Koncept, pilotní díl a premiéraUpravit
V roce 1957 rozhlasoví, filmoví a televizní scenáristé Joe Connelly a Bob Mosher vytvořili koncept televizního pořadu o dětství a rodinném životě, v němž vystupuje fiktivní předměstský pár a jejich děti. Na rozdíl od seriálů The Adventures of Ozzie & Harriet, Father Knows Best a dalších sitcomů a domácích komedií té doby se seriál neměl soustředit na rodiče, ale na jejich děti a měl být vyprávěn z pohledu dětí. Mezi pracovní názvy v době vzniku pořadu patřily It’s a Small World a Wally and the Beaver. Pilotní díl se vysílal 23. dubna 1957 jako „It’s a Small World“ v antologickém seriálu Heinz Studio 57.
Hvězdami pilotního dílu byli Casey Adams a Paul Sullivan (jako otec a syn Ward a Wally Cleaverovi). S blížící se produkcí seriálu byli nahrazeni. Šest měsíců po odvysílání pilotního dílu debutoval seriál na stanici CBS v pátek 4. října 1957 pod názvem Leave It to Beaver, s epizodou třetí v pořadí výroby „Beaver Gets ‚Spelled“. V zamýšlené premiéře, „Captain Jack“, se objevila záchodová nádrž (která neprošla cenzurou včas před plánovanou premiérou seriálu) a vysílala se týden po premiéře. „Kapitán Jack“ se zapsal do televizní historie jako první americký televizní pořad, který zobrazoval záchodovou nádržku. V roce 1997 se umístil na 42. místě v žebříčku 100 nejlepších epizod všech dob, který sestavil časopis TV Guide.
Sponzoři a rozpočetUpravit
Remington Rand byl v době vzniku pořadu potenciálním sponzorem a radil proti navrhovanému názvu pořadu Wally a bobr, protože se domníval, že diváci si budou myslet, že jde o pořad o přírodě. Pořad nakonec sponzorovala společnost Ralston Purina, pozdější sezóny sponzorovala společnost General Electric (logo GE bylo jasně viditelné na všech kuchyňských spotřebičích) a Chrysler Corporation (Ward Cleaver byl často vidět, jak řídí nejnovější Plymouth Fury během úvodních titulků nebo se vrací z práce, počínaje 3. sérií. V prvních dvou sezónách jezdil ve Fordu z roku 1957).
Na každou epizodu bylo vyčleněno 30 000 až 40 000 dolarů (270 000 až 360 000 dolarů v dolarech roku 2019), čímž se seriál stal jedním z nejnákladnějších na výrobu v té době. Vysoké výrobní náklady byly částečně způsobeny mnoha venkovními scénami. Nejdražší jednotlivá epizoda „V polévce“ (ve které Bobr uvízne na reklamním billboardu s obřím vymyšleným hrnkem polévky a je zvědavý, jak se z hrnku dostala „pára“) měla rozpočet 50 000 dolarů. Pro epizodu byly postaveny dva billboardy: jeden venku na zadním pozemku a druhý uvnitř studia.
Postavy a obsazeníUpravit
Kastingoví režiséři vyzpovídali stovky dětských herců pro roli Bobra, ale neustále volali zpět Jerryho Matherse, osmiletého chlapce se značnými hereckými zkušenostmi. Na jednom z mnoha konkurzů měl Mathers na sobě skautskou uniformu a pracovníkům castingu řekl, že už se nemůže dočkat, až odejde na schůzku svého doupěte. Connelly a Mosher byli okouzleni Mathersovou nevinnou upřímností a obsadili ho do hlavní role. Do role Bobrovy matky June pak najali Barbaru Billingsleyovou, herečku se zkušenostmi z několika béčkových filmů a jednoho neúspěšného televizního seriálu (Profesionální otec). Dospívající Tony Dow doprovázel do studia svého kamaráda, který se účastnil konkurzu na Johnnyho Wildlife, a přestože Dow neměl žádné ambice na hereckou kariéru, vyzkoušel si roli Bobrova bratra Wallyho a byl přijat. O roli Bobrova otce Warda se pak ucházelo několik dospělých kandidátů, ale Connelly a Mosher nakonec podepsali smlouvu s Hughem Beaumontem, hercem a metodistickým duchovním, který s Mathersem pracoval na náboženském filmu.
Hlavní obsazeníUpravit
- Hugh Beaumont jako Ward Cleaver
- Barbara Billingsley jako June Cleaver
- Tony Dow jako Wallace „Wally“ Cleaver
- Jerry Mathers jako Theodore „Beaver“ Cleaver
Opakující se obsazeníUpravit
- Ken Osmond jako Eddie Haskell, Wallyho rozpustilý nejlepší přítel
- Rusty Stevens jako Larry Mondello, Beaverův nejlepší kamarád, který jí jablka
- Stanley Fafara jako Hubert „Whitey“ Whitney, Beaverův spolužák a přítel
- Rich Correll jako Richard Rickover, Beaverův spolužák a přítel
- Stephen Talbot jako Gilbert Bates, Beaverův spolužák a přítel
- Jeri Weilová jako Judy Henslerová, Beaverova spolužačka a nemesis
- Patty Turnerová jako Linda Dennisonová, Beaverova spolužačka a první láska
- Karen Sue Trentová jako Penny Woodsová, Beaverova spolužačka a druhý milostný zájem
- Bobby Mittelstaedt jako Charlie Fredericks, Beaverův vysoce postavený spolužák
- Richard Deacon jako Fred Rutherford, Wardův panovačný spolupracovník
- Frank Bank jako Clarence „Lumpy“ Rutherford, Fredův tyranský syn a Wallyho přítel
- Wendy Winkelman a Veronica Cartwright jako Violet Rutherfordová, Fredova dcera
- Buddy Joe Hooker jako Chester Anderson, Wallyho přítel a spolužák
- Tiger Fafara jako Tooey Brown, Wallyho přítel a spolužák
- Cheryl Holdridge jako Julie Fosterová, Wallyho první láska
- Pamela Bairdová jako Mary Ellen Rogersová, Wallyho druhá láska a pozdější manželka
- Edgar Buchanan jako strýc Billy Cleaver, Wardův světoběžnický a rozmarný strýc
- Madge Kennedyová jako teta Martha Bronsonová, Juneina výstřední stará teta
- Diane Brewsterová jako slečna Canfieldová, Beaverova učitelka ve druhé třídě
- Sue Randallová jako slečna Alice Landersová, Beaverova učitelka ve třetí třídě
- Burt Mustin jako Gus, staršího hasiče, který je pro Bobra vzorem
- Doris Packerová jako paní Cornelia Rayburnová, ředitelka gymnázia na Grant Avenue
- Madge Blakeová jako paní Margaret Mondellová, Larryho krkolomná a značně povýšená matka
- Karl Swenson a George O. Petrie jako George Haskell, Eddieho otec
- Ann Doranová a Anne Bartonová jako Agnes Haskellová, Eddieho matka
Scenáristé a režiséřiEdit
Hlavní scenáristé seriálu Bob Mosher a Joe Connelly se seznámili při práci v New Yorku pro agenturu J. Walter Thompson. Po příchodu do Hollywoodu se stali hlavními scenáristy rozhlasového pořadu Amos ‚n‘ Andy a pokračovali v psaní tohoto dobře přijatého pořadu, když se v roce 1950 přesunul do televize CBS. Ačkoli oba muži zpočátku psali všechny scénáře k dřívějším epizodám pořadu Leave It to Beaver, poté, co se stali výkonnými producenty, začali přijímat scénáře od jiných autorů a v případě potřeby je vylepšovali.
Jelikož Mosher byl otcem dvou dětí a Connelly šesti, měli oba dostatek zdrojového materiálu a inspirace pro dialogy a dějové linie pořadu. Connellyho osmiletý syn Ricky posloužil jako předloha pro Bobra a jeho čtrnáctiletý syn Jay pro Wallyho, zatímco Eddie Haskell a Larry Mondello vycházeli z přátel Connellyho chlapců. Connelly často bral chlapce na výlety a přitom měl u sebe zápisník, do kterého si zaznamenával jejich rozhovory a činnosti.
Dalšími scénáristy, kteří se na seriálu podíleli, byli Bill Manhoff, Mel Diamond, Dale a Katherine Eunsonovi, Ben Gershman, George Tibbles (který se později stal hlavním scénáristou seriálu Moji tři synové), Fran van Hartesvelt, Bob Ross, Alan Manings, Mathilde a Theodore Ferrovi, John Whedon a tým Dicka Conwaye a Rolanda MacLanea, který napsal mnoho dílů posledních dvou sezón. Connelly v jednom rozhovoru řekl: „Když najímáme scénáristu, říkáme mu, aby si nevymýšlel situace, ale aby se podíval do svého vlastního zázemí. Není to ‚situační‘ komedie, kde musíte vytvořit situaci pro určitý efekt. Klademe důraz na přirozenou dějovou linii.“
Connelly a Mosher se snažili vytvořit humorné postavy v jednoduchých situacích, místo aby spoléhali na vymyšlené vtipy. Oba často přizpůsobovali reálné situace ze života svých dětí. Například „Účes“ byl přímo založen na události týkající se Bobbyho Moshera, který byl nucen nosit ve školní hře punčochovou čepici poté, co se nechal otrhaně ostříhat. Čtrnáctiletý Jay Connelly se kvůli svým předkusům stal Wallyho častým česáním vlasů. Zvyk sedmiletého Rickyho Connellyho vypouštět počáteční slabiky slov byl zakomponován do postavy Bobra.
Podle Tonyho Dowa: „Když nějaká hláška vyvolala příliš velký smích, vyškrtli ji. Nechtěli velký smích, chtěli smích.“
Norman Tokar, režisér s talentem pro práci s dětmi, byl najat na režii většiny epizod v prvních třech letech a vytvořil postavy Eddieho Haskella a Larryho Mondella. Dalšími režiséry byli Earl Bellamy, David Butler (který režíroval dětskou herečku Shirley Templeovou), Bretaigne Windust, Gene Reynolds a Hugh Beaumont. V posledních třech letech režíroval většinu epizod Norman Abbott.
NatáčeníEdit
První dvě sezóny se Leave It to Beaver natáčelo v Republic Studios ve Studio City v Los Angeles. Pro poslední čtyři sezóny se produkce přesunula do Universal Studios. Exteriéry, včetně fasád obou Cleaverových domů, se natáčely na příslušných zadních pozemcích studia. Pro úvodní záběry se často používaly záběry z filmového skladu.
Scénář k nadcházející epizodě se hercům doručoval koncem týdne, následující pondělí se četl, přičemž se upozorňovalo na nešikovné repliky nebo jiné problémy, které se měly přepsat. V úterý odpoledne se scénář celý zkoušel pro kameramany a osvětlovače. Během následujících tří dnů se jednotlivé scény natáčely jedinou kamerou.
Natáčení bylo omezeno na jednu epizodu týdně (namísto dvou typických pro televizní produkci té doby), aby se vyhovělo velkému počtu dětských herců, kteří mohli pracovat pouze čtyři hodiny denně. Scény s dětmi se obvykle natáčely jako první, dospělí herci museli na natáčení čekat až do 17:00.
K kameramanům seriálu patřili Mack Stengler se 122 epizodami v letech 1958-1962, Jack MacKenzie se 40 epizodami v letech 1962-1963 a William A. Sickner s 37 epizodami v letech 1957-1959. Fred Mandl (1962), Ray Rennahan (1958) a Ray Flin (1960) působili jako kameramani u méně než pěti epizod každý.
Úvodní a závěrečné sekvenceEdit
V první sezóně začíná každá epizoda upoutávkou s ukázkami z epizody (nebo obecnými záběry z jiných epizod) a hlasovým úvodem Beaumonta, který stručně uvede téma epizody. Po upoutávce následuje hlavní znělka a titulky, v nichž jsou představeny čtyři hlavní hvězdy seriálu. V polovině první sezóny byl úvod s Beaumontovým hlasem vypuštěn ve prospěch krátké scény z dané epizody a na konci první sezóny byla upoutávka zcela vypuštěna a přešlo se ihned k titulkům a titulkům. V páté a šesté sezóně je významný štáb uveden v prodloužení úvodních titulků po reklamní přestávce.
Každá sezóna měla samostatně natočenou sekvenci úvodních titulků. V první sezóně se například zobrazovala kreslená kresba čerstvě položeného betonového chodníku, do jehož povrchu byl vyškrábán název seriálu a jména hvězd, zatímco v poslední sezóně Cleaverovi opouštěli dům vstupními dveřmi a nesli si věci na piknik (konkrétní úvodní sekvence jednotlivých sezón viz Seznam epizod seriálu Leave It to Beaver). Jako první se ve všech úvodních sekvencích představil Billingsley, po něm následovali Beaumont a Dow. Mathers byl představen jako poslední, s hlasovou hláškou: „…a Jerry Mathers jako Bobr“.
Závěrečná sekvence první sezóny obsahovala jednoduché tmavé pozadí, na kterém běžely titulky. Ve druhé sezóně jsou Wally a Bobr vidět, jak jdou domů ze školy s učebnicemi a vstupují do domu hlavními dveřmi. Ve třetí až páté sérii jsou Wally a Bobr vidět, jak jdou směrem k domu na Pine Street. Bobr nese baseballovou rukavici a kulhá podél obrubníku. V poslední sérii se Bobr hádá s Wallym, když jdou oba domů, strčí Wallyho na ulici a začnou se honit kolem stromu a do domu.
HudbaEdit
Úvodní a závěrečné sekvence seriálu jsou doprovázeny orchestrální interpretací svižné znělky seriálu „The Toy Parade“ od Davida Kahna, Melvyna Leonarda a Morta Greena. Ve třetí sezóně bylo tempo zrychleno a melodii pískal mužský sbor za orchestrálního doprovodu při závěrečných titulcích a při produkčních titulcích po úvodní sekvenci. V poslední sezóně píseň dostala jazzovou úpravu od zkušeného skladatele a aranžéra Peta Rugola. Ačkoli pro znělku existuje text, po celou dobu vysílání seriálu se používala instrumentální úprava. Prvky znělky dostaly tlumenou hudební úpravu, která pak byla použita jako hudební podklad pro něžné a sentimentální scény. Příležitostně bylo citováno několik frází ze známých hudebních skladeb, například Chopinův „Pohřební pochod“ a „La Marseillaise“, francouzská státní hymna.
Tento pořad CBS vyžadoval hudbu „wall-to-wall“, což je termín pro produkci, která podle potřeby využívá hudební „tagy“ mezi scénami. Zatímco znělka „The Toy Parade“ byla napsána přímo pro tento pořad, vedlejší hudba napsána nebyla. To je patrné z průběhu seriálu, jak znělka dozrávala, obvyklá doprovodná hudba nikoli. Jedná se o obdobu „needle-drop“ knihovny předem nahrané hudby, která je dodnes rozšířená. Tato doprovodná hudba byla pravděpodobně produktem televizního orchestru CBS a zřetelně připomíná počátek 50. let, zejména v roce 1963. Mnohé z hudebních narážek byly použity ve více seriálech, včetně tak rozdílných pořadů jako Lassie, The Munsters, Wagon Train a The Virginian.
SettingsEdit
Time settingEdit
Časové zasazení seriálu Leave It to Beaver je současné s jeho produkcí – konec 50. a začátek 60. let. Odkazy na současné zpravodajské problémy nebo témata se objevují jen zřídka. Komunismus je zmíněn v epizodě „Water, Anyone?“. Vypuštění ruské družice Sputnik, které se časově shoduje s debutem seriálu, je zmíněno v několika epizodách, stejně jako rychle se rozvíjející odvětví protiraketové obrany v epizodě „Stocks and Bonds“ z roku 1962. V jedné epizodě Eddie učiní narážku na Cassiuse Claye. V prvním Gilbertově výstupu říká Beaverovi, že trénuje na olympijské hry v roce 1968.
Současné kulturní odkazy jsou častější, ale ne ohromující. Seriál uznává subkulturu greaserů a v poslední sezóně i „Twist“, populární písničkovou a taneční mánii počátku 60. let. Propagátor tohoto tance, Chubby Checker, je naznačen ve fiktivní epizodě „Chubby Chadwick“ a jeho fiktivním hitu „Surf Board Twist“. Wally a jeho přátelé předvedou vlažnou verzi The Twist na Wallyho večírku v epizodě „The Party Spoiler“. V epizodě „Teacher’s Daughter“ je zmíněn film Kirka Douglase Spartakus z roku 1960, dále jsou zmíněni Eisenhower, Nikita Chruščov a Joseph P. Kennedy starší a v jedné epizodě Beaverův nejlepší přítel Gilbert říká, že Angela Valentine nosila do třídy „paruku Jackie Kennedyové“. Ze současných osobností jsou v seriálu zmíněni Rock Hudson, Tuesday Weld, Cary Grant, Sal Mineo, Frank Sinatra, Edd Byrnes, Tony Curtis, Sonny Liston, Cassius Clay, Bob Cousy, Chet Huntley, David Brinkley, Jack Paar, John Glenn, Bennett Cerf, Warren Spahn, Fabian Forte, Bobby Vinton, Frankie Avalon a další. Současná hvězda Los Angeles Dodgers Don Drysdale se pak objeví jako on sám v epizodě z roku 1962 s názvem „Dálkový hovor“. Když se Bobr objeví v televizním pořadu, aniž by věděl, že je nahráván pro vysílání v jiný den, Gilbert přirovnává toto nedorozumění k „Zóně soumraku Roda Serlinga“. Epizoda „The Poor Loser“ z roku 1963 začíná záběrem na June, která si označuje nástěnný kalendář z roku 1961, a v epizodě „Beaver’s Graduation“ z roku 1963 si June a Ward prohlížejí dárek, který mají k Beaverově promoci, a čtou nápis: „…Class of ’63“.
Leave It to Beaver se odehrává ve fiktivní obci Mayfield a jejím okolí. Hlavním dějištěm je Cleaverův dům. Cleaverovi žijí v průběhu seriálu ve dvou domech. Před začátkem seriálu však bydleli v jiném domě. Stěhování v průběhu seriálu bylo nutné, když se fasáda původního domu, který se nacházel v Republic Studios, stala po přesunu produkce do studia Universal nedostupnou pro natáčení. Nový dům stál na zadním pozemku společnosti Universal. Adresa prvního domu je 485 Mapleton (někdy Maple) Drive a druhého na 211 Pine Street.
Dům na Mapleton DriveEdit
Dům na Mapleton Drive, obklopený plaňkovým plotem, je dvoupatrový s kuchyní v prvním patře, jídelnou, obývacím pokojem a přilehlou terasou a nejméně třemi ložnicemi ve druhém patře – jednou pro chlapce, jednou pro rodiče a pokojem pro hosty, do kterého se na noc nastěhuje Beaver. Sklep je přístupný šikmými dveřmi v kuchyni. Dveře z kuchyně vedou na malý boční dvorek, příjezdovou cestu a garáž pro jedno auto – časté místo setkávání chlapců, jejich otce a chlapcových přátel.
K závěru druhé série Cleaverovi diskutují o stěhování. V závěru sezóny Ward chlapcům řekne, že dům na Mapleton Drive byl prodán. V úvodu třetí sezóny se Cleaverovi pohodlně zabydlí v novém domě. V žádné epizodě se neobjevuje skutečné stěhování.
Dům na Pine StreetUpravit
Dům na Pine Street se skládá z několika místností (kuchyně a prádelna, jídelna, obývací pokoj, pracovna) v přízemí a nejméně tří ložnic ve druhém patře. V novém domě se neobjevuje žádné vybavení z domu na Mapleton Drive. Reprodukce Gainsboroughova Modrého chlapce a Lawrencova Pinkie visí v předním vchodu nad půvabnými bergery. Čalouněné křídlové křeslo na okraji krbu v obývacím pokoji je potaženo chinoiseriovým potiskem.
Během poslední epizody v domě na Mapleton Drive chlapci oznamují, že se těší na stěhování, protože nový dům jim poskytne vlastní oddělené ložnice. Přesto v následujících epizodách odehrávajících se v rezidenci na Pine Street bratři zřejmě stále sdílejí jednu ložnici. Dokonce i uspořádání nábytku je téměř totožné, i když koncem roku 1962 se objevuje přenosná televize.
Po přestěhování na Pine Street chlapci nadále navštěvují stejné školy, chodí do stejných podniků a navštěvují stejné přátele. Dům na Pine Street se nachází v blízkosti domu na Mapleton Drive; v jedné epizodě jdou Bobr a Larry pěšky k domu na Mapleton Drive, vytrhnou malý strom a na voze ho převezou do domu na Pine Street.
V domě na Pine Street má Ward poblíž hlavního vchodu pracovnu, která slouží jako kulisa pro mnoho scén. Garáž v domě na Pine Street se jako dějiště mužských setkání používá méně často, než tomu bylo v garáži na Mapleton Drive. V domě na Pine Street je poprvé k vidění ložnice June a Warda. Mají vlastní koupelnu, spí na oddělených postelích a v pokoji mají přenosnou televizi. Telefonní číslo Cleaverových je KL5-4763.
Dva roky předtím, než se film Leave It to Beaver začal natáčet, bylo průčelí domu na Pine Street a jeho okolí hojně využito ve filmu Humphreyho Bogarta Zoufalé hodiny z roku 1955.
V roce 1969 byl dům na Pine Street znovu použit pro další televizní hit z produkce Universal, Marcus Welby, M.D. Tento dům je stále k vidění ve studiích Universal, ačkoli původní fasáda byla v roce 1988 nahrazena pro film The ‚Burbs z následujícího roku a ležela ve skladu na jiném místě pozemku Universal. Fasáda byla znovu nahrazena pro film Leave It to Beaver z roku 1997. Dům a ulice, na které stojí, byly použity jako hlavní exteriérová kulisa pro Wisteria Lane ze seriálu Zoufalé manželky, dříve byl také použit jako dům rodiny Pearsonových v seriálu The Bill Engvall Show a také byl po určitou dobu uváděn v denním seriálu CBS The Young and the Restless jako dům Victorie Newman Abbottové a Billyho Abbotta.