Alyssa Kriegerová vede jeden z nejstarších a největších amerických útulků MSPCA-Angell a během let zaznamenala obrovskou fluktuaci zaměstnanců a dobrovolníků, píše The Dodo.
Zdroj: The Dodo: MSPCA Angell
Myslí si, že ví, proč lidé stále přicházejí a odcházejí.
Medicínský termín pro to
Soucit, který člověk začne cítit ke zvířeti, když se o něj stará, může být těžkým břemenem. Je to velké břemeno, které člověk musí den co den nosit s sebou a po práci si ho odnášet domů.
Zdroj: MSPCA Angell
Říká se tomu únava ze soucitu. Je to stres, který si vybírá daň na těle i duchu pečovatele, když tento člověk cítí ke zvířeti vztah a nedokáže odmítnout žádné zvíře v nouzi.
Ne vždy je to zřejmé – pokud jí pečovatel trpí, nemusí si toho všimnout, protože napětí se časem nahromadí. Všechny pocity se kumulují, když člověk vidí opuštěná, zabitá, týraná nebo utracená zvířata.
Zdroj: MSPCA Angell
Elizabeth Strandová, zakládající ředitelka programu veterinární sociální práce na univerzitě v Tennessee, řekla pro National Public Radio:
Jedním z charakteristických příznaků je, že nemůžete vzít zpět to, čemu jste byli vystaveni, a váš pohled na svět je navždy změněn.
Zdroj: MSPCA Angell
Podle Kiegerové je důležité najít dokonalou rovnováhu mezi prací a volným časem. Přílišné připoutání se k životu každého zvířete v útulku může mít pro pohodu ošetřovatele katastrofální následky.
Zdroj: MSPCA Angell
Kiegerová pro The Dodo uvedla:
První rok jsem pracovala přes polední pauzu a zůstávala jsem dvě hodiny do noci a milovala jsem to, ale bylo to únavné. Teď už se mi lépe chodí domů a obědvá. Když se zeptáte kohokoli, kdo se mnou pracuje, tak na něj neustále křičím, ať jde na oběd nebo domů.
Neustále se loučíme
V každém útulku jsou životy, které končí z nejrůznějších důvodů, každý den. Stáří, nemoci, zranění a prohrané pokusy o záchranu nebo právní bitvy. Koloběh života je třeba přijmout na každém místě, kde jsou lidé v kontaktu s tolika různými zvířaty. Tammy Thiesová, zakladatelka útulku The Wildcat Sanctuary v Minnesotě, hovořila s časopisem The Dodo o únavě ze soucitu:
Je to určitě skutečná nemoc. Takže když naše kočky zemřou a jsou zpopelněny, děláme obřad vypuštění popela. Děláme oslavu jejich života. Podobně jako se to dělá u lidí, když sledujete proces truchlení.
Zdroj: MSPCA Angell
Smutné statistiky
Smrt mezi zvířaty je očekávaná, ale v mnoha případech zasáhne jejich pečovatele natolik, že se s ní už nedokážou vyrovnat. Americká asociace veterinárních lékařů (AVMA) dokumentuje, že každý šestý veterinář uvažoval o pokusu o sebevraždu.
Zdroj: MSPCA Angell
Je to tragická statistika pro profesi, jejíž hlavní povinností je zachraňovat životy. Je nutné, aby veterináři a další ošetřovatelé zvířat byli empatičtí, aby byli ve své práci dobří, ale zároveň je důležité mluvit o nebezpečí únavy ze soucitu.
Zdroj: MZPCA: MSPCA Angell
Posvěta
Naštěstí se zdá, že v současné době je o tomto tématu větší povědomí než kdykoli předtím. Lidé o svých pocitech mluví, opírají se o podporu svých přátel a rodiny a nezavírají své pocity do sebe. Při odchodu z pracoviště přestřihávají šňůru.