Je to považováno za tabuizované téma, ale k potratům v těhotenství dochází často.
Podle nové studie k nim dochází mnohem častěji, než si kdokoli z nás uvědomuje – dokonce i ženy, které je mají. Výzkum zjistil, že více než polovina úspěšných oplodnění skončí potratem.
Výzkum, který zatím nebyl recenzován, napsal evoluční genetik William Richard Rice z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře a při metaanalýze vycházel z mnoha dříve provedených studií a zdravotnických databází.
Předchozí výzkumy zjistily, že někde mezi 10 a 20 procenty, tedy až 1 ze 4 známých těhotenství končí potratem, lékařsky známým také jako spontánní potrat.
Jedna studie v Dánsku, která zahrnovala 1 221 546 těhotenství v letech 1978-1992, zjistila, že celková míra potratovosti byla 13,5 procenta.
Je zřejmé, že se to bude lišit podle regionu a socioekonomického postavení a riziko se prudce zvyšuje s věkem.
Je tu však ještě jedna velmi důležitá upřesňující informace: mnoho žen zpočátku ani neví, že jsou těhotné; a protože k většině potratů dochází v prvních 12 týdnech těhotenství, mnoho žen potratí, aniž by o tom věděly.
Podle Riceové tvoří právě tyto neznámé potraty většinu. Ve skutečnosti zjistil, že žena ve věku 20 let má stejnou pravděpodobnost potratu jako donošení plodu.
A protože potratovost s věkem jen stoupá, počet potratů daleko převyšuje počet živě narozených dětí, tvrdí jeho analýza.
„Není to žádná abnormalita,“ řekl časopisu New Scientist. „Je to norma.“
Tuto informaci poskytují nejen známé statistiky těhotenství. Mnohé se můžeme dozvědět také ze statistik IVF.
Studie IVF z roku 2014 zjistila, že z 284 úspěšně karyotypizovaných embryí mladých žen mělo 151 abnormality v počtu chromozomů, což je 53,2 %.
Tento druh abnormalit, nazývaný aneuploidie, je nejčastější příčinou potratů, tvoří 50 procent, a riziko jeho výskytu stoupá s věkem.
Na základě takovýchto informací Rice vypočítal, že ženy v Dánsku mají na základě výše zmíněné studie v průměru 1,7 živě narozených dětí za život – ale 2,1 potratů. A to se jedná o zemi s přístupem k bezplatné antikoncepci a volitelným potratům do 12 týdnů.
Naopak mormonské ženy v Americe v 19. století měly v průměru 8 živě narozených dětí a 16,8 potratů.
Je to zjištění, které naznačuje dvě věci. Zaprvé, že potrat je „převládajícím výsledkem oplodnění“ a „přirozenou a nevyhnutelnou součástí lidské reprodukce v každém věku,“ napsal Rice ve svém článku.
Druhé, že přístup k antikoncepci může snížit počet potratů, které žena během svého života prodělá.
Ačkoli skutečná čísla pravděpodobně nikdy nebudeme znát s jistotou, je samozřejmé, že používání antikoncepce výrazně snižuje riziko potratu v době jejího užívání – protože především výrazně snižuje riziko otěhotnění.
Nepřekvapí tedy, že právě to odhalují i Riceova čísla.
„Aby se lidská žena mohla rozmnožovat, nemůže se vzdát vysokého rizika potratů, a aby měla velkou rodinu, je prakticky nemožné vyhnout se vícenásobným potratům,“ napsal ve své práci.
„Moderní antikoncepce s přístupem k volitelným potratům výrazně snižuje – spíše než zvyšuje – počet potratů, které žena během života vyprodukuje.“