V roce 1837 se anglický vévoda z Cumberlandu a Teviotdale, Ernest August, stal hannoverským králem díky zvláštnímu zákonu, který zabránil královně Viktorii – jako ženě – nastoupit na dvojí hannoverský trůn vedle britského.
Když tedy královna Viktorie nastoupila na britský trůn, její strýc, vévoda Cumberland a Teviotdale, nastoupil na hannoverský trůn jako absolutní panovník malého německého království – „ne většího než čtyřpencový bit“, jak jednou prohlásil.
Dne 28. června 1837, po osmi dnech své vlády, přijel do svého království nyní již král Ernst August I. a stal se prvním rezidentním monarchou Hannoverska po více než sto letech.
S příchodem rezidentního krále do Hannoverska přišel také příchod královských hostin do Hannoverska.
„Toho večera jsem měl tu čest být se svou ženou přijat k večeři v proslulém Ritter-saalu,“ vyprávěl králův osobní dvorní kaplan o jedné ze svých prvních audiencí u krále, reverend Allix Wilkinson.
„Byla to, myslím, nejkrásnější hodovní síň patřící kterémukoli panovníkovi v Evropě. Kolem dokola nahoře visely portréty brunšvických vévodů od nejstarších dob a dole obrazy v plné velikosti všech hannoverských kurfiřtů, kteří nesli královský titul od Jiřího I. až po krále Ernesta.
„Dole uprostřed sálu byl dlouhý stůl, na který se jich vešlo asi šest a třicet a kde král bavil své královské hosty, diplomatický sbor a jejich dámy, plné generály a další vysoké hodnostáře, pokud bylo místo. Po obou stranách byly kulaté stoly, které pojaly asi tucet osob, u nichž si osoby dělaly své vlastní malé večírky, a tak se plně bavily.
„Na tom dlouhém stole byly vystaveny všechny zlaté a stříbrné talíře, jimiž Hannover tak vynikal. Uprostřed byla velká deska se svatým Jiřím a drakem, kterou speciálně pro krále Ernesta vyrobili Hunt a Roskell a která prý stála čtyři tisíce guineí. Každý stůl pro útěchu kolem sálu, každý lustr, každý držák na svíčky (kterých byly tisíce), každý rám četných zrcadel byl z masivního stříbra“. – Reverend Allix Wilkinson, dvorní kaplan krále.