Kdysi jsem se považoval za líného člověka. Toto negativní sebepojetí začalo na střední škole, ale trvalo až do mých dvaceti let.
Nebylo to zcela nepodložené přesvědčení. Tehdy jsem dělal spoustu věcí, které vypadaly jako lenost. Odkládal jsem začátky domácích úkolů a projektů, a i když jsem s nimi začal, pracoval jsem na nich vždy jen chvíli. Hodně jsem spal a nerad jsem vstával z postele. Také jsem často zůstával na koleji (a později v bytě) celý den, kromě případů, kdy jsem potřeboval jít do třídy.
Některé roky však nebyly tak špatné. Některé roky jsem tvrdě pracoval, vedl jsem skvělý společenský život, a dokonce jsem měl i různé koníčky.
V těch špatných letech jsem si vždycky vyčítal, že jsem „líný“. Říkal jsem si, co je se mnou špatně, že se prostě nedokážu přepnout zpátky na své produktivní alter ego.
Až po dvacítce jsem si uvědomil, že mým hlavním problémem vlastně není lenost – prožíval jsem příznaky své deprese (později ještě zhoršené problémy s alkoholem). Ačkoli mi byla deprese diagnostikována už na střední škole, nějak jsem si nikdy nedal dvě a dvě dohromady, dokud mi to nevysvětlil nový terapeut.
Jedním z mimořádně častých příznaků deprese (a některých dalších duševních problémů) je nedostatek motivace k mnoha činnostem ve svém životě. Ne u každého člověka s depresí se to projeví, ale u mnoha ano.
Naneštěstí na první pohled tento příznak vypadá jako lenost. Projevuje se mnoha stejnými způsoby, například odkládáním školní práce a vyhýbáním se společenskému životu.
V těch letech, kdy jsem se snažil začít dělat domácí úkoly nebo dokonce vyjít z pokoje, hrála pravděpodobně moje deprese v mém životě větší roli, než jsem si uvědomoval.
Zpětně si také myslím, že deprese způsobila, že moje zdánlivá „lenost“ byla horší, než ve skutečnosti byla. Měl jsem tendenci soustředit se na negativní aspekty svého života a ignorovat ty pozitivní. I když jsem byl nejméně motivovaný, dařilo se mi ve škole. Možná jsem pracoval více, než jsem si uvědomoval, ale soustředil jsem se jen na chvíle, kdy jsem prokrastinoval.
Proč na tom záleží?“
Snažím se jen vytvářet výmluvy pro své špatné chování? Pokud jsou příznaky stejné, proč vůbec záleží na tom, zda jsou způsobeny depresí nebo leností?“
Záleží na tom, protože to mění přístup ke zlepšení mé nedostatečné motivace. Když jsem si myslel, že viníkem je lenost, zkoušel jsem číst nejrůznější svépomocné knihy a webové stránky, které slibovaly překonání lenosti. Nikdy nefungovaly.
Když je nedostatek motivace způsoben depresí, můžete vyzkoušet všechny hacky na produktivitu na světě a stejně to nevyřeší.
Jakmile jsem zjistil, jak moc je můj nedostatek motivace spojen s mou depresí, mohl jsem ji začít zlepšovat efektivnějšími způsoby. Pomocí terapie jsem řešil základní příčiny své deprese a pomocí kognitivně-behaviorální terapie jsem pracoval na své motivaci. Stále nejsem dokonalý, ale nesmírně mi to pomohlo.