů i extrovertů. Wozniak říká, že by se nikdy nestal počítačovým odborníkem, kdyby v době dospívání nebyl příliš introvertní a nevycházel z domu.
Tichí lidé mají také co říci a většinou poskytují větší jasnost a hloubku.
Tichí lidé mají silný hlas
„Neexistuje nic takového jako čistý introvert nebo extrovert. Takový člověk by se ocitl v ústavu pro choromyslné.“ – Carl Jung
Pojmy introvert a extrovert zpopularizoval Carl Jung na počátku 20. století, ačkoli rozšířené chápání i používání se od jeho původního záměru liší. Lidé z nich udělali binární přístup – buď jste jeden, nebo druhý.
Jung‘ navrhoval, že každý člověk má jak extrovertní, tak introvertní stránku, přičemž jedna je dominantnější než druhá.
Vysvoboďte se z pasti nálepky extroverta nebo introverta.
Švýcarský psycholog vysvětloval, jak různě dobíjíme mozek: introverti tím, že tráví čas o samotě; extroverti od ostatních lidí. Podobně Hans Eysenck navrhl, že každý typ má jinou míru nabuzení – jejich mysl a tělo reagují lépe na různé podněty.
Podle anglického psychologa mají extroverti nižší míru nabuzení. Musí se více snažit, aby se stimulovali na stejnou úroveň jako introverti. Proto extrovertní lidé vyhledávají odvážné výzvy, nové zážitky a touží po společnosti.
Naopak klidní lidé nepotřebují druhé, aby se cítili nabití. Jejich hlas je již silný – nepotřebují mluvit hlasitěji. Také být sám se svými myšlenkami může být stejně terapeutické jako spánek.
Introverti jsou aktivní, i když jsou potichu.
Introverti mají co říct, ale zároveň si cení síly ticha. Ticho není absence slov, ale přítomnost soustředění. Jediná věc, kterou introverti nesnášejí víc než mluvení o sobě, je opakování sebe sama.
Cílevědomé ticho je krásná věc
„Mezi stromy je vždycky hudba, ale naše srdce musí být tiché, aby ji slyšelo.“ – Minnie Aumonier
Být potichu je volba, ne trvalý stav.
Mentální hluk může zničit naši mysl. Ticho je ohrožený druh, o který musíme pečovat. Hluk je rozptýlením i únikem. Ticho je víc než nepřítomnost zvuku – umožňuje přítomnost všeho ostatního.
Pro Japonce je ticho základní formou neverbální komunikace – je znakem respektu a osobního odstupu. Pro obyvatele Západu ticho znamená, že něco není v pořádku. To je největší chyba extrovertů – domnívají se, že když lidé mlčí, je to proto, že pochybují, jsou osamělí nebo trpí.
Mlčení vám dává svobodu být sám sebou. Je to krásná volba, která může přinést mnoho výhod:
- Více nasloucháte druhým. Naslouchání je nezbytnou součástí každého rozhovoru. Máme dvě uši a jedny ústa, takže můžeme naslouchat dvakrát více, než mluvíme, jak říkal Epiktétos.
- Vyvarujete se zapojování do špatných rozhovorů. Potřeba mluvit je snadnou pastí – všichni se stáváme obětí své touhy přispět do diskuse. Pomlouvání, kritizování a vyjadřování názorů na to, co neznáme, jsou jasnými příklady zbytečného mluvení.
- Zastavuješ se a pozoruješ život. Příliš mnoho mluvení zaměstnává náš mozek. Jak říká japonské přísloví: „Abys naplnil šálek čaje, musíš ho nejdřív vyprázdnit.“ Vždyť je to tak. Když přestanete mluvit, začnete věnovat pozornost světu kolem sebe.
- Učíte se od druhých. Místo rychlých závěrů můžete naslouchat různým hlasům. Nejenže se od druhých učíte, ale také vám to pomáhá chodit v jejich kůži. Pochopení různých perspektiv je velmi důležité, abyste se vyhnuli odsuzování.
- Můžete věnovat více času poznávání sebe sama. Ticho umožní vašemu vnitřnímu hlasu promluvit a seznámit se s vaším vnitřním já. Poznat sám sebe znamená přijmout sám sebe. Přílišné sebepoznávání tě však může zabít, jak vysvětluji zde.
Trvalé mlčení také není vždy správné – život je balancování.
Tichí lidé potřebují více bezpečného času
Strach z toho, že je ostatní budou ignorovat, kritizovat nebo na ně útočit, brání lidem, aby se podělili o své upřímné myšlenky.
Výzkum Googlu zjistil, že psychologická bezpečnost může vytvořit nebo rozbít tým. Lidé se chtějí cítit bezpečně, aby mohli vyjádřit své názory beze strachu, že je ostatní odsoudí.
Tato představa platí pro jakýkoli tým – pracovní, sportovní, přátelské i rodinné vztahy musí poskytovat bezpečný prostor, aby se každý mohl vyjádřit. Tichí lidé potřebují bezpečný čas – nechte je vybrat si, kdy budou mluvit, a respektujte jejich názory.
Praktika psychologického bezpečí podporuje dva postupy.
Konverzační střídání:
Každý by měl přijít na řadu – vyhněte se tomu, aby jedna osoba převzala kontrolu nad rozhovorem. Ženy mají pocit, že jsou častěji přerušovány muži. Totéž se stává Afroameričanům nebo Latinoameričanům – někdy je kvůli příslušnosti k menšině člověk tišší. Podporujte prostor, kde může být hlas každého nejen vyslechnut, ale také respektován.
Sociální citlivost:
Každá skupina – ve společnosti nebo v práci – by se měla zlepšit ve čtení neverbálních signálů. Ne každé ticho je stejné. Pochopení nuancí vám může pomoci přizpůsobit své chování. Výzkum Adama Granta zjistil, že introvertní vedoucí dosahují lepších výsledků než extroverti; je mnohem pravděpodobnější, že nechají tyto zaměstnance realizovat své nápady. Na druhou stranu extroverti se mohou natolik nadchnout, že do věcí vloží vlastní pečeť a zastíní názory ostatních lidí.
Přijměte tiché lidi takové, jací jsou. Pokud se přikláníte k tomu, že jste extrovert, neočekávejte, že se ostatní budou chovat stejně jako vy.
Pět způsobů, jak naslouchat, abyste udělali prostor introvertům
Tichí lidé také potřebují prostor – stejně jako ti hlasití. Tato cvičení vám ho pomohou poskytnout.
Pokud máte tendenci příliš mluvit, pomohou vám ocenit mlčení ostatních lidí. Pokud jste na straně tiššího spektra, podělte se o tato cvičení se svými přáteli a kolegy.
Pravidlo nepřerušování
Pro ženy je těžší získat uznání za hodnotný přínos než pro muže. Stejně tak je tomu u tichých lidí. Vytvořte prostor pro to, aby každý mohl přijít na řadu a podělit se o své myšlenky a názory – všichni by měli souhlasit s tím, že budou dodržovat zásadu „jeden hlas najednou“.
Pravidlo „nerušit“ na poradách nebo společenských setkáních pomáhá, aby byly slyšet hlasy všech, nejen hlasitých lidí.
Požádejte introverty o zpětnou vazbu předem
Tichí lidé neradi poskytují zpětnou vazbu na vlastní nohy. Dávají přednost tomu, aby si vzali čas na prozkoumání informací, než se podělí o svůj názor. Společnost LinkedIn spustila síť „Tichý velvyslanec“, aby rozpoznala hlas introvertů oproti extrovertům a naučila vedoucí pracovníky, jak z každého vytáhnout maximum.
Tichí lidé dostanou poznámky ze schůzky předem, aby se mohli připravit a mít svůj názor předem. Introverti mohou po schůzce sdílet své poznámky a nápady na webové stránky.
Využívejte fyzický prostor moudře
Lidé mají tendenci přecházet z jednoho extrému do druhého. V případě kancelářských prostor přeskakujeme z uzavřených do otevřených prostor bez jakékoliv rovnováhy. Některé činnosti vyžadují spolupráci velkých týmů, zatímco jiné potřebují malé sociální interakce. Mnohé vyžadují soukromí, aby mohli v klidu přemýšlet o konkrétních otázkách.
Introvertům se na pracovišti zaměřeném na extroverty nedaří. Vytvářejte klidné prostory a zážitky pro jednotlivce i malé týmy.
Objevte hodnotu ticha
Nemusíte být hlasití, abyste byli chytří. Ticho dodá vašemu životu rytmus a záměrnost. Když se zastavíte, vše ostatní se stane viditelným. Povzbuďte své okolí, aby si vyzkoušelo, jaké to je být potichu, ale hlavně, aby z ticha mělo užitek.
Zkuste několik hodin nemluvit. Pokud máte tendenci vyjadřovat svůj názor jako první, donuťte se být poslední. Nejenže se držte na uzdě, ale aktivně naslouchejte ostatním. Dávejte pozor. Mlčení většinou znamená, že vaše myšlenky nepřidávají nic k tomu, co již bylo řečeno. A to je v pořádku.
Zbavte se binárního přístupu (introverti versus extroverti)
Přístup introvert versus extrovert nikomu neprospívá. Volba stran není nikdy dobrá. Vyhněte se nálepkám tím, že vytvoříte příležitosti ke spolupráci. Potřebujeme tiché i hlučné.
Organizace všech typů musí přijmout a podporovat spolupráci mezi tichými a hlučnými. Zastavte pravidla extrovertů před šikanou introvertů, protože si vybrali ticho.
Ticho je prostor. Využívejte ho moudře; vyzvěte k nečekaným událostem.
Vytvořte kulturu sounáležitosti, kde se každý cítí vítán takový, jaký je, aniž by musel vyhovět očekáváním ostatních.
Mohlo by se vám také líbit
Jak podpořit účast na poradách
7 způsobů, jak podpořit psychickou bezpečnost v práci
Jak zvýšit účast na virtuálních poradách a seminářích
.