Obezita, nadváha a dyslipidémie u dětí a dospívajících

Metabolismus cholesterolu

Metabolismus lipidů a lipoproteinů (Rosensen, 2009)

Lipidy = cholesterol a triglyceridy – jsou v plazmě nerozpustné a jsou transportovány v lipoproteinech.

Funkce = využití energie, produkce steroidních hormonů, produkce žlučových kyselin, ukládání lipidů.

Lipoproteiny se skládají z esterifikovaného a neesterifikovaného cholesterolu, triglyceridů, fosfolipidů a apolipoproteinů. Proteiny fungují jako kofaktory a ligandy pro receptory.

Mezi hlavní lipoproteiny patří např:

1. Chylomikrony – velké částice, které přenášejí lipidy ze stravy
2. Lipoproteiny s velmi nízkou hustotou – přenášejí endogenní triglyceridy a část cholesterolu
3. Lipoproteiny se střední hustotou -. nesou estery cholesterolu a triglyceridy
4. Lipoproteiny nízké hustoty – nesou estery cholesterolu
5. Lipoproteiny vysoké hustoty – nesou estery cholesterolu

Exogenní cesta metabolismu lipidů:

1. Vstřebává se cholesterol a mastné kyseliny z potravy.
2. Triglyceridy se tvoří ve střevní buňce z volných mastných kyselin a glycerolu a cholesterol je esterifikován.
3. Triglyceridy a cholesterol se spojují a vytvářejí chylomikrony.
4. Chylomikrony se dostávají do oběhu a putují do periferních míst.
5. V periferních tkáních se z chylomikronů uvolňují volné mastné kyseliny, které se využívají jako energie, přeměňují se na triglyceridy nebo se ukládají v tukové tkáni.
6. Remigranty se využívají při tvorbě HDL.

Endogenní cesta metabolismu lipidů:

1. VLDL se tvoří v játrech z triglyceridů a esterů cholesterolu.
2. Ty mohou být hydrolyzovány lipoproteinovou lipázou za vzniku IDL nebo zbytků VLDL.
3. VLDL zbytky jsou z oběhu odstraněny nebo začleněny do LDL.
4. Částice LDL obsahují jádro z esterů cholesterolu a menší množství triglyceridů.
5. LDL je internalizován jaterními i nejaterními tkáněmi.
6. V játrech je LDL přeměněn na žlučové kyseliny a vylučován do střeva.
7. V nejaterních tkáních je LDL využíván při tvorbě hormonů, syntéze buněčných membrán nebo skladován.
8. LDL je také vychytáván makrofágy a dalšími buňkami, což může vést k jeho nadměrnému hromadění a tvorbě pěnových buněk, které jsou důležité při tvorbě plaků.

Co dělá HDL?

HDL je malá částice složená z fosfolipidu a apolipoproteinů a produkovaná v jaterních a střevních buňkách.

Proč je HDL dobrý?

Výskyt koronárních srdečních příhod v běžné populaci je nepřímo úměrný koncentraci HDL-cholesterolu v séru – nízké hladiny s sebou nesou zvýšené koronární riziko

Předpokládá se, že HDL působí antiaterogenně a vysoké hladiny HDL jsou kardioprotektivní.

Tento účinek může být zprostředkován reverzním transportem cholesterolu, což je proces, při kterém je přebytečný cholesterol v buňkách a v aterosklerotických plátech odstraněn a transportován zpět do jater.

Riziko infarktu myokardu se zvyšuje přibližně o 25 % s každým poklesem sérového HDL-cholesterolu o 5 mg/dl pod průměrné hodnoty pro muže a ženy.

Nízký HDL-cholesterol je součástí metabolického syndromu, který je charakterizován obezitou, inzulinovou rezistencí, dyslipidemií a hypertenzí

Mezi pacienty považované za vysoce rizikové pro kardiovaskulární onemocnění na základě hladiny HDL patří např:

• Pacienti s hladinou HDL nižší než 40 mg/dl
• Pacienti s metabolickým syndromem – hladina HDL-cholesterolu upravená podle pohlaví je nižší než 40 mg/dl u mužů a 50 mg/dl u žen.

Cvičení, snížení hmotnosti (u osob s nadváhou), zanechání kouření a změna stravy (konkrétně nahrazení mononenasycených mastných kyselin nasycenými) mohou zvýšit HDL-cholesterol.

Medicínská léčba nízké hladiny HDL zahrnuje niacin a fibráty.