Kovalentní a iontové sloučeniny:

Organizace

  • Předlaboratoř: bez předlaboratoře

  • Režim:

  • Známkování: laboratorní sešit, zpráva po laboratorním vyšetření

  • Bezpečnost: Cíl:
    V této laboratoři se seznámíte s pravidly pro pojmenování chemických sloučenin, a to jak iontových, tak kovalentních. Na konci laboratoře byste měli být schopni pojmenovat sloučeniny, se kterými se setkáte v obecné chemii, a také napsat chemický vzorec, pokud je název zadán.

    I: Základní informace

    Chemie se zabývá hmotou a ve vesmíru existuje obrovské množství různých látek. Chování hmoty závisí na druhu přítomných prvků a na struktuře těchto prvků – na tom, jak jsou spojeny, aby vytvořily molekulu. V tomto cvičení vyhodnotíte několik reprezentativních modelů, abyste si vytvořili pravidla používaná pro klasifikaci sloučeniny, pro předpověď vzorce sloučeniny a pro její pojmenování. Toto cvičení je pouze začátkem práce, kterou je třeba vykonat, abyste si osvojili pravidla psaní vzorců a názvosloví. Vaše učebnice obsahuje tabulky s názvy a vzorci běžných kationtů a aniontů a podrobně probírá pravidla názvosloví. S tímto materiálem budete muset strávit nějaký čas, protože formální pravidla názvosloví nemusí být prezentována na přednáškách, ačkoli budou jistě použita při diskusích o Lewisových strukturách a reakční chemii.

    II: Cvičení

    Část A: Kovalentní nebo iontová sloučenina?

    Mnoho sloučenin, zejména těch, které se probírají v kurzech obecné chemie, se klasifikuje buď jako kovalentní, nebo iontové. Klasifikace sloučeniny závisí na typu chemické vazby mezi prvky ve sloučenině. V této části pracovního listu se naučíte snadno zařadit sloučeniny do jedné z těchto dvou kategorií.

    .

    Tabulka 1: Sloučeniny sloučenin: Klasifikace sloučenin
    Kovalentní sloučeniny Iontové sloučeniny
    N2O4 AlF3
    CO2 KNO3
    PCl3 MgO
    CH4 Fe2O3
    NO2 PbS
    O2 Na3N

    V kovalentní sloučenině, jsou valenční elektrony sdíleny mezi dvěma atomy ve vazbě. Mohou být sdíleny rovnoměrně (kovalentní vazba) nebo nerovnoměrně (polární kovalentní vazba). V iontové vazbě jsou elektrony lokalizovány na jednom z atomů (což mu dává celkový záporný náboj), zatímco druhý atom má celkový kladný náboj. Rozdíl v elektronegativitě obou atomů ve vazbě může pomoci předpovědět, zda bude vazba pravděpodobně iontová, kovalentní nebo polárně kovalentní, stejně jako typ zúčastněných atomů (kovy nebo nekovy). Vazba se dvěma stejnými atomy je vždy čistě kovalentní, zatímco kovalentní vazba se dvěma různými atomy bude pravděpodobně polárně kovalentní.

    Charakteristika kovalentních a iontových sloučenin

    Při zodpovídání následujících otázek zvažte tabulku 1.

    • Jsou prvky v kovalentních sloučeninách kovy, nekovy, nebo směs obou?

    • Jsou prvky v iontových sloučeninách kovy, nekovy, nebo směs obou?

    • Porovnejte typy nalezených prvků (kovy nebo nekovy) u obou klasifikací. Jaký trend vidíte v typu přítomných prvků a klasifikaci?

    Klasifikace sloučenin

    • U každé kovalentní sloučeniny klasifikujte typ vazby jako polární nebo nepolární kovalentní.

    • Jaký trend vidíte v klasifikaci sloučeniny a typu vazby, která vzniká mezi prvky ve sloučenině?

    • Napište pravidlo, které vám umožní klasifikovat sloučeninu jako iontovou nebo kovalentní na základě toho, co jste se dozvěděli při zkoumání modelu v části A.

    Část B: Předpovídání vzorce iontové sloučeniny

    V chemickém vzorci se používají indexy k určení počtu druhu atomu ve vzorci. Například O2 se interpretuje jako molekula tvořená dvěma atomy kyslíku a CH3OH se interpretuje jako molekula s jedním uhlíkem, čtyřmi vodíky a jedním kyslíkem. Horní indexy se používají k určení náboje iontu. Al3+ je interpretován jako jediný atom hliníku s nábojem 3+, takže se jedná o kationt hliníku. některé ionty jsou atomární, jako Al3+ nebo F-, ale existují i víceatomární ionty. Víceatomový iont je částice složená z více atomů, které společně nesou iontový náboj. OH- (hydroxidový aniont) je částice složená z jednoho kyslíku a jednoho vodíku, přičemž celý útvar nese záporný náboj; NO3- (dusičnan) má jeden atom dusíku a tři atomy kyslíku, přičemž záporný náboj nese celá částice. Pokud má vzorec sloučeniny horní index, lze předpokládat, že látka je iont, zatímco pokud vzorec horní index nemá, lze předpokládat, že náboj na molekule je nulový (neutrální).

    Tabulka 2: Vzorce iontových sloučenin a ionty
    Vzorec iontových sloučenin Kationt ve sloučenině Aniont ve sloučenině
    NaCl Na+ Cl-
    AlPO4 Al3+ PO43-
    CuSO4 Cu2+ SO42-
    Fe(NO3)3 Fe3+ NO3-
    Mg(OH)2 Mg2+ OH-
    Fe2O3 Fe3+ O2-
    AlF3 Al3+ F-

    Charakteristika iontových sloučenin

    • Při pohledu na první sloupec, jaký náboj mají jednotlivé iontové sloučeniny?

    • Podle vzorce iontové sloučeniny určete, kolik kationtů a kolik aniontů je přítomno v každé iontové sloučenině?

    • Jaký je součet celkového náboje kationtů a celkového náboje aniontů? Vezměte v úvahu počet jednotlivých iontů přítomných ve vzorci sloučeniny a také znaménko náboje každého iontu.

    Vyrovnání náboje v iontových sloučeninách

    • Proč má AlF3 ve vzorci iontové sloučeniny více iontů F- než NaF?

    • Proč jsou ve vzorcích s více víceatomovými ionty ve sloučenině nutné závorky?

    • Uvažujme kationt s nábojem 4+ a aniont s nábojem 2- . Kolik kationtů a kolik aniontů by bylo potřeba pro iontovou sloučeninu vytvořenou mezi těmito dvěma ionty?

    • Napište pravidlo, které vám umožní předpovědět počet kationtů a aniontů přítomných ve vzorci iontové sloučeniny. Sestavte seznam toho, co potřebujete vědět, abyste mohli napsat vzorec iontové sloučeniny.

    Část C: Názvosloví kovalentních a iontových sloučenin

    Názvosloví je systematické pojmenování sloučenin tak, aby byly sděleny počty a druhy prvků nebo iontů přítomných ve sloučenině. Pochopení pravidel názvosloví nabývá v organické chemii na důležitosti, protože existují miliony organických sloučenin, které obsahují pouze C, H a O – abyste sdělili, o které sloučenině mluvíte, musíte pochopit, jak sloučeninu pojmenovat, když je dán vzorec nebo struktura, a jak z názvu zapsat vzorec nebo strukturu sloučeniny. Například dimethylether a ethanol mají oba dva uhlíky, jeden kyslík a šest atomů vodíku, ale jedna z těchto molekul se dá použít jako mrazivý sprej k odstranění bradavic a jedna je látka tlumící nervový systém, po které se lidé opíjejí. je mnohem jednodušší označit ethanol jako ethanol než jako organickou sloučeninu se dvěma uhlíky, šesti vodíky a jedním kyslíkem, po které se lidé opíjejí. Zkoumání názvosloví začneme jednoduchými kovalentními sloučeninami a iontovými sloučeninami. Názvosloví není obtížné, ale je… nudné. Při názvosloví se nevyhnete určitému zapamatování. Pravidla názvosloví a vzorce a náboje různých iontů je třeba znát, aby bylo možné správně pojmenovat sloučeniny ze vzorců nebo zapsat vzorce z názvů.

    Tabulka 3: Kovalentní sloučeniny a jejich názvy
    Kovalentní sloučenina Název
    N2O4 dinitrogen tetroxid
    CO2 oxid uhličitý
    PCl3 trichlorid fosforitý
    CO oxid uhelnatý
    NO2 oxid dusičitý
    HCl chlorovodík

    Nomenklatura kovalentních sloučenin

    Pro kovalentní sloučeniny v tabulce 3, odpovězte na následující otázky.

    • Je první prvek zapsaný ve vzorci elektronegativnější z prvků ve vzorci, nebo méně elektronegativní z prvků? Mění se toto pořadí v názvu sloučeniny? Co se mění v názvu sloučeniny?

    • Popište, jak je v názvu sloučeniny sdělen počet prvků ve vzorci.

    • Uvažujte o sloučeninách ve výše uvedené tabulce s uhlíkem a kyslíkem nebo s dusíkem a kyslíkem. Proč je důležité sdělit počty jednotlivých prvků v názvu? Proč by například nešlo uvést název oxid uhelnatý pro sloučeninu, která se skládá z uhlíku a kyslíku?

    Tabulka 4: Které sloučeniny jsou nejvhodnější? Iontové sloučeniny a jejich názvy
    Vzorec
    Iontové sloučeniny
    Kationt a
    Název kationtu
    Aniont a
    Název aniontu
    Název
    Iontové sloučeniny
    NaCl Na+, sodný ion Cl-, chloridový ion chlorid sodný
    AlPO4 Al3+, hlinitý ion PO43-, fosforečnanový ion fosforečnan hlinitý
    CuSO4 Cu2+, měďnatý(II) ion SO42-, síranový ion síran měďnatý(II)
    KNO3 K+, draselný ion NO3-, dusičnanový ion dusičnan draselný
    Mg(OH)2 Mg2+, hořečnatý ion OH-, hydroxidový ion hydroxid hořečnatý
    Fe2O3 Fe3+, ion železa(III) O2-, oxidový ion oxid železa(III)
    AlF3 Al3+, hlinitý ion F-, fluoridový ion fluorid hlinitý

    Nomenklatura iontových sloučenin

    Pro iontové sloučeniny v tabulce 4 odpovězte na následující otázky.

    • Píše se ve vzorci na prvním místě kationt nebo aniont? Mění se toto pořadí v názvu?

    • Je ve vzorci sdělen počet kationtů nebo aniontů v názvu sloučeniny? Proč si myslíte, že je to zbytečné?

    • Názvy kationtů jsou stejné jako názvy prvků pro kovy hlavní skupiny v tabulce, ale ne pro kationty mědi a železa. Jaký význam má římská číslice v názvech kationtů mědi a železa?

    Analýza názvoslovných pravidel

    • Napište krátký popis pravidel pro pojmenování kovalentních sloučenin na základě sloučenin prozkoumaných v tabulce č. 3. Jaké jsou jejich názvy?

    • Jestliže aniont kyslíku se nazývá oxid a aniont chloru se nazývá chlorid, předpovězte název aniontů síry, bromu a dusíku. Jaký by měl každý z těchto aniontů náboj?

    • Napište stručný popis pravidel pro pojmenovávání kovalentních sloučenin na základě sloučenin prozkoumaných v tabulce č. 4.

    • Proč není nutné uvádět náboj kationtů alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin, ale je nutné uvádět náboj kationtů přechodných kovů?

    Toto byl stručný úvod do systematického pojmenování kovalentních a iontových sloučenin. Byl zde představen jen malý zlomek z mnoha možných sloučenin, ale pokud znáte pravidla názvosloví a znáte vzorce iontů, můžete pojmenovat cokoli nebo interpretovat jakýkoli název.

    Část D: Názvosloví aniontů – -idy, -ity, -áty

    Tabulka 5: Názvy různých iontů síry, dusíku, a fosforu
    Vzorec Název Vzorec Název Vzorec Název
    S2- sulfidový ion N3- nitridový ion P3- fosfidový ion
    SO32- siřičitanový ion NO2- dusitanový ion PO33- fosfitový ion
    SO42- síranový ion NO3- dusičnanový ion PO43- fosforečnanový ion

    Pojmenování aniontů síry, dusíku a fosforu

    • Jak u -idových aniontů souvisí náboj aniontu s elektronovou konfigurací neutrálního prvku a polohou prvku v periodické tabulce? Jak se mění elektronová konfigurace prvku, když tvoří uvedený aniont?

    • Jak se mění vzorec aniontu v řadě aniontů téhož prvku (například anionty obsahující síru) při přechodu od -idového aniontu k -itovému a -átovému aniontu?

    • Jaký trend vidíte v počtu atomů kyslíku u -átových forem aniontů k -itovým formám aniontů? Jaký trend vidíte v náboji -átových a -itových forem aniontů?

    • Napište tvrzení, které popisuje, jak byste mohli předpovědět náboj aniontu prvku, který by měl koncovku -id (například chorid nebo sulfid).

    • Obecný název pro soubor aniontů na -át a -it je oxyaniont. Vysvětlete, proč se tyto ionty nazývají oxyanionty.

    • Napište tvrzení, které by popisovalo, jak určit vzorec -itového aniontu prvku ze vzorce -átového aniontu tohoto prvku.

    Část E: Názvosloví aniontů – per-ates, -ates, -ites, hypo-ites

    Vezměme v úvahu tabulku 6 níže.

    Tabulka 6: Názvy různých iontů chloru a bromu
    Vzorec Název Vzorec Název
    ClO4- chlorečnanový ion BrO4- perbromanový ion
    ClO3- chlorečnanový ion BrO3- bromičnanový ion
    ClO2- chloritanový ion BrO2- bromičnanový ion
    ClO- chloritanový ion BrO- hypochromitanový iont

    Pojmenování aniontů chloru a bromu

    • Počínaje chlorečnany a bromičnany, Popište změnu vzorce, která je patrná u chloristanu a bromičnanu.

    • Počínaje chlorečnanem a bromičnanem popište změnu ve vzorci, která je patrná u chlornanu a hyperbromnanu.

    • Napište obecné tvrzení, které popisuje, jak ze vzorce -átového aniontu dané sloučeniny určit vzorec per-átového aniontu prvku.

    • Napište obecné tvrzení, které popisuje, jak určit vzorec hypo-itového aniontu prvku ze vzorce -itového aniontu této sloučeniny.

    Část F: Názvosloví kyslíkatých kyselin -ité a -ité kyseliny

    Uvažujte o níže uvedené tabulce č. 7.

    Tabulka 7: Klasifikace typů sloučenin
    Vzorec kyseliny Anion Název kyseliny
    HClO4 ClO4-, chlorečnanový ion kyselina chlorová
    HClO3 ClO3-, chlorečnanový ion kyselina chloristá
    HClO2 ClO2-, chloritanový ion kyselina chlorová
    HClO ClO-, chlornanový ion kyselina chlorná
    H2SO4 SO42-, síranový ion kyselina sírová
    H2SO3 SO32-, siřičitanový ion kyselina sírová
    HNO3 NO3-, dusičnanový ion kyselina dusičná
    HNO2 NO2-, dusitanový ion kyselina dusičná
    H2CO3 CO32-, uhličitanový ion kyselina uhličitá

    Pojmenování oxokyselin

    • Jaká je identita kationtu u jednotlivých kyselin?

    • Jaká je tendence v názvu kyselin u oxyaniontů na -át?

    • Jaký je trend v názvech kyselin na -ité oxyanionty?

    • Napište obecné tvrzení, které popisuje, jak předpovědět vzorec a název oxokyseliny, je-li dán vzorec a název oxyaniontu.

    Část G: Názvoslovné bingo

    Vyučující vám poskytne bingo kartu obsahující směs chemických vzorců a názvů. Vyvolá chybějící informace a vy musíte označit, zda máte odpovídající vzorec nebo název. Student, který jako první najde pět shodných vzorců v řadě, sloupci nebo úhlopříčce, vyvolá další sadu chemických látek.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.