Na serveru Rotten Tomatoes má film na základě 245 recenzí hodnocení 93 % s průměrnou známkou 8,00/10. Shoda kritiků na této webové stránce zní: „Milk, ukotvený silným výkonem Seana Penna, je triumfální výpovědí o prvním americkém homosexuálovi, který byl otevřeně zvolen do veřejné funkce“. Na serveru Metacritic, který přiřazuje hodnocení recenzím, má film na základě 39 kritiků průměrnou známku 84 bodů ze 100, což znamená „všeobecné uznání“.
Todd McCarthy z Variety označil film za „obratně a citlivě pozorovaný“, „chytře zpracovaný“ a „nejpozoruhodnější pro překvapivý a zcela vítězný výkon Seana Penna“. Dodal, že „Milk se sice nepochybně vyznačuje mnoha povinnými scénami. … kvalita scénáře, hereckých výkonů a režie jim obecně dodává pocit skutečného života a věrohodné osobní výměny názorů, spíše než scénáristických zastávek na cestě od aspirace k triumfu a tragédii. A v projektu, jehož největší nebezpečí spočívalo v potenciálu působit jako agitka, tvůrci zásadním způsobem vdechli příběhu vlastnosti, kterých je dnes velmi málo – laskavost a lidské přijetí všech postav.“
Kirk Honeycutt z The Hollywood Reporter uvedl, že film „přesahuje jakýkoli jednotlivý žánr jako velmi lidský dokument, který se dotýká především potřeby dát lidem naději“, a dodal, že „je skvěle zpracovaný, pokrývá obrovské množství času, lidí a ducha doby bez jediného okamžiku pokleslé energie nebo nepozornosti k detailům . . . Blackův scénář je založen výhradně na jeho vlastním originálním výzkumu a rozhovorech a je to vidět: Film je bohatě okořeněn anekdotickými příhodami a detaily. Milk se vynořuje v sezóně plné filmů natočených podle skutečných životů, ale tento je první, který vzbuzuje pocit důvěrného vztahu k jeho subjektům.“
A. O. Scott z The New York Times označil Milk za „zázrak“ a napsal, že film „je fascinující, mnohovrstevnatou lekcí historie. Svým rozsahem a vizuální rozmanitostí působí téměř jako zklidněný film Olivera Stonea, zbavený hyperboly a oidipovského melodramatu. Ale je to také film, který podobně jako ostatní nedávná díla pana Van Santa – a kupodivu také jako Zodiac Davida Finchera, další příběh ze 70. let ze San Franciska – respektuje hranice psychologického a sociologického vysvětlení.“
Christianity Today, významné evangelikální křesťanské periodikum, dalo filmu pozitivní ohlas. Uvedl, že „Milk dosahuje toho, co si předsevzal, a vypráví inspirativní příběh o snaze jednoho muže legitimizovat svou identitu a dát naději své komunitě. Nejsem si jistý, jak dobře se bude hrát mimo velká města nebo zda ovlivní nějaké názory na ožehavé politické otázky, ale podává statečný, empatický výkon.“ Rovněž uvedl, že ztvárnění Dana Whitea bylo velmi spravedlivé a polidštěné a bylo vykresleno spíše jako tragicky chybující postava než jako „typický stereotyp ‚šíleného křesťanského padoucha'“.
Naproti tomu John Podhoretz z konzervativního časopisu Weekly Standard vyzdvihl ztvárnění Harveyho Milka s tím, že s „chytrým, agresivním, záměrně útočným a novinářsky zdatným“ aktivistou zachází jako s „plyšovým medvídkem“. Podhoretz také tvrdil, že film zamlčuje Milkovy polyamorní vztahy; vyjádřil názor, že Milk tak kontrastuje se současnými aktivisty za práva homosexuálů bojujícími za monogamní manželství osob stejného pohlaví. Podhoretz také zmínil, že se film soustředí na Milkův odpor k Briggsově iniciativě, zatímco ignoruje, že guvernér Ronald Reagan i prezident Jimmy Carter se proti ní veřejně vyslovili více.
Scenárista a novinář Richard David Boyle, který se označil za bývalého politického spojence Milka, prohlásil, že film se chvályhodně snaží o rekonstrukci doby. Napsal také, že Penn zachytil Milkův „úsměv a lidskost“ a jeho smysl pro humor ohledně jeho homosexuality. Boyle si vyhradil kritiku za to, že film podle něj nedokázal vyprávět celý příběh Milkova zvolení a konce.
Luke Davies z časopisu The Monthly ocenil film za to, že se mu podařilo ztvárnit „atmosféru, pocit naděje a boje; dokonce i zvukový design, pulzující pouličním hlukem, dodává příběhu mnoho živosti“, ale vyslovil kritiku, pokud jde o poselství filmu, když uvedl, že „film je sice politickým vyprávěním ve velkém historickém smyslu, ale Milkova vražda není ani politickou vraždou, ani aktem homofobního hněvu. Spíše jde o akt pomsty za domnělé křivdy a veřejné ponížení.“ Davies dále postuluje, že „se zdá stejně pravděpodobné, že by byl Milk zavražděn, kdyby byl heterosexuál. Film tedy nemůže být hrdinským příběhem politického mučedníka, jakým by měl být, aby nás zaujal a vyrazil nám dech. Je to prostší příběh o muži, který svedl mimořádný politický boj a který byl svévolně a zbytečně zabit.“ Ačkoli Davies shledal Pennovo ztvárnění Milka dojemným, dodává, že „drobnou, ale znepokojivou poznámkou jsou momenty, kdy se Pennova verze ‚homosexuálního‘ herectví nebezpečně blíží twee verzi jeho dětského (čti: ‚mentálně retardovaného‘) herectví ve filmu Já, Sam“. Odhlédneme-li od všech kritických poznámek, Davies uzavírá, že „srdce filmu – a i když není dokonalý, je povznášející – spočívá v Pennově ztvárnění Milkovy velkorysosti ducha.“
The Advocate sice film obecně podpořil, ale kritizoval výběr Penna vzhledem k hercově podpoře kubánské vlády navzdory tomu, že tato země vystupuje proti právům homosexuálů. Prezident Nadace pro lidská práva Thor Halvorssen v článku uvedl, že „to, že Sean Penn bude někým vyznamenán, natož gay komunitou, za to, že se postavil na stranu diktátora, který zavíral gaye do koncentračních táborů, je zarážející“. Filmový kritik listu Los Angeles Times Patrick Goldstein v reakci na tuto kontroverzi poznamenal: „Nezdržuji se tím, že by někdo držel Pennovy nohy u ohně.“
Seznamy deseti nejlepších filmůEdit
Film se objevil na mnoha žebříčcích kritiků deseti nejlepších filmů roku 2008. Movie City News uvádí, že se film objevil ve 131 různých seznamech deseti nejlepších filmů z 286 různých zkoumaných seznamů kritiků, což je čtvrtý největší počet zmínek v seznamu deseti nejlepších filmů uvedených v roce 2008.
|
|
Samoa banEdit
Na konci března 2009 cenzurní úřad Samoy zakázal film bez udání důvodu distribuovat. Samojský aktivista za lidská práva Ken Moala zákaz zpochybnil a poznamenal: „Je to opravdu neškodné, nevím, jak by to ovlivnilo samojský životní styl. Je to úplně jiné a nedá se to tady použít, je to opravdu dost krotké.“ Tichomořské fórum pro svobodu vydalo tiskovou zprávu, v níž uvedlo, že „Samoa je jedinou zemí na světě, kde cenzura tento film oceněný několika Oscary výslovně zakázala“, a omezila tak Samoany na pašované nebo pirátské verze. Američanka Monica Millerová, spolupředsedkyně fóra, prohlásila: „Pozorovatelé se musejí podivovat nad cenzurními standardy uplatňovanými v zemi, kde má fa’afafine dobře zavedenou a respektovanou roli.“ Fa’afafine jsou biologicky muži vychovaní tak, aby převzali ženské genderové role, což z nich činí třetí pohlaví, které je v samojské společnosti dobře přijímáno. Zákaz kritizovala také Asociace fa’afafine, která jej označila za „odmítnutí myšlenky homosexuality“.
30. dubna zveřejnil hlavní cenzor Leiataua Niuapu důvod zákazu s tím, že film byl shledán „nevhodným a odporujícím křesťanské víře a samojské kultuře“: „Ve filmu samotném se snaží propagovat lidská práva homosexuálů. Některé scény jsou velmi nevhodné, pokud jde o některé sexuální scény ve filmu samotném, je to velmi v rozporu se způsobem života zde na Samoe.“ Samoiská společnost je podle slov BBC „hluboce konzervativní a zbožně křesťanská“.
.