Miniprůvodce trichotillomanií u dětí a dospívajících

Sdílet:

Trichotillomanie je lékařský termín pro poruchu, která spočívá v opakovaném a neodolatelném nutkání vytrhávat si vlasy z pokožky hlavy, obočí a dalších částí těla, což obvykle vede k nápadným lysinám. Odhaduje se, že postihuje 1-2 % populace (přibližně 4-11 milionů Američanů) a porucha může postihnout lidi v jakémkoli věku, často však začíná v dětství a dospívání. U některých dětí může být trichotillomanie mírná, ale u jiných je nutkavá touha trhat si vlasy nepřekonatelná, což vede ke značnému utrpení a může narušovat sociální fungování. Většina dětí, u kterých byla tato porucha diagnostikována, si často vytrhává vlasy po jednom prameni a po vytržení si pramen vlasů často prohlíží nebo si s ním hrají a přibližně polovina dětí s trichotillomanií si po vytržení vlasů vloží vlasy do úst.

.

Příznaky &Příznaky trichotillomanie

Často je snazší rozpoznat trichotillomanii u dospívajících a mladých dospělých než u dětí a dospívajících, protože u malých dětí je běžné, že se během záchvatu vzteku tahají za vlasy. Je tedy nutné rozlišovat mezi taháním za vlasy, které je záchvatem vzteku, a uklidňujícím návykem. Aby mohla být u dětí diagnostikována trichotillomanie, musí splňovat určitá kritéria, mezi která patří např:

• opakované vytrhávání vlasů, které vede ke znatelnému vypadávání vlasů
• opakované pokusy o to, aby s vytrháváním vlasů přestaly
• trhání vlasů způsobuje další potíže ve škole nebo v sociálních situacích a
• vypadávání vlasů není způsobeno jiným kožním nebo zdravotním stavem nebo příznakem jiné duševní poruchy.

U dětí a dospívajících s trichotillomanií je trhání vlasů cílené a/nebo automatické. Pokud je cílené, děti, které si tahají vlasy, tak činí záměrně jako způsob, jak se zbavit tísně nebo napětí. Například si vytrhávají vlasy jako úlevu od nepřekonatelného nutkání trhat si vlasy a mohou si vytvořit rituál pro trhání vlasů, jako je hledání správného vlasu, za který se mají trhat. Pokud je tahání za vlasy automatické, děti si vlasy vytrhávají, aniž by si to uvědomovaly. Například tahání za vlasy při čtení, sledování televize nebo když se nudí. Děti mohou také provádět jak cílené, tak automatické tahání za vlasy, a to v závislosti na situaci a náladě.

Většina dětí, které trpí trichotillomanií, si také kouše nehty, kouše rty, škube si kůži a mohou tahat vlasy z panenek/hraček a domácích zvířat nebo škubat v oblečení a přikrývkách při hledání vlasů. Vlasy si obvykle trhají v soukromí a obvykle se to snaží skrýt před rodiči, kamarády a ostatními členy rodiny. Mezi další příznaky a symptomy trichotillomanie obvykle patří:

• Zvýšené napětí těsně před vytrháváním nebo když se snaží vytrhávání bránit
• Nápadný pocit potěšení nebo úlevy po vytrhávání vlasů
• Pak opakované vytrhávání vlasů, zejména z pokožky hlavy
• Skrácená, lysá nebo zkrácená místa vlasů na pokožce hlavy a/nebo chybějící obočí nebo řasy
• Kousání, žvýkání nebo pojídání vytrhaných vlasů
• Hraní si s vytrhanými vlasy nebo jejich tření o rty nebo obličej

Problémy související s taháním za vlasy

Jedním z hlavních problémů při určování příčiny tahání za vlasy u dětí je vyloučit jakékoli jiné problémy, které mohou souviset s vypadáváním vlasů nebo být jeho příčinou. Nejprve se například vyloučí zdravotní potíže, jako je tinea capitis a alopecia areata. Dětský lékař se také vyptá a otestuje, jak dítě funguje ze strany rodičů i učitelů, aby zjistil, zda hraní vlasů nesouvisí se stresem. Tahání za vlasy u dětí často zahrnuje následující znaky, které také pomáhají určit, zda je tahání za vlasy návykem:

• Děti ve věku od 1 měsíce do 2 let – tahání za vlasy v tomto věku je obvykle sebeuklidňujícím návykem a obvykle jde ruku v ruce s cucáním palce. Dítě to považuje za relaxaci a obvykle se tomuto chování věnuje před usnutím nebo když je rozrušené.
• Děti ve věku od 2 do 5 let – pokud se dítě tahá za vlasy od kojeneckého věku, v tomto věku je zvyklé to dělat bez přemýšlení. Ve věku kolem tří let dítě pozná, kdy rodiče reagují na to, co dělají, takže pokud se rodič rozčílí nebo znepokojí, dítě se to naučí dělat jako způsob, jak získat pozornost za své chování.
• Školní věk od 5 do 12 let- trichotillomanie v tomto věku může být prostým zvykem nebo známkou toho, že je dítě úzkostné nebo ve stresu. Když si děti v tomto věku začnou tahat vlasy, má to obvykle jiné příčiny, které mohou být stresem souvisejícím se školou a/nebo známkou toho, že dítě něco trápí. Pro děti v tomto věku je často obtížné vyjádřit své pocity nebo potíže slovy, takže si mohou tahat vlasy jako formu úlevy od stresu. V tomto věku si často vytrhávají obočí nebo řasy a vytrhávání vlasů obvykle více tají.
• Dospívající ve věku 12 až 18 let – trichotillomanie v dospívání se často podobá jinému chování v dětství známému jako obsedantně kompulzivní porucha (OCD), která může způsobit, že si dospívající vytvoří rigidní rituály. Může jít také o součást jejich boje za nezávislost, příznak úzkosti nebo výraz rebelie.

Léčba

Trichotillomanie je chronická porucha a bez léčby se její příznaky mohou v průběhu času měnit v závažnosti. Například u mladých dospělých žen mohou hormonální změny spojené s menstruací příznaky zhoršit. U většiny dětí/dospívajících, pokud nejsou léčeni, mohou příznaky přicházet a odcházet po dobu týdnů, měsíců, dokonce i let, ale zřídkakdy trhání vlasů skončí během několika let od začátku. Některé léčebné postupy používané při trichotillomanii mohou zahrnovat:

• Psychoterapii, což je forma myšlení na zvrácení návyku. Tato forma terapie pomáhá dítěti naučit se rozpoznat situace, ve kterých je pravděpodobné, že si bude trhat vlasy, a nahradit je jiným chováním.
• Kognitivní terapie, která má dítěti pomoci zpochybnit a prozkoumat jeho zkreslená přesvědčení, která může mít v souvislosti s trháním vlasů.
• Léky se nepředepisují přímo na akt trhání vlasů, ale mohou být předepsány na symptomy a/nebo jiné stavy související s trháním vlasů. Například léky proti úzkosti mohou být předepsány dětem, které vykazují také příznaky úzkosti. Někdy se používají také antidepresiva, aby se zmírnily příznaky deprese, která může vést k aktům trhání vlasů.

Nejnovější výzkum

V nedávné studii bylo prostřednictvím ambulantní kliniky sledováno 15 žen a 8 mužů (23 dětí a dospívajících) ve věku 6-18 let s diagnózou trichotillomanie. Studie sloužila ke zjištění, zda/jaké doprovodné (souběžné) nebo komorbidní (jedna nebo více dalších) psychiatrické poruchy mohou souviset s diagnózou trichotillomanie. 65,2 % účastníků studie uvedlo precipitující stresové faktory předtím, než se u nich projevily příznaky trichotillomanie. Z 23 dětí/dospívajících jich 19 trpělo alespoň jednou psychiatrickou poruchou, zatímco 14 trpělo alespoň dvěma psychiatrickými poruchami. Mezi nejčastější komorbidní poruchy patřily:

Úzkostné poruchy (15)
Disruptivní poruchy chování (6)
Tiková porucha (3)
Enuresis nocturna (3)

V závěru studie bylo zjištěno, že u zúčastněných osob se vyskytovala vysoká míra komorbidních psychiatrických poruch, rovněž bylo zjištěno, že nejčastěji postiženou oblastí byla pokožka hlavy a průměrná doba trvání příznaků byla 7 měsíců.

Je důležité si uvědomit, že výzkum léčby trichotillomanie je velmi omezený a přesná příčina trichotillomanie, zejména u dětí, není jasná. Jako většina komplexních poruch je však trichotillomanie s největší pravděpodobností důsledkem dalších genetických a/nebo environmentálních faktorů. Podstatné je také vědět, že u trichotillomanie mohou hrát důležitou roli abnormality v přirozených mozkových chemických látkách dopaminu a serotoninu.

.