Když jde o to, jak se vyhnout potenciálně smrtelnému setkání s krokodýlem v australském Top Endu, většina lidí by se dívala na vodu – ale napadlo vás někdy podívat se nahoru?
Krokodýli jsou již známí svou působivou rychlostí a obratností ve vodě, ale nová studie zveřejněná tento týden ukazuje, že jsou schopni šplhat i po stromech.
„Nikdo, kdo byl někdy svědkem sladkovodního krokodýla běžícího cvalovou chůzí, by je nikdy nepodezříval, že jsou schopni takové hbitosti , a přesto jsou v tom zdatní,“ říká Dr. Adam Britton, spoluautor studie z Charles Darwin University v Darwinu (NT).
Krokodýli se vyhřívají na stromech
Výzkum, který vedl Dr. Vladimir Dinets z University of Tennessee v USA, je prvním, který se zaměřil na šplhací chování krokodýlů, do jejichž skupiny patří také aligátoři, kajmani a ghariálové.
Vědci potvrdili, že čtyři různé druhy krokodýlů – vyskytující se v Austrálii, Africe a Americe – jsou schopny šplhat, někteří až do výšky 4 m, kde byli pozorováni, jak se vyhřívají na stromech.
Schopnosti šplhat se liší podle druhu a také podle velikosti. Malí, lehcí krokodýli, především mláďata dlouhá méně než 1,5 m, jsou schopni dosáhnout na nejvyšší větve, zatímco větší jedinci se obvykle vyskytují na nižších bidlech, nejvýše metr nad vodou.
Australský krokodýl sladkovodní dokáže šplhat po strmých svazích, například podél říčních břehů, což by pro krokodýly mořské bylo obtížnější. „Mláďata obou druhů… mohou dokonce šplhat po svislém zdivu, což je příčinou občasných úniků z krokodýlích farem,“ řekl Adam pro Australian Geographic.
Krokodýli šplhají, aby prozkoumali své území
Kromě vyhřívání se na slunci mohou divocí plazi využívat hřady k průzkumu svého území. Tvrdí, že „krokodýli mohou nabírat výšku za účelem sledování, aby hledali predátory, kořist a jiné krokodýly, kteří jsou konkurenty“.
Ohledně útoků shora se však lidé nemusí příliš obávat. Ve většině případů, zejména ve dne, vědci zjistili, že krokodýli jsou plaší a při přiblížení rychle sklouznou z větví do vody.
Profesor Grahame Webb, biolog a zakladatel Krokodýlího parku v Darwinu, říká, že zjištění jsou zajímavá, ale dodává, že nikdy neviděl slanovodní ani sladkovodní krokodýly šplhat po stromech tak, jak to dělají kozorožci a leguáni.
„Mám problém si vůbec představit krokodýla ve výšce několika metrů v mangrovovém porostu,“ říká.
Klíny z vyhynulých krokodýlů
Zjištění může mít význam pro studium vyhynulých živočichů z fosilií, protože jen málo z koster žijících krokodýlů naznačuje, že by měli schopnost šplhat.
Doktor Paul Willis, ředitel Královského institutu Austrálie v Adelaide, je paleontolog, který v devadesátých letech minulého století publikoval výzkum o možnosti existence vyhynulých krokodýlů žijících na stromech. Říká, že tato myšlenka se tehdy setkala s rozpaky, takže nové zjištění je pro něj příjemným překvapením.
„Polechtalo mě, že se nový výzkum zabývá možností, že by dnes již vyhynulé druhy krokodýlů mohly šplhat,“ říká.
Adam souhlasí, že studie „nám připomíná, že žijící tvorové mohou využívat své fyzické struktury překvapivými způsoby, a rozšiřuje tak naše úvahy o… schopnostech vyhynulých druhů.“
Výzkum je podrobně popsán v časopise Herpetology Notes.
.