Metoda může zvrátit ztrátu zraku způsobenou cukrovkou

Výzkumníci našli potenciální způsob, jak zbrzdit nebo dokonce zvrátit slepotu související s cukrovkou.

Vědci při pokusech na myších objevili protein, který spouští ztrátu zraku způsobenou diabetickou retinopatií a okluzí sítnicových žil, což jsou dvě onemocnění charakterizovaná uzavřením cév v sítnici.

Potlačením hladiny bílkoviny zvané vaskulární endoteliální růstový faktor v oku se vědcům podařilo obnovit normální průtok krve v myší sítnici.

„Tato práce je obzvláště důležitá, protože pomáhá vysvětlit, proč se diabetická retinopatie a okluze sítnicových žil v průběhu života pacienta stále zhoršují, pokud se neléčí,“ říká Peter Campochiaro, profesor oftalmologie na Wilmer Eye Institute při Johns Hopkins University.

Jak bylo uvedeno v časopise Journal of Clinical Investigation Insight, vědci zjistili, že zvýšená hladina VEGF přitahuje bílé krvinky do sítnice. Jakmile se tam dostanou, přilnou ke stěnám cév a naruší průtok krve. Snížení hladiny VEGF nebo jeho zablokování protilátkou způsobilo, že se bílé krvinky rozptýlily, otevřely uzavřené cévy a obnovily průtok krve do dané oblasti.

„Všichni jsme se domnívali, že toto onemocnění způsobuje odumírání cév, a proto je nevratné.“

Inspirací pro studii byla pozorování při klinických zkouškách ranibizumabu, léku určeného k blokování VEGF u pacientů s diabetickou retinopatií a okluzí sítnicových žil. Po potlačení VEGF se zlepšil průtok krve do částí sítnice, které byly předtím blokovány. Zlepšil se i stav pacientů.

„Všichni jsme se domnívali, že toto onemocnění způsobuje odumírání cév, a je tedy nevratné,“ říká Campochiaro.

Pro zkoumání nečekaného pozorování Campochiaro vybral šest geneticky modifikovaných myší, které při podávání léku zvaného doxycyklin nadměrně exprimovaly VEGF. Po třech dnech nadměrné exprese VEGF se v cévách myší sítnice shromažďovaly prozrazené shluky bílých krvinek. Poté vědci přestali myším nadměrně exprimovat VEGF. O sedmnáct dní později se shluky bílých krvinek rozpadly a průtok krve se obnovil.

Výzkumníci zkoumali buněčné signály zodpovědné za účinky VEGF na ucpávání cév a zjistili, že když bílé krvinky interagovaly s VEGF, migrovaly do cév sítnice. Vysoké hladiny VEGF také aktivovaly molekulu zvanou VCAM-1, která působí jako adhezivum mezi mnoha typy imunitních buněk a cévami.

Výzkumníci poté zopakovali svůj předchozí experiment, ale podávali protilátku cíleně inhibující VCAM-1 a zároveň zvyšující expresi VEGF. Ve srovnání s cévami sítnice myší, kterým nebyl inhibitor podáván, vykazovaly myši léčené inhibitorem VCAM-1 výrazně méně shluků bílých krvinek a lepší průtok krve v cévách sítnice. To znamená, že VEGF řídí časná stádia diabetické retinopatie a okluze sítnicových žil, stejně jako pozdní stádia, kdy se zhoršuje vidění, říká Campochiaro.

„Bylo by užitečné blokovat VEGF ve všech stádiích a ne jen v pozdní fázi onemocnění, kdy jsou pacienti symptomatičtí,“ říká Campochiaro. „To je však s našimi současnými přístupy, které vyžadují injekční aplikaci anti-VEGF proteinů do oka každé čtyři až šest týdnů, nepraktické.“

Technologie, která je již ve vývoji, by mohla umožnit trvalé podávání anti-VEGF léků a genovou terapii, což by umožnilo dlouhodobou léčbu. Blokování VCAM-1 by podle něj mohlo být přínosné tím, že by dále zpomalilo uzavírání cév a progresi onemocnění.

Diabetická retinopatie je hlavní příčinou slepoty ve Spojených státech a postihuje přibližně 5 milionů dospělých. Pečlivá léčba cukrovky a časté injekce anti-VEGF látky účinně snižují progresi slepoty u mnoha pacientů, ale každá léčba s sebou nese riziko nežádoucích reakcí nebo infekce.

Uzávěr sítnicové žíly je po diabetické retinopatii druhým nejčastějším cévním onemocněním sítnice.

Další vědci, kteří se na této studii podíleli, jsou z Johns Hopkins a Max Planck Institute of Molecular Biomedicine. Výzkum podpořili Andrew a Yvette Marriottovi, Společnost Maxe Plancka a program Německé výzkumné nadace.