Představte si místo, kam se dostanete autem za hodinu. Pro mě je to asi 50 mil a je to příliš daleko na to, abych tam jel na večeři nebo dojížděl do práce.
Ale za deset dní se chystám takovou vzdálenost uběhnout.
Mám za sebou fázi, kdy jsem se uprostřed noci budil a říkal si: „Co jsem to udělal?“ v souvislosti s tím, že jsem se přihlásil k něčemu tak obskurnímu.
Teď to trochu připomíná velkou, nepříjemnou návštěvu zubaře, o které víte, že na ni musíte jít, ale snažíte se na ni nemyslet.
Víte, že to zvládnete. Víš, že až to budeš mít za sebou, pocítíš obrovskou úlevu. Ale také víte, že to bude hodně bolet, a s tím se prostě musíte vyrovnat.
Dobu od kvalifikace na Boston počítám jako trénink na padesátku. Tehdy jsem si stanovil cíl a ultratraily, které jsem mezitím absolvoval, byly jen součástí tohoto procesu. A mohu vám bezpochyby říct, že jsem mnohem jiný běžec, než jsem byl předtím.
Tady je několik poznatků, které jsem se během tohoto tréninku na novou, dříve nemyslitelnou vzdálenost naučil. Většina z nich se vztahuje k běhání; možná se jich pár vztahuje i na život, pokud si uděláte úsek. Ale o to tu nejde, takže se z toho nezblázněte.
Můžete běžet mnohem dál, když zpomalíte.
Očividné, že? To si nemyslím.
Říkáš, že nemůžeš běžet dál než maraton nebo možná půlmaraton. Ale je velmi pravděpodobné, že jsi ten závod běžel tak rychle, jak jsi byl schopen.
Co když jsi zpomalil? Uběhl bys dál.
Co kdybys hodně zpomalil? (A někdy i chodil?) Uběhl bys mnohem dál. Bylo by to děsivé, protože jsi to nikdy nedělal. Ale jakmile bys to udělal, už by to nebylo děsivé. A mohl bys běžet ještě dál.
Pohodlí je všechno. Tak si dopřej pohodlí.
Pokud se nesnažíš vyhrát závod, běh na 30 nebo více mil není ve skutečnosti o tom, jak dobře dokážeš uběhnout 30 nebo více mil. Jde o to, abyste se při běhu na tuto cirkusovou vzdálenost cítili pohodlně. Čím mizernější zážitek to bude, tím menší je pravděpodobnost, že se příští týden vrátíte a zopakujete si to.
Takže:
Noste šortky, které vás neodírají. Pořiďte si hydratační vestu nebo nějaký jiný způsob nošení věcí, který se vám líbí. Používej prášek na puchýře a noste dobré ponožky. Zkus kompresní ponožky. Hojně používejte vazelínu nebo jiné mazivo a vezměte si nějaké na cestu, kdyby náhodou. Běhejte dostatečně pomalu, zejména v kopcích, abyste těžce nedýchali a příliš nezvyšovali tepovou frekvenci. Najděte (nebo si vyrobte) sportovní nápoj, který vám opravdu chutná. Zjistěte, jaké jídlo váš žaludek zvládne a jaké ne. Čůrejte, když se vám chce. Vezmi si s sebou toaletní papír.
Běhání po stezkách je zábavnější než běhání po silnici.
Prostě je. A z dlouhého běhu na trailech mě nebolí nohy ani klouby tak, jako třeba z dvacetimetrového běhu po silnici.
Většina ultratrailů, které najdete, jsou trailové závody, takže naučit se běhat na trailech mi vždycky připadalo jako nepříjemnost, se kterou jsem se musel smířit, abych se mohl stát ultrarunnerem. Teď je to ta nejlepší věc, kterou jsem kdy udělal (kromě toho, že jsem se oženil).
Je to hra mysli.
Od přátel jsem dostal spoustu rad a žádná z nich se netýká běhu. Uběhnout pár kilometrů o pět nebo šest minut pomaleji, než jsi schopen, je ta snadná část. Jde o to dostat hlavu na správné místo, abys jich mohl uběhnout 50 (nebo 100).“
Blaine mi řekl, jak hrozné budou míle 30-40, ale že pak už to bude lepší. Můj kamarád Shawn mi řekl, že je to o tom, aby ti nohy dělaly v hlavě mrchu. Můj kamarád Dave mi řekl, že vyrazit příliš rychle a narazit brzy do zdi na padesátce je zhruba stokrát horší pocit než na maratonu.
Mnoho z toho je děsivé, ale jsem rád, že jsem se to od nich dozvěděl jako první. Respektuj vzdálenost.
Dokončím to.
Tohle už můžu říct, protože jsem si to vyzkoušel. Dvě padesátky, které jsem absolvoval, zejména ta první, mě naučily, že budu běhat dál, i když to bolí a nenávidím to a už nikdy, nikdy nechci běžet znovu.
Žádný maraton mě takhle neprověřil, dokonce ani kvalifikace na Boston. Ultras přinesly novou úroveň vysávání a já se naučil, že budu pokračovat, i když je to hrozné.
50 km není 50 mil. Ale kdyby ti někdo držel pistoli u hlavy a nutil tě běžet, mohl bys běžet mnohem dál, než si myslíš (i když by to bylo od střelce dost divné požadovat). Takže pokud se vám bude zdát, že skončit s během je jako dostat kulku do hlavy, poběžíte dál. Pokud k tomu dojde, myslím, že to udělám.
Pokud se mi nic nestane. Pak přestanu.
Napsal Matt Frazier
Přicházím s poselstvím, které ze mě bezpochyby neudělá nejoblíbenějšího člověka na veganském potlachu.
Je to ale poselství, o kterém jsem přesvědčen, že je naprosto zásadní pro dlouhodobé zdraví našeho hnutí, a proto jsem odhodlán se o něj podělit. Tak tedy…
Vegani potřebují víc než jen B12.
Jistě, vitamín B12 je možná jediným doplňkem, který vegani potřebují, aby přežili. Ale pokud jste na tom podobně jako já, zajímá vás mnohem víc než jen přežití – chcete prospívat.
Co tedy vegani ještě potřebují?
VÍCE >
V jistém smyslu máme na tyto typy běhů zbraň u hlavy. Menší podpora, uprostřed ničeho, žádné velké davy lidí ani spousta stanů první pomoci. Pokud musíme zastavit, pokud nedojde ke zlomenině kosti, přemýšleli jste někdy nad tím, jak se ti lidé dostanou zpět, když tam není žádný přístup po silnici, jen hrbolatá 1 stezka na úbočí skály ? Ať tak či onak, dokončit nebo nedokončit, muset jít po zadku zpátky do cíle nebo na start, to se rovnou můžeš protlačit bídou a dokončit.
50 mil….Neuvěřitelné. Každému, s kým mluvím o vegetariánském životním stylu, vždycky nezapomenu zmínit tvé sportovní snažení a blog. Než jsem narazila na tento blog (při googlování veganských tacos), myslela jsem si, že běžných 26 mil je maximum, které mohou lidé uběhnout. Díky za to, že jsi inspirativní velvyslanec, a hodně štěstí!“
-
Hej Warrene, to je opravdu skvělé slyšet. Kdysi jsem si myslel to samé, že 26 mil je nejvíc, co lidé uběhnou. Je zvláštní, jak relativně neznámý sport ultrarunning stále je.
Je ale mnohem více působivých příkladů vegetariánských běžců, než jsem já! Scott Jurek, vegan, právě překonal americký rekord v počtu mil uběhnutých za 24 hodin. 140 nebo 150 nebo něco tak šíleného.
Nedávno jsem objevil tvůj blog a je úžasný =!) Mám za sebou několik běhů na 50 km a 50 m a myslím, že to zvládneš v pohodě – jediná věc je, že papírové ručníky vydrží, když jsou mokré (od potu nebo deště), zatímco toaletní papír se rozpadne. Prostě slož papírovou utěrku a budeš mít vystaráno!“
Pokud si vezmeš do hlavy, že si dáš ještě jednu padesátku, Bull Run Run je úžasný závod. Méně technický než North Face, pořádají ho místní běžci, skvělé jídlo a dobrovolníci =)
-
Díky Peihan. A dobrý tip na TP, to mě nenapadlo. Já vlastně takové věci vozím v hydratační vestě, takže zmoknutí není takový problém. I když rozlití vody je asi možné vždycky!
O Bull Runu jsem slyšel skvělé věci. Na ten jsem se letos zaměřil jako první, ale manželce se jen pár dní po něm narodilo naše první dítě, takže to pro letošek odpadlo. Snad příště?“
Rád jsem tě poznal; doufám, že uslyším další moudra od zkušeného ultrarunera, jako jsi ty!“
Myslím, že se nikdy nedozvíš, kolik lidí inspiruješ. Nedokážu si představit ani 50 mil, ale nepochybuji, že to dokážeš.
-
Děkuji ti, meatlessmama. Jsi moc hodná.
A můj manžel chce v létě trénovat na svůj vůbec první maraton a časem by se rád kvalifikoval do Bostonu. Má některé stejné problémy jako vy (chronické problémy s IT pásy; koupila jsem mu pěnový válec), které mu brání běhat tak pravidelně, jak by měl nebo chtěl. Díky za tipy a návod na použití pěnového válce! Byl opravdu nadšený, když si přečetl příspěvky na vašem blogu.
Můj manžel a já jsme právě nedávno objevili váš blog. Od listopadu loňského roku jsme oba téměř vegani (říkám téměř, protože od té doby jsme oba jedli sushi a já vejce) a opravdu se snažíme stát se 100% vegany. Hlavním problémem je, že mám intoleranci na tolik věcí (celozrnná pšenice, brokolice, cibule, houby, abych jmenovala alespoň některé), že někdy nemám jinou možnost, když jsem v úzkých.
Každopádně jsme oba běžci a já jsem absolvovala čtyři maratony (dvakrát jsem se kvalifikovala do Bostonu, jednou jsem šla). Jsem také triatlonista a mám za sebou dva poloviční Ironmany, ale na trénink na celý IM teď nemám čas, takže přemýšlím o tréninku na ultra (50 km). Mám spoustu místních možností, protože bydlím v Mekce trailového běhu (Santa Cruz, Kalifornie) a trénuji téměř výhradně na kopcovitých tratích. Baví mě to mnohem, mnohem víc než triatlon a stojí mě to podstatně méně času i peněz. Jestli tu někdy budeš, zkus některý z Pacific Coast Trail Runs. Jsou naprosto úžasné!“
-
Ahoj Amando, jsem ráda, že jste mě našli. A chválím tě za to, že se snažíš stát 100% vegankou (zvlášť s tolika intolerancemi, to je opravdu obdivuhodné). Já tam ještě nejsem, ale blížím se k tomu. Samozřejmě plně vegetariánská, takže už žádné sushi, i když jsem ho dřív měla ráda.
Těším se na další články od tebe (a řekni manželovi, ať ti taky nechá komentář)!
Přeji ti hodně štěstí s tvou padesátkou!!! Určitě to zvládneš! Tohle je asi spíš pro holky, ale chtěla jsem ti dát vědět, že mě tvůj blog inspiruje! Označila jsem tě cenou „Krásná blogerka“ kvůli tomu, jak jsi motivující. Pokud se chceš zúčastnit, podrobnosti najdeš na mém blogu. Děkuji ti za všechny tvé příspěvky!“
-
Děkuji ti za ocenění, Lauro! Pevně doufám, že to na té padesátce rozjedu, ale možná to nakonec moc rozjeté nebude. Uvidíme…
Ale opravdu, díky. Je úžasné si myslet, že pár lidí motivuji.
Skvělý příspěvek. Mnoho tvých rad platí i pro kratší závody, což je super. Chválím tě za to, že jsi zvládl padesátku. Wow.
Jak dlouho po tomhle se uvidíme v Badwateru?“
.-= Lisa´s last blog ..Tight Squeeze =-.
-
Liso, nedělej si iluze. Manželka se mě včera ptala, jestli si opravdu myslím, že je rozumné jednou uběhnout 100 mil. Vycítil jsem, že se jí ten nápad nelíbí… Nedovedu si představit, že by se jí Badwater moc líbil!“
Dostat se do Badwateru musí být těžké. Koukal jsem na jejich stránky a psali, že je potřeba mít aspoň pár stovek nebo tuším Ironmanů. Za předpokladu, že to máš, je to konkurenceschopné?“
Dobře, Matte! Tvoje nohy jsou rozhodně mrchy tvého umu!!!
Právě jsem se přihlásil na červnové a červencové závody… pomalu si odškrtávám cíl závod měsíčně. Červen je 20K a červenec 15K.
.-= Nicki´s last blog ..Winner, Winner =-.
-
Nicki, gratuluji ke všem závodům. Moc se mi líbil ten tvůj cíl a je skvělé, že ti to vychází. Čeká tě ještě letos další půlka, nebo mám na mysli tu dvacítku?“
Mám je ráda. I když jsem ještě nikdy neběžela ultra, opravdu si myslím, že některé z nich se dají aplikovat na jakoukoli vzdálenost, která je pro tebe výzvou.
Zdá se, že do toho jdeš se skvělým přístupem, a měla bys vědět, že máš spoustu fanoušků, kteří ti budou prakticky celou cestu fandit! Odpočiň si během následujících 10 dní! Nemůžu se dočkat, až uslyším o závodě 🙂
Jsem ohromen a myslím, že to, co jsi řekl v tomto příspěvku, dává naprostý smysl. Nedávno jsem běžela z práce domů, což je běh na 8,5+ km… nic hrozného, řekla bys, protože jsem běžela maraton, ale zrovna tenhle den jsem měla pocit, že to prostě nezvládnu. Naštěstí pro mě to byl běh z bodu do bodu, a abych se dostala domů, musela jsem prostě běžet dál. Když jsem se dostal do Central Parku a mohl jsem rovnou přeběhnout do svého bytu, rozhodl jsem se, že chci pokračovat v běhu, protože jsem si právě dokázal, že MŮŽU.
Četli jste někdy knihu Ultramaratonec od Deana Karnazese? Ta kniha je pro mě neuvěřitelně inspirativní – vážně pokaždé, když chci přestat, vzpomenu si na tu knihu a na ty úžasné výkony, které Dean dokázal a přitom měl „normální“ rodinný život, a dostanu víc síly pokračovat.
.-= Catherine´s last blog ..Slaw & salát =-.
-
Catherine, ano, to je vždycky super pocit, když si člověk opravdu myslí, že něco nedokáže, a pak si dokáže, že se mýlil. Asi to trochu odporuje „pozitivnímu myšlení“, ale vždycky je to skvělé posílení toho, čeho jsi schopen.
Ultramaratonce jsem nečetla, ale ráda bych. Podívám se po ní v knihovně nebo v knihkupectví. Dean Karnazes bude příští víkend mluvit a předávat ceny na padesátce! (Ne že bych si nějakou pořídil.) Myslím, že dělá i dětský běh nebo tak něco.
Velmi inspirativní! Nedokážu si představit, že bych běžela něco přes maratonskou vzdálenost, jenže tajně – já můžu. Právě teď trénuji na triatlon a hlavně jsem zjistila, jak moc ráda běhám a jak moc mi vlastně chybí ty tříhodinové tréninkové běhy! Možná ultra není tak nemožné, jak jsem si myslela…
Nemůžu se dočkat, až si přečtu tvé shrnutí! Hodně štěstí!
.-= Chrissy (The New Me)´s last blog ..LGRAB summer games: social cycling =-.
-
Chrissy, určitě jsi potenciální ultraběžkyně, když ti chybí dělat tříhodinové tréninkové běhy! Nemyslím si, že bych dokázala vynechat něco přes hodinu. To bych se nudil! Ale v den závodu to samozřejmě stojí za to.
Tvoje odhodlání a trénink jsou obdivuhodné, hodně štěstí!
Skvělý příspěvek, Matte! A jelikož jsem předtím, než jsem se loni pustil do Ironmana, absolvoval několik maratonů, myslel jsem, že budu na takovou vzdálenost psychicky lépe připraven. Před tréninkem jsem však zjistil, že NE. Ale s tím „strachem z neznámého“ jsi to trefil přesně. Tyto vzdálenosti jsou děsivé hlavně proto, že jsme je ještě neabsolvovali. Zjistil jsem, že pokud jste v tréninku poctiví, vaše tělo vám dokáže, že na to má. Nahlas jsem se zasmála u věty „divná věc, kterou požaduje střelec“.
Přeji hodně štěstí!
Nedělej v příštích 10 dnech žádné hlouposti a budeš v pořádku. 🙂
.-= Blaine Moore´s last blog ..How to Win a $4500 Custom Road Bike…For Free =-.
Myslím, že běhání i na krátké vzdálenosti je taková mentální/myslová hra. Dovedu si představit, jak psychicky náročný musí být tak dlouhý běh. Skvělé ponaučení. Už se nemůžu dočkat, až si po tomto příspěvku přečtu tvůj!!!
.-= Erica´s last blog ..Víkend jídla! Grill 225 & Charleston’s Cafe =-.
Tento příspěvek se mi moc líbí. Na North Face se ti bude dařit a já se nemůžu dočkat, až si o tom přečtu.
Líbí se mi, když říkáš, že jde o to, aby ti „nohy dělaly mrchu“. I když jsem ještě neběžela tak daleko, běžela jsem maraton a tohle je takooo pravdivé!!! Je to tak pravdivé i pro mnoho dalších událostí. Je to hra mysli. VŠECHNO je hra mysli. Můj manžel neustále mluví o „psím mozku“. Když psi běží, nemyslí na to, jak je to těžké nebo jak jsou unavení. Prostě běží. Na tom právě teď pracuji. Potřebuji přimět svou slabou lidskou část mozku, aby vypnula a prostě běžela (nebo plavala či jezdila na kole). Hodně štěstí! Vím, že to zvládneš skvěle!
.-= Nicole @ Geek Turned Athlete´s last blog ..Norwegian Cruise 2010: Beach Bound in Corfu, Greece =-.
-
Nicole, ten nápad s „psím mozkem“ se mi líbí. Opravdu ho musíš vypnout, a to i na maratonské vzdálenosti. Když lidé mluví o soustředění při vytrvalostním závodě, nevím, o čem mluví. Čím déle se dokážu nesoustředit, tím lépe!“
.