Když si naprostá většina lidí představí Corvettu, jako první je často napadne výkon, a to zcela oprávněně. Pokud je však vaše klasická Corvette určena ke každodennímu používání, je spolehlivost stejně důležitým faktorem jako výkon, točivý moment nebo časy na čtvrtmíli.
Ačkoli téměř každá Corvette může při správné údržbě vyzařovat spolehlivost za většiny okolností, stejně jako u každé jiné řady vozidel vždy existují výjimečné modely, které vykazují příkladné sklony k nadprůměrné spolehlivosti. Následuje seznam nejspolehlivějších klasických vozů Corvette.
1953 Corvette
Ačkoli byla Corvette v roce 1953 v plenkách, existovaly určité hodnotné vlastnosti, které stojí za zvážení pro každého, kdo uvažuje o koupi těchto raných klasických vozů C1. Mnozí zákazníci kritizovali Corvettu z roku 1953 za její nedostatečně výkonnou pohonnou jednotku, a v tom lze spatřovat některé cenné body. Co však uslyšíte jen zřídka, je nespokojenost s úrovní spolehlivosti těchto Corvett z prvního roku výroby.
Ačkoli motor Corvette I-6 „Blue Flame“ o objemu 3,8 l a výkonu 150 k z roku 1953 rozhodně nehodlal trhat rychlostní rekordy, měl jednu výhodu. Oproti dnešním modernizovaným motorům, které jsou mnohem složitější, byl „Blue Flame“ zjednodušený. Tato úroveň jednoduchosti v kombinaci s brzdovými a řídicími komponentami vozu stejného charakteru neponechávala mnoho zranitelných míst pro předčasné selhání.
1956 Corvette
Po počáteční kritice nedostatečného výkonu vozu Corvette, stejně jako problémů s výbavou a povrchovou úpravou, proběhlo mnoho zdokonalování, aby se tyto počáteční nedostatky odstranily. Přestože základní model Corvette z roku 1953 vždy představoval jistou úroveň spolehlivosti, nikdo v konstrukčním týmu Corvette nebyl spokojen s klesajícími prodejními čísly svého výtvoru. To vedlo k intenzivní snaze postavit v každém ohledu lepší vůz.
Motor „Blue Flame“, používaný v minulých Corvettech, odešel v roce 1956 do západu slunce, protože po premiéře v předchozím roce se stal standardem výkonnější osmiválec small block. Třístupňová převodovka se také stala standardem pro výrobní rok 1956.
Další modernizace zahrnovaly výrazně lepší spojku ve srovnání s předchozími provedeními a také zcela nový zadní diferenciál. S řadou pozoruhodných doplňků se začalo měnit celkové vnímání modelu Corvette. Ti, kteří dříve na adresu modelu C1 pronášeli tvrdou kritiku, nyní Corvettu oslavovali pro její výkon, jízdní vlastnosti a spolehlivost.
1960 Corvette
V roce 1960 to s modelem Corvette vypadalo nadějně. Po větší části desetiletí se prodeje začaly zrychlovat a pokračoval pokrok směřující k tomu, aby se Corvette stala spolehlivou pohonnou jednotkou. Navíc byla za sebou větší část první generace modelu Corvette a vývojový tým Chevroletu pokračoval ve snaze o zdokonalení mnoha počátečních zvláštností tohoto kultovního vozu.
V roce 1960 měla modelová řada Corvette za sebou několik celých let výroby s osmiválcem 283 cm3 pod kapotou. Existovaly možnosti jak pro karburátorové, tak pro vstřikovací systémy dodávky paliva, přičemž ani jeden z nich nebyl pro konstrukční a vývojový tým Chevroletu v této fázi hry novinkou.
Přestože ve výrobním roce 1960 došlo k několika změnám pod kapotou v podobě alternativních možností vaček a polovodičových zdvihátek u dvou největších variant motoru, základní výbava motoru zůstala relativně nezměněna, což vedlo k navenek spolehlivé pohonné jednotce.
1963 Corvette
Když se v roce 1963 objevila na scéně Corvette C2, zákazníci toužili usednout za volant pravého amerického sportovního vozu v jeho nejnovější podobě. Na rozdíl od jiných generačních nabídek prvních let se Corvette z roku 1963 ukázala jako ohromně spolehlivá. Velkou měrou se na tom podílelo opětovné použití již osvědčených komponentů hnacího ústrojí v nově uvedeném modelu C2.
V roce 1963 se již standardní osmiválec 327 cm3 osvědčil jako spolehlivá pohonná jednotka, protože byl přenesen z posledního modelu C1 z předchozího roku. Stejně tak i nabídka převodovek modelu C3 se držela předchozí první generace a byla dobře známá svou spolehlivostí, zejména pokud jde o čtyřstupňovou manuální převodovku. Toto propojení toho nejlepšího ze staré a nové techniky vedlo k vysoké míře konzistence mechanické spolehlivosti.
1969 Corvette
C3 nepochybně čelila v době své vlády mnoha zkouškám. Jak generace pokračovala, vládní dohled nad kontrolou emisí určoval mnohé z toho, co automobilový průmysl dělal a nedělal.
Dřívější segment generace v roce 1969 se však vyhnul plnému rozsahu úderu, který tento dohled zasadil, a tak vznikla kvalitní Corvette, která měla zjednodušený design, ale přesto vykazovala většinu výkonových charakteristik, jimiž se tato řada proslavila.
Koncem šedesátých let byl představen maloblok o objemu 350 cm3, který se časem ukázal jako jeden z nejspolehlivějších motorů uváděných ve vozech Corvette. Při spojení 350 s volitelnou čtyřstupňovou manuální převodovkou přinášela výsledná kombinace často dlouholeté potěšení z jízdy bez větších mechanických potíží.
1971 Corvette
V roce 1971 došlo u modelu Corvette asi k nejmenšímu množství změn oproti předchozímu roku ve srovnání s ostatními dvěma po sobě následujícími roky v historii této řady.
Odborový spor odborové organizace United Auto Workers v roce 1969 vedl k tomu, že se výroba v tomto roce prodloužila o více než dva měsíce oproti původně stanovenému termínu, což zase zkrátilo výrobu v roce 1970 o čtyři měsíce. Bylo rozhodnuto prodloužit výrobní rok 1970, čímž se rok 1971 stal prodloužením výroby předchozího roku.
Přitom bylo mezi výrobními roky 1970 a 1971 provedeno jen velmi málo úprav, což vedlo k tomu, že se výrobní závod v St. Louis mohl plně věnovat zlepšování kontroly kvality daného výrobku.
Jedinou významnou výjimkou z této absence úprav bylo mírné snížení výkonu ve všech motorů výrobního roku 1971. To bylo způsobeno přívalem emisních předpisů, které předznamenaly nadcházející snížení výkonu, jež mělo následovat.
1977 Corvette
Konec sedmdesátých let byl pro Corvette poměrně zvláštním obdobím. Emisní předpisy značně brzdily Corvettu v oblasti výkonu a zdálo se, že konstrukční tým GM byl pohlcen vývojem budoucího modelu C4. To vedlo k období relativní nečinnosti při dalším vývoji modelu C3, který tak zůstal značně nezměněn a s blížícím se koncem 70. let se na něm provádělo jen málo úprav.
Pokud dokážete odhlédnout od celkově pomalého chování Corvetty z roku 1977, existuje kvalitní kandidát na spolehlivost. Mezi výrobními roky 1976 a 1977 se pohonné ústrojí modelu Corvette nezměnilo, což vedlo k tomu, že motory L48 i L82 zůstaly věrné své předchozí podobě. To představovalo pro zákazníky možnost vybrat si ze dvou variant pohonných jednotek, které se obě osvědčily.
1988 Corvette
V roce 1988 prošel model C4 téměř půl desetiletí trvajícími jemnými revizemi, které měly zdokonalit nuance dosud nejambicióznějšího modelu Corvette. Po poněkud tvrdé kritice, které se C4 dostalo při uvedení na trh v roce 1984, bylo k radosti zákazníků po celém světě přepracováno mnoho kritizovaných oblastí. Problémovým oblastem, jako je kvalita jízdy a viditelnost clusteru, věnoval tým designérů GM pozornost v rámci pokračující snahy o dokonalost.
C4 z roku 1988 využíval také možnosti pohonných jednotek, které se osvědčily v nabídce modelů z předchozích let. Maloblokový osmiválec 350 cm3 byl obzvláště známý jako spolehlivá platforma, která byla základem řady Corvette po dvě desetiletí.
S řadou pozoruhodných vylepšení oproti původní verzi C4 a dvěma variantami pohonných jednotek, které si zasloužily své místo v řadě Corvette, se C4 v roce 1988 ukázal být jedním z nejspolehlivějších vozů, které sjely z montážní linky v Bowling Green.