Kráčet v jednotě
Ef. 4,1-6 (ESV)
Já tedy, vězeň Páně, vás vybízím, abyste chodili tak, jak je hodno povolání, k němuž jste byli povoláni, se vší pokorou a mírností, s trpělivostí, snášejíce se navzájem v lásce, dychtíce zachovávat jednotu Ducha ve svazku pokoje. Je jedno tělo a jeden Duch – stejně jako jste byli povoláni k jedné naději, která patří k vašemu povolání – jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny a ve všech.
Úvod
První tři kapitoly listu Efezským jsou za námi. Měly převážně doktrinální charakter. Učily, jakým věcem máme věřit. Má-li se člověk správně chovat, musí správně věřit, jinak se věnuje náboženství skutků, nikoli poslušnosti ze srdce. Ve zbytku knihy nám Pavel ukáže, jak máme tyto velké pravdy žít. Od teologie přechází k praxi. Správná teologie (ortodoxie) by vždy měla vést ke správnému životu (ortopraxe). Pokud tomu tak není, pak je něco špatně s teologií nebo s naším chápáním teologie.
Chce, aby všichni věřící pochopili, že když byli Duchem oživeni, stali se účastníky Království, byli adoptováni za syny a dcery a jsou věčně zajištěni, musíme se podle toho nyní chovat.
Apoštol Pavel začíná s prožíváním těchto pravd v církvi. Žít jako křesťan je většinou nejjednodušší v kostele. Když jsme mezi ostatními věřícími, můžeme se tak skutečně tvářit. Mnohem těžší je žít jako věřící ve světě nevěřících. Pavel tedy začíná v malém a postupuje dál.
Mimochodem, dalo by se říci, že tam, kde církev pravidelně praktikuje nejednotu, je něco životně špatně. Buď jde o nezralé věřící, kteří nikdy nebyli vyučováni správnému učení a nebylo jim ukázáno, jak podle něj žít, nebo je církev složena z nevěřících. Když se nevěřící stanou členy sboru a pak učiteli a vedoucími, čekají takový místní sbor potíže.
V Grace Community Church se tomu budeme bránit. Proto budeme mít předtím, než se někdo stane členem, třídu pro nové členy. Chci se ujistit, že pokud můžeme říci, že člověk je věřící.
Součástí hodiny pro nové členy bude krátké sepsání vašeho svědectví o tom, jak jste se stali křesťany. Budu se tě ptát na evangelium. Atd. V Grace Community Church chceme mít obnovené členství. Je to proto, že členství v církvi je důležité.
Paul začíná čtvrtou kapitolu, kde mluví konkrétně o jednotě církve. Máme-li mít opravdovou jednotu církve, pak musíme rozumět svému povolání a žít podle svého povolání,
1. Všichni křesťané jsou povoláni (Ef 4,1)
Já, vězeň Páně, vás tedy vyzývám, abyste žili způsobem hodným povolání, k němuž jste byli povoláni,
Ze své vězeňské cely apoštol prosí muže, ženy, chlapce i dívky, aby žili podle svého povolání. Má na mysli Boží povolání být jeho dítětem. Jako členové Božího království musíme žít životem, který ukazuje naši oddanost Králi Ježíši.
Jak Pavel žil podle svého povolání? Prozatím bylo jeho povoláním být ve vězení kvůli evangeliu. Jeho povoláním bylo být vězněm pro Ježíše.
Ef. 6,19-20 (ESV)
a také za mne, aby mi byla dána slova, abych směle otevřel ústa a hlásal tajemství evangelia, jehož jsem vyslancem v okovech, abych je směle hlásal, jak mám mluvit.
Vnímal své povolání vyslance Krista jako vězně kvůli evangeliu. Požádal efezskou církev, aby se modlila, aby ho Pán nepropouštěl, ale dal mu správná slova, která má říkat.
Chtěl církev povzbudit v tom, že pokud on mohl žít své povolání ve vězení, pak i my musíme žít své povolání všude tam, kam nás Pán umístí. Pro Pavla slyšel vše o Ježíši každý vězeňský dozorce, každý, kdo byl připoután, i každý spoluvězeň. Pán ho svrchovaně umístil do této cely, aby tam šířil evangelium.
Filip. 1,12-14 (ESV)
Chci, abyste věděli, bratři, že to, co se mi stalo, skutečně posloužilo k šíření evangelia, takže se po celé císařské stráži i všem ostatním rozneslo, že mé uvěznění je pro Krista. A většina bratří, kteří díky mému uvěznění získali důvěru v Pána, je mnohem odvážnější mluvit slovo beze strachu.
Tradice vypráví, že tito členové císařské gardy dostali další úkoly po celé římské říši. Když odcházeli, mnozí z nich se s ostatními dělili o dobrou zprávu, kterou slyšeli od Pavla, když byl ve vězení.
Ve vězení Pavel chodil způsobem hodným svého povolání.
Jestliže to dokázal on ve vězení, snad to dokážu i já v práci nebo ve škole. Snad mohu chodit způsobem, když jdu do banky. Možná tak mohu chodit, když jdu do obchodu.
Kol 1,9-10 (ESV)
A tak ode dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme se za vás modlit a prosíme, abyste byli naplněni poznáním jeho vůle ve vší duchovní moudrosti a rozumu, abyste chodili způsobem hodným Pána, plně se mu líbili, přinášeli ovoce v každém dobrém skutku a rostli v poznání Boha.
Nejdůležitější je, abychom žili životem, který ctí Krista.
Teď vás možná zajímá, jak přesně to vypadá. Jaké věci Ježíš přikazuje?“
2. Žít své povolání? (Efezským 4,2-3)
se vší pokorou a mírností, s trpělivostí, snášejíce se navzájem v lásce, toužíce zachovávat jednotu Ducha ve svazku pokoje.
Při pohledu na tyto dva verše chci, abyste se zamysleli, koho vám připomínají? Kdo je nejpokornější, nejmírnější a nejtrpělivější člověk, na kterého si vzpomenete? Kdo je ten, kdo projevil nejvíce trpělivosti v lásce? Ježíše.
Má-li být v církvi zachována jednota, musíme si vzít příklad z našeho Pána. Jednota není něco, co vytváříme, ale co zachováváme.
Když se církev zaměří na sebe, nebude mít jednotu a pokoj. Rozpory existují vždy.“
Vidíte, jak jsou tyto vlastnosti nezbytné pro život v Božím království? Máme jediného Pána a ten má vše pod kontrolou. Když se obrátíme, získáme všechno, ale ztratíme svou vůli. Nyní je důležitá Pánova vůle. On velí a jeho lid se mu má podřídit. Je tak důležité, abychom měli pokorný a mírný postoj.
Kol 3,12-17 (ESV)
Oblečte si tedy jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, soucit, laskavost, pokoru, tichost a trpělivost, snášejte se navzájem, a má-li jeden na druhého stížnost, odpouštějte si navzájem; jako Pán odpustil vám, tak i vy odpouštějte. A nad to všechno si oblékněte lásku, která všechno spojuje v dokonalou harmonii. A ve vašich srdcích ať vládne Kristův pokoj, k němuž jste ostatně byli povoláni v jednom těle. A buďte vděční. Ať ve vás bohatě přebývá Kristovo slovo, učte a napomínejte se navzájem ve vší moudrosti, zpívejte žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně s vděčností v srdci Bohu. A cokoli děláte slovem nebo skutkem, všechno dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.
Dobrý funkční příklad či definici typu ducha, o kterém Pavel mluví, najdeme v listu Filipanům.
Filip. 2,3-8 (ESV)
Nic nedělejte ze soupeření nebo domýšlivosti, ale v pokoře považujte druhé za významnější než sebe. Ať každý z vás nehledí jen na své zájmy, ale i na zájmy druhých. Mějte mezi sebou takové smýšlení, jaké máte v Kristu Ježíši, který, ačkoli byl v Boží podobě, nepovažoval rovnost s Bohem za něco, co by se dalo uchopit, ale sám sebe učinil ničím, vzal na sebe podobu služebníka a narodil se v lidské podobě. A když byl nalezen v lidské podobě, ponížil se tím, že se stal poslušným až k smrti, dokonce k smrti na kříži.
Izajáš 66,2 (ESV)
To všechno učinila má ruka,
a tak se to všechno stalo,
prohlašuje Hospodin.
Ale toto je ten, na koho pohlédnu:
ten, kdo je pokorný a zkroušený v duchu
a třese se před mým slovem.
Bůh velmi požehná církvi plné pokorných lidí. Uctívání je ohromné, když vidíme svého Pána většího, než vidíme sami sebe.
Udržujme horlivě tohoto ducha pokorné jednoty v církvi.
3. K čemu jsme povoláni (Ef 4,4-6)
Je jedno tělo a jeden Duch – jako jste byli povoláni k jedné naději, která patří k vašemu povolání – jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny a ve všech.
A. Jsme povoláni, abychom tvořili církev (Ef 4,4)
Je jedno tělo a jeden Duch – stejně jako jste byli povoláni k jedné naději, která patří k vašemu povolání –
Jedno tělo, o kterém se zde mluví, je církev. Jak jsme se učili, církev je to tělo věřících složené z Židů a pohanů. Židé a pohané byli spojeni v jednu rodinu a dostali rodinné jméno
Ef. 3,15 (ESV)
od něhož je pojmenována každá rodina na nebi i na zemi,
Ačkoli jsme v jednom smyslu mnozí a různí, v jiném smyslu jsme jedno tělo … církev.
Řím 12,5 (ESV)
takže my, ač mnozí, jsme jedno tělo v Kristu a jednotlivě údy jeden druhého.
Bůh chce, abychom viděli, že toto nové tělo zvané církev není instituce vytvořená člověkem, ale že ji založil Bůh. Když mluvíme o tomto jednom těle, musíme vidět celkový obraz. Tvoříme místní církev. Jsme místní sbor. Chillicothe se skládá z mnoha místních sborů. Jsme také součástí univerzální církve. Je to církev, která se skládá z věřících všech staletí. Je to církev, která bude shromážděna kolem trůnu v novém nebi a nové zemi. Je to církev, která až zazní polnice, mrtví v Kristu vstanou. Musíme si tedy uvědomit, že my zde dnes pouze zaujímáme své místo v dlouhé řadě věřících v průběhu staletí, kteří vložili důvěru v Ježíše Krista. Je jedno tělo.
Je také jeden Duch. Duch svatý volá lidi z masy lidstva, aby se spojili a vytvořili jedno tělo. Úkolem Ducha je oslavovat Syna, a to činí, když přivádí k životu lidi pro slávu Krista. Evangelium je hlásáno a Duch ho aplikuje do srdcí lidí. Výzva evangelia vychází, Duch ji činí účinnou a výsledkem je změna. Pak nám přináší naději, tuto jedinou naději, která je založena na všech Božích zaslíbeních. Bůh nemůže lhát, takže naše naděje je bezpečná v Kristu.
Efezským. 1,18 (ESV)
osvícené oči vašich srdcí, abyste poznali, jaká je naděje, k níž vás povolal, jaké je bohatství jeho slavného dědictví ve svatých,
Duch svatý nám dává zajištěnou naději. Byl s námi zanechán, aby nás ochraňoval až do Kristova návratu. Bdí nad Kristovou nevěstou, dokud si pro ni nepřijde.
B. Jsme povoláni k jednomu Pánu (Ef 4,5)
jeden Pán, jedna víra, jeden křest
Když se staneme křesťany skrze obnovující působení Ducha, staneme se otroky Krista. Byli jsme otroky hříchu, ale nyní jsme otroky spravedlnosti.
Římanům 6,16-18 (ESV)
Copak nevíte, že když se někomu představujete jako poslušní otroci, jste otroky toho, koho posloucháte, buď hříchu, který vede ke smrti, nebo poslušnosti, která vede ke spravedlnosti? Ale díky Bohu, že vy, kteří jste kdysi byli otroky hříchu, jste se stali ze srdce poslušnými standardu učení, jemuž jste byli oddáni, a poté, co jste byli osvobozeni od hříchu, jste se stali otroky spravedlnosti.
Máme jednoho Pána. On nám to přikazuje. On je ten, jemuž sloužíme. On rozhoduje o všem. On je naším šéfem. Pokud skutečně přijmeme Krista jako Spasitele, musíme ho také přijmout jako Pána. Nemůžeme Ho oddělit a přijmout pouze část Spasitele.
Jsme povoláni sdílet jednu víru v našeho Pána. Jsme povoláni k tomu, abychom důvěřovali pouze jemu. Pod pojmem „jedna víra“ se rozumí, že všichni křesťané všude a po všechny časy musí sdílet stejnou důvěru neboli víru v Ježíše Krista. Naše důvěra v Krista je stejná jako důvěra v Krista, který žil v době apoštolů. Nikdy se nemění. Věříme tedy evangeliu a vkládáme svou důvěru v Krista stejně jako věřící v prvním století.
Jsme také povoláni k jednomu křtu. Jeden pravý křest existuje. Bible říká, že máme být pokřtěni ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Tento křest je pro všechny stejný, je to jeden křest, k němuž jsou povoláni mnozí. Jsme povoláni k Pánu vírou a pak učiníme další krok poslušnosti našemu Pánu ve křtu. Křtem ukazujeme jako svědectví ostatním, že máme podíl na milosti dané všem svatým. Křest je prostředkem, kterým prohlašujeme, že se zavazujeme žít jako věrní služebníci našeho jediného Pána.
Galatským 3,27 (ESV)
Vždyť tolik z vás, kolik bylo pokřtěno v Krista, obléklo Krista.
Jsme sjednoceni v jednu církev s jedním Pánem. Dále nám Pavel říká, že máme jednoho Otce.
C. Jsme povoláni k jednomu Otci (Ef 4,6)
jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny a ve všech.
Skrze Syna jsme vykoupeni, ale právě s Otcem jsme smířeni. Otec nás stvořil a skrze Krista nás znovu stvořil. Jsme jeho ve dvojím smyslu.
Ef. 3,9 (ESV)
a aby všem vyšlo najevo, jaký je plán tajemství skrytý od věků v Bohu, který všechno stvořil,
V tomto verši je důležité, že Bůh Otec je Otcem všech vykoupených, ať už jsou to Židé nebo pohané. On je jejich Otcem.
Při pohledu zpět vidíme, že Duch svatý povolává a formuje církev. Ježíš Kristus je jediný Pán, k němuž je církev povolána, a nyní jsme adoptováni a můžeme Boha nazývat Otcem. Trojice ve své dokonalé jednotě je vzorem pro jednotu církve. Trojice dokonale spolupracuje a měla by být naším vzorem jako církev.
.