První Královská 19 je nejnižším bodem Eliášovy kariéry.
Zatížen strachem z Jezábeliných hrozeb klesá stále hlouběji do hlubin nevíry, a to do té míry, že ani mocná teofanie – srovnatelná se zjevením, které obdržel Mojžíš na Sinaji (viz Exodus 34) – ho nepohne od nevíry k víře. Jezábeliny hrozby (verš 2) – nikoliv Jahvovo1 slovo – motivují Eliášovo jednání do té míry, že Eliášova kariéra končí poněkud antiklimakticky a tragicky.
Tragičnost Eliášova pádu ze slávy je o to zřejmější, když ji porovnáme s 1. Královskou 18, kde se Eliáš odvážně postaví Jezábeliným prorokům a trvá na přednosti prvního přikázání: „Nebudeš mít jiné bohy přede mnou“ (Exodus 20,3; Deuteronomium 5,7). Jeho kariéra vrcholí na hoře Karmel (1 Král 18), aby pak na hoře Sinaj (1 Král 19) prudce klesla. Jakkoli pochmurně to může znít, 1 Kr 19 je příběhem Eliášova vyřazení a Božího rozhodnutí použít jiného, ochotnějšího služebníka.
Klíčem k pochopení 1 Kr 19,9-18 je uvědomit si, že Eliáš kráčí po starobylé cestě, kterou prošel sám Mojžíš: Po zabití Jezábeliných proroků v 18. kapitole Eliáš zachytí královnin hněv (1 Kr 19,2) a prchá na poušť (srov. Ex 2,11-15). Během pobytu na poušti je Eliáš zázračně zaopatřen andělem (1 Kr 19,3-8; srov. vyprávění o poušti v Ex 15,22-19,2).
Přichází na Choréb, což je jiný název pro Sinaj, a poté dostává od JHVH pokyn, aby vystoupil na horu (1 Kr 19,11; srov. Ex 19,20). Během pobytu na hoře pokračují mojžíšovské paralely. Yhwh například „prochází“ (√?br) ve chvíli zjevení (1 Kr 19,11), stejně jako Yhwh „prochází“ (√?br) před Mojžíšem v Ex 34,6. Zjevení se odehrává ve chvíli, kdy Mojžíš „prochází“ (√?br) před Mojžíšem. Stejně jako pro Mojžíše se i pro Eliáše stává Choréb horou zjevení.
Ačkoli je odlit podle Mojžíšova vzoru, Eliáš rychle sejde z Mojžíšovy cesty, když ho Jezábeliny hrozby připraví o veškerou víru: „Tak a ještě více mohou učinit bohové, jestliže tě do zítřka neudělám jako jednoho z nich“ (1 Kr 19,2). Na rozdíl od Mojžíše, který se postavil faraónovi s veškerou Boží mocí a stvořením v zádech, se Eliáš před Jezábel krčí a není schopen pochopit moc, kterou má k dispozici. Eliáš pronáší dvě stejné řeči (podtržené níže), které ukazují, jak hluboce ho královnina slova ochromila. Tyto promluvy rámují JHVH zjevení na Chorébu/Sinaji:
Tam vešel do jeskyně a tam přenocoval. Tehdy se k němu stalo Hospodinovo slovo. Řekl mu: „Proč jsi tady, Eliáši?“ On mu odpověděl: „Proč jsi tady? Odpověděl: „Jsem pohnut horlivostí pro Hospodina, Boha zástupů, neboť Izraelci opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře a tvé proroky vydali meči. Zůstal jsem jen já a oni mě chtějí připravit o život.“ „Vyjděte ven,“ zavolal, „a postavte se na hoře před Hospodina.“ A hle, Hospodin prošel kolem. Zvedl se veliký a silný vítr, který štěpil hory a drtil skály Hospodinovou silou, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru – zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl. Po zemětřesení – oheň, ale Hospodin v ohni nebyl. A po ohni – tiché šumění.
Když to Eliáš uslyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a postavil se ke vchodu do jeskyně. Vtom ho oslovil hlas: „Proč jsi tady, Eliáši?“ zeptal se ho. Odpověděl: „Jsem pohnut horlivostí pro Hospodina, Boha zástupů, neboť Izraelci opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře a tvé proroky vydali napospas meči. Zůstal jsem sám a oni mi chtějí vzít život.“ (1Kr 19,9-14 TNK)
Přirovnatelně k Jobovi 38-41 se JHVH ve verších 9-14 pokouší použít mocné stvořitelské síly (vítr, zemětřesení a oheň), aby svého služebníka přeorientoval od Jezábeliných slov k JHVH moci. Ačkoli se Yhwh nenachází „v“ žádném z těchto projevů (pravděpodobně je zde ve hře jemná antibaalská polemika), jsou přesto součástí dramatické teofanické události, která má Eliáše vytrhnout z jeho sklíčenosti. Pozoruhodné je, že Eliášovy reakce na Yhwh před teofanií i po ní jsou totožné.
Navíc prostě nejsou pravdivé. Není jediný, kdo Yhwhovi zůstal věrný. Ve skutečnosti se Eliáš velkou měrou zasloužil o to, že přivedl mnoho Izraelitů k pokání (viz 1 Kr 18,38). A co Obadjáš, o němž text říká, že „velice ctil Hospodina“ (1 Kr 18,3)? Zaslepen strachem není Eliáš schopen vidět Yhwhovo dílo na hoře Karmel a jinde.
Na rozdíl od jeho kajícných posluchačů na hoře Karmel navíc Boží oheň nepohne Eliáše k pokání ani ho neosvobodí z pout strachu. Skutečnost, že obě Eliášovy řeči jsou totožné, naznačuje, že zkušenost s projevem Yhwhovy stvořitelské moci neměla na proroka žádný vliv. Lpí spíše na Jezábeliných slovech než na slovech Yhwhových.
Elijášův život sestupuje ze strachu do neposlušnosti. Vidíme to až příliš jasně, když zkoumáme poslední Yhwhovy pokyny pro Eliáše v 1. Královské 19:
Hospodin mu řekl ,,Vrať se cestou, kterou jsi přišel, a pokračuj na damašskou poušť. Až tam dorazíš, pomaž Hazaela za aramejského krále. Pomaž také Jehúa, syna Nimšiho, za krále Izraele a pomaž Elíšu, syna Šafatova z Abel-meholy, aby byl tvým nástupcem jako prorok. Kdo unikne Hazaelovu meči, bude zabit Jehuem, a kdo unikne Jehuovu meči, bude zabit Elíšou. V Izraeli jich ponechám jen sedm tisíc – každé koleno, které nepokleklo před Baalem, a každá ústa, která ho nepolíbila.“ (1 Kr 19,15-18 TNK)
Elijáš dostává tři úkoly: (1) pomazat Hazaela za aramejského krále; (2) pomazat Jehua, syna Nimšiho, za krále Izraele (tj. Severního království); a (3) pomazat Elíšu, syna Šafatova, jako Eliášova nástupce. Tato nová vlna Božích zástupců dokončí krvavé náboženské tažení, které Eliáš zahájil v 1 Král 18. (Je třeba si uvědomit problematičnost těchto obrazů, zejména v současném kulturním a politickém prostředí).
Je však Eliáš v těchto záležitostech skutečně poslušný Bohu? Ano i ne. Pro jistotu Eliáš hodí svůj plášť na Elíšu, který se stane jeho průvodcem (1 Kr 19,19-21; srov. alternativní popis pláště ve 2 Kr 2,1-18, který pravděpodobně pochází z jiného zdroje, který Eliášův odchod z prorockého úřadu vykresluje pozitivněji). Je to však Elíša, kdo pověřuje Hazaela (2 Kr 8,3-15), nikoli Eliáš, a Elíša, kdo pomazává Jehúa (2 Kr 9,1-10), opět nikoli Eliáš.
První Královská 19 nám tedy zanechává znepokojivý a tragický obraz kdysi velkého Eliáše: ustrašený, zahnutý do sebe, nevěřící a nakonec neposlušný svého povolání. V projevu soucitu dává JHVH Eliášovi východisko v osobě Elíši. Úkoly, k nimž byl Eliáš povolán, jsou nakonec i přes Eliášův odpor splněny, protože Yhwh je schopen najít jiného, ochotnějšího proroka – totiž Elíšu, který nosí plášť, o který Eliáš už nestál.
Poznámky:
1 Z úcty k našim židovským sestrám a bratrům nevokalizuji božské jméno.
Poznámky:
1 Z úcty k našim židovským sestrám a bratrům nevokalizuji božské jméno.