Kancelář stála 100 dolarů měsíčně. Nacházela se v pátém patře budovy Blue Cross Blue Shield v centru Dallasu. Jedna místnost s jedním stolem a jedním zaměstnancem na plný úvazek – ambiciózním, podměrečným dvaatřicátníkem se střihem dohola a texarkanským nářečím. V létě 1962 to byla celá společnost Electronic Data Systems Corp., která měla časem přetvořit podnikatelskou krajinu severního Texasu, a to jak obrazně, tak doslova.
To by si však v roce 1962 těžko dokázal představit i Henry Ross Perot, muž, který toho roku založil EDS s pomocí půjčky 1000 dolarů od své ženy Margot. Perot se společností EDS velmi riskoval, opustil lukrativní místo obchodníka u IBM, kde pracoval od ukončení studia na námořní akademii v roce 1953, a následující čtyři roky strávil na moři. IBM byla dominantním hráčem ve vznikajícím odvětví informačních technologií. Vyráběla nejlepší počítače na světě a zaměstnávala špičkové programátory, kteří je řídili. Perot však viděl mezeru, která IBM chyběla, a začal křižovat zemi a hledat podnikání. Žádné nenašel až do svého 78. obchodního hovoru, při kterém uzavřel smlouvu na 100 000 dolarů se společností v Cedar Rapids ve státě Iowa. Díky této dohodě získala EDS hotovost, aby mohla najmout zaměstnance na plný úvazek. Jako první přišla sekretářka, a to 12. listopadu 1963, deset dní před atentátem na prezidenta Johna F. Kennedyho. Pak Perot přetáhl několik obchodníků z IBM. Stále však měl jen jednu kancelář a jeden stůl. Prodejní schůzky s novým týmem tak probíhaly za chůze po Linden Lane, kde Perotovi a jejich dvě děti (další tři měly přijít na svět) bydleli v domě se dvěma ložnicemi.
Strategie společnosti byla jednoduchá, i když se při pohledu z našeho i-času zdá těžko pochopitelná. V době založení EDS velké podniky teprve začínaly používat počítače ke zpracování velkého množství dat. Výplatní pásky. Seznamy klientů. Údaje o výrobě na montážních linkách. K tomuto zpracování potřeboval někdo naprogramovat velké počítače, jako byl IBM 1401, který byl téměř tak velký jako Perotova kancelář v centru Dallasu. Programování často vyžadovalo ruční zadávání dat do strojů pomocí karet, které se skládaly z 80 sloupců většinou jednociferných čísel – řádků s nulami, jedničkami, dvojkami atd. Aby programátoři mohli mluvit digitálním jazykem počítače, používali samostatný stroj, který do čísel na kartách dělal otvory. Zní to složitě a komplikovaně, což je přesně to, jak EDS chtěla, aby to znělo.
V listopadu 1963, kdy měla EDS jen hrstku zaměstnanců, přicházela počítačem zpracovávaná data do módy, protože počítač IBM 1401 dokázal vyplivnout například finanční prognózy mnohem rychleji než tým účetních. A přesto kvůli jejich složitosti neměl téměř nikdo mimo počítačový průmysl žádné zkušenosti s počítači. „Počítačů jsme se báli,“ řekl jeden z prvních zaměstnanců EDS Ken Scott autorovi Ericu O’Keefeovi pro jeho nedávnou knihu o historii EDS, A Unique One-Time Opportunity. „Generální ředitelé se jich báli. Nerozuměli tomu žargonu. Jazyk se měnil příliš rychle.“
Proto nastoupila EDS a prodávala těmto zmateným vedoucím pracovníkům „řešení“. Společnost najímala programátory a počítačové experty, aby navrhovali, implementovali a dohlíželi na systémy zpracování dat pro zákazníky v Dallasu a po celé zemi. Byla to jedinečná strategie pro tehdejší dobu a pro město, které mezi své nejbohatší obyvatele počítalo rančery a naftaře. Jak napsal časopis Forbes na začátku tohoto roku v titulním článku o Perotovi a jeho synovi H. Rossovi Perotovi mladším: „Ve státě, který tradičně vytvářel bohatství obděláváním půdy nebo využíváním toho, co je pod ní, Perot … pochopil příslib počítačů.“
Přesto Perot nebyl v tomto pochopení zcela osamocen. Například společnost Texas Instruments působila v Dallasu od roku 1951 (a existovala již od roku 1930, kdy se jmenovala Geophysical Service Inc.). Za další, v roce 1963, právě když EDS podepisovala svou první dlouhodobou smlouvu na zpracování dat s dallaskou společností Frito-Lay, kterou Perot později přilákal do svého Legacy Business Parku, otevíral Sam Wyly obchod v University Computing. Tato firma nabízela služby zpracování dat ve stylu EDS, ale nabízela je pouze vědcům a inženýrům, což znamenalo, že Wyly Perotovi přímo nekonkuroval. To byl možná chytrý tah. Oba byli přátelé, kteří se poznali, když oba prodávali počítače pro IBM. Wyly, který je dnes stejně jako Perot miliardářem, však Perota nazval „největším prodejcem počítačů na světě“.
„Společnost, kterou Ross Perot založil, nesestrojila jen lepší past na myši. EDS přetvořila koncept toho, co past na myši dokáže.“
Eric O’Keefe, autor knihy „Jedinečná jednorázová příležitost“
V EDS však Perot neprodával počítače. Společnost v prvních letech své existence ani nevlastnila žádný počítač. Pronajímala si je. V té době vlastnily počítače velikosti místnosti buď velké korporace, vládní agentury, nebo akademické instituce. Během pracovní doby mohly být používány, ale přes noc ležely ladem. Perot tedy platil majitelům počítačů, aby je EDS mohla používat v době jejich odstávek. Stroje byly rozmístěny po celé zemi, což znamenalo, že EDS se brzy po svém založení v roce 1962 stala celostátní firmou.
Možná proto o tři desetiletí později pro článek o Perotově neúspěšné prezidentské kandidatuře v roce 1992 nejmenovaný místní republikánský vůdce tomuto časopisu řekl, že Perot „není člověk z Dallasu“. Tím měl zřejmě na mysli, že Perot nestál o to, aby byl součástí městské oligarchie podnikatelských vůdců, těch rančerů a naftařů, kteří se izolovaně zaměřují na vydělávání peněz v Dallasu a ve státě Texas a na jejich úkor. Perotova vize EDS byla od počátku národní a mezinárodní.
Byla také inovativní – neustále vytvářela nová „řešení“ pro nejrůznější firemní zákazníky a pro Medicare a Medicaid, která měla EDS v průběhu let přinést miliardy dolarů.
„Společnost, kterou Ross Perot založil, nepostavila jen lepší past na myši,“ říká O’Keefe. „EDS přetvořila koncept toho, co past na myši dokáže. A přišla na to, jak to udělat přesně ve správnou dobu, kdy technologický pokrok a ekonomické faktory, jako je Medicare a Medicaid, poháněly kvantové skoky ve zpracování dat.“
Hodnota EDS udělala také kvantové skoky. V roce 1968 měla společnost, která nyní obývala prostory v Exchange Parku, hodnotu 2,4 milionu dolarů a Perot ji uvedl na burzu. Akcie debutovaly na ceně 16,50 dolaru za akcii, což z Perota, největšího jednotlivého akcionáře, udělalo miliardáře. Bylo mu 38 let. Časopis Fortune tehdy napsal, že Perotova nabídka akcií byla „největším osobním převratem v dějinách amerických financí“.
V roce 1984 prodal společnost General Motors za 2,5 miliardy dolarů. Perotův osobní zisk činil 800 milionů dolarů a místo ve správní radě GM. O dva roky později, poté, co Perot veřejně a opakovaně peskoval vedení GM za chyby, které podle něj mohly způsobit bankrot společnosti, vyplatila GM Perotovi dalších 700 milionů dolarů za to, že odstoupil z představenstva a přerušil veškeré své vazby na EDS.
Společnost pokračovala dál a na svém vrcholu dosáhla obratu 17 miliard dolarů. V roce 2008, poté co ji koupila společnost Hewlett-Packard, EDS zanikla. Její vliv je však stále cítit. V loňském roce deník Dallas Morning News napsal: „Žádná domácí společnost neudělala pro utváření obchodní a občanské krajiny Severního Texasu více než Electronic Data Systems.“
To je pravda z mnoha důvodů, v neposlední řadě proto, že EDS přitahovala do Severního Texasu po desetiletí tisíce technicky zdatných pracovníků a měnila demografickou strukturu místní pracovní síly. Ale EDS změnila krajinu hlavně proto, že z Rosse Perota udělala miliardáře a Perot toto jmění využil k vydělání další miliardy se společností Perot Systems, k zahájení neúspěšné, ale historické a převratné kandidatury na prezidenta a k zahájení podnikatelské kariéry svého syna H. Rosse Perota mladšího, který je nyní rovněž miliardářem a jehož společnost AllianceTexas významně zasáhla tisíce akrů kdysi prázdné prérijní půdy ve Fort Worthu, stejně jako jeho otec se svým Legacy Business Parkem zasáhl tisíce akrů kdysi prázdné prérijní půdy v Planu.
Dále chodí každý den do kanceláře v obleku a kravatě. Klopy a kravaty jsou dnes širší, ale Perot nosí v podstatě stejnou uniformu, kterou slavně vyžadoval od svých zaměstnanců EDS. Tmavé obleky, kravaty a bílé košile. Vždy bílé.
Ale i když je jeho uniforma dnes možná stejná, Perotova práce je mnohem jiná. Od té doby, co v roce 2009 prodal Perot Systems společnosti Dell za 3,9 miliardy dolarů, se soustředí především na svou charitativní činnost (jeho stejnojmenná nadace rozdala přibližně 200 milionů dolarů) a na svůj odkaz. V roce 2015 má vyjít aktualizovaná autobiografie. Spolu s příběhem EDS v ní bude téměř jistě podrobně popsán útěk z vězení, který v roce 1978 zosnoval, aby osvobodil dva své zaměstnance z íránského vězení. Možná se bude věnovat i jeho předsednictví celostátní komisi pro reformu školství v roce 1983, která vyústila v texaská pravidla „No Pass, No Play“. Určitě se bude podrobně zabývat prodejem EDS společnosti GM, následnými důsledky, založením společnosti Perot Systems, vývojem systému Legacy a prezidentskými kandidaturami. A možná skončí tím, že Perotových pět dětí, obohacených tím, co v roce 1962 začal Margotin šek na 1 000 dolarů, věnovalo 50 milionů dolarů ze svých vlastních peněz na pojmenování nové budovy v centru Dallasu na počest svých rodičů. Perotovo muzeum přírody a vědy se označuje jako „budova, která odstartuje milion snů“.
Jen milion? Pro zakladatele EDS, společnosti, která změnila Dallas, se to zdá být sotva dostatečně ambiciózní.