@ Dr. Sarah J. Buckley 2005 www.sarahbuckley.com
Předchozí vydání: The Mother magazine, UK, číslo 3, podzim 2002
Eliminační komunikace (EC) – známá také pod názvy Infant Potty Training (IPT), Elimination Timing (ET) a Natural Infant Hygiene – je způsob výchovy většiny dětí na celém světě. Tato „metoda“, která je ve většině kultur tak samozřejmá, že nepotřebuje žádný název, spočívá v tom, že se matka a dítě sladí a komunikují tak, aby matka (a/nebo ostatní pečovatelé) věděli, kdy dítě potřebuje vylučovat – čůrat nebo kakat.
Poprvé jsem slyšela frázi Eliminační komunikace, když byly mému čtvrtému dítěti Maii Rose tři měsíce a kamarádka mě upozornila na webové stránky o EC. Byla jsem tím velmi nadšená, protože jsem se před několika lety v jednom dopise pro časopis Mothering (USA) dočetla, že africké ženy dávají svým dětem znamení k vylučování zvukem „psss“, a já jsem to s Maiou začala dělat od narození. Přitahovala mě představa hlubšího fyzického a psychického spojení s mým dítětem a EC se cítila blíže našemu genetickému otisku. Když jsem to zkoušela poprvé, držela jsem Maiu (3 měsíce) nad vanou s prádlem a vydávala zvuk „psss“. K mé radosti se hned vyčůrala a od té doby to děláme.
Pro naši rodinu to bylo přínosnější, než jsem si dokázala představit. Přineslo nám to více kontaktu kůže na kůži, méně praní, žádné opruzeniny a co je nejlepší, hlubší respekt k Maiiným schopnostem a jemnější naladění na její rytmus. Je to samozřejmě méně odpadu a lepší čas pro Matku Zemi; a je to zábava! Poté, co jsem měla tři děti v plenkách/plenách , mě neustále těší Maiina schopnost sdělovat mi své potřeby a říkat mi to tak dlouho, dokud to nepochopím.
Eliminační komunikace také krásně přispívá k mému prožívání všímavosti při mateřství. Stejně jako kojení mě udržuje v těsné blízkosti mého dítěte, fyzicky i psychicky, a poskytuje mi velmi okamžitou zpětnou vazbu, když nejsem naladěná.
Od začátku mě velmi podporovali Emma (tehdy 10 let), Zoe (7 let) a Jacob (5 let), kteří mi říkali, jak neradi jako miminka seděli v mokrých nebo špinavých plenkách/plenách. Někteří se domnívají, že sexuální problémy naší společnosti mohou začít, když se naše děti naučí vypínat z oblasti genitálií kvůli nepříjemným pocitům z nošení „chodícího záchodu“. Můj partner Mikuláš se podivoval nad extra úsilím, které jsem vynaložila v prvním roce, ale byl velmi šťastný, že sklízí výhody batolete bez plenek/plínek.
Přemýšlím o svých dětech s EC a bez EC a myslím si, že pravděpodobně VŠECHNY děti signalizují své vylučovací potřeby od útlého věku, ale protože to nečekáme, špatně si vykládáme a neposilujeme jejich signály, zejména když jim zakrýváme zadeček a nevidíme vlastně souvislost s vylučováním. V prvních měsících jsem se naučila Maiiny signály tak, že jsem ji nosila s holým zadkem a pozorně ji pozorovala. Zjistila jsem, že se kroutí a zneklidňuje, někdy s trochou pláče, zvláště když mi chvíli trvalo, než jsem to „pochopila“.
Jindy to bylo spíš psychické a přistihla jsem se, že mířím k vaně s prádlem, kde jsme obvykle vylučovaly, aniž bych o tom přemýšlela. Když jsem byl roztržitý nebo jsem se opozdil s jednáním podle svého tušení, obvykle jsem se počůral. (Když jsem ji však nosila v šátku, počůrala se na mě jen velmi zřídka.) Jejím signálem pro kakání bylo obvykle několik prdíků, nebo se někdy dokonce odtrhla od prsu jako prostředek signalizace, že potřebuje jít. Nechtěla sedět ve vlastním hovínku!“
Naučení Maiina denního režimu bylo také užitečné. Obvykle kakala hned ráno a jako miminko měla tendenci v prvních hodinách po probuzení často čůrat (přibližně každých 10 minut). (Manželovi to připadalo opravdu ošemetné, když měl ráno „službu“.) Všimla jsem si, že také čůrala asi 10 minut po kojení nebo pití a téměř vždy se vyčůrala po probuzení. (Nabídka možnosti vylučování po probuzení dítěte je skvělým začátkem EC.)
V jejím prvním roce jsme přednostně používali vanu na praní. Držela jsem ji vzpřímeně za stehna, záda měla opřená o mé břicho. Hodil se také malý kyblík typu pískoviště s příhodně konkávním okrajem; seděla jsem a držela ho mezi stehny a podpírala Maiu nad ním. Modrý kyblík – který se stal rodinnou ikonou – se velmi osvědčil a později se hodil i v noci – viz níže. Když byla Maia starší a těžší, zjistila jsem, že se mi osvědčilo posadit ji na záchod přede mnou – někdy jsme si daly „dvojité čůrání“, což se vždycky povedlo, když nic jiného nezabralo! Spolu s polohou jsem jí dávala znamení zvukem „psss“ a někdy u vany, když se pomalu rozjížděla, jsem také pustila vodu.
Přibližně po třech měsících takového počínání jsem si byla jistější svým výkladem a někdy jsem jemně trvala na svém, i když se zdráhala, a většinou se vyloučila. Nicméně je to tenká hranice a je nezbytné, aby došlo ke spolupráci, a ne k bitvě vůlí, která se někdy kolem „toalety“ může rozvinout. EC je tanec vzájemné spolupráce, který se vyvíjí, stejně jako u kojení, z lásky a vzájemného respektu.
Prakticky jsem používala plenky/pleny, když jsme byly venku (miluju ty pilníky Weenies!), a čůrala jsem ji, jak jen to šlo, ale nečekala jsem, že to bude dokonalé za těchto nebo jakýchkoli jiných okolností. Používali jsme záchody nebo jsme si brali kbelík (nebo plastovou nádobu s těsným víkem) do auta. Když jsme se nestihli vyčůrat, moje reakce byla prostě: „No jo, tak tohle jsme prošvihli.“ A taky jsem si myslela, že je to v pořádku. V horkých dnech jsem na autosedačku pokládala plochou látkovou plenu/plínku. Pokud nebylo vhodné zastavit, řekla jsem jí: „Ale Maio, budeš muset čůrat do pleny a já ti ji vyměním, jakmile zastavíme.“ Vždycky jsem jí řekla, ať se vyčůrá. Maia v prvních měsících neměla ráda, když ji někdo v noci rušil, takže jsem ji položila na savý bavlněný koberec a nechala ji prostě vyčůrat. Ten jsem měnila vždy, když jsem se probudila. (Pod ní jsem měla také vlněnou deku vypranou za tepla jako nepromokavou ochranu matrace). Nebo jsem jí kolem zadečku volně omotala látkovou plenu/plínku a měnila ji, když byla mokrá. Zjistila jsem, že stejně jako u spánků se většinou po probuzení vyčůrala a pak se nakojila.
Přibližně v 6 až 7 měsících Maia „stávkovala“, což se shodovalo s prořezáváním zoubků a začátkem plazení. Přestala jasně signalizovat a občas se aktivně bránila počůrání. Brala jsem to jemně, nabízela jsem příležitosti k vylučování, když se mi to zdálo správné, a nerozčilovala jsem se, když po odmítnutí jít do vany na praní šla na podlahu. I ve špatných dnech jsme však stále většinou kakali do misky, kyblíku nebo na záchod.
V téměř 10 měsících jsme byli opět na správné cestě. Všimla jsem si, že jak se stala samostatnější a zabraná do své činnosti, nechtěla se nechat odnést na vylučování, a tak jsem jí začala nosit nádobu. Dávala přednost misce nebo kbelíku na mém klíně a později jsme začaly používat nočník: zpočátku jsem ji držela, když ho používala. V noci jsem ji začala posazovat na modrý kyblík (a zároveň na prso; složité si potom lehnout a kyblík nevylít!). Když jsem byla méně ostražitá, čůrala na plenu mezi nohama a/nebo na bavlněný koberec pod sebou.
Brzy poté, co začala ve 12 měsících chodit, došlo k výraznému posunu a ve 14 měsících k mému údivu Maia plenky/pleny úplně vynechala. Nyní dokázala velmi zřetelně sdělovat své potřeby, a to jak verbálně, tak neverbálně, a zlepšila se i její schopnost udržet se. Když potřebovala vylučovat, řekla „čůrat“ a/nebo zamířila na nočník – měli jsme jich doma několik. Začala se velmi zajímat o osud svých tělesných produktů a přidala se ke mně, když jsme je vyklopili na zahradu nebo do záchodu. Později to chtěla „vyklopit“ a dokonce si začala brát hadřík a utírat se po sobě!“
S touto změnou jsem přestala plenky/pleny používat úplně a na vycházky jsem přešla na tréninkové kalhoty. Skvělé byly i šatičky na letní vycházky s holým zadečkem. V polovině druhého roku byla Maia v denním vylučování zcela samostatná. Dokázala nám říct o svých potřebách (s velkým varováním) a/nebo si sama dojít na nočník.
Noční časy pro nás byly i nadále náročné, se spoustou krmení a čůrání, ale pokud jí nebylo špatně nebo jsem nebyla velmi unavená, vynechávaly jsme jen velmi málo a noční vysedávání kvůli čůrání mi připadalo jako malá námaha za výhody, které jsme sklízeli. Z jiných příběhů se zdá, že mnoho dětí s EC přestane v noci čůrat už v prvním roce nebo má předvídatelný vzorec (např. nečůrání po půlnoci). Rozhodla jsem se neomezovat noční krmení, což samozřejmě přineslo více čůrání!“
V porovnání s mými ostatními dětmi byla Maia velmi lehký spáč, ve dne i v noci. Kolem dvou let jsem ji začala přesvědčovat, aby se budila méně často, tím, že jsem ji odmítala krmit až brzy ráno, a díky tomu se přestala většinu nocí počůrávat.
Pro mě byla krása eliminační komunikace v procesu, ne ve výsledku. Ano, bylo skvělé prát každý den méně než plnou várku prádla pro šestičlennou rodinu, ale mnohem významnější je poznání, že matky a děti jsou propojeny velmi hluboce – na „niterné úrovni“ – a že děti (a matky) jsou mnohem schopnější a chytřejší, než jim naše společnost připisuje.
Eliminační komunikaci jsem zažila jen s jedním dítětem, a to od útlého věku. Mnoho žen na mnoha místech to dělalo jinak – začínaly od narození nebo se starším dítětem, méně nebo více používaly plenky/pleny, trvalo dlouho nebo krátce, než se chytily, dělaly EC na částečný nebo plný úvazek a některé ženy dokonce začaly pracovat mimo domov a zaučily v EC pečovatele o své dítě. (Nádherné příběhy o EC po celém světě najdete v knize Infant Potty Training, jak je uvedeno níže)
Pokud vás EC láká, doporučuji vám, abyste to zkusili. Podívejte se na internet – je to vše, co jsem potřebovala, abych mohla začít, a také neocenitelná průběžná podpora.
Existuje také několik skvělých knih – viz níže – a můžete se zeptat dalších uživatelů EC, stejně jako matek z kultur, jako je Indie a Čína, kde je tato praxe stále rozšířená. Ačkoli to může být složitější u starších dětí, z nichž některé se již mohly naučit ignorovat signály svého těla, jiné mohou uvítat možnost sdělit své vylučovací potřeby.
Přeji vám, aby vaše mateřství bylo snadné, příjemné a všímavé.
Zdroje
Šetrný přirozený porod
Na stránkách gentlenaturalbirth.com máme další skvělé zdroje o ES, včetně hodinového webináře a stránek se zdroji, ke kterým máte jako členka GNB volný přístup! Všechny zdroje si můžete prohlédnout zde.
Webové stránky
www.diaperfreebaby.org
www.tribalbaby.org/
http://ecsimplified.com/
http://www.nappyfree.com.au/
Diskuze o ES najdete také na následujících fórech
www.mothering.com
www.naturalparenting.com.au
Knihy
Diaper Free!: The Gentle Wisdom of Natural Infant Hygiene, Ingrid Bauer 2001, Natural Wisdom Press
Infant Potty Training- A Gentle and Primeval Method Adapted to Modern Living. Laurie Boucke, 2008 White-Boucke Publishing
Dítě bez plenek: The Natural Toilet Training Alternative, Christine Gross-Loh, 2007, Harper Paperbacks