Každých pět sekund utrpí někdo v této zemi traumatické poranění mozku; třetina z těchto případů je natolik závažná, že způsobí kóma. Lékaři často říkají rodinám, aby neustále mluvily se svými blízkými, i když jsou v bezvědomí, ale otázka vždy zněla: Slyší?
Poprvé, jak uvádí korespondent CBS News Ben Tracy, má možná věda odpověď.
Před čtyřmi lety měl Godfrey Catanus plné ruce práce. Byl čerstvým otcem a inspirativním pastorem mládeže v jižní Kalifornii. Vedl skupiny dobrovolníků, kteří pomáhali při obnově po hurikánu Katrina, a cestoval na charitativní misi na Filipíny. Ale pak mu do jater vnikla krevní sraženina, kvůli které dvaatřicetiletý Godfrey a jeho žena Corinth spěchali do nemocnice.
„Vyndali mu tři a půl metru střeva a pak měl krvácení do mozku, které si vyžádalo devítihodinovou operaci,“ řekla Corinth.
Lékařsky vyvolané kóma mu zachránilo život, ale lékaři se obávali, že se Godfrey už nikdy neprobudí.
Sedativa přestala účinkovat a lékaři jeho ženě oznámili, že je stále v kómatu.
„Je to zničující; zničit tohoto člověka, kterého miluji nejvíc na světě – je to otec mého dítěte – prostě úplně zničit,“ řekla Corinthová, ale neztrácela naději a se svým manželem neustále mluvila.
„Říkala jsem mu, že se musí probrat z kómatu, jen jsem se modlila, četla mu, jak se daří jeho dceři a jak se daří mně. V té době jsem čekala naši druhou dceru,“ řekla.
Neuroložka Theresa Pape věří v léčivou sílu hlasů.
V průlomové klinické studii Northwestern Medicine a Hines VA Hospital provedla Papeová skenování mozku 15 pacientů v kómatu, včetně Godfreyho. Výsledky této studie, zveřejněné ve čtvrtek, ukazují, že když pacienti slyšeli neznámé hlasy, skeny mozku vykazovaly malou aktivitu, ale když slyšeli blízké příbuzné volat jejich jména nebo mluvit, skeny se rozzářily.
„S velmi těžce poškozeným mozkem lze pracovat a lze ho rehabilitovat,“ řekl Pape.
Papeův tým také požádal rodiny, aby nahrály příběhy, které by jejich blízcí poznali, a měsíc a půl je opakovaně přehrávaly pomocí sluchátek. Příběhy byly přehrány osmi pacientům, včetně Godfreyho. Zbývajících sedm slyšelo pouze ticho. Osm pacientů, kteří příběhy slyšeli, se zotavilo výrazně rychleji.
„Myslíme si, že podobně jako při opakovaném skákání ve výskoku procvičujeme tato spojení v mozku, a myslíme si, že nám to pomáhá pozorovat obnovu vědomí,“ řekl Pape.“
Korintova nahrávka pojednávala o slibu dodrženém ve svatební den.
„Hele, Pe, my máme vtipnou historku o našem prvním polibku, že jo?“
„Ne. Říká Korint na nahrávce. „Říkal jsem ti, jak jsem se zavázal, že si první polibek chci nechat až k oltáři ve svatební den.“
„Během těch šesti týdnů jsme opravdu zaznamenali velkou změnu,“ řekl Corinth. „Z bodu, kdy mu prostě nic nebylo, se dostal do bodu, kdy dokázal komunikovat pohledem očí, kývat hlavou.“
Po třech měsících se Godfrey probral z kómatu těžce postižený, ale kognitivně neporušený. Pomocí iPadu, který mu pomáhá komunikovat, píše pobožnosti pro svou církev.
Řekl, že si vzpomíná, jak ty hlasy slyšel, když byl v kómatu.
„Přišlo mi uklidňující, že jsou tam se mnou,“ řekl Godfrey prostřednictvím iPadu.
„Chápu, že jsme na dlouhé cestě, ale alespoň tu cestu absolvujeme společně,“ dodal Corinth. „Nepředpokládejte, že jen proto, že nemohou mluvit nebo neotevřou oči, tam nejsou.“
Studie Northwestern Medicine a Hines VA je k dispozici v časopise „Neurorehabilitation and Neural Repair“
.