V pořadu „Ye vs. the People“ z roku 2018 se T.I. pustil do Kanyeho Westa za to, že veřejně podporuje Donalda Trumpa. Zahrál si na ďáblova advokáta Westových úvah o MAGA-hat a přitom našel způsob, jak do hudby vnést svůj charakteristicky promyšlený, hlasitý a přímý veřejný komentář. Krátce poté vydal T.I. své desáté album Dime Trap, které navazuje tam, kde „Ye vs. the People“ skončilo, a s láskou se loučí se subžánrem trap music, který před 15 lety uvedl v život. Dime Trap představil T.I. jako veterána na prahu velkého kariérního obratu – připraveného řešit napětí, které do jeho hudby vnáší politika. O dva roky později představuje T.I.ovo jedenácté studiové album The L.I.B.R.A. (The Legend Is Back Running Atlanta) první ochutnávku toho, co slibovalo být novou érou. Ale přestože přichází v době nejhorší novodobé pandemie na světě a rozsáhlých sociálních nepokojů (témat, kterými se T.I. veřejně zabýval), nemá k danému okamžiku téměř co říct. L.I.B.R.A. se více než upevňováním svého odkazu nebo zkoumáním své politiky zabývá sprintem po boku nové generace Atlanty.
V roce 2020 se T.I. zdánlivě více než kdy jindy snažil stát se mluvčím černé Ameriky. L.I.B.R.A. se na to dívá skrz prsty a své vášnivé projevy nechává na internetu. Úvodní skladba „The L.I.B.R.A. Introduction“ udává tón mytologizací rapperova příběhu, o kterou se postarala komička Ms. Pat. „Víš, jak je těžké obrátit scénář a šance ve svůj prospěch?“ ptá se, nazývá rappera „nejhorším zmrdem v Atlantě“ a poznamenává, že po dvaceti letech stále nemá ve vousech žádné šediny. Tento zdánlivě bezvýznamný postřeh vám utkví v hlavě, když The L.I.B.R.A. pokračuje, a připomene vám, na co se album skutečně zaměřuje: dokazuje, že T.I. je stejně schopný být „tím“ v rapu jako kdokoli o polovinu mladší.
Spousta rapperů teskní po pozornosti mladších generací, ale vzhledem k T.I. sklonu mluvit o tématech, která skutečně definují naši dobu, je to obzvlášť drásavé. „Pardon“ s instrumentálkou use-once-and-toss je především prostředkem, jak se pokusit rapovat jako hostující hvězda Lil Baby. „Hit Dogs Holla“, zlověstný, basy rozbíjející brag fest, na němž se podílí floridský rapper a signatář Grand Hustle Tokyo Jetz, je takovou vysokoenergetickou střelou, nad kterou by každý současný rapper z Atlanty zněl jako doma. Tyto skladby nepřinášejí do T.I. příběhu ani zvuku nic nového, ale jsou přesně tím, co byste čekali, že najdete ve 13 skladbách v kurátorovaném rapovém playlistu na streamovací službě.
L.I.B.R.A. nechává těžkou tematickou náplň na intermezzech, v nichž vystupují černošské ženy, ale i ta mají smíšený charakter, protože polovina z nich je zaměřena na T.I. Obdivný úvod slečny Pat je téměř totožný s Rapsodyho „Air & Water Interlude“, což je promarněná příležitost pro jednu z nejtalentovanějších hiphopových žen, která svou podivuhodnou básnickou obratností vysvětluje, že „Bez T.I.P.“, by se svět mohl převrátit.“ Než přijde podstatné poselství, je album už v polovině. V písni „Fire & Earth Interlude“ přednáší herečka Ernestine Johnson Morrisonová procítěné mluvené slovo o černošské komunitě. Kupodivu však obsahuje pokrytecký moment, v němž Johnsonová říká: „Vyzývám tě, abys rapovala o něčem jiném než o své kundičce/nebo o tom, jak dobře mu kouříš-/jak dobře vypadáš a jak těsně ti sedí tvoje Fashion Nova/vzpomínám si, když rapové královny opravdu spílaly.“ Člověku se chce nad tou drzostí zatrnout, pak vyvalí oči, když si uvědomí, že téměř celé album až do tohoto okamžiku je o tom, jak dobře T.I. vypadá a chová se.
Nejpamátnější momenty na L.I.B.R.A. přicházejí, když T.I. představuje skutečné mladé lidi, se kterými drží krok: své děti. Ve vynikající skladbě „Family Connect“ přivádí T.I. svého syna Domaniho Harrise, aby vyjádřil, jaké to je žít v otcově stínu. Domani toto téma zvládá obratně: „Rozhodně jsem tátův syn, to se nedá popřít / Dřív jsem utíkal před svým příjmením / Byl jsem umrtvený z toho, že jsem ten negr, co žije z negra v pětadvaceti“. T.I. ve své odpovědi předstírá zvědavost, ale je na něm znát, že je trochu dotčený. „Ridin‘ round in a Vanquish, tryna stop for complainants/’Cause my kids won’t let me help ‚em and I just can’t ascertain it,“ říká. Závěrečná píseň, v níž T.I. dcera Deyjah Harris mluví o svých černošských zkušenostech, sice nenahradí nedostatek politického hlasu na albu, ale nabízí trochu duše – něco, čeho by mělo být celkově víc.
Po celou dobu své kariéry byl T.I. posedlý respektem, a to až do té míry, že prohlašoval, že by zemřel, aby ho měl ve svém jméně. S ohledem na to vypadá The L.I.B.R.A. jako smrt tisícem řezů – album tak posedlé nárokem na respekt a snahou zapadnout, že vlastně ani nemusí existovat. Při hledání respektu, který si už v průběhu své kariéry vydobyl, se zdá, že T.I. najednou zaujímá pozici, v níž ho lidé možná vůbec neuznávají.
Každou sobotu si můžete poslechnout 10 našich nejlépe hodnocených alb týdne. Přihlaste se k odběru newsletteru 10 to Hear zde.