Murugan

Murugan Pán Murugan ve své podobě Šanmukha. Bůh války Sanskrtská transliterace: Murugan Tamilské písmo: முருகன் Příbuznost: Deva Zbraň: Kailasa Zbroj: Luk, Vel Sort: Valli a Devayani Mont: Peacock

Murugan, známý také jako Kārttikeya („syn Krittika“), Shanmukha („ten se šesti tvářemi“), Kumāra („dítě nebo syn“), Skanda („útočník“) a další jména, je mladistvým bohem války a zároveň patronským božstvem Tamilnádu v jižní Indii. Mezi tamilskými hinduisty je velmi oblíbeným hinduistickým božstvem a je uctíván především v oblastech s tamilským vlivem, včetně Srí Lanky, Malajsie a jižní Indie.

Murugan se stal nejvyšším generálem polobohů a vedl armádu dévů k vítězství nad démony. Šest míst, na kterých Karthikeya pobýval, když vedl svá vojska proti Surapadmanovi, jsou Tiruttanikai, Swamimalai, Tiruvavinankudi (Palani), Pazhamudirsolai, Tirupparamkunram a Tiruchendur. Na všech těchto místech se nacházejí starobylé chrámy opěvované tamilskými básněmi Tirumurugaatruppadai z období Sangam (asi 3. století př. n. l.). Těchto šest míst se společně začalo nazývat „Arupadai Veedu“, což znamená šest bojových táborů Pána.

V mnoha hinduistických příbězích je Murugan vnímán jako mládenec. Většina významných událostí v Muruganově životě se odehrává během jeho mládí a legendy obklopující jeho narození jsou populární. V důsledku toho je Murugan často uctíván jako dětský bůh, což je velmi podobné uctívání Krišny v severní Indii. Podle jiných hinduistických mýtů měl dvě manželky, Valli a Dévajani. Uctívání Murugana jako mladíka (Kumara) bylo v době Ádi Šankary jednou ze šesti hlavních sekt hinduismu. Šanmatův systém propagovaný Šankarou zahrnoval i tuto sektu, čímž dokládá její historický význam.

Historie

Historicky se Kartikéja na indickém subkontinentu těšil obrovské popularitě. Je mu zasvěcena jedna z hlavních purán, Skanda Purána. V Bhagavadgítě (kap. 10, verš 24) Krišna při vysvětlování své všudypřítomnosti jmenuje nejdokonalejší bytost, smrtelnou nebo božskou, v každé z několika kategorií. Přitom říká: „Mezi generály jsem Skanda, pán války.“

Kartikeyova přítomnost v náboženské a kulturní sféře je patrná přinejmenším od guptovské doby. Dva z guptovských králů, Kumaragupta a Skandagupta, nesli jeho jméno. Objevuje se na guptovských sochách a v chrámech v Elloře a Elefantě. Jako velitel božských vojsk se stal patronem vládnoucích vrstev. Jeho mládí, krása a statečnost byly velmi oslavovány v sanskrtských dílech, jako je Kathasaritsagara. Kalidasa učinil z Kumarova narození námět lyrického eposu Kumaarasambhavam.

Kušánové, kteří vládli z dnešního Péšávaru, a Jaudhejové, republikánský klan v Paňdžábu, razili mince s vyobrazením Skandy. Toto božstvo uctívali také Ikshvakové, andhrácká dynastie, a Guptové.

Ve starověké Indii byl Kartikéja považován také za patrona zlodějů, jak lze usuzovat z Mriččakatikamu, sanskrtské hry od Šudraky, a ve Vetala-pančvimšati, středověké sbírce pohádek. Toto spojení souvisí s tím, že Kartikéja se prokopal skrz horu Kraunča, aby zabil démona Taraku a jeho bratry. V Mriččakatikamu se k němu Sarivilaka modlí, než se prokope do hrdinova domu.

Od středověku však Kartikéjova popularita v severní Indii ustupovala a jeho uctívání je dnes s výjimkou některých částí Harijány prakticky neznámé. Ve městě Pehowa v Harijáně se nachází velmi známý chrám, který je mu zasvěcen, a tento chrám je v přilehlých oblastech velmi známý, zejména proto, že se k němu nesmějí přiblížit ženy, protože tato svatyně oslavuje bráhmačarskou podobu Kartikeji. Připomínkou jeho dřívějšího uctívání je chrám v Achaleshwaru nedaleko Bataly v Paňdžábu a další Skandův chrám na vrcholu kopce Parvati v Pune v Maháráštře. Další pozůstatek jeho někdejší popularity lze spatřit v Bengálsku, kde je uctíván během slavností Durga púdža spolu s Durgou.

V jižní Indii se Muruga těší oblibě u všech vrstev společnosti již od sangamského věku. To vedlo k propracovanějším popisům jeho mytologie v tamilštině, které vyvrcholily v tamilské verzi Skanda Purány zvané Kandha Puránam, jejímž autorem je Kacchiappa Sivachariyar (1350-1420 n. l.) z Kumara Kottamu ve městě Kanchipuram. (Byl to učenec v tamilské a sanskrtské literatuře a stoupenec filozofie šajva siddhanta)

Je ženatý se dvěma božstvy, Valli, dcerou kmenového náčelníka, a Dévajani (nazývanou též Dévašena), dcerou Indry. Během svého mládeneckého života byl také považován za Kumaraswamiho (neboli Boha mládenců), přičemž Kumara znamená mládenec a Swami znamená Bůh. Muruga jezdí na pávovi a v boji vládne lukem. Kopí (v tamilštině nazývané Vel) je zbraň s ním úzce spojená. Dostal ji od své matky Párvatí a ztělesňuje její energii a sílu. Na vlajce jeho vojska je vyobrazen kohout. Ve válce byl démon Soorapadman rozdělen na dvě poloviny a každé z nich Murugan udělil dobrodiní. Poloviny se tak proměnily v páva (jeho jezdce) a kohouta.

Jelikož je Muruga uctíván převážně v jižní Indii, mnoho jeho jmen je tamilského původu. Patří mezi ně Senthil, červený nebo hrozivý, Arumuga, šestilící, Guha a Maal-Marugan, Višnuův synovec.

Murugan je uctíván po celý tamilský rok. V tamilském měsíci Aippasi je šestidenní období půstu a modliteb známé jako Skanda Šasti. Je uctíván při svátku Thaipusam, který tamilské komunity po celém světě slaví v blízkosti úplňku tamilského měsíce Thai. Připomíná se tak den, kdy dostal od své matky Vel (kopí), aby porazil démony. Vaikasi Visakam neboli úplněk tamilského měsíce Vaikasi znamená jeho narození. Každé úterý tamilského měsíce Adi je také zasvěceno uctívání Murugana. Úterý v hinduistické tradici asociuje Mangalu, boha planety Mars a války. To odhaluje spojení mezi Skandou a Kujanem (Mangalou).

Sanskrtská literatura

Zmínky o Muruganovi v sanskrtské literatuře lze vysledovat až do prvního tisíciletí před naším letopočtem. Zmínky o Subrahmanjovi najdeme v Kautilyově Arthashastře, v dílech Patanjaliho, v Kalidasově epické básni Kumarasambhavam a v sanskrtském dramatu Mricchakatika.

Védy

Atharva Véda popisuje Kumarana jako „Agnibhuh“ neboli syna Agniho, boha ohně. Satapatha Brahmana ho označuje za syna Rudry a devátou podobu Agniho. Taittiriya Aranyaka obsahuje Gayatri mantru pro Shanmukha. Čandogja upanišad označuje Skandu za „cestu, která vede k moudrosti“. Baudhájana Dharmasutra se o Skandovi zmiňuje jako o „Mahasenovi“ a „Subrahmanjovi“. Aranya Parva canto Mahábháraty vypráví legendu o Kartikeya Skandovi poměrně podrobně. Vyprávění o Kartikeyovi je věnována Skanda Purána.

Hinduistické eposy

První propracované vyprávění o Kartikeyově původu se objevuje v Mahábháratě, kde se říká, že se Murugan zrodil z Agniho a Svahy poté, co se ten vtělil do šesti ze sedmi manželek Saptariši (Sedmi mudrců). Skutečnými manželkami se pak staly Plejády. Karthikeya se prý zrodil, aby zničil Asura Mahishu. (V pozdější mytologii se Mahíša stal protivníkem Durgy.) Indra na Karthikeyu útočí, protože v něm vidí hrozbu, dokud nezasáhne Šiva a neudělá Karthikeyu vrchním velitelem vojska dévů. Je také ženatý s Dévasenou, Indrovou dcerou. Původ tohoto sňatku pravděpodobně spočívá ve slovní hříčce „Deva-sena-pati“. Může to znamenat buď pán Dévaseny, nebo pán vojska (sena) Dévů.

Rámájanská verze je bližší příběhům vyprávěným v Puránách, o nichž pojednáváme níže.

Purány

Ačkoli se v Puránách vyskytují mírně odlišné verze, v zásadě se drží stejného schématu. V tomto období již ztotožnění Šivy/Rudry s Agnim, které lze vysledovat ve Védách a Brahmanech, jednoznačně učinilo Karthikeyu Šivovým synem.

Skanda Purána vypráví, že Šiva se nejprve oženil s Dakšajani (též zvanou Satí), vnučkou Brahmy a dcerou Dakšy. Dakša nikdy neměla ráda Šivu, který, symbolizující zkázu a odloučení, žebrá o jídlo, tančí na hřbitově posetém popelem a nemá žádný majetek, dokonce ani dobré šaty pro sebe. Dakša veřejně urazí Šivu při obřadu Jadžny a Dakšajani se upálí. Yajna je zničena, ačkoli ji chrání všichni ostatní bohové a rišiové. Taraka věřil, že vzhledem k tomu, že Šiva je asketa a jeho dřívější manželství probíhalo s velkými obtížemi, nepřipadá jeho nový sňatek v úvahu, a proto mu dobrodiní, že bude zabit pouze Šivovým synem, zajistí neporazitelnost.

Dévům se podařilo Šivu oženit s Parvati (což byla znovuzrozená Dakšajani) tím, že ho Manmatha (známý také jako Kama), bůh lásky, probudil z pokání, ale Manmatha si přivodil Pánův hněv naznačený otevřením jeho třetího oka – „Netri Kann“ a tím, že byl zničen a vzkříšen. Šiva předá svůj výtrysk z třetího oka, jímž Manmathu zničil, Agnimu, neboť jen on je schopen s ním zacházet tak dlouho, dokud se nestane kýženým potomkem. I Agni, zmučený jejím žárem, ji předává Gangě, která ji zase ukládá do jezera v rákosovém lese (šara). V tomto lese se nakonec narodí dítě se šesti tvářemi. Nejprve ho spatří a stará se o něj šest žen představujících v sanskrtu Plejády – Kritiku. Dostává tedy jméno Karthikeya. Jako mladý chlapec zničí Taraku. Nazývá se také Kumara (v sanskrtu znamená „mládí“)

Puránské anomálie

Vzhledem k tomu, že legendy týkající se Murugana jsou v několika hinduistických eposech vyprávěny odděleně, jsou mezi jednotlivými verzemi pozorovány určité anamolie. Některé sanskrtské eposy a purány uvádějí, že byl starším synem Šivy. Naznačuje to legenda spojená s jeho narozením; svatba Šivy a Párvatí byla nutná pro narození dítěte, které by porazilo démona Taraku. V Šiva Puráně je také vidět, jak Kartikéja pomáhá Šivovi v boji s novorozeným Ganéšou, Šivovým druhým synem. V Ganapati Khandamu v Brahma Vaivarta Puráně je viděn jako starší Šivův syn a Ganéša jako mladší. V jižní Indii se věří, že je mladším z nich. Podle jednoho z puránských příběhů získal Ganéša od Narady božské mango poznání, když vyhrál soutěž s Muruganem. Zatímco Murugan třikrát obíhá svět, aby soutěž o mango vyhrál, Ganéša třikrát obchází Šivu a Párvatí jako ekvivalent a mango dostává. Poté, co ho vyhraje, nabídne mango svému rozrušenému bratrovi. Po této události byl Ganéša považován za staršího bratra díky jako pocta jeho moudrosti.

Tamilská literatura

Tamilská sangamská literatura (počátek století př.Kr.) zmiňuje Murugu jako přírodního ducha uctívaného zvířecími oběťmi a spojeného s nebrahmanským knězem známým jako Velan, což je jméno později používané pro označení samotného božstva. Uctívání Murugu se často odehrávalo v lese nebo na otevřeném poli a nebylo spojeno s žádnou zvláštní stavbou. Mezi praktikované rituály patřilo veriyaattu, forma rituálního tanečního tance, který je dodnes běžnou součástí uctívání Murugana v Tamilnádu, Kérale a Malajsii. Věřilo se, že Murugu má moc nad chaosem a že ho lze usmířit obětmi a Veriyaattu, aby přinesl řád a prosperitu.

Tolkappiyam, pravděpodobně nejstarší z dochovaných sangamských děl, oslavoval Murugana, „červeného boha sedícího na modrém pávovi, který je stále mladý a zářivý“, jako “ oblíbeného boha Tamilů.“ Sangamská poezie dělila prostor a tamilskou zemi na pět alegorických oblastí a podle Tirumurugarruppatai (asi 400-450 př. n. l.) připisovaného velkému sangamskému básníkovi Nakkiirarovi byl Murugan předsedajícím božstvem oblasti Kurinci (kopcovitá oblast).

Mezi další díla sangamské éry v tamilštině, která se podrobně zmiňují o Muruganovi, patří Paripaatal, Akananuru a Purananuru.

Architektonické nálezy keramiky na několika místech v Tamilnádu i jinde měly ideografické nápisy tohoto jména již ve třetím století př. n. l. Podle známého epigrafika Iravathama Mahadevana ideogramy označují statečného bojovníka schopného zabíjet zlé démony, aby zachránil oddané.

Pán Muruga byl uctíván za to, že dal význam mantře Pranava (OM) samotného Pána Šivy.

Uctívání

Hlavní chrámy

Hlavní Muruganovy chrámy se nacházejí v jižním Tamilnádu. Patří k nim Aru Padaiveedu (šest domů – spíše vojenských táborů při jeho tažení proti démonům) – Thiruchendur, Swamimalai Pazhamudircholai, Thirupparangunram, Palani (Pazhani), Thiruthani – a další významné svatyně jako Mayilam, Sikkal, Marudamalai, Kundrathur, Vadapalani, Kandakottam, Vallakottai, Vayalur, Thirumalaikoil a Kukke Subramanya. Malai Mandir, významný a oblíbený chrámový komplex v Dillí, je kromě slavného chrámu Pehowa v Harijáně jedním z mála chrámů zasvěcených Muruganovi v celé severní Indii.

Klíčové chrámy na Srí Lance zahrnují lesní svatyni v Kataragamě/(Kadirgamam) neboli Kathirkamam na hlubokém jihu, chrám v Tirukovilu na východě, svatyni v Embekke v kandyjské oblasti a slavný chrám Nallur Kandaswamy v Jaffně.

V Malajsii se nachází několik chrámů zasvěcených Muruganovi, z nichž nejznámější jsou jeskyně Batu u Kuala Lumpuru. U vchodu do Batu Caves stojí 42,7 m vysoká socha Pána Murugana, která je největší Muruganovou sochou na světě.

Chrám Šrí Thendayuthapani na Tank Road v Singapuru je významným hinduistickým chrámem, kde se každoročně koná festival Thaipusam, při němž oddaní Pána Murugy nosí Kavádí a žádají Pána o pokání a požehnání.

Ve Spojeném království je chrám Highgate Hill Murugan jedním z nejstarších a nejznámějších. Britská královna Alžběta II. tento chrám poprvé navštívila 6. července 2002 v rámci oslav zlatého jubilea.

V Austrálii je sydneyský Muruganův chrám v Parramattě (Mays Hill) hlavním hinduistickým chrámem pro všechny australské hinduisty.

Uctívání na Srí Lance

Kartikeja neboli Murugan je na Srí Lance uctíván tamilskými hinduisty i sinhálskými buddhisty. Po celém ostrově existuje řada chrámů. Všude je oblíbeným božstvem prostého lidu a říká se, že nikdy neváhá přijít oddanému na pomoc, když je o to požádán.

Na hluboce sinhálském jihu Srí Lanky je Kartikéja uctíván v chrámu v Kataragamě (Kathirkamam), kde je znám jako Katragama Deviyo (Pán z Katragamy) nebo Kathiravel. Tento chrám se nachází vedle starého buddhistického kultovního místa. Podle místní legendy Pán Murugan v Kataragamě přistál a byl zasažen Vallim, jedním z místních domorodých božstev. Po námluvách se vzali. Tato událost je považována za znamení, že Pán Murugan je přístupný všem, kdo ho uctívají a milují, bez ohledu na jejich původ nebo dědictví.

Chrám Nallur Kandaswamy, chrám Maviddapuram a chrám Sella channithy poblíž Valvettiturai jsou tři nejpřednější Murukanovy chrámy v Jaffně. Pozoruhodný je také chrám Chitravelautha ve Verukalu na hranici mezi Trincomalee a Batticaloa a chrám Mandur Kandaswamy v Batticaloa. K pozdně středověkému chrámu zubu v Kandy, zasvěcenému Buddhově relikvii zubu, přiléhá svatyně Kataragama deiyo, která je v sinhálské tradici zasvěcena uctívání Skandy.

Na Srí Lance ho hinduisté i buddhisté uctívají společně, vysoce posvátná buddhistická a hinduistická svatyně Katharagama temple (v sinhálštině též „Katharagama Devalaya“) je mu zasvěcena a nachází se hluboko na jihu země.

Symbolika

Kartikeya symbolika zahrnuje mnoho zbraní:

• Jeho božské kopí představuje jeho dalekosáhlou ochranu
• Jeho disk symbolizuje jeho poznání pravdy
• Jeho palcát představuje jeho sílu
• Jeho luk ukazuje jeho schopnost porazit všechny neduhy
• Jeho paví hora symbolizuje jeho zničení ega
• Jeho šest hlav představuje šest siddhis, které jsou jógínům udělovány v průběhu jejich duchovního vývoje, což odpovídá jeho roli dárce siddhis

Poznámky

• Clothey, Fred W. Many Faces of Murakan: Mrakan: The History and Meaning of a South Indian God (Historie a význam jihoindického boha). Walter De Gruyter Inc. 1978. ISBN 978-9027976321.
• Collins, Elizabeth Fuller. Propíchnut Muruganovým kopím: Rituál, moc a morální vykoupení u malajských hinduistů. Northern Illinois University Press, 1997. ISBN 978-0875802237.
• Navaratnam, Ratna. Karttikéja, božské dítě: hinduistický testament moudrosti. Bharatiya Vidya Bhavan, 1973.
• Sinha, Kanchan. Kartikéja v indickém umění a literatuře. Dillí: Sundeep Prakashan, 1979. ISBN 978-8175740587.

.