U vodušek v zajetí ( Kobus ellipsiprymnus ), které se zdají být klinicky zdravé, byly zjištěny vysoké koncentrace bilirubinu v séru ve srovnání s jinými přežvýkavci; nicméně zůstávají otázky ohledně fyziologických faktorů ovlivňujících koncentraci bilirubinu a jeho potenciální souvislosti se základním onemocněním a ikterickým sérem nebo sliznicemi. Sérové koncentrace bilirubinu zdravých a nemocných vodušek chovaných v Safari Parku v Zoo San Diego v letech 1989-2012 byly retrospektivně analyzovány s cílem zjistit jakoukoli souvislost mezi ikterickým sérem, celkovou koncentrací bilirubinu (tBili) a chorobnými jednotkami u tohoto druhu. Byly porovnány celkové koncentrace bilirubinu a přímého bilirubinu (dBili) a prevalence ikterického séra podle poddruhů, věkových skupin a zdravotního stavu; byly hodnoceny souvislosti s kompletním krevním obrazem a biochemickými výsledky a klinickou diagnózou. Nebyly zjištěny žádné významné rozdíly v tBili nebo dBili mezi poddruhy Ellipsen (n = 32) a Defassa (n = 29) ani u mláďat (n = 22) oproti dospělým (n = 39). Klinicky zdraví vodušky (n = 40) měli významně vyšší tBili (průměr ± 2SD, 7,9 ± 1,2 mg/dl; P < 0,001) a dBili (3,7 ± 1,0 mg/dl; P < 0,001) než nemocné vodušky (n = 21; tBili: 4,9 ± 2,56 mg/dl; dBili: 2,2 ± 0,8 mg/dl). Žádný vodnář neměl při fyzikálním vyšetření ikterické tkáně. Dvanáct (19,7 %) vodušek (šest zdravých, šest nemocných) mělo ikterické sérum. Mezi tBili nebo dBili a klinickými, laboratorními nebo nekroptickými důkazy onemocnění bylo pozorováno jen málo menších korelací, ačkoli byla zaznamenána inverzní korelace mezi dBili a glukózou v krvi. Ze 40 zdravých zvířat byly vypočítány referenční intervaly pro tBili (5,5-10,3 mg/dl), dBili (1,7-5,7 mg/dl) a nepřímý bilirubin (2,2-6,2 mg/dl). Tyto výsledky naznačují, že zdraví vodušky mají ve srovnání s příbuznými druhy relativně vysoké hodnoty tBili a dBili. Ikterické sérum může být pozorováno až u 15 % zdravých zvířat při absenci ikterických tkání.