Podle Lawrence Kaufmana, floridského licencovaného manželského a rodinného terapeuta (LMFT) 561-302-0568
7301 W Palmetto Park Road, Suite 201A, Boca Raton FL 33433-3456
[email protected] www.kaufmancounseling.com
Úvod:
Jak moc se trápíte, jste nešťastní a nespokojení se svým partnerem? Jak dlouho jste z něj/ní rozčarovaní, zklamaní a rozpolcení? Zjišťujete, že často střídáte pocity, že chcete v tomto vztahu zůstat, nebo ho opustit? Jste někdy zmateni tím, že se občas cítíte silně motivováni udělat vše pro to, aby vztah „fungoval“ – ale jindy máte pocit, že to chcete vzdát a přestat s nekonečným, opakovaným a neplodným bojem s partnerem? Jste frustrovaní sami ze sebe, že se cítíte tak rozpolceně – kritizujete se za to, že se nedokážete rozhodnout – tak či onak? Máte pocit, že nemůžete žít ani s ním/ní, ani bez něj/ní? Předpokládám, že podobné pocity, konflikty a pochybnosti jako vy má mnoho dalších lidí. Co tedy můžete s touto bolestnou, matoucí a tísnivou okolností (stavem) dělat?“
Mnoho lidí se tradičně obrací na přátele, členy rodiny, duchovní poradce atd. s žádostí o pomoc, pohled na věc a radu týkající se tohoto nesmírně náročného dilematu. Jiní lidé mají tendenci snažit se se svými problémy vypořádat sami. I když k tomu mají různé motivy, mnoho lidí hovoří o tom, že nechtějí svými problémy zatěžovat druhé, neočekávají, že jim druzí příliš pomohou, nechtějí dát lidem příležitost zasahovat do jejich života a/nebo se cítí trapně, zahanbeně či slabě, že nejsou schopni své osobní a mezilidské potíže vyřešit sami. Ještě jiní lidé se obracejí o pomoc na různé odborníky na duševní zdraví, neprofesionály, agentury a podpůrné skupiny.
Ve vašem úsilí učinit jedno z nejdůležitějších rozhodnutí ve vašem životě může být zahrnuto mnoho citových, rodinných, sociálních, finančních, praktických, náboženských, kulturních a dalších problémů. Kvůli těmto složitým a různorodým tlakům a úvahám se můžete cítit taženi ke dvěma různým a někdy protichůdným extrémům. Na jedné straně si můžete přát ulevit si od emocionálně vyčerpávajícího, neustálého rozrušení a zmatku tím, že „prostě přijmete“ svůj současný vztah takový, jaký je; můžete se snažit přesvědčit sami sebe, že vaše alternativa (alternativy) by byla horší. Na druhé straně však můžete výrazně zvýšit a znovu zintenzivnit své úsilí o to, aby se váš partner změnil tak, aby lépe vyhovoval vašim potřebám.
Na to, aby to fungovalo, jsou potřeba dva
Podle mých profesních zkušeností je přinejmenším zpočátku jeden z partnerů více motivován k řešení problémů ve vztahu než ten druhý. Obvykle se zdá, že na začátku párové terapie jsou oba partneři přesvědčeni, že za většinu problémů ve vztahu může ten druhý. Často chtějí, abych jejich partnera „napravil“, a vysvětlují mi, jak je jejich partner vinen (nebo převážně vinen) za jejich přetrvávající problémy. Na začátku tak mají mnohem větší povědomí o tom, že k potížím v jejich vztahu přispívá spíše jejich partner než oni sami. Často si neuvědomují, jak moc se musí změnit oni sami, nejen jejich partner, pokud chtějí dosáhnout vztahových cílů, které chtějí a po kterých touží.
„Zdá se, že nic nefunguje“
Noví klienti mi často říkají různé varianty následujícího: „Vyzkoušel jsem (jsme) už všechno, aby se náš vztah zlepšil, ale zdá se, že nic nefunguje!“. Párová terapie je někdy posledním pokusem o záchranu manželství/vztahu. Někdy se lidé již dříve pokoušeli zlepšit svůj problematický nebo ne dost dobrý primární vztah tím, že navštěvovali terapeuty – ale jejich snaha byla přinejlepším zklamáním nebo přímo selhala. Někteří lidé se skutečně léta usilovně snaží změnit svůj vztah zpět na takový, který by se blížil jejich ideálu (nebo se podobal vztahu, který měli, když se do sebe poprvé zamilovali – nebo se jeden druhému poprvé oddali).
Když je pozdě
Často se divím, jak je možné, že mnoho párů čekalo tak dlouho, než poprvé vyhledali služby profesionálního párového terapeuta. (Někdy se lidé řídí stejnou „strategií“, pokud jde o čelení zdravotním problémům nebo stavům, které mají). Někdy bohužel čekají příliš dlouho. Než se mi poprvé naskytne příležitost s nimi pracovat, jejich vztah se natolik zhorší – a oni se navzájem tak často a hluboce zraňují -, že ani ti nejlepší terapeuti jim nedokážou pomoci dát jejich vztah znovu do pořádku. Jak se říká: „
Už delší dobu jsou citově odloučení, odtažití a zahořklí. Příliš dlouho prožívali zoufalství a beznaděj. Mohou žít jen jako spolubydlící – na sex a přátelství mají jen vzdálené vzpomínky. Mohou se uchýlit k aférám, které ničí jejich vztahy, k domácímu násilí, citovému zneužívání a/nebo ke zneužívání alkoholu a jiných drog atd. a poměrně důkladně – někdy již před lety – zpřetrhali své vzájemné citové vazby. Někdy se začali intenzivně nesnášet – nebo dokonce nenávidět a nenávidět jeden druhého. Můžeme je považovat za citově rozvedené.
Nezřídka své vztahy ukončují dysfunkčně a destruktivně. To je opět velmi smutné a politováníhodné – zejména proto, že tomuto stavu se dalo předejít dřívějším zásahem (tedy pomocí třetí strany – jako kompetentního odborníka).
V některých případech mohl být jejich vztah ukončen mnohem pozitivněji a konstruktivněji. Podle mého názoru, i když současný vztah nelze „zachránit“, lze se z provedení „psychologické pitvy“ tohoto neúspěšného vztahu mnoho naučit. To může být velmi přínosné pro některé jedince, kteří doufají, že „příště to udělají lépe“. Totiž všichni se v životě dopouštíme chyb a špatných úsudků – (koneckonců děláme to nejlepší, co můžeme, s těmi znalostmi a zkušenostmi, které v dané chvíli máme).
Někdy je to nejlepší, co můžeme v současné chvíli udělat, poučit se ze svých předchozích chyb, selhání a špatných rozhodnutí. Může nám prospět, když budeme truchlit nad ztrátami, které jsme v životě prožili, nad tím, co jsme mohli udělat jinak, a nad veškerým časem, který uplynul bez dostatečného množství štěstí a spokojenosti v našem životě. Ze všeho nejvíc možná budeme potřebovat důkladněji čelit ztrátě našich nadějí a snů o životě s partnerem a truchlit nad nimi. Nakonec můžeme sebrat odvahu a sebedůvěru a otevřít se hledání další příležitosti, jak to (blízký, intimní vztah) udělat příště lépe. Nebo se můžeme rozhodnout žít život sami (alespoň pokud jde o to mít životního partnera).
Nalézt novou naději
Konstruktivní konce (vztahů) lze také vnímat tak, že obsahují zárodky konstruktivních nových začátků. Poté, co jsme byli sraženi na zem (jako v „boji o cenu“), se opět zvedáme a následně vytváříme a využíváme nové příležitosti k nalezení štěstí a spokojenosti v novém, zdravějším a lépe fungujícím vztahu. Z něčeho špatného pak může vzejít alespoň něco dobrého. Minulost se nemusí nutně donekonečna opakovat. Můžeme najít cestu ven z našich dříve napsaných, opakujících se vzorců. Můžeme se do jisté míry kreativně přetvořit. Můžeme se naučit přepisovat své vlastní scénáře (plány svého života), abychom si vytvořili lepší, šťastnější a naplňující příběh a životní příběh.“
Dilema zůstat, nebo odejít: Další úvahy
Nyní se vraťme k ústřednímu tématu tohoto článku: Je lepší zůstat ve svém (bolestně) nedokonalém vztahu a snažit se ze všech sil, aby fungoval, neboli „vytěžit z něj co nejvíc“, nebo je lepší čelit bolestné „realitě“, že váš vztah je citově a psychologicky překonaný a nezachranitelný a že je lepší žít svůj život bez něj/ní? Je zřejmé, že je s tím spojeno mnoho kompromisů (včetně finančních, citových, praktických, společenských, souvisejících s rodinou atd.), ať už se nakonec rozhodnete pro cokoli.
Tyto protichůdné úvahy jste si pravděpodobně v hlavě prošli. Možná jste občas v kontaktu se zoufalou potřebou dostat se z limbu, kdy se cítíte rozervaní, rozporuplní a vyčerpaní všemi svými vnitřními pochybnostmi (a možná i obsesemi) ohledně toho, jaký postup by pro vás měl být nejlepší. Co máte dělat, když výhody setrvání ve vztahu jsou stejně přesvědčivé jako výhody odchodu ze vztahu?
Další nápady, které by vám mohly pomoci se rozhodnout
Nyní vám doporučuji, abyste ustoupili od svých zdánlivě protichůdných možností – svého neřešitelného dilematu – a zvážili další možnosti, které byste mohli mít, než učiníte konečné rozhodnutí. Níže uvádíme několik dalších nápadů a strategií, které můžete promyslet nebo znovu zvážit:
* Začněte spolupracovat s terapeutem – individuálně nebo společně (tj. za přítomnosti Vás i Vašeho partnera), nejlépe s oběma – který se specializuje na práci se vztahovými problémy.
* Přečtěte si svépomocné knihy o vztahových problémech. Jednou z knih, kterou byste mohli začít, je Couple Skills (druhé vydání):
* Naplánujte si s partnerem pravidelná setkání (schůzky), abyste se mohli zaměřit konkrétně na vztahové problémy mezi vámi dvěma. (Některé užitečné pohledy a nápady na tuto problematiku najdete v mém článku s názvem „Pokyny pro rozhovor s partnerem o významných společných otázkách vztahu“). Můžete se například rozhodnout, že budete každou neděli ráno od 9 do 9:30 hovořit o nevyřešených otázkách vztahu mezi vámi dvěma. Při těchto diskusích by bylo důležité, abyste se mnohem více zaměřili na proces než na obsah. To znamená, že byste kladli důraz spíše na to, jak spolu mluvíte, než na to, o čem mluvíte. Podstatné je, že v důsledku těchto záměrných a cílených rozhovorů získáte velmi důležité informace jak o sobě, tak o svém partnerovi a o vašem společném vztahu.
* Veďte si denně osobní deník, do kterého si budete zapisovat nejdůležitější pocity, myšlenky, zážitky a reakce související s vaším primárním vztahem. Při tom klaďte největší důraz na své emoce a pocity. Zaměřte se zejména na identifikaci, označení a vyjádření těchto pocitů. Pokud máte obavy o soukromí, můžete napsané po napsání zničit. Záleží jen na vás, nakolik se rozhodnete iniciovat diskusi s partnerem o těchto osobních otázkách a úvahách.
* Přečtěte si další články na tomto webu. Mohly by vám pomoci objasnit některé otázky, se kterými se potýkáte.
* Pozorněji sledujte, co říkáte a neříkáte a co děláte a neděláte ve vztahu k partnerovi. Pečlivěji se zamyslete nad tím, jaký vliv můžete mít na svého partnera – (nejen nad tím, jaký vliv má on/ona na vás.) To je důležité „cvičení“ (neboli sebekázeň) s ohledem na zvýšení vašeho sebeuvědomění. Zvažte, zda výrazně zvýšit poměr/procento pozitivních komentářů (např. komplimentů a projevů uznání), které partnerovi adresujete, oproti negativním komentářům (např. nekonstruktivní kritice a stížnostem).
* Pečlivě zvažte praktická hlediska a hlediska životního stylu (včetně finančních, sociálních, širší rodiny) oproti citovým a psychologickým hlediskům. Také se ujistěte, že jste plně a spravedlivě prozkoumali všechny oblasti svého života – včetně sexuálního života, duchovního a náboženského života a dopadu setrvání či odchodu ze vztahu na vaše dítě/děti (pokud nějaké máte).
* Zvažte, zda byste před trvalým rozchodem nechtěli vyzkoušet zkušební rozchod. Skutečné prožití každodenní zkušenosti, že nejste fyzicky se svým partnerem, vám může poskytnout cenný intelektuální (kognitivní) a emocionální náhled na vaši situaci. Jakékoli rozhodnutí, k němuž nakonec dospějete, pak bude výsledkem toho, že si dáte nejlepší příležitost k tomu, abyste později měli méně výčitek, pochybností o sobě a pocitů viny.