Abychom porozuměli dnešní denverské cyklistické infrastruktuře, měli bychom se vrátit do roku, který – až na pandemii, která změnila svět – nebyl zcela nepodobný tomu letošnímu.
V roce 2008 jsme byli v recesi, Joe Biden byl na demokratické prezidentské kandidátce a kola v Denveru zažívala svou chvíli. V srpnu se v Mile High City konal Národní sjezd Demokratické strany, který ve snaze být co nejekologičtější představil jeden z nejambicióznějších projektů na sdílení kol v historii země.
Plánovací výbor DNC poskytl návštěvníkům sjezdu, kteří se do Denveru sjížděli, 1 000 kol zdarma, a to se osvědčilo. A to natolik, že o necelé dva roky později, na Den Země v roce 2010, město spustilo nejrozsáhlejší program sdílení kol v zemi, Denver B-cycle. Program zahrnoval flotilu 500 jízdních kol k pronájmu v dokovacích stanicích po celém městě. Spuštění programu B-cycle provázelo nadšení (deník Denver Post jej přirovnal k programům v Paříži a Montrealu), ale Denveru stále chyběla potřebná infrastruktura, jako jsou cyklostezky, a také personál a finanční prostředky potřebné k jejich vybudování.
„Pověst byla taková, že Denver je dobré místo pro rekreační cyklistiku, ale mizerné místo pro dopravu na kole,“ říká Piep van Heuven, politický ředitel organizace Bicycle Colorado, který byl v té době výkonným ředitelem Bike Denver. „Město opravdu nemělo nic. Mám pocit, že to byl čas, kdy se město skutečně probudilo a uvědomilo si své možnosti.“
V následujících letech město pod vedením obhájců, jako je van Heuven, některé z těchto možností využilo. Denver vybudoval první chráněné cyklistické pruhy. Navrhl akční plán mobility, jehož jádrem jsou zranitelní uživatelé. Voliči schválili více finančních prostředků na cyklistické projekty. A starosta dal velké sliby ohledně nové infrastruktury. Výsledek? „Právě začínáme pozorovat změny v ulicích,“ říká van Heuven. „Hodně jsme toho naplánovali… V příštích dvou letech se toho dočkáte.“
Právě teď však zůstává denverská síť cyklostezek nepropojená. Řidiči stále zabíjejí cyklisty. A B-cycle, velkolepý projekt, o kterém lidé doufali, že promění Denver v přední cyklistické město v zemi, se 30. ledna 2020 uzavřel. Do jeho desátých narozenin chybělo pár měsíců. Uzavření přišlo poté, co nové možnosti mobility sebraly B-cycle část jeho podílu na trhu a nakonec 700 půjčoven kol opustilo ulice, zatímco se prosadily alternativy jako elektrické koloběžky.
Ale Denver stále není špatné místo na ježdění. V závislosti na tom, kde se ve městě nacházíte – například na sousední cyklostezce 35. avenue -, je to vlastně příjemné místo k točení kol. Ale s pouhými necelými 200 kilometry namalovaných a chráněných cyklistických pruhů v ulicích je propojení překážkou.
Rob Toftness, softwarový inženýr na plný úvazek a propagátor cyklistiky na částečný úvazek, dojíždí v Denveru už tři roky výhradně na kole. „Člověk si uvědomí, jak je to úžasné. Ale jak jezdíte dál, začnete si uvědomovat nedostatky kolem sebe,“ říká Toftness, který loni v létě pomohl založit Denverskou cyklistickou lobby. „A nakonec, když si uděláte výlet na místo, jako je Kodaň, uvědomíte si, že to prostě děláme špatně.“
Toftnessův názor sdílí mnoho místních cyklistů: Síť cyklostezek je naprosto nekonzistentní. „Jsou chvíle, kdy vjedete na chráněný pruh, například na 14. ulici , a cítíte se prostě skvěle. A pak jsou chvíle, kdy se snažíte přejet Federální a nejraději byste někoho nakopali do zubů,“ říká. „Je to dílčí. Aby to byla legitimní a životaschopná možnost, musí to být propojená, chráněná síť.“
Toftness uznává, že město za posledních deset let udělalo pokrok a že nové ministerstvo dopravy a infrastruktury (DOTI) vedené Euloisem Cleckleym bere tyto problémy vážně. A přiznává, že i když Denver vypadá ve srovnání s evropskými cyklistickými mekkami žalostně, stále jsme na tom lépe než mnohá americká města.
Arleigh Greenwaldová, majitelka obchodu Bike Shop Girl Family Cyclery poblíž Stapletonu, souhlasí. „Je to lepší než v mnoha jiných městech,“ říká. „Žil jsem po celém východním pobřeží a je lepší než většina ostatních, snad kromě D.C. Zlepšujeme se. Jdeme správným směrem.“
Ale jak ten směr vypadá? Podle van Heuvena existuje několik věcí, v nichž musí vedení města dosáhnout výsledků. První z nich, což není žádné překvapení, je více cyklostezek. Starosta Michael Hancock se zavázal, že do svého odchodu z funkce v roce 2023 vybuduje 125 mil nových cyklostezek, a tento slib je podle van Heuvena nutné dodržet. Říká, že město musí také zůstat kreativní ve svém akčním plánu Vision Zero, který byl zahájen v roce 2018 a jehož cílem je mimo jiné pomocí chytřejšího designu ulic eliminovat v Denveru do roku 2030 smrtelné dopravní nehody a vážná zranění.
Obhájci také tlačí na to, aby město přehodnotilo prostor v ulicích, navrhovalo koridory s ohledem na cyklisty a chodce a pokračovalo ve snižování důrazu na automobilovou dopravu a parkování. Loni na podzim město vytvořilo na 15. a 17. ulici v centru pruhy pouze pro autobusy, čímž fakticky poskytlo více prostoru zranitelným uživatelům. A během nedávného nařízení zůstat doma město uzavřelo úseky některých ulic, včetně Východní 16. třídy, pro automobily a vytvořilo trasy pouze pro pěší a cyklisty.
Změny mají podporu veřejnosti. Jednoznačné výsledky přinesl průzkum, který v lednu provedla společnost Keating Research – na objednávku Denver Streets Partnership, koalice organizací prosazujících bezpečnější ulice: Z 500 registrovaných denverských voličů jich 80 % podpořilo plán města na vybudování 125 mil cyklistických pruhů a téměř stejný podíl podpořil akční plán Vision Zero. Proto je Denver podle van Heuvena připraven na další éru infrastruktury. „Nezačínáme s kulturní změnou,“ říká. „Už ji máme za sebou.“
V závislosti na tom, kde jezdíte, však může denverská cyklistická kultura vypadat jinak. Greenwald například říká, že máme velmi sportovně zaměřenou kulturu. Každý, kdo někdy šlapal po stezce South Platte River Trail a nechal se předjet pelotonem ve spandexu, ví, o čem mluví. V Denveru je mnoho aktivních cyklistů (včetně odhadem 8 000 lidí dojíždějících do práce na kole), ale zdejší kultura je intenzivní, což může další vlnu cyklistů zastrašit.
To je jeden z důvodů, proč Greenwaldová v roce 2018 otevřela svůj obchod poblíž Stanley Marketplace. „Neměli jsme obchod s koly, kam bych mohla poslat kamarádky maminky, kde by se cítily vítané a mohly si koupit něco základního,“ říká Greenwaldová. „Ohodnotila bych nás trojkou z toho, jak se nám daří nadchnout pro cyklistiku nové lidi.“
Co však máme možná všichni společné – a co by mohlo Denver v budoucnu pohánět – je základní touha po efektivní dopravě. „Myslím, že se ve městě blížíme ke zlomovému bodu, kdy stále více lidí opravdu touží po jiném způsobu dopravy, než je jízda autem všude, kam se dostanou,“ říká Jill Locantore, výkonná ředitelka Denver Streets Partnership (která funguje ve spolupráci s Bicycle Colorado). „Zájem je obrovský a město na něj reaguje.“
A právě teď, jak tvrdí zastánci, by mohl nastat čas k dosažení cílů Denveru v oblasti cyklistických měst. Plány na vybudování cyklistických pruhů a projektování bezpečnějších ulic již existují. A přestože epidemie COVID-19 narušila vše od základního obchodu až po rozsáhlé financování (mluvčí města říká, že DOTI stále usiluje o dokončení 125 mil jízdních pruhů), mohla by také změnit způsob, jakým Denverčané přemýšlejí o cyklistice. „Navzdory všemu negativnímu, co je teď kolem nás,“ říká Toftness, „se dějí skvělé věci, pokud je hledáte.“
Toftness poukazuje na koridory pro pěší a cyklisty, které město vytvořilo: Jeden podél East 16th Avenue poblíž City Parku, druhý podél East 11th Avenue v Capitol Hill, třetí podél West Byron Place a Stuart Street poblíž Sloan’s Lake. Je optimistou, že obyvatelé města uvidí hodnotu těchto ulic bez aut a že až skončí pandemie koronaviru, bude město v tomto typu plánování pokračovat. „Doufám, že lidé mají tuto zkušenost a budou si ji pamatovat,“ říká.
Greenwaldová zaznamenala nárůst počtu lidí, kteří do jejího obchodu přivážejí kola na seřízení a opravy, což přičítá tomu, že zůstávají doma. Obyvatelé Denveru mají v těchto dnech jen málo jiných možností, co dělat venku, a tak se jízda na kole stala alternativou rekreace pro lidi, kteří by jinak seděli v zácpě na I-25. A kdo ví? Možná, že až se jednou omezení pobytu doma uvolní, cyklistická horečka zůstane.
Přinejmenším v nejbližší době mohou být dojíždějící do práce nervózní z jízdy veřejnou dopravou nebo využívání služeb sdílení aut. „Nevíme, jak bude svět vypadat, až se situace uvolní,“ říká. „Možná lidé, kteří by jezdili dopravou nebo Uberem, nasednou na kolo. Je na nás, cyklistech, abychom jim řekli: ‚Dobře, vezměte si to samé kolo, se kterým jste jezdili na společenské vzdálenosti, a zkuste dojíždět do práce‘.“
Stále však nikdo neví, co přinese příští měsíc – natož příští rok. Nevíme, kdy se společnost vrátí do normálu. Nevíme, kdy tato recese skončí ani kdo bude prezidentem, až se tak stane. Ale stejně jako v roce 2008 je Denver připraven na změnu – a kolo bude součástí této jízdy.