Mamut srstnatý se zachovalým trusem, vlnou a vazy vylovený ze sibiřského jezera

Muž, který sledoval stádo sobů na severozápadě Sibiře, učinil 20. července životní objev, když procházel kolem jezera; z vody vyčnívala obrovská lebka mamuta srstnatého stará nejméně 10 000 let.

Když vědci přišli lebku mamuta prozkoumat, učinili ještě větší objev – při vyprošťovacích pracích byla objevena většina zbývající kostry mamuta srstnatého (Mammuthus primigenius), část jeho měkkých tkání a vlny, a dokonce i kus zkamenělého trusu (tzv. koprolit), který mamut možná předal před svou smrtí na konci poslední doby ledové.

Náhodný nález umožnila nízká hladina vody v jezeře Pečenělava-To na poloostrově Jamal v Jamalo-Něnecké oblasti, uvedl Pavel Kosincev, vedoucí vědecký pracovník Ústavu ekologie rostlin a živočichů v Rusku uralské pobočky Ruské akademie věd, který na vykopávky mamuta dohlížel.

„Kdyby hladina vody neklesla, mamuta bychom nenašli,“ uvedl Kosincev v e-mailu pro Live Science.

Související: Vzkříšení mamuta:

Při vykopávkách postavili vědci kolem ostatků mamuta dřevěnou pevnost a pak z ní pomocí čerpadla odčerpávali vodu. Po brodění bahnem se vědcům podařilo vykopat asi 90 % mamutích kostí, dva velké kusy kůže, části mamutí vlněné srsti a jeden koprolit, uvedl Kosincev.

Na počest Konstantina „Kosti“ Tadibeho, muže, který mamuta našel, jej vědci pojmenovali mamut Tadibe. Kosterní pozůstatky naznačují, že mamut Tadibe byl samec, měřil asi 6,5 až 8,2 stopy (2 až 2,5 metru) a v době smrti mu bylo asi 15 let, uvedl Kosincev. Koprolit byl však malý, měl v průměru pouhé dva palce (5 cm).

Najít měkkou tkáň na ostatcích mamuta je neobvyklé, ale „koprolity jsou ještě vzácnější“, řekl Kosintsev. „Vědci neznají více než 10 koprolitů.“ Dodal, že studium koprolitů může odhalit informace o stravě mamutů a střevních parazitech.

Tým vykopávek vykopal u břehu jezera plochu s mamutími ostatky. Poté pomocí kalového čerpadla odčerpali vodu. (Obrázek: Muzejně-výstavní komplex Šemanovského muzea, Salekhard)
Jímací čerpadlo umožnilo výkopovému týmu odstranit vodu. (Image credit: The Shemanovsky Museum-Exhibition Complex, Salekhard)
Tým postavil kolem místa vykopávek dřevěnou pevnost. (Obrázek: Vědecké centrum arktických studií, Jamalsko-něnecký autonomní okruh, Salekhard, Ruská federace)
Tým vykopává ostatky mamuta srstnatého (Mammuthus primigenius). (Image credit: The Shemanovsky Museum-Exhibition Complex, Salekhard)
Tým odčerpává vodu z pevnosti obklopující oblast vykopávek. Všimněte si kusu mamutí kosti vyčnívajícího vlevo. (Obrázek: Vědecké centrum arktických studií, Jamalsko-něnecký autonomní okruh, Salekhard, Ruská federace)

Kus ještě kloubního (spojeného) obratle mamuta srstnatého. (Image credit: Scientific Center of Arctic Studies, Iamal-Nenets Autonomous District, Salekhard, Ruská federace)
Blízký záběr obratlů mamuta tadiba ze spodní části zad, které seděly blízko boků. Tyto kosti jsou staré nejméně 10 000 let. (Obrázek: Vědecké centrum arktických studií, Jamalsko-něnecký autonomní okruh, Salekhard, Ruská federace)
Tým provádějící vykopávky (Image credit: Vědecké centrum arktických studií, Jamalsko-nenecký autonomní okruh, Salekhard, Ruská federace)
Vykopávky probíhaly na poloostrově Jamal v Jamalsko-neneckém regionu na Sibiři. (Obrázek: Vědecké centrum arktických studií, Jamalsko-nenecký autonomní okruh, Salekhard, Ruská federace)
Tady jsou některé z nalezených kostí mamuta srstnatého. (Obrázek: Šemanovský muzejně-výstavní komplex, Salekhard)
Dva muži nesou část vyzdvižených ostatků mamuta srstnatého z jezera Pečenělava-To. (Image credit: The Shemanovsky Museum-Exhibition Complex, Salekhard)
Po vykopávkách tým uložil kosti mamuta. (Obrázek: Vědecké centrum arktických studií, Jamalsko-něnecký autonomní okruh, Salekhard, Ruská federace)

Studium měkkých tkání „umožňuje vědcům zjistit, jak se mamuti přizpůsobili chladnému klimatu doby ledové“, řekl Kosincev. Podle agentury Associated Press byly mezi zachovanými měkkými tkáněmi i vazy mamuta Tadibeho, tedy pás tuhé tkáně, který spojuje kosti nebo chrupavky v kloubu.

Vaziva, která jsou z velké části tvořena kolagenem – stejným materiálem, který se nachází v kůži, chrupavkách a kostech – pravděpodobně přežila v běžně nízkých teplotách na Sibiři, kde by se pomalu rozkládala, řekl Daniel Fisher, kurátor Paleontologického muzea Michiganské univerzity, který se na objevu mamuta Tadibe nepodílel. „Vaziva jsou jednou z posledních měkkých tkání, které se rozkládají působením bakterií,“ řekl Fisher časopisu Live Science.

Po prohlédnutí fotografie kosterních pozůstatků mamuta z Tadibe Fisher poznamenal, že jedno z žeber pachyderma vypadá, jako by bylo zlomené nebo zlomené, ale později se zahojilo.

„Někdy se stává, že se zvířata dostanou do boje nebo dojde k nějakému zranění a žebro si zlomí, ale pak se zahojí s určitým posunem,“ řekl. „A mně se zdá, že by to mohla být trochu rozbitá zahojená zlomenina toho žebra.“

Fisher však řekl, že on nebo jiný paleontolog by se musel na žebro podívat blíže, aby si byl jistý.

Related: Fotky:

I s tímto zraněním zůstává záhadou, proč mamut zemřel, i když Kosintsev poznamenal, že „nic nenasvědčuje tomu, že by tento mamut byl zabit člověkem“. To nebyl případ 25 000 let starého mamuta nalezeného v Polsku, který měl v žebru zabodnutý oštěp, jak již dříve informoval server Live Science. Jiný výzkum však nabízí vodítko k zániku tohoto mamuta: podle studie publikované v roce 2017 v časopise Current Biology vlnití mamutí mládenci častěji než samice umírali v přirozených pastech, například při propadnutí tenkým ledem, pádu do jámy nebo uvíznutí v bahenních proudech. K těmto úmrtím pravděpodobně došlo proto, že nezkušení samci mamutů měli tendenci cestovat sami, uvedli vědci z této studie.

Mizící mamuti

Mamuti v pevninském Rusku vyhynuli asi před 10 000 lety (ačkoli trpasličí mamuti srstnatí přežívali ještě asi před 4 000 lety na Wrangelově ostrově na severu Ruska) a nyní jejich pozůstatky rychle mizí.

Ve skutečnosti může dojít k dalším nálezům mamutů, protože teploty na Sibiři stoupají a její permafrost taje.

SOUvisející obsah

Při tání věčně zmrzlé půdy se bahno u jezer „sesouvá a sesouvá a dostává se do hlubších částí jezerních pánví, takže věci, jako je tato, jsou obnaženy, možná kolem okrajů jezer,“ řekl Fisher. Po odkrytí se dříve zmrzlé exempláře znovu rozpadají.

„Jak vidíte, dalo to hodně práce, aby se to obnovilo. Ale nepodaří se jim obnovit všechny exempláře,“ řekl Fisher. „Na každý exemplář, který se jim podaří získat zpět, připadá 10, ne-li 20 ztracených.“

Fisher dodal, že pozůstatky mamutů čelí další hrozbě: lidem, kteří chtějí vydělat na prodeji slonoviny z jejich klů. „Existuje rostoucí komerční trh s tímto druhem exemplářů,“ řekl.“

Tadibe je podle listu The Siberian Times zatím třetím mamutem objeveným na poloostrově Jamal. Další dva jsou mladší mamuti: mládě Ljuba, mládě objevené v roce 2007, které zemřelo pouhý měsíc po narození, a mládě Máša, samice nalezená v roce 1988, která zemřela ve věku 1 až 3 měsíců.

Původně publikováno na stránkách Live Science.

Nejnovější zprávy

{{název článku }}

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.