DIVOČINA OAKLAND COUNTY
Jak se v prvních březnových dnech prodlužuje denní světlo, lesy ožívají ranními písněmi a rytmickým bubnováním datlů, kteří si ohlašují teritorium a účastní se jarních namlouvacích rituálů. Většina z těchto datlů projde bez povšimnutí nic netušících lidských očí. Tedy samozřejmě s výjimkou datlů, kteří často navštěvují krmítka naplněná suetem nebo možná k velké nelibosti majitelů domů zjistí, že odtokové trubky a kovové obložení domů jsou místa, kde se nejlépe rezonuje.
Březen je také měsícem, kdy často slýchám opakovanou otázku: „Jaký druh datla má červenka?“. Na tuto otázku je těžké snadno odpovědět, protože slovní spojení „červenohlavý“ znamená pro různé lidi různé věci. Jen jeden severoamerický druh datla má skutečně červenou hlavu, a tato čest náleží datlu rudohlavému (Melanerpes erythrocephalus), snad nejneobvyklejšímu datlovi okresu Oakland. Čtyři další druhy datlů v Oakland County mají červené čepičky, ale to z nich ještě nedělá datly červenohlavé.
Výrazný červený, bílý a černý vzor zbarvení datla červenohlavého je nezaměnitelný. Takto jej popisuje Cornellova ornitologická laboratoř: „Nádherný datel červenohlavý je tak odvážně vzorovaný, že se mu říká ‚létající šachovnice‘, s úplně karmínovou hlavou, sněhově bílým tělem a napůl bílými, napůl inkoustově černými křídly. Tito ptáci se nechovají úplně stejně jako většina ostatních datlů: jsou zdatní v chytání hmyzu ve vzduchu, žerou spoustu žaludů a bukových ořechů a další potravu si často schovávají do štěrbin stromů na později. Tento nádherný druh v posledním půlstoletí silně poklesl kvůli ztrátě životního prostředí a změnám v potravní nabídce.“ Minulý týden jsem se náhodou setkal s jedním z těchto krasavců, což mě přimělo vydat se na pěší honičku po kopcích a mezi mrtvými jasany a statnými duby, abych se pokusil pořídit snímky.
Není snadné pronásledovat datla. Je to hloupost. Trvalo to asi dvě hodiny bezvýsledného, ale zábavného hledání, než ke mně dolehla rozumnost. Říkal jsem si: přestaň hledat, začni přemýšlet, najdi si místo k sezení. Když v klidu počkám, možná se mi podaří lepší snímky než těch prvních pár rozmazaných. A tak jsem to udělal na jižním svahu zalesněného kopce s výhledem na bažinu.
Ten les vypadal jako nejlepší stanoviště datla. Už po několika minutách sezení a naslouchání štěbetání slípek, které vzaly na vědomí mou přítomnost, jsem zahlédl nejen jednoho datla rudohlavého, ale hned tři samostatné jedince. Mou pozornost upoutal let prvního z nich, při kterém se objevily černobílé záblesky, jak jeden z těchto „vysoce kontrastních“ datlů proletěl mezi duby a zastavil se na mrtvém jasanu sotva padesát metrů přede mnou. Dva z nich byli dospělí ptáci s charakteristickou jasně červenou hlavou a zářivě bílými křídly, kteří jsou nejvíce nápadní v letu. Třetí byl záhadný, jeho letový vzor, bílá křídla a barva těla říkaly datel červenohlavý, ale na hlavě měl tmavě hnědé skvrny smíšené se skvrnami matně červené barvy. Trocha pátrání ukázala, že mladí datlové červenohlaví se do druhého roku života vybarvují do plné barvy, ale často mají na hlavě podivnou mozaiku šedého, hnědého a červeného opeření až do první zimy.
Moje setkání s datlem červenohlavým se neodehrálo v Oakland County, ale v Pokagon State Park v Angole ve státě Indiana, kde jsem se účastnil konference Great Lakes Park Training Institute. Snad bych měl dodat, že lov datla nebyl na oficiálním programu. Nicméně spisovatel, který objímá stromy a miluje přírodu, nemůže celý den sedět uvnitř na akademických zasedáních. Cornellova ornitologická laboratoř mohla stejně dobře popisovat ledovcem modelovanou krajinu Pokagonského státního parku, když na svých webových stránkách popsala biotop datla rudohlavého takto: „Datel rudohlavý hnízdí v listnatých lesích s dubem nebo bukem, v hájích s mrtvými nebo odumírajícími stromy, na dně řek, na spáleništích, na nedávných mýtinách, v bobřích bažinách, v sadech, parcích, na zemědělské půdě, na pastvinách s rozptýlenými stromy, na okrajích lesů a u silnic. Během začátku hnízdní sezóny se stěhují z lesních interiérů na lesní okraje nebo narušené plochy.“
Po návratu na svou domovskou základnu v Oakland County jsem si vyhledal další informace o datlu rudohlavém a zjistil jsem, že si ukládá potravu pod kůrou a v prasklinách dřeva, a to nejen semena a ořechy; do směsi patří i živé kobylky. Na jednom z mých snímků z Indiany je při bližším zkoumání vidět, jak datel červenohlavý vytahuje ze štěrbiny v kůře stromu housenku, čehož jsem si při pořizování fotografie nevšiml. Mám podezření, že devastace jasanů v okrese Oakland může poskytnout našim datelům červenohlavým nové potravní příležitosti a pomalu zvýšit jejich početnost v našem okrese. Tím se vracíme k původní otázce: „Kteří datlové mají červené hlavy?“ Žádný, kromě datla rudohlavého, není správnou odpovědí, ale čtyři další poměrně běžné druhy datlů mají červené čepičky nebo červené chocholky.
Nejběžnější z nich je datel pýřitý (Picoides pubescens), nejmenší severoamerický datel a častý návštěvník krmítek. Jsou jen asi šest centimetrů dlouzí a daří se jim v celém Oakland County. Samci a samice zdrobnělého dudka vypadají velmi podobně, ale samci mají na zadní straně hlavy jasně červenou skvrnu. U samic je tato skvrna černá.
Datel chlupatý (Picoides villosus) vypadá téměř stejně jako jeho menší bratranec datel chocholatý, ale datel chlupatý je větší a má delší zobák. Sameček datla chlupatého má stejně jako datel chocholatý na zátylku červenou čepičku.
Foto: Jeff Nedwick
Datel červenobřichý (Melanerpes carolinus) se poměrně často vyskytuje v interiérech mnoha našich lesoparků a stejně jako datel chocholatý a chlupatý často navštěvuje krmítka se suetem. Název červenobřichý pochází od toho, co zanícení ptáčkaři poměrně přesně popisují jako „červenou šmouhu“ na spodní části břicha. Často je obtížné ji spatřit, ale trpělivý pozorovatel ví, že pokud bude čekat dostatečně dlouho a bude ve správné pozici, bude vidět. Samci mají nápadnou jasně červenou skvrnu, která se táhne od zobáku přes temeno až k týlu hlavy. Samice mají červenou skvrnu pouze na bázi zobáku a na zátylku.
Datel pilořitý (Dryocopus pileatus) je největší datel v Severní Americe. Souhlasím s autory přírodopisných publikací, kteří ho prohlašují za nejnápadnějšího lesního ptáka kontinentu. Je to velký datel s rozpětím křídel přes dva metry. Stále častěji se vyskytuje v lesích okresu Oakland, zejména v našich rozsáhlých státních rekreačních oblastech, které spravuje Michiganské oddělení přírodních zdrojů. Jsou k vidění také podél The Paint Creek a Polly Ann Trail a v parcích spravovaných Oakland County Parks a Huron Clinton Metropark Authority, zejména v Addison Oaks County Park, Independence Oaks County Park, Orion Oaks County Park, Indian Springs Metropark, Stony Creek Metropark a Kensington Metropark. Samci i samice datla tříprstého mají na hlavě plamenně červenou chocholku a samci mají také jasně červený pruh podél tváře. Jsou to však datlové červenohlaví? Odpověď zní ne. V okrese Oakland County máme pouze jeden červenohlavý druh datla, a to datla rudohlavého.
Jonathan Schechter píše o přírodním vzdělávání pro vládu okresu Oakland County v Michiganu a každý týden píše blogy o cestách do přírody, stezkách a volně žijících zvířatech na divočejší straně okresu Oakland County.
Hledáte zprávy a události z okresu Oakland County? Navštivte naše webové stránky a sledujte nás na Facebooku, Twitteru, Instagramu, Pinterestu a YouTube s použitím #OaklandCounty.