Královna ze Sáby

Královna ze Sáby, (10. stol. př.Kr.), známá také jako Makeda (etiopsky), Nicaula (římsky) a Bilquis (arabsky), byla vládkyní starověkého království nacházejícího se v oblastech nazývaných dnes Etiopie a Jemen. Je zmiňována v Hebrejské bibli a ve Svatém kodexu jako významná návštěvnice dvora krále Šalomouna. Její vztah s králem Šalamounem je opředen mnoha legendami, které je často líčí jako milence. Biblický text Píseň písní (Píseň o písních) obsahuje některé zmínky, které byly v různých dobách vykládány tak, že se týkají lásky mezi Šalomounem a královnou ze Sáby. Mladá žena z Písně písní stále odmítá milostné návrhy svého nápadníka, kterého mnozí komentátoři ztotožňují s králem Šalomounem. V textu je však jen málo věcí, které by tuto mluvčí ztotožňovaly s bohatou a mocnou cizí královnou vylíčenou v Knize králů. Žena z textu písně však zjevně považuje „dcery jeruzalémské“ za svou vrstevnici.

Etymologie

Sheba může být odvozena od staroegyptského slova pro hvězdu. Podle geografa z jedenáctého století Jaquta al-Hamawiho chodili uctívači hvězd z tureckého Harranu a z Jemenu na zvláštní poutě k pyramidám v Gíze. Královna ze Sáby se mohla odvolávat na titul Kandake, když působila jako hlavní astronom nebo velekněžka náboženství uctívajícího hvězdy, které mělo centrum v Africe a satelitní střediska v Arábii, Asii a Evropě.

„Uctívači hvězd“ také studovali nebo uctívali Slunce a Měsíc a kořeny jejich praxe sahají hluboko před rok 5000 př. n. l. Doklady o úrovni vyspělosti a znalosti astronomie byly nalezeny na několika archeologických nalezištích v Africe, včetně komplexu v Nabta Playa v jižním Egyptě. Stavba v Nabtě je stará téměř 7 000 let a je nejstarším astronomickým komplexem na světě.

Mezi další astronomická naleziště v Africe patří např: Namoratunga II u jezera Turkana v Keni, které se používalo kolem roku 300 př. n. l., kamenné kruhy v Senegamu a megality v Bouaru v dnešní Středoafrické republice.

Někteří badatelé také tvrdí, že staroegyptské jméno Hatšepsut se překládá jako „královna ze Sáby“. Hatšepsut byla egyptská faraonka, která se narodila asi 1508 a zemřela 1458 př. n. l. a která obnovila aktivní obchod se sousedními královstvími a vytvořila prosperující a vzkvétající hospodářství svého království osmnácté dynastie. Je zaznamenáno, že také hodně cestovala.

Etymologie jejího etiopského jména Makeda je nejistá, ale existují dva hlavní názory na jeho etiopský zdroj. Jedna skupina, k níž patří britský badatel Edward Ullendorff, se domnívá, že jde o zkomoleninu jména „Kandaka“, etiopské královny zmiňované v novozákonních Skutcích; druhá skupina spojuje toto jméno s Makedou a spojuje tento příběh s pozdějšími etiopskými legendami o Alexandru Velikém a s dobou 330 př. n. l.

Italský badatel Carlo Conti Rossini však nebyl přesvědčen ani o jedné z těchto teorií a v roce 1954 prohlásil, že považuje tuto záležitost za nevyřešenou.

Textuální zprávy

Hebrejská bible

Podle Hebrejské bible, nejmenovaná královna ze země Sába uslyšela o velké moudrosti izraelského krále Šalomouna a vydala se tam s dary v podobě koření, zlata, drahých kamenů a krásného dřeva, aby ho vyzkoušela otázkami, jak je zaznamenáno v První knize královské 10:1-13 (z velké části převzato z 2. Paralipomenon 9,1-12).

Dále se vypráví, že královna byla ohromena Šalomounovou velkou moudrostí a bohatstvím a pronesla požehnání Šalomounovu božství. Šalomoun jí to oplatil dary a „vším, co si přála“, načež se královna vrátila do své země. Královna však byla zřejmě poměrně bohatá, protože s sebou přivezla 4,5 tuny zlata, které chtěla Šalomounovi darovat (1 Kr 10,10).

Korán

Korán, ústřední náboženský text islámu, královnu ze Sáby nikdy nezmiňuje jménem, ačkoli arabské prameny ji nazývají Balqis nebo Bilqis. Koránské vyprávění je podobné tomu biblickému. V koránském vyprávění dostává Šalamoun zprávy o království, jemuž vládne královna, jejíž lid uctívá slunce. Poslal jí dopis, v němž ji zval k návštěvě a k diskusi o svém božstvu, které je v islámském textu spojováno jako Alláh, Pán světů (Alamín). Ona pozvání přijala a připravila si hádanky, aby vyzkoušela jeho moudrost a znalosti. Poté jeden ze Šalamounových služebníků (který znal „Knihu“) navrhl, že mu „v mžiku oka“ přinese trůn v Sábě (27,40). Královna dorazila na jeho dvůr, byl jí ukázán trůn, vstoupila do jeho křišťálového paláce a začala klást otázky. Byla ohromena jeho moudrostí a chválila jeho božství. Údajně nakonec přijala abrahámovský monoteismus.

Etiopské texty

Starobylá sbírka etiopských legend Kebra Negast („Sláva králů“) líčí historii královny ze Sáby (v etiopských spisech pojmenované Makeda, „polštář“) a jejích potomků. V tomto vyprávění se uvádí, že král Šalamoun královnu ze Sáby svedl a zplodil s ní syna Menelika I., který se stal prvním etiopským císařem.

Vyprávění uvedené v Kebra Negast – které nemá v hebrejském biblickém příběhu obdoby – spočívá v tom, že král Šalamoun pozval královnu ze Sáby na hostinu, podával jí kořeněná jídla, aby u ní vyvolal žízeň, a pozval ji, aby zůstala přes noc v jeho paláci. Královna ho požádala, aby přísahal, že si ji nevezme násilím. On souhlasil pod podmínkou, že ona si na oplátku z jeho domu nic násilím nevezme. Královna ho ujistila, že to neudělá, mírně uražena tímto náznakem, že by se ona, bohatá a mocná panovnice, dopustila krádeže. Když se však uprostřed noci probudila, měla velkou žízeň. Právě když sáhla po nádobě s vodou postavené poblíž jejího lůžka, objevil se král Šalomoun a varoval ji, že porušuje svou přísahu, neboť voda je nejcennější ze všech hmotných statků. A tak, zatímco hasila žízeň, osvobodila krále od jeho slibu a strávili spolu noc.

Etiopská tradice tedy pevně tvrdí, že král Šalamoun svého hosta skutečně svedl a oplodnil, což je pro Etiopany záležitost značného významu – jejich panovníci totiž odvozovali svůj původ od tohoto svazku. Tradici, že biblická královna ze Sáby byla etiopskou vládkyní, která navštívila krále Šalamouna v Jeruzalémě ve starověkém Izraeli, podporuje (židovského původu) historik Flavius Josephus z 1. století př. n. l., který Šalamounovu návštěvnici označil za „královnu Egypta a Etiopie“.“

Dle jiných etiopských zpráv byla dcerou krále jménem Agabo nebo Agabos, který se podle některých legend stal králem poté, co zabil mytologického hada Arweho; podle jiných byl 28. vládcem kmene Agazyů. V každém případě prý rozšířil svou říši na obě strany Rudého moře.

Císařský rod Etiopie se hlásí ke svému původu přímo od potomka královny ze Sáby krále Šalomouna. Pro etiopskou monarchii měl tedy šalomounský a šebanovský rod značný politický a kulturní význam. Etiopie byla egyptskými kopty obrácena na křesťanství a koptská církev se po staletí snažila udržet Etiopany v závislém a podřízeném postavení, což etiopští císaři velmi nesli nelibě.

Interpretace

Královna ze Sáby je v Novém zákoně zmíněna jako „královna jihu“ v Matoušově evangeliu 12,42 a v Lukášově evangeliu 11,31, kde Ježíš naznačuje, že ona a Ninivané budou soudit generaci Ježíšových současníků, kteří ho odmítli.

Křesťanské interpretace biblických textů zmiňujících královnu ze Sáby obvykle zdůrazňují jak historické, tak metaforické hodnoty příběhu. Vyprávění o královně ze Sáby je tak interpretováno jako křesťanská metafora a analogie: Královnina návštěva u Šalamouna byla přirovnávána k metaforickému sňatku církve s Kristem, kde Šalamoun je pomazaný neboli mesiáš a Sába představuje pohanské obyvatelstvo, které se mesiáši podřizuje; čistota královny ze Sáby byla také zobrazována jako předobraz Panny Marie; a tři dary, které přinesla (zlato, koření a kamení), byly považovány za analogii darů mudrců (zlato, kadidlo a myrha). Ta je zdůrazňována jako konzistentní s úryvkem z Izajáše 60,6; „A přijdou ze Sáby: Přinesou zlato a kadidlo a budou předvádět Hospodinovy chvály“. Tato poslední souvislost je vykládána tak, že se týká mudrců, učených astronomů ze Sáby, kteří spatřili novou hvězdu a vydali se na cestu za novým vládcem spojenou s novou hvězdou, která je dovedla do Betléma.

Umělecká a literární vyobrazení

Umění středověku zobrazující návštěvu královny ze Sáby zahrnuje Portál Matky Boží v katedrále v Amiensu ze 13. století, který je zařazen jako analogie do širšího vyobrazení darů mudrců. Katedrály ze dvanáctého století ve Štrasburku, Chartres, Rochesteru a Canterbury obsahují také umělecká ztvárnění v takových prvcích, jako jsou vitráže a výzdoba dveřních zárubní.

Boccacciův spis O slavných ženách (De Mulieribus Claris) následuje Josefa a královnu ze Sáby nazývá Nikaulou. Boccaccio dále vysvětluje, že byla nejen královnou Etiopie a Egypta, ale také královnou Arábie. Vypráví se o ní, že měla velkolepý palác na „velmi velkém ostrově“ zvaném Meroe, který se nacházel někde poblíž řeky Nil, „prakticky na druhém konci světa“. Odtud se Nikaula vydala přes arabské pouště, Etiopii a Egypt až k pobřeží Rudého moře, aby dorazila do Jeruzaléma za „velkým králem Šalomounem“.

Kniha o městě dam od Christine de Pizan pokračuje v konvenci nazývat královnu ze Sáby Nikaulou. Fresky Piera della Francesca v Arezzu (asi 1466) na téma Legenda o pravém kříži obsahují dva panely o návštěvě královny ze Sáby u Šalamouna. Legenda spojuje trámy Šalamounova paláce (které královna ze Sáby obdivovala) se dřevem ukřižování. Renesanční pokračování metaforického pohledu na královnu ze Sáby jako analogie k darům mudrců je zřetelně patrné také na triptychu Klanění mudrců (asi 1510) od Hieronyma Bosche. Bosch se rozhodl zobrazit scénu královny ze Sáby a Šalamouna v ornamentálně zdobeném límci, který nosí jeden z Mágů.

Kristopher Marlowe ve svém Doktoru Faustovi mluví o královně ze Sáby jako o Sabě, když se Mefistofeles snaží Fausta přesvědčit o moudrosti žen, jimiž má být údajně každé ráno obdarován.

Ačkoli nejsou známy žádné tradice o matriarchální vládě v Jemenu na počátku prvního století po Kr, nejstarší nápisy vládců Dʿmt v severní Etiopii a Eritreji zmiňují královny s velmi vysokým postavením, možná rovnocenné svým králům.

Možné lokality království Sába

Tradice kandasů je dobře doložena v Núbii, kde vláda mnoha jejích královen sahá až do pravěku. Kentakové je termín, kterým se označuje dlouhá tradice vlády válečnických královen v Núbii. Núbie ležela jižně od starověkého Egypta, byla rovněž rozdělena řekou Nil a ohraničena Rudým mořem. Je dalším kandidátem na místo pobytu Sáby a slavné královny. Historie Núbie poskytuje příklady tradice a bohatého království, které by mohlo být původním královstvím královny ze Sáby. Ekonomika této kultury byla založena na obchodu. David Jones v knize Women Warriors: a History vypráví, že v roce 332 př. n. l. se Alexandr Veliký pokusil vést své vojsko do Núbie. Na jejích hranicích byl konfrontován s brilantní vojenskou formací, kterou vymyslela jejich válečnická královna Kandaka z Meroë. Ta vedla svou armádu do opozice z vrcholu slona. Alexandr se stáhl a přesměroval své síly, aby místo toho vstoupil do Egypta. Je třeba poznamenat, že tento příběh považují učenci za legendární a zdá se, že Alexandr na Núbii nikdy nezaútočil. Celý příběh o setkání Alexandra a Candace se zdá být smyšlený. To byl začátek řecké nadvlády nad Egyptem, která měla trvat tři sta let až do římské okupace v roce 30 př. n. l.

Strabo také popisuje podobný střet s Římany, při němž bylo římské vojsko poraženo núbijskými lučištníky pod vedením jiné núbijské královny. Tato královna byla popsána jako „jednooká“, byla slepá na jedno oko nebo byla zobrazena pouze z profilu. Strategické formace, které tato druhá královna používala, jsou dobře zdokumentovány ve Strabónově popisu jejího vítězství.

Egyptské zprávy o obchodních misích ze Staré říše poprvé zmiňují Núbii v roce 2300 př. n. l. Egypťané přes Núbii dováželi zlato, kadidlo, eben, slonovinu a exotická zvířata z tropické Afriky. Asuán, přímo nad prvním kataraktem, označoval jižní hranici egyptské kontroly. S rostoucím obchodem mezi Egyptem a Núbií rostlo i bohatství a stabilita.

Za šesté egyptské dynastie byla Núbie rozdělena na řadu malých království. Vědci diskutují o tom, zda tyto národy, které vzkvétaly od cca 2240 př. n. l. do cca 2150 př. n. l., byly výsledkem dalšího vnitřního vývoje, válek nebo nájezdníků. Saharská poušť se stávala příliš suchou na to, aby uživila lidi. Během egyptské Střední říše (cca 2040-1640 př. n. l.) začal Egypt expandovat do Núbie, aby získal větší kontrolu nad obchodními cestami v severní Núbii a přímý přístup k obchodu s jižní Núbií. Pod druhým kataraktem na Nilu vybudovali řetězec pevností. Zdá se, že tyto posádky měly s místním núbijským obyvatelstvem mírové vztahy, ale v tomto období spolu příliš nekomunikovaly.

Současnou, ale odlišnou kulturou byla kultura Panova hrobu, nazývaná tak kvůli mělkým hrobům. Z mělkých hrobů přirozeně vznikaly mumie. Panské hroby jsou spojovány s východním břehem Nilu, ale Panské hroby a západní skupiny se určitě vzájemně ovlivňovaly. Království Kerma vzniklo jako první království, které sjednotilo velkou část regionu. Jméno dostalo podle svého předpokládaného hlavního města Kermy, jednoho z prvních městských center v tropické Africe. V roce 1750 př. n. l. byli vládci Kermy natolik mocní, že dokázali zorganizovat pracovní sílu pro stavbu monumentálních zdí a staveb z hliněných cihel. Vytvářeli bohaté hrobky s majetkem pro posmrtný život a velké lidské oběti. Řemeslníci byli zruční ve zpracování kovů a jejich keramika předčila svou dovedností tu egyptskou. Vykopávky v Kermě přinesly velké hrobky a palácové stavby („Deffufa“), které odkazují na ranou stabilitu v regionu.

O rané tradici astronomických pozorování v Núbii svědčí přítomnost megalitů objevených v Nabta Playa, které jsou příkladem zřejmě prvních archeoastronomických zařízení na světě, předcházejících Stonehenge nejméně o 1000 let. Podle jedné autority tvořila složitost pozorovaná v Nabta Playa pravděpodobně základ struktury neolitické společnosti v Nabtě i Staré říše v Egyptě. Odtud pramení dlouhá tradice studia hvězd a Slunce, jako jsou zmínky ve Starém zákoně, a poznání nových jevů provokujících cestu mudrců.

Někteří moderní arabští vědci kladou královnu ze Sáby za vládkyni obchodní kolonie v severozápadní Arábii, založené jihoarabskými královstvími. Moderní archeologické nálezy skutečně potvrzují skutečnost, že takové kolonie s jihoarabským písmem a artefakty existovaly, i když nic konkrétního pro Balqis nebo Bilqis, královnu ze Sáby, nebylo objeveno.

Nejnovější archeologické objevy

Nedávné archeologické objevy v Mahram Bilqis (Mahram Bilkees, „Chrám měsíčního božstva“) v jemenském Marebu podporují názor, že královna Sába vládla jižní Arábii, přičemž důkazy naznačují, že tato oblast byla hlavním městem království Sába.

Tým vědců financovaný Americkou nadací pro studium člověka (AFSM) a vedený profesorem archeologie z University of Calgary, Dr. Billem Glanzmanem, se snaží „odhalit tajemství 3000 let starého chrámu v Jemenu“. „Máme před sebou obrovský kus práce,“ řekl Glanzman v roce 2007. „Naším prvním úkolem je vyrvat svatyni z pouštních písků a postupně naše nálezy dokumentovat. Snažíme se zjistit, jak byla svatyně spojena s královnou ze Sáby, jak byla svatyně v průběhu dějin využívána a jak se dostala do tak důležité role v arabském folklóru.“

Objevuje se teorie, že při setkání královny ze Sáby a Šalamouna nešlo o lásku nebo obdiv, ale o diskusi o obchodu. Podle Bible postavil Šalomoun v Ecion-geberu flotilu lodí. Podle této teorie měl Šalomoun v úmyslu rutinně plout do východní Afriky a tam obchodovat, a obejít tak jihoarabské království Sába, které v tomto obchodu dříve působilo jako prostředník.

Revizionistický historik Ralph Ellis předpokládá, že královna ze Sáby (Sába) mohla být královnou faraona Psusennese II, který vládl v Dolním Egyptě a jehož egyptské jméno bylo Pa-Seba-Khaen-Nuit. Naznačuje, že spojitost mezi touto královnou a Etiopií mohla být odvozena od Kebra Negast, který naznačuje, že východní hranice Etiopie končily u Gazy a Jeruzaléma (KN 92).

Poznámky

• Budge, E. A. Wallis. Královna ze Sáby & Její jediný syn Menyelek a/k/a Kebra Nagast. Research Associates School Times Publications, 2000. ISBN 978-0948390425.
• Clapp, Nicholas. Šeba: Sheba: Through the Desert in Search of the Legendary Queen (Přes poušť za legendární královnou). Houghton Mifflin, 2001. ISBN 978-0395952832.
• de Maigret, Alessandro. Arabia Felix. Přeložila Rebecca Thompsonová. Londýn: Stacey International, 2002. ISBN 1-900988-07-0.
• Gartner, Rosanne. Seznamte se s královnou ze Sáby: Dramatické portréty biblických žen. Judson Press, 2001. ISBN 978-0817013950.
• Korotajev, Andrej. Starověký Jemen. Oxford: Oxford University Press, 1995. ISBN 0-19-922237-1.
• Leeman, Bernard. Královna ze Sáby a biblická věda. Queensland Academic Press, 2005. ISBN 0-9758022-0-8.

Všechny odkazy vyhledány 17. června 2019.

• Makeda, Queen of Sheba by Torrey Philemon.
• Queen of Sheba Temple restored (2000, BBC)
• The Queen Of Sheba by Michael Wood and the BBC.

.