Měli bychom do adirondacké divočiny vrátit vlky a pumy?

20. srpna 2015 – autor: Charlotte Crawford (stážistka v News) , Canton, NY

20. srpna 2015 – Ještě před dvěma sty lety vlci a pumy vitalizovali ekologickou krajinu Adirondackého parku a dařilo se jim v celém státě New York jako největším predátorům. Neomezený lov a odměny vyhnaly tato zvířata v 19. století na sever, na západ a do ústraní. Dnes odborníci diskutují o životaschopnosti parku jako potenciálního prostředí pro opětovnou kolonizaci těchto dravých druhů v zájmu obnovení rovnováhy v adirondackém potravním řetězci.

Vlci v Algonquinském parku. Foto: a href=" Fotografie/a, Creative Commons, některá práva vyhrazena

Algonquin Park wolves. Foto: JDB Photos, Creative Commons, některá práva vyhrazena

Stážistka Charlotte Crawfordová hovořila s Peterem Bauerem, výkonným ředitelem skupiny pro ochranu divočiny Protect the Adirondacks, o myšlence vědců pracovat na opětovném vysazení vlků nebo pum. Organizace vyzývá komisi pro ochranu přírody, aby změnila svůj nejnovější akční plán pro divokou přírodu, který nevyžaduje nový výzkum proveditelnosti reintrodukce predátorů.

Potenciální dopad na ekonomiku a ekologii Severní země

Charlotte Crawfordová: V čem by reintrodukce vlků a pum prospěla ekologii Adirondacku?

Peter Bauer: Když se podíváte na to, co se stalo v Yellowstonu, zjistíte, že v důsledku reintrodukce vlků došlo k významným změnám, a to způsobem, který vědci nikdy nepředpokládali. Dříve se v Yellowstonském parku divoce proháněli losi a mnoho říčních koridorů bylo zbaveno říční vegetace, ale jakmile byli vlci reintrodukováni, změnilo to jejich zvyky. Přestali se chodit pást dolů k řece, protože to bylo velmi zranitelné místo pro útok vlků, a stalo se to, že podél celého břehu řeky se znovu objevily keře a malé stromy, a jakmile keře a malé stromy začaly růst, vrátili se ptáci. Jakmile se vrátili ptáci hnízdící v těchto keřích a malých stromech, vrátili se malí hlodavci, a jakmile se vrátili malí hlodavci, přišly je lovit lišky a kojoti.

Představuji si, že by v ekologické krajině Adirondacku došlo k podobným typům velmi jemných, ale hlubokých změn.

CC: Řekl byste, že by to mohlo mít i nějaké příznivé důsledky pro ekonomiku?

Peter Bauer, výkonný ředitel organizace Protect the Adirondacks. Foto: Mgr: Peter Bauer, výkonný ředitel organizace Protect the Adirondacks. Foto: PhDr: Chraňte Adirondacks

PB: No, v tomto ročním období Algonquin Park stovky aut v noci lemují silnice, aby slyšely noční vytí vlků. Když se dnes vydáte do Yellowstonu, tak jediným a největším důvodem, proč tam lidé jezdí, je snaha vidět vlky. Takže si myslím, že tento typ reintrodukce by určitě mohl mít významnou ekonomickou hodnotu. Byla by to velká a velmi viditelná událost, pravděpodobně největší událost v Adirondacku od zimních olympijských her, kdyby se vlci vrátili do Severní země.

CC: Mohu se zeptat, co byste vzkázal těm, kteří mají pocit, že by jejich majetek nebo zvířata mohla být ohrožena takovou dravou zvěří?

PB: Každý, kdo má obavy o svá hospodářská zvířata, má opravdové obavy. Byla zavedena řada programů na ochranu divoké zvěře i hospodářských zvířat na obou stranách plotu, v celém okolí Yellowstonu. Platby za hospodářská zvířata, která byla zraněna nebo zabita v důsledku působení vlků, změny v některých chovatelských postupech při likvidaci uhynulých zvířat, aby si vlci nezvykli jíst mršiny. Existuje tedy řada věcí, které by bylo možné zavést, ale je jasné, že ochrana hospodářských zvířat by určitě musela být prioritou a ze zkušeností z Yellowstonu jsme se hodně naučili.

Restaurace nebo rekolonizace?

CC: DEC v roce 2005 ve své komplexní strategii ochrany volně žijících živočichů vyzvala k provedení dalších studií o sociální a biologické proveditelnosti obnovy pum a vlků, než budou moci být zahájeny obnovovací práce. Víte, jaké byly jejich závěry?“

PB: Nedostali se příliš daleko a stejná formulace bohužel v plánu z roku 2010 není. Provést seriózní studii o ekologické životaschopnosti parku pro udržení populace vlků nebo pum je nemalý úkol. Musíme se podívat na ekologickou životaschopnost Adirondackého parku pro podporu vlků a pum, musíme se také podívat na společenskou přijatelnost – co by bylo potřeba k získání podpory pro reintrodukci vlků a pum, a také na možné ekonomické dopady. Jednalo by se o několikaleté, velmi komplikované studie, které by byly podrobně zkoumány veřejností i kolegy vědci, kteří toto úsilí vedou.

DEC má několik velmi dobrých biologů zabývajících se divokou přírodou, ale určitě by potřebovali pomoc různých organizací a různých akademických institucí, aby mohli provést komplexní studii. Doufáme nejen v obnovení tohoto jazyka, ale také doufáme, že se pohnou dopředu smysluplné studie, a už jen organizace těchto studií by byla pro DEC velkým výkonem.

CC: Adirondack Council tvrdí, že Adirondack má životaschopné prostředí pro přirozené obnovení těchto dravců . Řekl byste, že to není pravda?“

PB: Myslím, že pro přirozenou rekolonizaci vlků a pum to bude velmi náročný úkol. Je to otevřená sezóna pro všechny vlky, kteří se dostanou z Algonquinského parku. To znamená, že mohou být loveni 365 dní v roce a mohou být loveni různými prostředky, z nichž některé jsou v USA nezákonné, například nástrahy. Pro vlka tak bude nesmírně obtížné překonat několik set kilometrů touto krajinou, aby se dostal přes řeku Svatého Vavřince do Adirondacku. Někteří to jistě dokázali, určitě se objevili osamělí vlci, ale pro neporušenou smečku to bude velmi obtížné. A obnova by si vyžádala vypuštění několika nepoškozených smeček do Adirondacku. Takže si prostě nemyslíme, že přirozená rekolonizace je pro vlky životaschopnou dlouhodobou strategií.

Mladý samec pumy na stromě v severozápadním Wisconsinu. Foto: a href=" Dept. of Natural Resources/a, Creative Commons, některá práva vyhrazena

Mladý, samec pumy na stromě v severozápadním Wisconsinu. Photo: Wisconsin Dept. of Natural Resources, Creative Commons, některá práva vyhrazena

Pro pumu je šance ještě vyšší. Pum, které se vydávají na východ, je méně, a přestože se v celém údolí Mississippi stále objevují četné zprávy o pumách sražených auty, o pumách zachycených agenturami pro ochranu přírody, o pumách zachycených na videokamerách na dvorku, o pravidelně nalézaných pumích stopách a pumím trusu, často se jedná o pověstné „osamělé samce“. Jen velmi zřídka se stává, že se samice vydá na dalekou cestu a hledá nové teritorium nebo partnera. Je velmi nepravděpodobné, že se samice dostanou do Adirondacku, je velmi nepravděpodobné, že se sem dostane dostatečný počet samců a samic současně, aby se zde vytvořila chovná populace

Mohou být velké šelmy účinně chráněny?.

CC: Takže pokud by se podařilo reintrodukovat vlky nebo pumy, myslíte si, že by se je podařilo ochránit?

PB: Byli by velmi pečlivě monitorováni. Je jasné, že by se našli lidé, kteří by zvířata zranili, a ti by byli řešeni, ale určitě bych doufal, že díky důraznému osvětovému úsilí dokážeme rozptýlit obavy lidí a pokusíme se vzbudit nadšení veřejnosti z toho, jaká by to byla úžasná příležitost – navrátit do Adirondackého parku klíčový druh. Myslím, že klady jsou mnohem větší než zápory pro životní prostředí i ekonomiku parku. Myslím, že bychom pro to mohli získat podporu veřejnosti způsobem, který, doufejme, omezí případné nutkání lidí, kteří by jim chtěli ublížit.

Vliv na současné predátory

CC: Někteří vědci se domnívají, že silná populace kojotů ve státě New York alespoň částečně kompenzuje nedostatek velkých šelem, jako jsou vlci a pumy. Jak by na sebe tyto různé druhy při reintrodukci vzájemně působily nebo se ovlivňovaly?

PB: No, nevíme přesně, co by se stalo. Předpokládáme, že kojotům se v Adirondacku daří díky absenci vlků. Musíte si uvědomit, že část vlčí populace v Algonquinském parku, vlk šedý východní, je kříženec s kojoty. Někteří se právem ptají, zda bychom měli vzít vlka v Algonquinském parku, který je ze 70 % vlkem a ze 30 % kojotem, a přivézt ho do Adirondackého parku, aby vytlačil nebo ovlivnil kojoty, kteří jsou ze 30 % vlkem a ze 70 % kojotem? Jiná úvaha o vlcích je, že kdybyste přivezli neporušené smečky, zůstaly by tyto smečky jako sociální jednotky samy o sobě a vytlačily by kojoty, lovily by kojoty a zabíjely by kojoty. Když jsem mluvil o lovu do pastí, při kterém se chytají celé smečky mimo Algonquin, je to třaskavá záležitost, ale pro vědce je to fascinující, protože mohou tato zvířata zkoumat. Když někdo chytí 4, 5 nebo 6 vlků najednou a může provést analýzu DNA, zjistí, že ve smečce jsou vlci, kteří jsou téměř stoprocentně vlčí, a pak jsou tu další zvířata, která jsou napůl vlčí a napůl kojotí. To se může stát i u nás, jen to nevíme, ale víme, že vypuštění neporušené smečky je nejlepší způsob, jak usilovat o obnovu. Ale nemáme mnoho příkladů, na které bychom mohli ukázat na východ od Mississippi, takže je to opravdu hodně kvalifikovaný odhad.

CC:

PB: No, je škoda, že nikdy nemluvíme o tom, jaké negativní důsledky má umělá manipulace s krajinou, když mluvíme o kácení nebo velkých sídlištích nebo o stavbě nových silnic a nákupních center nebo o vypouštění látek do atmosféry. Je jasné, že bychom se na to měli dívat spíše jako na obnovu než na umělou manipulaci. Vlci byli vyhubeni, protože byli z krajiny vyhnáni. Po celý konec 19. století, po občanské válce až do začátku 20. století byly ve všech adirondackých okresech vypsány odměny na vlky. Vlci tedy nepřestali v adirondacké krajině existovat proto, že by zde nějak nemohli fungovat – byli z krajiny vyhnáni, a to je jednoznačně umělá manipulace.

Změny, které z toho vyplynuly, jsou velmi významné, a my si myslíme, že toto zdaleka není nějaká manipulace, že je to skutečně obnova, a navrácení vlků do této krajiny je skutečně způsob, jak dokončit a zdokonalit ekologický řád.

CC: Takže říkáte, že je to jeden z mnoha kroků, které snad podnikneme, abychom zvrátili škody, které jsme napáchali?

PB: No, správně. Chci říct, že právě teď v Adirondacku chráníme krajinu, která byla v 19. století silně poškozena nadměrnou těžbou a velkými lesními požáry, které vznikly jako vedlejší produkt této nadměrné těžby. Obnovili jsme krajinu prostřednictvím různých veřejných opatření na ochranu půdy v Adirondacku. Co jsme však neudělali, je návrat zvířat, která byla v rámci této dramatické změny také vyhubena. A myslíme si, že jedna věc je obnovit velké otevřené prostory a velké lesy parku, ale musíme také obnovit divokou zvěř, která tam byla, a myslíme si, že sázet na přirozenou rekolonizaci je velmi riskantní a není to rozumná veřejná politika.

Kteří vlci byli v Adirondacku původní?

CC: Z toho, co vím, vyplývá, že největším konfliktem v tuto chvíli vlastně není debata o tom, zda by se vlci měli či neměli reintrodukovat, ale o tom, jaké druhy vlků zde vlastně byly na počátku. Je to tak?“

PB: Je jasné, že tato otázka by byla součástí komplexní studie, a existuje spektrum názorů na to: „Byl tu vlk šedý, byl tu vlk rudý, byl tu vlk východní? Jaká byla míra přítomnosti DNA kojota v historickém vlkovi?“. Takže existuje řada otázek, které mají co do činění s genetikou, jaký typ vlka by bylo nejlepší reintrodukovat a zda takový vlk vůbec ještě existuje.

CC:

PB: Ano, různí vědci mají různé názory. Jak já rozumím genetickému argumentu, tak na tom teď stojíme, ale já jsem vždycky zastával stanovisko: „Pojďme tuto otázku řešit jako součást řady otázek, kterými se musíme zabývat, když přemýšlíme o myšlence navrácení vlků do Adirondackých hor.“ A taky jsem vždycky zastával názor, že je třeba se touto otázkou zabývat. Otázka genetiky je velkou otázkou, stejně jako otázka životaschopnosti biotopu, stejně jako otázka dopadu na stádo jelenů, stejně jako otázka dopadu na kojoty, stejně jako otázka společenské přijatelnosti, stejně jako otázka možností incidentů mezi lidmi a vlky, stejně jako otázka ekonomického dopadu.

CC: Správně. Takže kdybyste zjistil, že existuje jeden druh, a ne jiný, který je pro Adirondacks neodmyslitelný – který tu původně byl -, neobhajoval byste „reintrodukci“ toho, který tu původně nebyl, protože by to byla introdukce, a ne obnova? Dává to smysl?

PB: Dává. Záleží na tom, jak kvalitní bude ten historický výzkum.

CC: Takže pokud by se ve studii, kterou se snažíte nechat vypracovat, objevily definitivnější závěry, tak byste postupoval tak, že byste obnovil ten, který tu původně byl?

PB: Pokud se vědci domnívají, že by bylo snazší odchytit nepoškozené smečky vlků šedých v roce 2016 nebo 2017 jenom proto, že jsou početnější a že by byla větší úspěšnost reintrodukce s těmito vlky, a věda se domnívá, že vlci šedí byli spíše přechodnou populací na rozdíl od trvalé populace, tak si nemyslím, že bychom se tomu bránili. Nechci zavírat dveře reintrodukci žádného konkrétního druhu vlka, aniž bychom provedli celé spektrum výzkumů. Myslím, že existuje praktická realita, že mohou existovat vlci určitých druhů, kteří jsou hojnější na určitých místech, kde by mohly být odchyceny celé smečky, aby měly větší šanci uspět při reintrodukci.

CC: Takže druh, který by byl spíše kočovný a neměl zde v Adirondacku stálou přítomnost, ale rozhodně by zde byl, jak jste řekl, spíše přechodně, by byl stále životaschopnou možností?

PB: Chci jen říct, že je to velká otázka, pojďme se na ni podívat a uvidíme, jak dopadneme na druhém konci, protože při řešení otázky genetiky se může objevit tucet různých věcí, které si teď ani neumím představit. Nikdo se ještě vážně nezabýval genetickou otázkou v parku ve světle toho, jaký druh by bylo nejlepší do Adirondacku reintrodukovat, takže víte, nehodlám obhajovat jeden druh před druhým. Myslím, že je to předčasná debata.

CC: V Severní Karolíně se snahy o reintrodukci vlků dost zkomplikovaly, včetně zabíjení kojotů, aby se uvolnil prostor pro vlčí smečky a minimalizovalo se křížení. Po téměř třech desetiletích práce žije v Severní Karolíně ve volné přírodě stále jen asi 50 vlků červených. Dává vám tato bilance nějaký důvod k zamyšlení nad tím, jak by mohla reintrodukce vlků fungovat u nás?

PB: Víte, vždycky půjde o vyvažování. Prostředí je velmi odlišné a vlk červený je v Severní Karolíně velmi odlišný. Dívám se na to, jak se vlci rozšířili do Michiganu a Wisconsinu, a na zkušenosti z Yellowstonu jako na další možnosti kolem toho, co by se mohlo stát v Adirondacku. Určitě si lze představit, že vlci budou zabíjeni, ale pokud se podaří udržet životaschopnou populaci, může to být daň za management. To je jistě zkušenost z Yellowstonu a horního Středozápadu, ale na obou těchto místech se podařilo udržet životaschopné populace po určitou dobu, i když byli vlci zabiti. Co se týče vybíjení kojotů, nejsem si jistý, co víc bychom mohli udělat. Vždyť v Adirondacku je na kojoty otevřená sezóna. Lidé už v Adirondacku zabili spoustu kojotů.

Co bude dál?

CC:

PB: No, lidé z DEC, kteří se mnou mluvili mimo záznam, říkali: „Ježíšmarjá, máme opravdu hodně připomínek, které volají po tom, aby se reintrodukce studovala. To jsme nečekali. A ve skutečnosti, když se podíváte na plán ochrany přírody, jediná – jak mi bylo řečeno – nejčastější připomínka je „studovat vyhubené druhy“. Takže to bude politické rozhodnutí pro komisi pro životní prostředí a guvernéra Cuoma, zda se chtějí zavázat ke studii, nebo ne. Pokud se k tomu guvernér zaváže, pravděpodobně to nebude prázdný závazek, že? Pokud se k tomu DEC zaváže nyní, lidé budou očekávat, že uvidí skutečnou zprávu, a ta bude podrobena zkoumání.

Myslím si, že to bude stále kontroverzní mezi skupinami sportovců, stále bude mnoho lidí z místní samosprávy, kteří jsou automaticky proti, mnoho sportovců, kteří jsou automaticky proti, mnoho senátorů a poslanců z celého státu, kteří jsou automaticky proti. Ale víte, myslím, že možnosti pozitivní mediální pozornosti pro Adirondacks v případě reintrodukce vlka jsou prostě obrovské. Naprosto obrovské. Takže si myslím, že bychom před tím neměli zavírat dveře, aniž bychom se na to pořádně podívali.

Související témata

životní prostředí – Adirondacks – divoká příroda – predátoři – vlci – pumy

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.