Můj osobní hrdina
Každý má někoho, ke komu vzhlíží a chce být jednou jako on, a každý má jiný názor na to, kdo je skutečný hrdina. Mým osobním hrdinou je moje matka Mavis Dillonová. Moje máma je můj nejoblíbenější člověk na světě, protože je tu vždycky, když ji nejvíc potřebuju, a nevím, kde bych bez ní dneska byla. Obdařila mě skvělým životem a jsem jí navždy vděčná za všechno, co pro mě dělá. Nikdo se mé matce nikdy nevyrovná. Je to ten nejstarostlivější, nejlaskavější a nejupřímnější člověk, jakého znám, a proto je mou hrdinkou.
Když si představím hrdinu, myslím na někoho, kdo je statečný, silný, pracovitý, důvěryhodný a nesobecký. Někoho, kdo vás dokáže ochránit a zlepšit život; moje máma má všechny tyto vlastnosti. Moji mámu vychovali dva skvělí rodiče a měla velmi dobrý život, když vyrůstala. Žila v malém městě East Bend, byla roztleskávačkou a vystudovala střední školu Forbush High School. Po střední škole chodila čtyři roky na vysokou školu Western Carolina University, kde vystudovala pedagogiku, a poté pokračovala na The University of North Carolina at Greensboro, kde získala magisterský titul v oboru správní pedagogika. Matka měla po celou dobu studia práci a tvrdě pracovala, aby měla dobré známky a peníze na útratu. Byla velmi pracovitá a dělala vše pro to, aby si splnila své sny. Vždycky mi říkala, že vysoká škola byla nejlepší léta jejího života a že si má člověk užívat mládí, dokud může.
Hrdina je pro mě člověk, který je tu pro vás, ať se děje cokoli; vždycky vám bude stát po boku, i když nastanou těžké časy. Moje máma mě nikdy neopustila a vím, že tu pro mě vždycky bude, ať už jsem naštvaná a brečím, nebo slavím nový úspěch ve svém životě. Nikdy jsem nepotkala někoho, kdo by byl tak obětavý jako ona. Vždycky mě stavěla na první místo ve svém životě a dělala všechno pro to, aby byla tou nejlepší matkou a dala mi ten nejlepší život. Snášet mě není snadné. Jsem náladová, tvrdohlavá a občas si myslím, že vím všechno. S matkou nemáme zrovna ideální vztah. Hádáme se a na spoustě věcí se neshodneme, ale bez ohledu na to, jak moc se pohádáme, se vždycky do konce dne usmíříme, protože obě víme, že bychom bez sebe nemohly žít.
Jednou z mnoha skvělých vlastností mé mámy je, že je silná. Letos v říjnu byla mojí mámě diagnostikována rakovina prsu. Když mi tu novinu oznámila, úplně jsem z toho zkolabovala. Hlavou se mi začaly honit všechny ty myšlenky o tom, jak to bude těžké a že to může dopadnout špatně, ale pak jsem začala přemýšlet o tom, jak je silná a že to zvládne a rakovinu porazí. V prosinci máma podstoupila operaci na odstranění rakoviny a všechno dopadlo skvěle; odstranili veškerou rakovinu. Všichni jsme byli moc vděční a šťastní, že operace dopadla tak dobře. Nedávno začala s ozařováním a je v polovině léčby. Rakovina u ní opravdu vypadá tak snadno. To, že máma překonala rakovinu prsu, z ní pro mě dělá ještě větší hrdinku než dřív. Je nebojácná a celou dobu věděla, že tuto životní těžkost zvládne a že Bůh má vždycky nějaký plán.
Máma je mou hrdinkou nejen proto, že to, co nabízí a vrací mně, ale i ostatním lidem, je skvělá manželka, matka a přítelkyně. Všechny vlastnosti, které má jako člověk, doufám, že jednou i já budu mít stejné a budu jako ona. Díky své matce se cítím jako nejdůležitější člověk na světě, protože vím, že by pro mě v mžiku udělala cokoli, kdybych byla v nouzi nebo mi bylo ublíženo. Slovy ani nelze vyjádřit, jakou lásku k ní chovám a jak jsem požehnaná, že mám tak úžasnou matku. Vždycky mě učila mít se ráda a být hrdá na to, kdo jsem. Moje matka vždycky říkala, že člověk má dělat to, co ho dělá šťastným, a být tím nejlepším člověkem, jakého dokáže. Je mou hrdinkou z více než jen několika důvodů. Stojí po mém boku už 17 let a vím, že jich ještě mnoho přijde. Nic se nikdy nevyrovná tomu, jak moc ovlivnila můj život. Bez ní bych nebyla takovou ženou, jakou jsem dnes.