Podle Roberta Andre´Lafleura, Ph.D., Beloit College
Pro Konfucia bylo učení silným společným úsilím učitele a žáka a chtěl mít jen ty žáky, kteří o to stáli. Byl znám jako největší čínský učitel a jeho poselství jsou dodnes předmětem diskusí.
Konfuciova učitelská kariéra, ačkoli byla formována celoživotním cestováním, frustrací, zoufalstvím a nadějí, trvala pouhých pět let – výjimečně krátkou dobu na to, aby si vytvořil jméno, které bude zářit jako největší čínský učitel po 2 500 let. Zde se zamyslíme nad jeho metodou.
Toto je přepis z videoseriálu Knihy, na kterých záleží: Konfuciovy analytické spisy. Podívejte se na něj nyní na webu The Great Courses Plus.
Konfucius jako učitel
Strukturu a organizaci jeho školy lze vyčíst pouze z roztroušených položek v Analektech.
Jeden fascinující pohled na vzájemné vztahy mezi učitelem a jeho žáky lze nalézt v dynamické výměně názorů s několika žáky (Analety 11.22):
- Zilu se zeptal: „Když se něco učím, mám to hned uvést do praxe?“
Mistr odpověděl: „Tvůj otec a starší bratři jsou stále naživu; jak by ses odvážil jednat ihned poté, co ses něco naučil?“
Ran Qiu pak položil stejnou otázku.
Mistr odpověděl: „Ano. Poté, co se něco naučíš, uveď to hned do praxe.“
Mistr odpověděl: „Ano.
Tady se Konfucius naplno projevil jako učitel. Dva různí studenti s odlišnými povahami a osobnostmi pokládají mudrci stejnou otázku. Dostane se jim ne jedné, ale dvou různých odpovědí. Jak tomu můžeme porozumět? Podívejme se na Konfuciovu odpověď, když třetí student požádal o vysvětlení (pokračování Analytů 11.22).
- Gongxi Hua se zeptal: „Když se Zilu ptal, řekl jsi mu, aby váhal – aby se přiklonil ke starším své rodiny. Když se však Ran Qiu zeptal na totéž, řekl jsi mu, aby postupoval svižně. To mě mate; odvažuji se zeptat, jak jsi to myslel?“
Mistr odpověděl: „Ran Qiu je nesmělý a zdrženlivý, proto jsem ho nabádal, aby postupoval vpřed; Zilu má intenzitu dvou lidí, proto jsem ho chtěl zadržet.“
Tady vidíme plnou sílu dynamiky učení v Analektech. Konfucius je ve svém živlu, když přizpůsobuje své poselství specifickým potřebám každého ze svých žáků. V Konfuciově učení je jen málo šablon. Zdá se, že chápe, že svět se skládá z mnoha různých typů lidí a okolností. Přestože existují společné zásady, které sahají až k vévodovi z Čou, kterého Konfucius zbožňoval, a dokonce i dále, je třeba činnost vytvářet na míru.
Konfucius přizpůsobuje své poselství specifickým potřebám každého ze svých studentů. Click To Tweet
Krátký úryvek o několik kapitol dříve ukazuje další rozměr Konfucia jako učitele (Analekty 7.7):
- Mistr řekl: „Nikdy jsem nezklamal při výuce nikoho, kdo, čerpajíc z vlastní iniciativy, nabídl i skromný pozdravný dar v podobě malého balíčku sušeného masa.“
Konfucius má na mysli dar, který měli studenti věnovat svým učitelům jako částečnou kompenzaci za výuku, které se jim mělo dostat. Z úryvku vyplývá, že každý, kdo se chtěl od Konfucia učit, byl vítán. Taková ochota přijmout žáky byla v jeho době neobvyklá. Jeho ochota učit může promlouvat i do života a školy na celém světě dnes: Konfucius učil všechny příchozí.
Další informace o Konfuciovi a jeho stylu výuky
Hned následující úryvek však předchozí pasáž kvalifikuje. Vyjadřuje Konfuciovu ochotu vzdělávat každého, kdo se snažil u něj studovat. Bez ohledu na jejich původ byly jeho nároky vysoké a od svých studentů očekával, že budou pracovat s pílí a nadšením na jakémkoli problému, který před ně Konfucius postaví (Analekty 7.8):
- Mistr řekl: „Nebudou-li studenti hnáni k učení, neotevřu jim cestu k dalšímu poznání. Pokud žáci nebudou neustále hledat jazyk k vyjádření nových, složitých myšlenek, nebudu jim dodávat hotové pojmy. A pokud, když ukážu jeden roh problému, se ke mně studenti nevrátí s dalšími třemi rohy, nebudu je učit podruhé.“
Pro Konfucia bylo učení silným společným úsilím učitele a studenta a chtěl, aby studenti, řečeno dnešními slovy, chtěli být u toho. Vůbec neměl zájem o pasivní učení a každému ze svých studentů nastavil vysokou laťku interakce a reflexe.
Tady máme alespoň letmý pohled na školu ve vesnici, na feudálním dvoře, který se nacházel uprostřed hlubokých společenských a politických změn. Pokud Konfucius sám nedokázal zasáhnout a něco změnit na nejvyšší úrovni, chtěl, aby jeho žáci byli připraveni, až se jim naskytne příležitost.
Pro Konfucia bylo učení mocným společným úsilím učitele a žáka. Click To Tweet
Analety odrážejí Konfuciovo zoufalství i naději, že jeho dílo dosáhne pozitivní změny ve světě. Možná právě tyto svářící se emoce způsobily, že trval na rituálech, hudbě a pravidlech. Podle jeho názoru by pozornost věnovaná těmto záležitostem posílila společenský řád, ale své učení vždy přizpůsoboval konkrétním potřebám svých žáků.
Další informace o Analozích
Konfucius jako člověk
Na konci textu se objevuje věta, kterou by mnozí lidé dnes poznali a obdivovali. Jistý návštěvník se ptal na Konfuciovo cestování a učení – stěhování od vládce k vládci a od poddaného k poddanému – spíše negativně. Konfuciova odpověď je zajímavá (Analytiky 14,32):
- Ve Vejšengu se Mou zeptal Konfucia: „Proč zdánlivě těkáš z okouna na okouna? Je to tím, že se chceš stát obratným rétorem?“
Konfucius odpověděl: „Není to tím, že bych usiloval o velké řečnické schopnosti. Jde jen o to, že opovrhuji tvrdohlavou nepružností.“
Výrok je problematický hned v několika rovinách. Řečeno nešetrně, někteří ho charakterizují jako vybíravého a více než občas otravného všeználka, který ostatním přesně říká, co mají dělat. Všichni jsme byli v přítomnosti takového člověka také. Abychom si Konfucia lépe představili, prozkoumejme několik pasáží z 10. kapitoly, kde ho můžeme vnímat jako pružného i nepružného.
- Analety 10.10: „Při jídle se Konfucius nepouštěl do hovoru. Jakmile se na večer odebral do ústraní, nepromluvil.“
- Analety 10.11: „I při prostém jídle sestávajícím z hrubého obilí a zeleninového vývaru Konfucius vždy slavnostně obětoval.“
- Analety 10.11: „Konfucius vždy slavnostně obětoval.
- Analety 10.12: „Pokud nebyly rohože umístěny správně, podle zvyku Konfucius neseděl.“
- Analety 10.13: „Při pitce na místním vesnickém shromáždění zůstával Konfucius sedět, dokud starší lidé s holemi neodcházeli. Teprve pak se rozloučil.“
- Analety 10.14: „Když se ostatní vesničané věnovali rituálu „nuo“ k vymítání duchů nemocí a moru, Konfucius vystoupil na východní schody a v dvorských regáliích se postavil do pozice hostitele.“
- Analety 10.15: „Když se Konfucius ptal na někoho, kdo žije v jiném státě, dvakrát se nízce uklonil, než ho vyprovodil.“
- Analety 10.15: „Když se Konfucius ptal na někoho, kdo žije v jiném státě, dvakrát se nízce uklonil, než ho vyprovodil.“
- Analety 10.16: „Ji Kangzi poslal dar v podobě léčivých bylin. Konfucius se hluboce uklonil, když jej od posla přijímal, a poznamenal: „Protože o tomto léku nic nevím, neodvažuji se jej ochutnat.““
- Analety 10.17: „Stáje vzplály. Mistr se po návratu od dvora zeptal: „Byl někdo zraněn?“ Na koně se neptal.“
Jaký máte pocit z Konfucia jako člověka? Je to člověk, který se chce trefit do černého, to je jisté, ale chce se trefit právě tak – přesně a se správnou silou. Mluví přátelsky o tom, že nesnáší nepružnost, ale můžeme zde vidět přinejmenším několik míst, kde se Konfucius zdá být pevně rozhodnutý. Které to však jsou? Přečtěte si pozorně text a udělejte si vlastní názor.
Čtenáři se po celé věky neshodli na tom, co tyto pasáže znamenají, pokud jde o pružnost či nepružnost. Mnozí myslitelé jeho doby se mu neúprosně vysmívali. Dokonce i jeho obdivovatelé se více než občas pozastavovali nad tím, co se zdálo být Konfuciovým vytvářením pravidel pro vlastní potřebu.
Při probírání těchto pasáží někteří z mých studentů zmiňují koně jako první, a to nejen proto, že se objevují na konci sekvence. Pasáž o koních se čtenářům 21. století vryje do paměti. I když uznávám, že bychom neměli automaticky předpokládat, že existuje jen jedno správné čtení, ptám se jich, jak by se cítili, kdyby úryvek zněl: „Dál se po zemědělské technice neptal.“ Vždycky se ptají, jak by se cítili. Někteří vidí možnou pointu v tom, že Konfucius – jak nebylo v jeho době neobvyklé – vnímal koně jako zemědělskou techniku a že naše cítění v těchto věcech se v průběhu věků výrazně změnilo. Jiní si to nemyslí.
A co ostatní pasáže? Ukazují na člověka, který je přizpůsobivý, nebo ne? Přijímá léky, ale přiznává, že by si z nich nic nevzal? Je to flexibilní? Pokud ho nehodláte užívat, proč ho vůbec přijímáte? Co třeba sedět jen na rovné podložce nebo přinášet oběť při každém jídle? Co takhle slavnostně dodržovat poněkud pověrčivý vesnický rituál, který ne zcela schvaloval? Tím, že vystoupil na východní schody – na místo toho, kdo slouží jako hostitel – Konfucius zřejmě podpořil své spoluobčany, i když jeho pocity ohledně duchů a vymítání se neshodovaly s pocity jeho sousedů.
Představ si někoho, kdo je vždy tak přesný a nesmírně pořádný ve všem, co dělá, někoho, kdo je občas na zabití, ale také někoho, kdo může jen tak překvapit, a dokonce občas potěšit. Představte si někoho, kdo miluje pravidla a fungování v rámci jejich struktur a dokonce občas i mimo ně. Možná, že slovo, které bychom měli pro Konfucia skutečně hledat, není flexibilita, ale spíše komplexnost.
Když Konfucius v roce 479 př. n. l. zemřel, nebyl osobou s velkým vlivem. Přesto muž, který měl v čínských dějinách kralovat nad všemi učiteli, odpověděl, alespoň po určitém způsobu, právě na otázky týkající se osobního charakteru, flexibility a komplexnosti, které jsme si kladli. Jako poslední poznámku uveďme tento pohled na Konfuciovo vlastní líčení jeho učitelské filozofie (Analekty 15.3):
- Mistr řekl: „Zigongu, vnímáš mě jako někoho, kdo hodně studoval a zvnitřnil si to?“
Zigong odpověděl: „Ano, skutečně si to myslím. Není to správné?“
Mistr odpověděl: „Ne, není to správné. Spíše ji mám jako souvislé vlákno.“
V průběhu času toto souvislé vlákno a vlákna v něm obsažená nabývala na významu a vlivu.
Časté otázky o Konfuciovi jako učiteli
Konfucius učil zásadám eticky vedeného chování, projevování úcty k nadřízeným, sebekázni a pochopení svého místa ve společnosti.
Konfucius měl silnou touhu sloužit druhým a posilovat jejich postavení a věřil, že učení je nejlepší způsob, jak může pozitivně ovlivnit ostatní.
Konfucius věřil, že svět by se stal lepším místem, kdyby se více lidí vzdělávalo, protože nevzdělaní lidé se věnují pouze svým základním instinktům, zatímco vzdělaní lidé jsou více naladěni na vyšší cíle, jako je etika a morálka. Proto reformoval vzdělávací systém tak, aby možnost získat vzdělání byla založena spíše na zásluhách než na bohatství.
Konfucius je nejvíce znám svým učením, které podporuje důstojnost, soucit a mistrovství. Věřil, že vůdci by neměli používat sílu a zastrašování, aby ve svých poddaných vzbuzovali strach, ale spíše by měli vládnout laskavě a působit jako pozitivní vzor.